7. duben – Světový den zdraví

ÚVOD

Světová zdravotnická organizace SZO (World Health Association – WHO) vyhlásila 7. duben jako Světový den zdraví již v roce 1948. Poprvé se oficiálně připomněl v roce 1950. Cílem je každoročně upozornit na některý ze specifických celosvětových zdravotních problémů a na prioritní oblasti zájmu SZO. Takovými tématy byly např. „Investuj do zdraví – buduj bezpečnější budoucnost“ v roce 2007, „Ochrana zdraví před nepříznivými vlivy změn klimatu“ v roce 2008, „Bezpečné nemocnice při ohrožení života“ v roce 2009, „Urbanizace a zdraví“ v roce 2010, atd.

1000 MĚST – 1000 ŽIVOTŮ

Tento posledně jmenovaný Světový den zdraví probíhal jako kampaň pod heslem „1000 měst – 1000 životů“ s důrazem na problematiku života v urbanizovaném prostředí. Pod tímto heslem byla vyzvána k účasti všechna města na světě pod heslem „otevřete ulice lidem“ („Open streets to people“). Smyslem bylo v týdnu od 7. do 11. dubna uzavřít alespoň na jeden den některý veřejný prostor či některou z městských ulic nebo její část běžnému provozu – tedy vyřadit veškerou motorizovanou dopravu – a poskytnout pěším obyvatelům možnost využít tohoto prostoru k pohybovým aktivitám, rodinným a přátelským setkáním, screeningovým zdravotním vyšetřením, výběru zdravotně optimálních jídel typické místní kuchyně a k návštěvám místních pamětihodností. Organizátoři mohli uplatnit vlastní kreativitu a nabídnout další širokou škálu aktivit, jako jsou např. různé sportovní akce, skupinová cvičení, cyklistické projížďky a výlety, hudební a jiné kulturní produkce, ale také třeba úklid a výzdobu celého prostranství, setkání a besedy s představiteli města či s politiky a řadu dalších.

Zatímco před 30 lety žilo ve městech jen 40 % obyvatel naší Země, tento podíl urbanizovaného obyvatelstva neustále rychle roste a v roce 2050 to bude již plných 70 %. Život ve městě sice poskytuje v mnoha zemích řadu výhod ve srovnání s životem na venkově, jako je zejména lepší dostupnost sociálních a zdravotních služeb, na druhé straně však přináší i některá závažná zdravotní rizika – zvýšené riziko nákazy infekčními chorobami díky kontaktu s nemocným v přeplněných prostorách, vyšší incidenci chorob souvisejících s chybným životním stylem, označovaných jako „civilizační choroby“, vyšší riziko dopravních nehod, zranění, násilí a kriminálních činů. Dalším problémem je extrémní chudoba velkého počtu městských obyvatel převážně v rozvojových zemích. Odhady hovoří o tom, že v současnosti až třetina městských obyvatel, tedy okolo jedné miliardy lidí, žije v primitivních slumech bez přístupu k běžným hygienickým vymoženostem. Zejména s ohledem na tyto obyvatele je povinností městských aglomerací řešit jejich problémy s dlouhodobou perspektivou do budoucnosti.

Následovala témata Antimikrobiální rezistence (2011), Stárnutí a zdraví (2012), Zdravý krevní tlak (2013), Malé štípnutí, velká hrozba (2014), Potravinová bezpečnost (2015), Diabetes (2016), Deprese: mluvme o tom (2017), Všeobecné zdravotní pojištění (2018), Všichni a všude (2019), Pečovatelky a porodní asistentky (2020).

ONEMOCNĚNÍ PŘENÁŠENÁ VEKTORY

Zastavme se např. u tématu z roku 2014. Onemocnění přenášená vektory (vector-borne diseases – VBD) jsou to infekční onemocnění, u nichž je zdrojem nákazy zvíře, výjimečně také člověk. K přenosu nákazy dojde prostřednictvím přenašeče (vektora), kterým je ve většině případů hmyz (např. komáři) nebo roztoči (např. klíšťata). V českém názvosloví se tato skupina infekčních onemocnění nazývá onemocnění přenášená členovci, případně choroby s přírodní ohniskovostí. Člověk se ale může nakazit i přímým kontaktem s infikovaným zvířetem (např. hlodavci) nebo nepřímým kontaktem v kontaminovaném životním prostředí.

