Portréty Jana Evangelisty Purkyně ve sbírkách Národního muzea v Praze a dvě dosud neznámé purkyňovské památky.

Nestává se často, že by se objevily předměty připomínající Jana Evangelistu Purkyně, které by nebyly známé Zdravotnickému muzeu (součást Národní lékařské knihovny) ani České lékařské společnosti, nesoucí jméno Jana Ev. Purkyně.

NEJSTARŠÍ FOTOGRAFICKÝ PORTRÉT

Možná nejstarší fotografie prof. Purkyně z roku 1859 a jeho jediný portrét z profilu (obr. 1) visí na zdi u potomků Antonína Majera (1826–1880). Byl stejně jako Jan Ev. Purkyně poslancem Českého zemského sněmu, proto je na zadní straně i věnování (obr. 2). Antonín Majer vyučoval zejména fyziku, byl ředitelem několika škol a také zakládal průmyslové školy po Čechách a východní Evropě. Napsal mnoho knih o technické výuce a o řemeslech. Potomci mají doma i krásný řád s diplomem, který obdržel od ruského cara Alexandra II. za zakládání škol v Rusku.

Podle vyjádření ředitele Zdravotnického muzea Mgr. Šimona Krýsla jde o jedinou fotografii z profilu. Portrét je trochu jiný, než jak bývá Purkyně zobrazován na mnoha medailích. Podle diskuse odborníků na letošním Clubu JEP o historii fotografie, pořádaném v Lékařském domě, se fotografie v té době retušovaly a hodně dokreslovaly, a tak není jasné, zda je profil zcela autentický.

POŠTOVNÍ ZNÁMKA

Nedávno nalezla členka předsednictva ČLS JEP dr. Alena Šteflová doma známku s portrétem Jana Evangelisty Purkyně (obr. 3). Věnovali jsme ji Zdravotnickému muzeu, které ani tu dosud nevlastnilo. Mgr. Krýsl k tomu napsal: „Podnět k vydání známky ke 150. výročí Purkyňova narození dalo v roce 1937 kuratorium Lékařského muzea; o to více si jí ve sbírce vážíme. Známka podle reliéfu Otakara Španiela, který překreslil a ryl Bohumil Heinz, vyšla 2. 9. 1937, rotačním ocelotiskem ji vytiskla pražská tiskárna Unie. Byla vydána v nákladu 10 milionů kusů, platila pouze do konce roku 1937, tolerována v poštovním provozu byla do 20. 1. 1938. Jediná další známka s J. E. Purkyně, o níž vím, vyšla roku 1987 k 200. výročí narození, podle návrhu Jiřího Mikuly ji ryl Josef Herčík. Existuje řada různých nálepek s Purkyňovým portrétem (jako ta od Jaroslava Rijáčka z roku 1931), i dobročinných, ale ne platné poštovní známky.“

PURKYŇOVSKÉ PAMÁTKY V NÁRODNÍM MUZEU

Národní muzeum v Praze (NM), na jehož severovýchodní římse je jméno Purkyně uvedeno (obr. 4), vlastní několik desítek sbírkových předmětů, vážících se k osobě Jana Ev. Purkyně – od křestní košilky z roku 1787 po Purkyňův mikroskop. Významné místo zaujímají jeho portréty.

Purkyňova bysta

V expozici NM věnované 19. století a umístěné na zámku ve Vrchotových Janovicích je vystavena sádrová bysta Jana Evangelisty Purkyně od Antonína Herolda (1833–1867) (obr. 5). Tento předčasně zemřelý a dnes zapomenutý sochař studoval na pražské Akademii výtvarných umění (jako výjimečný talent se stal žákem malířského ateliéru Christiana Rubena již ve svých 12 letech) a dále v Mnichově, Paříži a Vídni. Kromě bysty prof. Purkyně vytvořil i zdařilé portréty Václava Hanky a Františka Ladislava Čelakovského. Národnímu muzeu bystu daroval v roce 1953 prof. František Kadeřávek (1885–1961), významný český geometr, profesor deskriptivní geometrie ČVUT, který také přednášel na Akademii výtvarných umění v Praze pro několik generací výtvarných umělců (obr. 6). Bronzový odlitek této bysty je umístěn v panteonu Národního muzea.

