V. Onkochirurgie, rekonstrukční chirurgie

V/ 120. CYTOREDUKCE A INTRAPERITONEÁLNÍ CHEMOTERAPIE NÁDORŮ PERITONEA

NĚMEC L., ŠEFR R.

Oddělení chirurgické onkologie, MOÚ Brno

Peritoneální nádory, jejichž incidence je relativně vzácná, byly dlouhodobě považovány za nádory inkurabilní, s infaustní prognózou. Od 80. let 20. století, kdy byla na základě prací Paula Sugarbakera z Washingtonu v USA zavedena do klinické praxe cytoredukční chirurgie s intraperitoneální chemoterapií, tento názor ale doznává zásadních změn. Vybraným pacientům s primárními i sekundárními peritoneálními nádory může tento přístup nejen zvýšit kvalitu života, ale prodloužit období bez progrese onemocnění i celkové přežití. Podle PSOGI (The Peritoneal Surface Oncology Group International) se nyní cytoredukce s intraperitoneální chemoterapií považuje za standardní terapeutickou metodu v léčbě pseudomyxomu peritonea, peritoneálního mezoteliomu, malého a středního rozsevu peritoneálních metastáz kolorektálního karcinomu. Probíhající klinické studie ověřují uplatnění zmíněných metod v léčbě peritoneálních metastáz karcinomů žaludečního a ovariálního. Pro zlepšení kvality života u nemocných s inoperabilní peritoneální karcinózou je možné použít metodu intraperitoneální chemoterapie i s paliativním záměrem.

V/ 121. PSEUDOMYXOM PERITONEA A JEHO LÉČBA

BARTOŠKA P.

Chirurgická klinika 1. LF UK a FN Bulovka, Praha

Pseudomyxom peritonea (PMP) je vzácné nádorové onemocnění s různým stupněm malignity, charakterizované produkcí mucinu a gelatinózních hmot. Jeho vznik je často spojován s rupturou mucinózních nádorů appendixu a ostatních hlenotvorných nádorů trávicího traktu či ovaria. PMP se vyskytuje v dutině břišní volně nebo vázané na peritoneum břišní stěny či orgány dutiny břišní. Výskyt PMP se odhaduje přibližně na jednoho pacienta na jeden milion obyvatel za rok. PMP se obvykle dělí dle histologického nálezu do tří skupin – low grade (LG), high grade (HG) a HG s výskytem buněk pečetního prstene. Klinický obraz závisí na rozsahu onemocnění. U asymptomatických pacientů se klinický nález projevuje jen břišním diskomfortem, u rozsáhlého postižení dutiny břišní se rozvíjí typický nález pro PMP, tzv. syndrom rosolovitého břicha („jelly belly“ syndrom). Diagnostika, kromě histologické verifikace, spočívá ve stanovení rozsahu onemocnění pomocí tzv. předoperačního PCI (peritoneal carcinoma index). PCI je obvykle určováno na základě výsledků zobrazovacích metod, zejména CT. V léčení PMP je používána Sugarbakerova metoda maximální cytoredukce (CRS) + HIPEC (hyperthermic intraoperative peritoneal chemotherapy), event. EPIC (early postoperative intraperitoneal chemotherapy). Od roku 1999 do roku 2018 bylo na naší klinice operováno 73 pacientů s PMP (39 mužů a 34 žen) průměrného věku 50,6, resp. 56,4 let. Opakovaný výkon podstoupilo 18 pacientů (14 mužů a 4 ženy). Průměrný věk v této skupině byl u mužů 48,8 a u žen 47 let. Celkem bylo provedeno 96 operací. U 29 (39,7 %) pacientů se vyskytoval HG PMP, u 44 (60,3 %) pak byl diagnostikován LG PMP. Morbidita činila 27,3 %, mortalita 5,4 %. Průměrné celkové přežití pro LG PMP bylo v našem souboru 139,5 měsíce, pro HG PMP pak 71,5 měsíce. Medián přežití celého souboru je 86 měsíců, z toho 72 měsíců pro pacienty s HG PMP, pro LG PMP nebylo mediánu dosaženo. Literární i naše výsledky jsou srovnatelné, potvrzují vysokou efektivitu této metody u nás i ve světě. Jde o statisticky velmi významné prodloužení celkového přežití s akceptabilní mortalitou i morbiditou. U vybraných pacientů výsledky potvrzují tuto metodu jako zlatý standard pro léčbu PMP.