Uvádí se, že v celém světě je přibližně 70 % lidských onemocnění zvířecího původu. V evropském regionu dochází v posledních desetiletích k šíření původně vymýcených infekčních onemocnění, např. malárie, Q horečky, ale i nově objevených infekcí, jako je chigungunia, krymsko-konžská horečka, horečka dengue a další, jejichž šíření umožňuje zavlékání členovců (komárů a klíšťat) a virových původců těchto infekcí ze subtropických oblastí. Do téže skupiny patří i hantavirová onemocnění přenosná hlodavci.

V České republice jsou nejpočetnější skupinou VBD onemocnění přenášená klíšťaty – Lymská borelióza (LB) a klíšťová encefalitida (KE). Lymskou boreliózou onemocní ročně 4000 až 4500 osob. Nejvyšší výskyt Lymské boreliózy je u dětí ve věku 5–9 let a u dospělých mezi 55 a 69 lety. Vysoká aktivita klíšťat je daná především mírnými zimami a brzkými vysokými teplotami. Neexistují proti ní žádné očkovací látky, což ochranu před onemocněním komplikuje (14).

V roce 2020 bylo v České republice vykázáno v Informačním systému infekčních nemocí 854 případů klíšťové encefalitidy (KE), z toho 503 (59 %) u mužů a 351 (41 %) u žen. ČR s incidencí 7,98 na 100 000 obyvatel tak nahlásila do evropského systému TESSy nejvyšší počet onemocnění. Jednalo se o 22,4 % ze všech případů KE v rámci zemí EU. Pokračovala vzestupná tendence nemocnosti napříč populací a regiony. Incidence nad průměrem populace byla mezi dospělými od 40 do 74 let, nejpostiženější věkovou skupinou byli 60–64letí, stoupla i u dětí. Oproti předchozímu roku se zdvojnásobil počet onemocnění u nejmenších a předškolních dětí. Přitom účinná proočkovanost naší populace proti tomuto onemocnění je stále velmi nízká, jedna z nejnižších v EU. A u očkovaných se jen menšina dostaví k pravidelnému přeočkování (8).

LETOS „ZDRAVÍ PRO VŠECHNY“

Dne 7. dubna 2023 si při příležitosti Světového dne zdraví připomene Světová zdravotnická organizace své 75. narozeniny. Poselství Světového dne zdraví 2023 je jednoduché – pod heslem „Zdraví pro všechny“ poskytnout lidem přístup ke zdravotní péči bez ohledu na ekonomické problémy, bez ohledu na to, v které části světa žijí (obr. 1). WHO na základě mnoha studií prosazuje stanovisko dle kterého země, které investují do všeobecné zdravotní péče, investují rozumně do svého lidského kapitálu. Přístup obyvatelstva k základní péči nejen zlepšuje zdravotní stav a průměrnou délku života populace, ale také chrání jednotlivé země před epidemiemi, snižuje chudobu a riziko hladu, vytváří pracovní místa, podporuje hospodářský růst a posiluje rovnost pohlaví.

