Pohled pacienta na problematiku hyperaktivního močového měchýře

Souhrn

Cíl:
Výrazný kvantitativní nárůst pozornosti o hyperaktivní močový měchýř (OAB) v poslední době vždy nedoprovázel adekvátní kvalitativní nárůst vědomostí o této problematice ze strany laické veřejnosti. Z tohoto důvodu jsme mezi pacienty provedli výzkum týkající se řady významných aspektů OAB.

Soubor pacientů a metodika:
K hodnocení pohledu pacientů na problematiku OAB byl vytvořen dotazník, který byl celoplošně distribuován lékařům-specialistům v ambulantní i nemocniční sféře (83 urologů, 17 urogynekologů) z databáze České urologické společnosti JEP a výsledky byly následně statisticky zpracovány.

Výsledky:
Kompletně vyplněné dotazníky byly získány od 329 pacientů. Strukturu vzorku pacientů tvořili ze 77 % ženy a z 23 % muži. Výskyt OAB stoupal od 40 let plynule v každém decéniu až do 70 let. Pacienti se nejvíc obávají inkontinence, a to mnohem více než tak závažných onemocnění a stavů jako jsou rakovina, operace a ztráty zaměstnání.

Pacienti mají od farmakologické léčby OAB velká očekávání, 95 % z nich očekává zlepšení svého stavu alespoň o 50 %, pouze u 31 % pacientů jsou však tato očekávání jednoznačně splněna.

Nejnepříjemněji na farmakologické léčbě OAB je vnímán pocit suchosti v ústech (24 % pacientů) a dále nutnost používání více tablet denně (13 % pacientů). Velká většina pacientů (90 %) udává, že o problematice OAB existuje dostatek informací, ale 91 % pacientů očekává, že jim tyto informace poskytne lékař a nikoliv jiná média či multimédia.

Závěr:
Pohledy na řadu aspektů týkajících se OAB se ze strany pacientů a lékařů významně liší. Z toho důvodu je nutné pokračovat v dalším získávání informací o tomto onemocnění od obou stran a navzájem tyto pohledy především pomocí lepší osvěty a komunikace s pacienty přibližovat.

Klíčová slova:
hyperaktivní močový měchýř, pacienti, kvalita života.

Úvod

Výskyt hyperaktivního močového měchýře (OAB – overactive bladder) je velmi vysoký, podle výsledků většiny velkých epidemiologických studií se pohybuje kolem 10–12 % ve věkové skupině obyvatelstva nad 40 let (1–3). Podle první velké epidemiologické studie provedené v loňském roce v České republice byla zjištěna 11% prevalence OAB, z toho 13% u žen a 8% u mužů (4).

Zájem odborné i laické veřejnosti o OAB výrazně stoupnul v posledním desetiletí, zejména v souvislosti s objevením řady látek, které jsou schopny tento syndrom pozitivně ovlivnit a zlepšit tak podstatným způsobem kvalitu života pacientů. Výrazný kvantitativní nárůst pozornosti o toto relativně nové téma však vždy nedoprovázel adekvátní kvalitativní nárůst vědomostí o pohledu pacientů na tuto problematiku. Proto v současné době mohou mít lékaři na problematiku OAB dosti odlišný pohled než jejich pacienti. Z tohoto důvodu jsme provedli výzkum, jehož cílem bylo zjistit, jaký je komplexní pohled na problematiku OAB ze strany pacientů.

Soubor pacientů a metodika

K účelům práce byl vytvořen dotazník pro pacienty s OAB (obr. 1), ve kterém pacienti odpovídali na otázky týkajících se různých aspektů problematiky OAB.

Dotazníky byly celoplošně distribuovány lékařům-specialistům v ambulantní i nemocniční sféře (83 urologů, 17 urogynekologů) z databáze České urologické společnosti JEP tak, aby pokud možno co nejlépe reprezentovaly spektrum poskytovatelů zdravotní péče (Graf 1).

Výsledky

Kompletně a validně vyplněné dotazníky byly získány od 329 pacientů. Strukturu vzorku pacientů tvořili ze 77 % ženy a z 23 % muži. Výskyt OAB stoupal od 40 let plynule v každém decéniu až do 70 let.

Při vyhledávání informací o OAB pacienty nejčastěji spontánně napadly následující pojmy:

• únik moči, inkontinence a pomočování ve 23 %,
• časté močení v 11 %, a 
• nucení na močení pouze v 8 %.

Pacienty podle jejich spontánních odpovědí k první návštěvě lékaře pro OAB vedl

• únik moči ve 25 %,
• časté močení v 18 %,
• zhoršení mikčních obtíží ve 14 %,
• urgentní močení ve 12 %, a 
• noční močení v 7 %.

Pokud si pacienti mohli vybrat z multiple choice odpovědi na otázku, co je nejvíce na OAB obtěžuje, odpověděli prakticky vyrovnaně na všechny 4 odpovědi:

• pomočování,
• vyšší frekvence močení přes den,
• vyšší frekvence močení v noci, a 
• nutkání na močení.

Velmi důležitým poznatkem je skutečnost, že pacienti se podle spontánních odpovědí zdaleka nejvíc obávají inkontinence, a to mnohem více než tak závažných onemocnění a stavů jako jsou např. rakovina, operace, ztráty zaměstnání atd. (Graf 2).

Svůj současný stav hodnotí 90 % pacientů jako alespoň dobrý, ale 88 % pacientů by si přálo ještě další zlepšení. Ukázalo se, že pacienti mají od farmakologické léčby OAB velká očekávání, 95 % z nich očekává zlepšení svého stavu alespoň o 50 %. Pouze u 31 % pacientů jsou však tato očekávání jednoznačně splněna (Graf 3), přičemž platí, že čím větší očekávání pacient má, tím větší může být jeho nespokojenost s výsledkem léčby.