V/ 122. MALIGNÍ MEZOTELIOM PERITONEA

LEVÝ M.

Chirurgická klinika 1. LF UK a FTN Praha

Maligní mezoteliom je vysoce maligní onemocnění. Objevuje se nejčastěji na serózách pleury, dále na peritoneu, perikardu a tunice vaginalis varlete. Peritoneální varianta (MPM) zahrnuje 10–15 % všech mezoteliomů. Prokázaným rizikovým faktorem je expozice azbestu. Dle NOR je celková incidence mezoteliomu u mužů 24 a u žen 14 na 100 000 obyvatel za rok (2011), to by odpovídalo při předpokladu 10–15 % z tohoto počtu pro peritoneální variantu 3 novým případům u mužů a 1–2 případům u žen za rok. Obvykle je maligní peritoneální mezoteliom charakterizován stovkami až tisíci nádorovými noduly různé velikosti a konzistence, které mohou splývat do rozsáhlých nádorových infiltrátů nahrazujících omentum, obkružujících střevní kličky nebo mohou invadovat do okolních orgánů. Histologické vyšetření rozlišuje tři subtypy: epiteloidní, sakromatoidní a smíšený. Obecně platí, že horší prognózu mají pacienti se sarkomatoidní formou. Symptomatologie není specifická, k nejčastějším příznakům patří tlak v břiše a jeho zvětšování, ztráta hmotnosti, dušnost a bolest břicha či bolest na hrudi. Diagnosticky se uplatňují zobrazovací metody (CT) a bio ptické vyšetření. Dosud neexistují žádná všeobecně uznávaná doporučení radikální léčby MPM. V minulosti byla prognóza pacientů s mezoteliomem špatná, přežívání bylo do 1 roku. V dnešní době, pokud je pacient vhodným kandidátem radikální kombinované léčby, se medián přežívání pohybuje mezi 3–5 lety. U vybraných pacientů je doporučována kombinovaná léčba cytoreduktivní chirurgie (CRS) a hypertermické perioperační chemoterapie (HIPEC), chemoterapie samotná vykazuje nedostatečnou účinnost. Obecně by měli být k radikálnímu řešení indikováni pacienti s difuzní formou MPM, bez extraperitoneálních ložisek, v dobrém celkovém stavu, takoví, u nichž předpokládáme dosažení maximální cytoredukce. Systémová chemoterapie zůstává jedinou léčebnou možností u pacientů, kteří nemohou být indikovaní k CRS a HIPECu. U vybraných pacientů plánovaných nebo podstupujících CRS a HIPEC může být tento přístup kombinovaný se systémovou chemoterapií v neoadjuvantním nebo adjuvantním podání, nicméně jejich přínos není jasný. Dosud neexistují žádná doporučení týkající se sledování pacientů s MPM po radikálním operačním výkonu. Existující guidelines pro pleurální formu (např. ESMO) zmiňují potřebu sledování, její frekvenci a metody vyšetřování ale blíže nespecifikují. Vzhledem k absenci specifických sérových markerů lze doporučit z běžně dostupných jen CA 125 a mezotelin. Ze zobrazovacích metod pak UZ břicha, CT břicha a malé pánve či MRI.

V/ 123. PERITONEÁLNÍ METASTÁZY KOLOREKTÁLNÍHO KARCINOMU

NĚMEC L.¹, TOMÁŠEK J.², ŠEFR R.¹

¹Oddělení chirurgické onkologie, MOÚ Brno, ²Klinika komplexní onkologické péče LF MU a MOÚ Brno

Kolorektální karcinom je nejčastější malignitou trávicího traktu. Incidence synchronního výskytu peritoneálních metastáz se u kolorektálního karcinomu udává okolo 5–10 %, u dalších 4–19 % se peritoneální metastázy objeví metachronně, u 4–8 % pacientů ve IV. stadiu kolorektálního karcinomu CRC je peritoneum dokonce prvním a jediným místem výskytu metastáz. Medián přežití se u neléčených nemocných s peritoneálními metastázami kolorektálního karcinomu pohybuje kolem 6 měsíců, při léčbě paliativní systémovou chemoterapií může dosáhnout prodloužit až na 20 měsíců. Po dlouhá léta byli nemocní s peritoneálními metastázami kolorektálního karcinomu léčeni chirurgicky pouze v případě závažné klinické symptomatologie nebo při komplikacích, tento pohled se ale v posledních 15 letech změnil – ukazuje se, že asi u 25 % pacientů s peritoneálními metastázami kolorektálního karcinomu může cytoredukce v kombinaci s intraperitoneální chemoterapií prodloužit medián přežití až na > 40 měsíců při akceptovatelné pooperační morbiditě i mortalitě, tato léčebná metoda se proto stala součástí terapeutických protokolů v mnoha zemích světa. Jako zcela zásadní se zde přitom jeví přístup chirurgický – makroskopická cytoredukce; úloha hypertermické intraperitoneální chemoterapie (HIPEC), resp. volba optimálního chemoterapeutika pro intraperitoneální podání je v případě léčby peritoneální karcinózy kolorektálního origa stále diskutována.

