Německá pediatrie v Praze – profesor Dr. med. Berthold EPSTEIN (1890–1962) (přednosta německé univerzitní kliniky v Praze na Karlově v letech 1932–1939 a po válce primář Dětského oddělení Nemocnice Bulovka v Praze)

Napřed krátká exkurze do historie Karlovy univerzity. Jak známo, založil císař Karel IV. vysoké univerzitní učení v Praze 7. dubna 1348. Mimo Čechů zde byli studenti a učitelé ze Saska, Bavorska a Polska. Dekret kutnohorský (1409), který vydal král Václav IV. (na vzniku dokumentu se podílel rektor univerzity Jan Hus a Jeroným Pražský), omezil vliv cizinců na správě univerzity natolik, že většina z nich odešla z Prahy a význam univerzity v následujících letech poklesl. Po porážce stavovského povstání roku 1620 pak Ferdinand III. v roce 1654 spojil karolinskou univerzitu s jezuitským vysokým učením v Klementinu. Nový název vysokého učení v Praze byl Karlo-Ferdinandova univerzita, tento název přetrval až do roku 1920. Ovšem už dříve v roce 1882 byla tato univerzita rozdělena na německou a českou část, což vedlo ke zrovnoprávnění češtiny jako vyučujícího jazyku. Po rozdělení univerzity vznikly pak ústavy a na dvou lékařských fakultách i německá a česká dětská klinika. Obě měly své sídlo v budově pražského Nalezince (německy Findelanstalt), kde dnes sídlí Klinika pediatrie a dědičných poruch metabolismu klinika 1. lékařské fakulty.

Berthold Epstein se narodil 1. 4. 1890 v Plzni v německé židovské rodině, tam maturoval na gymnáziu. Ke studiu medicíny jej inspiroval jeho strýc, pediatr Alois Epstein (*1849), od roku 1884 přednosta německé dětské kliniky v Nalezinci. B. Epstein studoval na lékařské fakultě ve Vídni a na německé fakultě v Praze. Krátce po promoci působil jako vojenský lékař, v první světové válce strávil celé čtyři roky na různých frontách.

Po válce působil dva roky jako asistent prof. Adalberta Czernyho (1865–1941) v Berlíně ve známé nemocnici Charité. Czerny tehdy patřil mezi evropskou pediatrickou elitu, maturoval v Plzni, medicínu studoval na pražské německé fakultě, po promoci byl asistentem u profesora Aloise Epsteina v pražském Nalezinci. Později se habilitoval a stal se postupně přednostou dětských klinik ve Wroclavi (Breslau), Štrasburku a Berlíně. Patřil mezi válkami k nejvýznamnějším evropským pediatrům a významně ovlivnil i Epsteinovu další kariéru. Czerny je pohřben v Plzni a Česká pediatrická společnost v roce 2003 vzpomněla 140 let od jeho narození položením věnce na jeho hrobě.

Berthold Epstein publikoval své první práce právě během pobytu na klinice v Berlíně, kterou vedl profesor Czerny. Po návratu do Prahy pracoval na II. dětské německé klinice v Nalezinci u profesora Fischla a v krátké době se stal docentem (1924). V roce 1931 byl jmenován mimořádným profesorem a 1932 po smrti prof. Fischla mu bylo svěřeno vedení německé II. dětské kliniky. Řádným profesorem byl jmenován až v roce 1937 a v témže roce byl pověřen uspořádat jako prezident výroční kongres německé pediatrické společnosti, kterého se zúčastnila i řada evropských pediatrů mimo Německo, např. prof. Fanconi. Tehdy to byly první bližší kontakty českých lékařů se špičkou evropské pediatrie. Epstein byl i členem československých lékařských společností, mluvil dobře česky, měl také československé občanství. Přesto kontakty s českými pediatry (Brdlík, Švejcar) byly minimální. V té době už byl Epstein velmi sebevědomý a svým českým kolegům zjevně naznačoval, že jeho klinika je na vyšší úrovni než kliniky české. Byl dobře integrován v Praze, také jako oblíbený pediatr německé pražské společnosti.

Po roce 1933 začaly platit v Německu tzv. norimberské rasové zákony, které mimo jiné vedly k tomu, že na tamních lékařských fakultách byli všichni docenti a profesoři židovského původu zbaveni místa a dále pronásledováni. Norimberské zákony ale před rokem 1938 v Československu nebyly uplatňovány. Přes snahu německé univerzity/lékařské fakulty Epsteina z dětské kliniky vyštvat, zůstal přednostou až do února 1939. Nakonec ale musel rezignovat a byl z fakulty propuštěn. O měsíc později bylo Československo obsazeno a vznikl Protektorát Čechy a Morava, přesto Epstein do podzimu měl dovoleno vést privátní pediatrickou praxi, jistě jen pro židovské pacienty. V té době se mu ještě podařilo poslat syna Františka s „wintonovými dětmi“ do Anglie, sám se o imigraci do Anglie pokusil, ale to se nezdařilo. Dne 15. března 1940 mu bylo dovoleno oficiálně vycestovat do Norska, kde měl jako mezinárodně známý pediatr nabídku vedoucího místa na dětské klinice v Oslo.

