Za doc. MUDr. Otakarem Kellerem, CSc.
Vyšlo v časopise:
Prakt. Lék. 2014; 94(3): 160
Kategorie:
Zprávy
S velkou lítostí oznamujeme smutnou zprávu, že 27. května 2014 zemřel doc. MUDr. Otakar Keller, CSc. Pan docent Keller se narodil 27. ledna 1945 v Kutné Hoře, kde byl jeho dědeček praktickým lékařem. Po absolvování gymnázia v Praze v Londýnské ulici vystudoval v letech 1962–1968 Fakultu všeobecného lékařství Karlovy univerzity v Praze. Po promoci nastoupil v rámci vědecké přípravy do Fyziologického ústavu ČSAV, kde pracoval pod vedením školitele MUDr. L. Vyklického, DrSc. a v roce 1976 obhájil dizertační práci s názvem „Centrální projekce A delta zubních aferentních vláken. Příspěvek k objasnění mechanismu vnímání bolesti“. Během vědecké přípravy strávil 4 měsíce ve Švédsku na Univerzitě Gothenburg, kde spolupracoval na problematice neurofyziologických mechanismů percepce bolesti. Své hluboké znalosti v oblasti neurofyziologie a fyziologie bolesti pak dále prohluboval během celé své profesionální klinické dráhy.
V roce 1980 nastoupil na Neurologickou kliniku ILF (později IPVZ) Fakultní Thomayerovy nemocnice, kde kromě široké neurologické praxe (v krátké době složil úspěšně 1. a 2. atestaci z neurologie) se specializoval především v oblasti neurofyziologie, onemocnění motoneuronů, periferního nervového systému a svalových onemocnění. Velmi záhy začal pracovat v EMG laboratoři kliniky pod vedením doc. Véleho a zanedlouho převzal vedení školícího místa v elektromyografii. Dlouho byl jediným školitelem v elektromyografii v republice. Za dobu svého působení vyškolil celou řadu elektromyografistů. V roce 1989 se stal vedoucím EMG laboratoře kliniky. Své elektromyografické zkušenosti si zdokonaloval při několika stážích ve světových EMG laboratořích (Hvidovre Hospital v Kodani, Royal University Hospital v Liverpoolu, Toranomon Hospital v Tokiu).
V roce 1996 byl doc. Keller jmenován přednostou Neurologické kliniky IPVZ ve FTN. Pod jeho vedením vznikla na klinice řada odborných specializovaných ambulancí (ambulance pro záchvatovitá onemocnění, svalová onemocnění, demyelinizační onemocnění, cévní onemocnění mozku, nervové poruchy při diabetu, bolesti hlavy, poruchy pohybu, poruchy paměti a demence), dále se rozšiřovala rehabilitace, psychologie a logopedie. Kromě elektromyografické laboratoře systematicky rozvíjel i činnost dalších klinicko-diagnostických přístupů v laboratořích elektroencefalografie, evokovaných potenciálů a postupně i ultrasonografické. V roce 2000 úspěšně habilitoval v oboru neurologie s habilitační prací, která vyšla i knižně s titulem „Obecná elektromyografie“. Jeho habilitační přednáška na téma „Klinické využití motorických evokovaných potenciálů“ měla mimořádný ohlas a výrazně přispěla k pochopení klinického významu této metody. Sedmnáct let vedl doc. Keller kromě Neurologické kliniky také Katedru neurologie IPVZ, kde se školili všichni mladí neurologové z České republiky a někteří i ze zahraničí. Katedra neurologie IPVZ pořádala každoročně kolem 50 školících akcí, ať již šlo o kurzy, či stáže, jichž se ročně účastnilo kolem 300–400 lékařů.
Doc. Keller byl též laskavým, ale nesmlouvavým předsedou atestačních komisí v oboru neurologie. Těžce nesl postupný rozpad léty prověřeného a osvědčeného systému postgraduálního vzdělávání.
Velmi oblíbené a vždy s velkou účastí primářů z celé republiky byly od roku 2000 pořádané každoroční primářské kurzy, o jejichž znovuobnovení se doc. Keller zcela jednoznačně zasloužil.
Řadu let byl doc. Keller také činný ve výboru České neurologické společnosti JEP, tři volební období jako její předseda. Byl také prvním předsedou ČLK v Praze 4 po jejím založení a posléze byl předsedou čestné rady ČLK. Pracoval i v redakčních radách českých neurologických časopisů (Česká a slovenská neurologie a neurochirurgie, Neurologie pro praxi), byl členem výboru sekce ČNS pro výzkum a terapii bolestí hlavy a členem World Muscle Society. Rozsáhlá byla i jeho publikační a přednášková činnost i mimo rámec IPVZ.
Velkou oporou s pochopením pro jeho práci byla pro doc. Kellera jeho manželka i široká, hudebně založená rodina, hudba jej provázela celý život. Kromě svých čtyř dětí byl pyšný i na 13 vnoučat.
Doc. Keller vždy usiloval o to, aby mezi zaměstnanci kliniky panovala vzájemná přátelská atmosféra, kterou trvale podporoval, právě tak jako odborné aktivity a dobré nápady svých spolupracovníků. Byl vzorem pro své spolupracovníky i svým lidským přístupem k nemocným. Jeho ochota pomoci všude tam, kde to bylo potřebné, byla příkladná. I vážné věci dovedl řešit s moudrým nadhledem a bylo-li to možné i s odpovídající dávkou humoru. Vážili si toho všichni, kdo měli to štěstí s doc. Kellerem spolupracovat. Pracoval do poslední chvíle, i když byl už vážně nemocen.
Odchod doc. Kellera je velkou ztrátou nejen pro obor neurologie, ale především pro všechny jeho spolupracovníky.
Čest jeho památce!
kolektiv zaměstnanců
Oddělení neurologie Thomayerovy nemocnice
Štítky
Praktické lékařství pro děti a dorost Praktické lékařství pro dospěléČlánek vyšel v časopise
Praktický lékař
2014 Číslo 3
- Metamizol jako analgetikum první volby: kdy, pro koho, jak a proč?
- Není statin jako statin aneb praktický přehled rozdílů jednotlivých molekul
- Horní limit denní dávky vitaminu D: Jaké množství je ještě bezpečné?
- Srovnání antidepresiv SSRI, mirtazapinu a trazodonu z hlediska nežádoucích účinků
- Antidepresiva skupiny SSRI v rukách praktického lékaře
Nejčtenější v tomto čísle
- „Vakcína na alergii“ v ordinaci praktického lékaře
- Dětské otravy – zkušenosti Toxikologického informačního střediska v Praze
- Bolest v obličeji: rinosinusitida nebo jiná příčina?
- Výsledky Adamsova testu skoliotického zakřivení páteře u žáků základních škol
Zvyšte si kvalifikaci online z pohodlí domova
Kardiologické projevy hypereozinofilií
nový kurzVšechny kurzy