V/ 124. PŘÍNOS HYPERTERMICKÉ INTRAPERITONEÁLNÍ CHEMOTERAPIE V LÉČBĚ KARCINOMU ŽALUDKU

HOSKOVEC D.¹, VOČKA M.², DYTRYCH P.¹, KRŠKA Z.¹

¹I. chirurgická klinika 1. LF UK a VFN v Praze, ²Onkologická klinika 1. LF UK a VFN v Praze,

Východiska: Peritoneální metastázy u karcinomu žaludku se vyskytují cca ve 20 % v době diagnózy a jsou přítomné u poloviny pacientů s recidivou. U poloviny těchto pacientů je recidiva přítomna pouze na peritoneu. Prevence a terapie peritoneálního rozsevu může přispět k zlepšení léčebných výsledků karcinomu žaludku. Cíl: Přehled možností hypertermické intraoperační chemoterapie (HIPEC) a PIPAC (pressurized intraperitoneal aerosol chemotherapy) a jejich možné zařazení do léčebného algoritmu karcinomu žaludku na základě posledních literárních dat. Výsledky: HIPEC se v léčbě karcinomu žaludku může uplatnit ve čtyřech indikacích:

1. Profylaktický (adjuvantní) HIPEC – u pokročilého karcinomu žaludku jako prevence; peritoneálního rozsevu. Lze očekávat pokles vzniku peritoneální recidivy cca o polovinu. Nelze vyloučit i snížení frekvence jaterních metastáz.

2. Terapeutický HIPEC – u limitované peritoneální karcinomatózy (PCImax 10–13). Pětileté přežití se pohybuje mezi 20–27 %.

3. Paliativní HIPEC – při pokročilé karcinomatóze, především ovlivnění tvorby ascitu, kde dochází k redukci produkce ascitu u 78 % nemocných.

4. Neadjuvantní HIPEC – při nálezu pokročilé karcinomatózy k redukci nálezu a možné budoucí radikální operaci. V literatuře se udává regrese peritoneální karcinomatózy u 25 % nemocných.

V posledních dvou indikacích může být HIPEC nahrazen PIPAC (obě metody zle použít opakovaně). Závěr: HIPEC i PIPAC jsou komplementární metody k prevenci a terapii peritoneálního rozsevu. Mají potenciál prodloužit dobu přežití i zlepšit kvalitu života. U určitého procenta nemocných lze předpokládat i možnost úplného vyléčení (v kombinaci s dalšími onkologickými postupy).

Podpořeno grantem RVO VFN 64165, Progres Q25.

V/ 125. PERITONEÁLNÍ METASTÁZY KARCINOMU OVARIA

KLOS D.¹, MOHELNÍKOVÁ-DUCHOŇOVÁ B.², LEMSTROVÁ R.², MELICHAR B.²

¹I. chirurgická klinika LF UP a FN Olomouc, ²Onkologická klinika LF UP a FN Olomouc