PROBLÉMY ZDRAVOTNICTVÍ V ČR A DEMOGRAFICKÝ VÝVOJ

To všechno se zdá být v České republice stejně jako ve většině evropských zemí vyřešeno. Zdaleka to však neznamená, že by zdravotnictví v České republice bylo bezproblémové. Některé problémy jsou chronického charakteru a určitě se je nepodaří vyřešit v krátkém časovém horizontu. Na jedné straně se českému zdravotnictví dostalo pochvaly za to, jak se mu podařilo vypořádat s koronavirovou pandemií (15), na druhé straně řada kritiků upozorňuje např. na limitované kapacity zdravotníků a značnou nevyváženost mezi jednotlivými segmenty péče, na významné regionální rozdíly v dostupných úvazcích sester v akutní i neakutní lůžkové péči, na významné rozdíly mezi regiony v dostupných kapacitách praktických lékařů pro dospělé i praktických lékařů pro děti a dorost (17), na nedostatek peněz a ekonomickou destabilizaci (9). Velkým problémem je i věk praktických lékařů, z nichž téměř třetina je již v důchodovém věku a 40 % kapacit je kryto lékaři staršími 60 let. Demografické stárnutí a odchody do důchodu jsou již nyní důvodem většinově negativního salda v počtu ordinací ve většině krajů ČR. Více ordinací zaniká, než vzniká, roční úbytek je cca 1%.

Dle demografických determinant zdraví však nevyhnutelně poroste poptávka po zdravotních a zdravotně sociálních službách. Ukazuje to budoucí posun tří hlavních věkových skupin, který zásadně pozmění relativní věkovou strukturu obyvatelstva České republiky a bude mít významný dopad na zdravotnický systém. Jde o velmi četnou třídu obyvatel ve věku 40–50 let a zejména ve věku 30–40 let. Tyto populační kategorie v následujících 15, resp. 20–25 letech zestárnou do věku 60 let a více a nevyhnutelně významně znásobí potřebu zdravotně sociálních služeb. Velmi podstatný bude i propad počtu obyvatel ve věku 10–25 let, který společně s odkládáním věku matky při prvním dítěti vytváří demografické riziko nedostatku osob v produktivním věku.

Lze tak do 15 let očekávat nárůst nemocnosti v souvislosti s chorobami vyššího věku a do dalších 20 až 25 let prudký nárůst nemocnosti seniorů. Poroste index závislosti seniorů (old-age dependency ratio), který je kalkulován jako počet osob v postproduktivním věku 65+ připadajících na 100 osob produktivního věku (15–64 let). Index závislosti již dnes významně narůstá a do roku 2050 dosáhne hodnoty nad 50.

Aktuální hodnoty indexu závislosti a zejména projekce do dalších let ukazují, že je třeba očekávat nárůst nemocnosti při poklesu počtu ekonomicky aktivního obyvatelstva. Dojde také k výraznému zatížení ekonomicky aktivní populace péčí o stárnoucí rodinné příslušníky.

Dlouhodobým problémem je nedostatek lékařů. Některé odhady ukazují, že každý šestý absolvent medicíny do českého zdravotnictví vůbec nenastoupí a asi 3 tisíce českých lékařů pracují v zahraničí.

ZDRAVOTNÍ GRAMOTNOST A ZDRAVOTNÍ STAV POPULACE

Ani stále dokonalejší medicínské technologie však nesplní očekávání, pokud nebudou provázeny zájmem občanů o vlastní zdraví a posilováním schopností rozhodovat se pro podporu zdraví v běžném životě. To do značné míry souvisí se zdravotní gramotností obyvatelstva. WHO definuje zdravotní gramotnost jako kognitivní a sociální dovednost, která determinuje motivaci a schopnost jednotlivců získávat přístup ke zdravotním informacím, rozumět jim a využívat je k rozvoji a udržení dobrého zdraví.

Ještě nedávné studie ukazovaly, že podle mezinárodně srovnatelných ukazatelů je zdravotní gramotnost v České republice nízká, zejména v oblasti podpory zdraví, tedy ve schopnosti získat informace týkající se chování posilujícího zdraví, schopnosti vyhodnotit je, interpretovat je a chovat se v intencích těchto informací (5). V této oblasti vykázalo nízkou zdravotní gramotnost dokonce 64 % dotázaných (10).