Po okupaci Norska německou armádou byl 27. října 1942 zatčen a s manželkou Otilií umístěn v koncentračním táboře v Norsku, následovala deportace do vyhlazovacího tábora Osvětim-Březinka (Auschwitz- Birkenau). Manželka skončila hned první den v plynové komoře, Epstein byl jako lékař ušetřen. Pracoval pak v židovském a cikánském táboře a před smrtí tam zachránil mnoho dětí. Jeho nadřízeným byl nechvalně známý Dr. Josef Mengele, ten jej nutil provádět pokusy na podvyživených dětech s gangrenózní devastující infekcí Noma. Existuje řada svědectví, že Epstein díky svému postavení lékaře má zásluhu na tom, že řada jeho spoluvězňů Osvětim přežila. Vzpomínal na něho i Artur Radvanský (otec docenta Radvanského z Motola), který se s ním setkal v táboře. Ten si vymyslil, že je studentem medicíny a tak ho zařadili jako ošetřovatele do vězeňského nemocničního baráku, kde se setkal s Epsteinem. Ten ho učil, co má vědět student medicíny v prvních semestrech, aby se nepřišlo na to, že nikdy medicínu nestudoval. Sám Epstein prodělal v táboře skvrnitý tyfus, přes jeho těžký průběh přežil.

Po osvobození tábora v Osvětimi Rudou armádou dne 27. ledna 1945 pracoval v táboře i nadále několik měsíců jako lékař a epidemiolog v armádní skupině Ludvíka Svobody. Za tyto aktivity byl vyznamenán nejvyšším sovětským Řádem vítězství. Do Prahy se vrátil v uniformě československé armády. Po válce svědčil v procesech s německými válečnými zločinci, o pobytu v Osvětimi ale údajně nikdy ve společnosti nemluvil.

Epstein v Praze po roce 1945: Po návratu do Československa mu nebyl uznán jeho akademický titul profesora, který získal na německé univerzitě, ani se pro něj nenašlo pracoviště, kde by mohl plně uplatnit své dlouholeté zkušenosti. Hlavním důvodem byly jistě silné poválečné antipatie vůči všem Němcům obecně. Roli ale sehrály nepochybně i animozity ze strany české lékařské fakulty, se kterou Epstein před válkou prakticky neudržoval žádné odborné, natož přátelské vztahy. To platilo samozřejmě i o Brdlíkovi a Švejcarovi. První období do roku 1948 vedl Epstein v Praze úspěšně svou soukromou pediatrickou praxi, ošetřoval i děti, které přežily válku v koncentračních táborech.

Epstein primářem dětského oddělení v nemocnici Bulovka: V roce 1948 byl mu navrácen akademický titul profesora a od 1. 10. 1949 byl jmenován primářem dětského oddělení Nemocnice na Bulovce v Praze 8. Jeho zásluhou tam vzniklo důležité pražské pediatrické centrum mimo akademickou půdu.

Epstein publikoval téměř 100 prací o různých otázkách pediatrie. Řada jeho detailních studií byla věnována sooru, systematicky se zabýval dětskou tuberkulózou, věnoval se intenzivně i její prevenci, řešil i otázku očkování proti tuberkulóze. Významné publikace se zabývaly výživou kojenců i starších dětí. Překvapivě se zajímal o teorii a praxi reflexní teorie I. P. Pavlova.

Epsteinovi žáci na Bulovce: Jako přednosta vychoval na Bulovce řadu mladých lékařů, kteří se později stali významnými pediatry a organizátory péče o děti a dorost (např. MUDr. Věra Kazimourová – ředitelka Dětské fakultní nemocnice na Karlově a později v Motole, MUDr. Leon Bíla, pozdější ředitel Thomayerovy nemocnice v Krči, MUDr. Laco Zeman, pozdější ředitel Kojeneckého ústavu v Krči atd.). Epstein také vedl na Bulovce školu pro dětské zdravotní sestry. V padesátých letech se angažoval při organizaci péče o děti, spolupracoval s ministerstvem zdravotnictví, patřil mezi první lékaře, kteří zahájili vakcinaci proti tuberkulóze.

Československý stát ocenil jeho aktivity v oblasti péče o děti propůjčením Řádu práce, jen o rok později, než řád dostal prof. Švejcar. Redakce časopisu Česko- -slovenská pediatrie vzpomínala opakovaně jeho významných životních výročí.

Osobní život: Epstein se jako vdovec po roce 1945 oženil se ženou, která přišla za války o manžela, sama přežila s dcerou Alenou terezínské ghetto. Alenu pak Epstein adoptoval a autor této vzpomínky se s ní opakovaně setkal a získal řadu zajímavých informací.

Prof. Berthold Epstein zemřel ve funkci přednosty ve své pracovně na Bulovce na infarkt myokardu dne 9. června 1962 v 72 letech.

Zajímavý je osud Epsteinova syna Františka (1922– 2005). Ten se za války v Anglii dostal jako pilot do RAF a byl vážně zraněn při havárii letadla. Byl aktivní jako pilot RAF ve 313. stíhací peruti. Po roce 1945 se vrátil do Prahy, ale již 1948 emigroval s manželkou zpět do Anglie a změnil si jméno na Francis Elston a v Liverpoolu studoval stomatologii. Po roce 1989 ocenila naše republika jeho zásluhy za činnost v RAF československou medailí Za chrabrost a medailí Za zásluhy II. stupně. Nakonec byl dokonce jmenován brigádním generálem! Při návštěvě Prahy v roce 2005 se nečekaně zhoršilo jeho závažná chronické onemocnění a zemřel náhle v Ústřední vojenské nemocnici ve Střešovicích, pohřben je v Anglii.

Prof. MUDr. Jan Janda, CSc.