Epiteliální ovariální karcinomy představují jednu z nejčastějších příčin úmrtí na nádorová onemocnění u žen. Více než polovina bývá diagnostikována v pokročilém stadiu. Důvodem bývá zpravidla lokoregionální šíření s tvorbou peritoneální karcinomatózy. V léčbě se uplatňuje zejména systémová chemoterapie v kombinaci s chirurgickým cytoredukčním výkonem. Nicméně peritoneum je velmi špatně dostupné konvenční chemoterapií kvůli plazma-peritoneální bariéře. Proto intraperitoneální podání chemoterapie může zlepšit výsledky přežívání eliminací reziduální mikroskopické peritoneální chemoterapie. Kombinace intravenózního a intraperitoneálního podání může snížit plazmatickou toxicitu a zvýšit efektivitu cytostatika během hypertermie. Řada odborníků celosvětově tedy zkoumá efekt cytoredukční chirurgie (CRS) a hypertermické intraperitoneální chemoterapie (HIPEC) pro primární i recidivující ovariální karcinomy. Tato metoda se na základě výsledků posledních randomizovaných studií ukazuje jako slibná metoda, která je schopna pozitivně ovlivnit celkové přežívání nemocných (OS) a prodloužit také období bez choroby (DFS). I když zatím není tato metoda součástí standardních guidelines a je předmětem řady dalších klinických studií, měla by být indikace zvažována u žen v případě významného nádorového rezidua po neoadjuvantní chemoterapii, neboť právě tato skupina žen může při únosném riziku morbidity a mortality profitovat z komplexního onkologicko-gynekologicko-chirurgického resekčního výkonu doplněného o HIPEC jako prevenci lokoregionálních recidiv.

V/ 126. PIPAC V LÉČBĚ NÁDORŮ PERITONEA

HOSKOVEC D.¹, VOČKA M.², DYTRYCH P.¹, KRŠKA Z.¹

¹I. chirurgická klinika 1. LF UK a VFN v Praze, ²Onkologická klinika 1. LF UK a VFN v Praze

Východiska: PIPAC (pressurized intraperitoneal aerosol chemotherapy) je relativně nová technika mini-invazivní intraperitoneální aplikace chemoterapie. Poprvé byla použita v klinice v roce 2011, v ČR je k dispozici od roku 2020 a od roku 2021 je k dispozici originální český aplikátor pro PIPAC (fa Skala). Metody: Literární přehled současných indikací a výsledků PIPAC doplněný vlastními zkušenostmi. Výsledky: Indikace k PIPAC – peritoneální rozsev nádorů žaludku, ovaria, kolorektálního karcinomu, ale i nádorů hepatobiliopankreatického systému, nádorů tenkého střeva, ale i rozsev u nádorů primárně uložených mimo dutinu břišní (např. karcinom mammy). Indikován je i u primárních nádorů peritonea – maligní mezoteliom. Kontraindikace – špatný performance status, neprůchodnost střevní, rozsáhlý ascites, trombóza portální žíly, krátká očekávaná doba přežití. Komplikace stupně III a IV se vyskytují v méně než 10 %.

Klinický efekt (dle různých kritérií):

• ovariální karcinom 62–88 %;

• karcinom žaludku 50–91 %;

• kolorektální karcinom 71–83 %;

• primární peritoneální mezoteliom 67–75 %.

U 17 % pacientů opakovaný PIPAC vedl k regresi peritoneální karcinomatózy umožňující použití cytoredukční chirurgie a HIPEC. Závěr: PIPAC je relativně nová, bezpečná technologie k nitrobřišní aplikaci cytostatik. Díky dobré toleranci a miniinvazivitě umožňuje opakované podání. Dosud publikovaná data se zdají až příliš optimistická, nicméně potenciál metody by neměl být podceňován.

Podpořeno grantem RVO VFN 64165, Progres Q25.

V/ 133. TRANSPLANTACE JATER PRO MALIGNÍ NÁDORY

NIČOVSKÝ J., ONDRÁŠEK J., MEJZLÍK V., HUSOVÁ L., DRÁPALOVÁ V., NĚMEC P.