Z některých novějších průzkumů vyplynulo, že úroveň zdravotní gramotnosti se zvýšila (20), stále však nedosahuje potřebné úrovně. Nejvíce varovné je, že mnozí osvojené poznatky a doporučení v praktickém životě nerespektují. Nižší úroveň zdravotní gramotnosti vykazují dost překvapivě osoby s vyšším vzděláním a jak ukazují některé studie (7), tento stav se v nejbližší době příliš nezmění.

S tím pak souvisí znepokojivé trendy prevalence neinfekčních chorob hromadného výskytu, dříve označovaných jako „civilizační“. Uvedeme jen několik příkladů.

V České republice se četnost výskytu hypertenze pohybuje u osob ve věku 25–64 let kolem 40 %. Výskyt hypertenze roste s věkem, hypertenzi má 72 % mužů a 64 % žen ve věku 55–64 let. U seniorů 65+ výskyt hypertenze dále narůstá.

Diabetes byl zjištěn u 8,6 % mužů a 5,7 % žen, prediabetes u více než 25 % respondentů (mužů i žen). Prevalence diabetu s věkem narůstá, ve věkové skupině 45 až 54 let má více než 40 % osob hodnoty HbA1c v kategorii diabetes a prediabetes, v nejstarší sledované věkové skupině 55–64 let do těchto rizikových kategorií spadá více než polovina respondentů. Na cukrovku převážně 2. typu se v České republice léčí okolo 1 milionu osob, další statisíce ještě o své chorobě neví. Statistická predikce předpovídá pro rok 2030 téměř 1,3 milionu nemocných.

 Nad hranicí normální hmotnosti se před několika lety pohybovalo 64 % populace ve věku 25–64 let (73 % mužů a 55 % žen). Do kategorie obezita spadalo 29 % dospělých mužů a 25 % dospělých žen. Výskyt nadváhy a obezity rostl s věkem. Jen 15 % mužů a 21 % žen ve věku 55–64 let mělo normální hmotnost. Zvýšené kardiovaskulární riziko plynoucí z abdominální obezity bylo zjištěno u 24 % mužů a 20 % žen, vysoké riziko pak u 36 % mužů a 44 % žen. Průměr obvodu břicha dosahuje u dospělých mužů i žen hodnoty uváděné jako rizikový faktor metabolického syndromu, tj. 102 cm, resp. 88 cm.

V České republice se léčí okolo 300 000 osob na chronickou obstrukční plicní nemoc, přitom se odhaduje, že podobný počet ji zatím nemá diagnostikovánu. Přitom v České republice kouří zhruba 2 300 000 lidí, z hlediska populace starší 18 let to je 26 %. Zbylé kuřáky tvoří děti a mladiství. Tito lidé vykouří ročně 21 miliard cigaret (16).

K podobným trendům bychom došli i u řady jiných onemocnění – ortopedických, psychiatrických, metabolických, oběhových a dalších.

VÝZNAM ŽIVOTNÍHO STYLU

Dle epidemiologických studií lze další osud pacienta pomocí moderní medicíny ovlivnit pouze z 10−20 %. Téměř ze 70 % záleží na životním stylu, ovlivnění rizikových faktorů a stavu životního prostředí. Proto je nutné neustále celospolečensky působit na naši populaci tak, aby nebyla pouhým konzumentem zdravotní péče, ale aktivním účastníkem, který je za své zdraví ve vlastním zájmu odpovědný a není pouze pasivním divákem. Pokrýt zdravotní potřeby populace bude z hlediska personálního a materiálního zabezpečení stále náročnější. Je otázkou, zda veškerá zdravotní péče bude jako dosud hrazena výhradně ze zdravotního pojištění, jak je dnes obvyklé. Naznačil to již nedávný ministr zdravotnictví Svatopluk Němeček: „ Žádná ekonomika si nemůže dovolit dlouhodobě financovat náklady spojené s nezdravým životním stylem a z toho vyplývajícími nemocemi. Pokud by se podařilo snížit výskyt civilizačních chorob o 5 %, zdravotnictví by to uspořilo 10 miliard korun ročně a přínos pro HDP by byl dalších 10 miliard.“ Slova našeho ministra potvrzuje řada studií. Herman et al. (6) například porovnali, jaká je nákladová efektivita změny životního stylu ve srovnání s léčbou metforminem v prevenci diabetu 2. typu u dospělých s poruchou glukózové tolerance. Obě intervence zpomalují rozvoj diabetu 2. typu, změna životního stylu, opírající se zejména o pohybovou aktivitu a úpravu stravovacích návyků, však byla daleko účinnější a velmi významně levnější (obr. 2).