Rychlost nástupu účinku léčby je dobrá, většinou do 4 týdnů od zahájení terapie, a je s ní spokojeno 81 % pacientů. Za největší úspěch farmakologické léčby OAB podle spontánních odpovědí pacientů jsou pokládány

• zlepšení kvality života,
• snížení frekvence močení, a 
• zlepšení úniku moči.

Snížení urgencí jako úspěch léčby je podle spontánních odpovědí pacientů oproti tomu udáváno pouze v malém množství.

Nejnepříjemněji na farmakologické léčbě OAB je podle spontánních odpovědí pacientů vnímán pocit suchosti v ústech (24 % pacientů) a dále nutnost používání více tablet denně (13 % pacientů). Mnohem méně často jsou nepříznivě vnímány další aspekty, jako je

• zácpa (8 % pacientů),
• nevolnost (1 % pacientů), či
• doplatky na lék (2 % pacientů).

Velká většina pacientů (90 %) udává, že o problematice OAB existuje dostatek informací, ale 91 % pacientů očekává, že jim tyto informace poskytne lékař a nikoliv jiná media či multimedia (Graf 4).

První návštěva pacienta, který si stěžuje na OAB, vede v současné době

• ve 44 % k praktickému lékaři,
• ve 34 % k urologovi, a 
• ve 22 % ke gynekologovi.

Pacienti si při vyšetření či konzultaci ohledně OAB nejvíce cení individuálního přístupu a teprve poté vysoké odbornosti či přátelské komunikace s lékařem.

Diskuse

Výskyt hyperaktivního močového měchýře je velmi vysoký a zájem odborné i laické veřejnosti o tento syndrom výrazně stoupnul v posledním desetiletí, zejména v souvislosti s objevením řady látek, které jsou schopny symptomatologii OAB pozitivně ovlivnit. Zdá se však, že nárůst pozornosti o OAB nedoprovází adekvátní nárůst vědomostí o názoru pacientů na problematiku OAB.

Průzkum informací na toto téma je nejen u nás, ale i celosvětově ojedinělý (5, 6), a proto jsme se k ozřejmení těchto skutečností rozhodli provést mezi pacienty s OAB dotazníkový průzkum.

Z vyhodnocení dotazníků vyplynula řada zajímavých výsledků. Pacienti se v souvislosti s OAB nejvíce obávají inkontinence, a to podstatně více než takových onemocnění a stavů jako jsou

• rakovina,
• operace, a 
• ztráta zaměstnání.

Přestože u většiny pacientů má léčba OAB dobrý efekt, přeje si naprostá většina pacientů (88 %) další zlepšení svého stavu. Pacienti mají od léčby OAB anticholinergiky velice vysoká očekávání, 95 % pacientů očekává zlepšení symptomů alespoň o 50 %. To je ve shodě se zjištěním jiných autorů, kteří popisují u 24 % pacientů očekávání kompletního vyléčení a u 55 % pacientů očekávání významného zlepšení symptomů.

Tato očekávání byla však v naší studii splněna pouze u 31 % pacientů, přičemž platí pravidlo, že čím více pacient od léčby OAB očekával, tím více byl výsledkem léčby zklamán.

Na druhou stranu je velmi zajímavým faktem, že v České republice stále více pacientů s OAB spoléhá na samoléčbu, v roce 2009 byl oproti roku 2003 zaznamenán nárůst z 23 % na 55 % pacientů provádějících samoléčbu. Muži při léčbě preferují volně prodejné medikamenty, ženy spíše léčbu pomocí protektivních pomůcek. Pacienti s OAB také čím dál tím více oddalují první návštěvu u lékaře, dříve se k ní odhodlají spíše pacienti mladší a pacienti mužského pohlaví (4).

Podle údajů pacientů je na medikamentózní léčbě OAB nejméně příjemný nežádoucí účinek – sucho v ústech a ihned poté následuje nutnost používat více než jednu tabletu denně, což k použití upřednostňuje většinou anticholinergika s protrahovaným účinkem.

Naproti tomu v jiné studii zabývající se očekáváním pacientů od léčby OAB bylo nejvíce pacientů ochotno tolerovat právě sucho v ústech (65 %), zatímco jen 36 % pacientů bylo ochotno akceptovat rozmazané vidění a 20 % pacientů zácpu (5).

Pro odbornou veřejnost je velice důležité zjištění, že pacienti mají k dispozici relativní dostatek informací o OAB, ale rozhodně si přejí být informováni ještě lépe. Zásadním zdrojem informací pro pacienty i v současném multimediálním světě zůstává ošetřující lékař, jehož kvalitní erudice a individuální přístup znamená pro pacienty mnohem více než poznatky získané z televize, rozhlasu, internetu či od známých apod.

V České republice vyhledávají muži s OAB jako prvního lékaře především urologa a praktického lékaře a ženy především gynekologa (4).

Závěr

Pohledy na řadu aspektů týkajících se OAB se ze strany pacientů a lékařů-specialistů významně liší. Z toho důvodu je nutné pokračovat v dalším získávání informací o tomto onemocnění od obou stran a navzájem tyto pohledy především pomocí lepší osvěty a komunikace s pacienty přibližovat.

doc. MUDr. Roman Zachoval, PhD.
Urologické oddělení
Fakultní Thomayerova nemocnice
Vídeňská 800
140 59 Praha 4
E-mail: roman.zachoval@ftn.cz