Centrum kardiovaskulární a transplantační chirurgie Brno

Transplantace jater je standardní léčebnou metodou pro pacienty s nezvratným selháním jater. Může být také vhodnou metodou léčby pro vybranou skupinu pacientů s nádorovým onemocněním jater. Transplantací je možné léčit primární nádory jater a ně kte ré typy sekundárních nádorů. Nejčastějším primárním maligním nádorem jater je hepatocelulární karcinom (HCC), který často vzniká v terénu jaterní cirhózy. K transplantaci jsou indikováni pacienti s HCC, kde není možná resekce jater pro riziko vzniku významné jaterní dysfunkce, nebo kde není možnost provedení resekce z technických důvodů. Ve většině transplantačních center jsou pacienti s HCC indikování k transplantaci na základě tzv. milánských kritérií (1 ložisko < 5 cm, nebo 2–3 ložiska, kdy žádné nepřesahuje 3 cm, bez přítomnosti nádorové invaze do velkých cév). Bohužel méně než 25 % pacientů s HCC je indikovaných k chirurgické léčbě, neboť většinou jsou diagnostikováni v pokročilém stadiu. Ne zřídka je nalezen HCC v jaterním explantátu u pacientů indikovaných k transplantaci pro jaterní cirhózu, tzv. incidentalomy. Méně častým primárním nádorem jater je cholangiokarcinom (CCA). Pacienty s cholangiokarcinomem k transplantaci jater již v našem centru neindikujeme. Nález CCA v explantovaných játrech u pacientů s primární sklerotizující cholangoitidou je považován za negativní prognostický faktor. Vzácným primárním nádorem jater je epiteloidní hemangioendoteliom (HEHE). Jedná se o vzácný nádor z buněk endotelu s nejasným maligním potenciálem. Téměř vždy je multilokulární, postihující oba laloky jater, tudíž možnosti resekční léčby jsou velmi omezené. Transplantace jater pro sekundární metastazující nádory jsou vyhrazeny téměř výlučně pro neresekabilní neuroendokrinní jaterní metastázy. Jsou publikovány ojedinělé případy provedených transplantací jater pro jiné sekundární metastazující nádory (např. kolorektální karcinom), avšak vzhledem k nepřesvědčivým dlouhodobým výsledkům a vzhledem k nedostatku dárcovských orgánů, nemají v současné době příliš velké opodstatnění.

V/ 139. EFEKTIVITA PROFYLAKTICKÉ MASTEKTOMIE

BERKEŠ A.¹, STREIT L.¹, DRAŽAN L.¹, VESELÝ J.¹, KUBEK T.¹, KANUŠČÁK K.², FEIKOVÁ K.², STRMISKA O.², BOHUŠOVÁ M.²

¹Klinika plastické chirurgie FN u sv. Anny v Brně, ²LF MU Brno

Východiska: Karcinom prsu je nejčastější zhoubný nádor žen se stále rostoucí incidencí. Profylaktická mastektomie (PM) představuje jeden z nejúčinnějších nástrojů primární prevence karcinomu prsu u vysoce rizikových pacientek. Názory odborné veřejnosti na PM však nadále nejsou jednotné. Cílem této práce bylo vyhodnotit účinnost profylaktické mastektomie ve smyslu incidence karcinomu prsu po PM. Soubor pacientů a metody: Retrospektivně jsme zkoumali účinnost PM na souboru pacientek operovaných na naší klinice v letech 1999–2019. Do studie byly zahrnuty: A) vysoce rizikové pacientky, které podstoupily bilaterální profylaktickou mastektomii, u kterých nebyl dostupnými diagnostickými metodami doposud diagnostikován karcinom prsu; B) pacientky po již absolvované mastektomii pro karcinom prsu, které podstoupili kontralaterální profylaktickou mastektomii. V této analýze byla zohledněna pouze strana po profylaktické mastektomii. Kompletní data jsme získali retrospektivně ze zdravotní dokumentace a zpětným kontaktováním pacientek jsme zjišťovali přítomnost nově diagnostikovaného karcinomu prsu. Výsledky: Na našem pracovišti bylo v letech 1999–2019 provedeno celkem 749 profylaktických mastektomií u 545 pacientek. Bilaterální profylaktickou mastektomii podstoupilo celkem 204 pacientek (37,4 %) a u 341 (62,6 %) pacientek byla provedena jednostranná profylaktická mastektomie. Při zpětném kontaktování nám odpovědělo na dotazník 332 pacientek. Zjistili jsme, že z toho u 4 pacientek byl po PM nově diagnostikován karcinom prsu, což představuje incidenci karcinomu prsu 1,2 % po PM. Závěr: Profylaktická mastektomie je efektivní nástroj v prevenci vzniku karcinomu prsu. Efektivitu profylaktické mastektomie je třeba posuzovat také s ohledem na kvalitu života po okamžité rekonstrukci prsu.

V/ 140. OBOUSTRANNÉ ASYMETRICKÉ REKONSTRUKCE PRSU PŘENOSEM DIEP LALOKŮ Z PODBŘIŠKU

STREIT L., DRAŽAN L., VESELÝ J., KUBEK T., HÝŽA P., ŠÍN P., BAJUS A.