Stále ještě nízká zdravotní gramotnost a navíc i nechuť uplatňovat obecně známé a propagované zásady optimální výživy a zdravého životního stylu v praktickém životě řadí naši republiku na nelichotivá místa v mnoha statistických ukazatelích. Notoricky známá jsou přední umístění ČR v tabulkách roční spotřeby alkoholu, vykouřených cigaret, návykových látek, ale také např. spotřeby cukru nebo soli na obyvatele, mající přímou souvislost s výše uvedenými chorobami.

Jedním z faktorů, který velmi významně ovlivňuje zdravotní stav člověka, je pohybová aktivita. I v těchto ukazatelích je patrné, že česká populace se doporučeními Světové zdravotnické organizace (WHO) (19) zdaleka neřídí. Podle údajů Měřínské (13) uvedená doporučení neplní 46 % mužů a 51 % žen. Výsledky studie EHES 2014 ukázaly, že tato doporučení splňovalo jen 6,6 % dotázaných (2). V obdobné studii EHES 2019 na poněkud jinak formulovanou otázku (počet dní v týdnu věnovaných pohybové aktivitě nepřetržitě alespoň 10 minut) odpovědělo příznivě, tj. alespoň pětkrát týdně, 8% mužů a 7 % žen, naproti tomu odpovědí „nula“ se „pochlubilo“ 55 % žen a 50 % mužů (3, 12) (obr. 4).

Ani pohybová aktivita českých dětí a mládeže není na optimální úrovni (4). Téměř polovina dětí a dospívajících není dostatečně pohybově aktivní. Mladí lidé nemají dostatečné povědomí o doporučovaném objemu pohybové aktivity, které by se měli pravidelně věnovat. Základní požadavek racionální výživy na zastoupení ovoce a zeleniny většina české populace nesplňuje (obr. 5).

ZÁVĚR

Čeští muži se dnes dožívají v průměru 76 let. Zdraví je ovšem podle průzkumu Eurostatu opouští už v 61 letech. Zbylých 15 let žijí se závažnou nemocí nebo jiným zdravotním problémem, který je zásadně omezuje. Výskyt rizikových faktorů onemocnění srdce a cév je v české populaci stále enormní (11). Ženy žijí déle – střední délku života mají 82 let – ale i je zdraví opouští velmi brzy, v průměru v 62 letech. V nemoci prožijí 20 let (1). Z těchto dat je zřejmé, že české zdravotnictví se s mnoha problémy bude vypořádávat ještě řadu let, a není vyloučeno, že příští generace čekají závažnější problémy, než jaké prožíváme nyní. Ale již dnes při příležitosti Světového dne zdraví se nad nimi musíme zamyslet.

Z globálního pohledu řeší tyto a mnoho dalších problémů WHO. Jak je důležité postupovat u některých zdravotních problémů v celosvětovém měřítku ukázala nedávná pandemie. Není divu, že WHO již vyvolala jednání o globální dohodě o prevenci, připravenosti a reakci na pandemii. Na stole je již „nultý návrh“ jako základ pro jednání o dohodě o ochraně národů a komunit před budoucími mimořádnými pandemickými událostmi (18).

Konflikt zájmů: žádný.

adresa pro korespondenci:
MUDr. Jaroslav Novák, Ph.D.
Ústav sportovní medicíny a aktivního zdraví LF UK
Lidická 6, 301 00 Plzeň
e-mail: novakj@lfp.cuni.cz

Prakt. Lék. 2023; 103(2): 96–101