Klinika plastické a estetické chirurgie LF MU a FN u sv. Anny v Brně

Východiska: Počet pacientek BRCA+ s anamnézou unilaterální terapeutické mastektomie vyžadujících kontralaterální profylaktickou mastektomii a bilaterální rekonstrukci prsu se zvyšuje. Účelem tohoto příspěvku je sdílet naše zkušenosti s touto kategorií pacientek, u kterých byla provedena oboustranná rekonstrukce prsu volnými laloky z podbřišku (tzv. DIEP laloky). Výchozí podmínky pro rekonstrukci prsu jsou u těchto pacientek složitější vzhledem k asymetrii ve smyslu množství a kvality ponechané kůže po mastektomii, často po adjuvantní radioterapii, a vzhledem ke tvaru a velikosti kontralaterálního prsu. Soubor pacientů a metody: Retrospektivně jsme zkoumali komplikace a estetické výsledky u 194 pacientek, které podstoupily oboustrannou rekonstrukci přenosem laloku z podbřišku za výše uvedených podmínek v letech 2000–2020. Nejčastějším důvodem pro podstoupení profylaktické mastektomie kontralaterálně byla mutace v genech BRCA 1,2 zjištěná následně po mastektomii. Výsledky: Nejčastější nedokonalosti v estetickém výsledku souvisely s nesprávnou polohou podprsní rýhy, menším objemem a projekcí prsu na straně, kde byla provedena sekundární rekonstrukce prsu. Chybění měkkých tkání po modifikované radikální mastektomii je obvykle větší než po profylaktické mastektomii. Předchozí záření tento rozdíl zvyšuje. Závěr: Upravili jsme předoperační plánování rekonstrukce přenosem volných DIEP laloků z podbřišku tak, aby byl větší DIEP určen k rekonstrukci prsu po terapeutické mastektomii a ozařování. Výběr výživných cév provádíme nově na základě předoperační diagnostiky perforátorů pomocí barevné duplexní sonografie. Preferujeme kontralaterální přenos laloků a zevní řadu výživných perforátorů pro menší přenášený lalok.

V/ 141. CHIRURGICKÁ LÉČBA JATERNÍCH METASTÁZ GASTROINTESTINÁLNÍHO STROMÁLNÍHO TUMORU

PUDIL J.¹, BATKO S.², ROUSEK M.¹, TURZOVÁ A.¹, MENCLOVÁ K.¹, LINKE Z.², POHNÁN R.¹

¹Chirurgická klinika 2. LF UK a ÚVN Praha, ²Onkologická klinika 2. LF UK a FN Motol, Praha

Východiska: U cca poloviny pacientů z gastrointestinálním stromálním tumorem (GIST) jsou diagnostikovány metastázy, nejčastěji peritoneální a jaterní. S rozvojem systémové léčby (inhibitory tyrozinkinázy) se zlepšila prognóza těchto pacientů. Role chirurgické léčby zůstává nejasná. Metoda: V letech 2011–2020 jsme provedli 29 výkonů u 24 pacientů. U všech nemocných jsme sledovali pooperační morbiditu, DFI a celkové přežívání. Výsledky: U 24 nemocných ve věku 32–80 let převažovali muži nad ženami (17 vs. 7), nejčastější lokalizací primárního tumoru byl žaludek (12x). U 15 pacientů se jednalo o metachronní vznik metastáz, nejčastěji (6x) 2 roky po operaci primárního tumoru, rozmezí 2–9 let. Devět pacientů mělo synchronní onemocnění, u nich byl 6x zvolen synchronní výkon (primární tumor i játra), 3x etapový výkon. Šestkrát jsme provedli velkou resekci, jinak především extraanatomické resekce, ev. kombinované s RFA (4x). Pouze RFA jsme provedli 5x. Morbidita Clavien-Dindo > 2 byla 24 %. Systémovou léčbu dostávalo před výkonem 20 pacientů (83 %), po výkonu 21 pacientů (88 %). Jednoleté, tříleté a pětileté přežívání bylo v našem souboru 92, 84 a 61 %. Závěr: Chirurgická léčba jaterních metastáz GIST je metoda bezpečná. Za důležitý prediktivní faktor považujeme RO resekci a příznivou léčebnou odpověď na předoperační terapii inhibitory tyrozinkinázy, stejně tak i adjuvantní terapie. Multidisciplinární přístup při indikacích k chirurgické léčbě jaterních metastáz GISTů je nutností, potřebujeme další studie ke stanovení přínosu chirurgické léčby.

V/ 142. CHIRURGICKÁ LÉČBA SEKUNDÁRNÍCH NÁDORŮ PANKREATU

FRÝBA V.¹, ULRYCH J.¹, KOŽELSKÝ P.², ŠUTA KIMLE K.²

¹Onkologická klinika 1. LF UK a VFN v Praze, ²1. chirurgická klinika 1. LF UK a VFN v Praze

Sekundární malignity pankreatu jsou relativně vzácné, zahrnují metastatické postižení i přímé prorůstání z okolních tumorů. Metastázy představují asi 2–5 % z celkového počtu malignit pankreatu. Nejčastěji se vyskytují metastázy renálního karcinomu, dále jsou relativně časté metastázy melanomu, kolorektálního karcinomu, karcinomu plic a prsu, sarkomů. Díky anatomické blízkosti může být slinivka břišní dále postižena infiltrací tumorů z okolních orgánů, jako jsou karcinomy tračníku, žaludku, ledviny a žlučníku. Ve většině případů se jak v případě metastáz, tak přímého prorůstání jedná o extenzivní multiorgánové postižení či preterminální stavy, které vylučují velký chirurgický výkon. Z těchto důvodů jsou velmi omezená literární data hodnotící možný benefit chirurgické léčby a potenciálně kurativní chirurgická léčba sekundárních nádorů pankreatu tak není jasně definována. Resekční výkony pankreatu jsou navíc spojeny s poměrně velkou morbiditou a nezanedbatelnou mortalitou, nicméně v případě dobré selekce pacientů může chirurgický výkon v kombinaci s efektivní adjuvantní onkologickou léčbou nabídnout zlepšené celkové přežití. V přednášce budou diskutovány současné možnosti chirurgické léčby sekundárních nádorů pankreatu včetně multiviscerálních resekcí a zhodnocen vlastní soubor pacientů za 11leté období (2010–2020).

V/ 249. RESEKCE HRUDNÍ STĚNY PRO OPAKOVANOU RECIDIVU KARCINOMU PRSU

TOLMÁČI B.¹, KLEIN J.¹, POSPÍŠKOVÁ M.¹, ŽUFFA P.¹, ZÁLEŠÁK B.²

¹Krajská nemocnice T. Bati, a.s., Zlín, ²Oddělení plastické a estetické chirurgie, FN Olomouc

Východiska: Tumory hrudní stěny představují heterogenní skupinu nádorů s nepříliš vysokým výskytem. Asi polovina těchto tumorů je maligního charakteru. Primární neoplazie vycházejí z kostí, chrupavky nebo měkkých tkání hrudní stěny. Častěji než primární malignity se zde vyskytují metastázy tumorů jiných lokalit nebo tumory přerůstající z okolitých orgánů, např. primární plicní, pleurální nebo mammární neoplazie. Klinické projevy jsou různorodé, většina tumorů je však klinicky němých. Benigní tumory můžou dosahovat velkých rozměrů bez výraznější symptomatologie, metastatické tumory se naopak mohou projevit brzo lokálními bolestmi, ulceracemi, krvácením nebo patologickými frakturami. Základem ke stanovení správné léčebné strategie je pečlivá diagnostika, která se opírá zejména o zobrazovací metody a histologické vyšetření. Při metastatických tumorech je před indikací k radikální operaci nutno potvrdit následující kritéria: jedná-li se o izolovanou metastázu, lze provést radikální resekci s negativními resekčními okraji a vlastní onemocnění je pod kontrolou. Popis případu: V naší kazuistice prezentujeme 47letou pacientku s recidivou triple negativního karcinomu prsu v jizvě po mastektomii levého prsu po čtyřech operacích na jiném pracovišti. Po zhodnocení v onkochirurgické indikační komisi byla pacientka indikována k blokové resekci. Ve spolupráci s plastickým chirurgem byla provedena resekce předního segmentu hrudní stěny v rozsahu 4.–6. žebra. Defekt hrudní stěny byl přemostěn čtyřmi formovanými dlahami, uzavřen polypropylenovou síťkou a překryt muskulokutánním lalokem musculus latissimus dorsi. Rigidní rekonstrukce skeletu hrudníku byla zvolena pro prezervaci ventilačních funkcí a uspokojivý kosmetický efekt. Definitivní histologie potvrdila direktní invazi metastázy karcinomu mléčné žlázy do hrudní stěny a negativitu odstraněných axilárních uzlin. Závěr: Bloková resekce je stále dobrou volbou lokálních recidiv solidních nádorů.