Medaile se zobrazením Jana Evangelisty Purkyně

Kniha Jaroslava Obermajera „Jan Evangelista Purkyně v reliéfní plastice“, vydaná Moravským muzeem a Numismatickou společností v Brně v roce 1970, uvádí řadu medailí a plastik s Purkyňovým portrétem, od medailí ražených ještě za jeho života až po pamětní desku na domě ve Spálené ulici v Praze, kde vědec žil a v roce 1869 zemřel.

Obě medaile, vzniklé za Purkyňova života, jsou dílem Václava Jana Seidana (1817–1870), významného rytce a medailéra činného v Praze a Vídni. Vytvoření první z těchto medailí – k Purkyňovým osmdesátinám – sám inicioval, předána byla 19. prosince 1867 v Umělecké besedě (obr. 7).

Ve sbírkách NM je medaile vydaná Sborem doktorů pražské lékařské fakulty na popud MUDr. Václava Staňka (1804–1871), praktického lékaře v Praze, vysokoškolského pedagoga a politika, poslance Říšského sněmu v letech 1848–1849, spoluzakladatele Spolku českých lékařů a od roku 1865 redaktora Časopisu lékařů českých. Příležitostí pro vznik této medaile bylo 50. výročí Purkyňovy promoce na lékařské fakultě, připadající na 9. prosinec 1868. O vytvoření byl požádán opět Václav Seidan, který se s úkolem v mimořádně krátké lhůtě jednoho měsíce vypořádal tak, že lícovou stranu ponechal (jen se změnou latinského JOANN. EV. PURKYNĚ na JAN PURKYNĚ), na rubu pak místo původního alegorického obrazu a okružního nápisu NESMRTELNÝ V NÁRODU A VĚDĚ NEPOČÍTÁ LET umístil devítiřádkový latinský nápis (obr. 8). Purkyňovi byla slavnostně předána medaile ražená ve stříbře, další exempláře (včetně toho ve sbírce NM) byly měděné s patinou, aby si je zájemci mohli zakoupit.

150. výročí narození Jana Evangelisty Purkyně připadlo na rok 1937, kdy také slavil 50 let trvání Spolek československých mediků v Praze. Podpůrný fond „Purkyně“ při tomto spolku oslovil Otakara Španiela (1881–1955), žáka Josefa Václava Myslbeka a asi vůbec nejvýznačnějšího českého medailéra. Španiel prací na této medaili završil více než čtvrt století zájmu o Purkyňův portrét (v jeho rámci vytvořil i Purkyňovu bystu) a výsledkem bylo zřejmě nejznámější zobrazení Purkyňovo. Medaile o značném průměru 80 mm byla ražena Státní mincovnou v Kremnici ve stříbře a v množství 350 kusů v bronzu. Na líci je Purkyňovo poprsí doplněno plným jménem (obr. 9), na rubu je nad Aeskulapovou holí s hadem a vavřínovou ratolestí nápis OMNE VIVUM EX OVO, pod ní pak latinský nápis vysvětlující důvod vydání medaile a drobným písmem její vydavatel (obr. 10).

Španielův žák Milan Knobloch (1921–2020) vytvořil na žádost Československé lékařské společnosti při příležitosti VIII. mezinárodního gastroenterologického kongresu v Praze v červenci 1968 (první takto významné akce v Československu po nejméně 20 letech) mimořádnou medaili spojující Purkyňův výzkum žaludečních žláz (vedoucí k prvnímu popisu živočišné buňky) s propagací Prahy jako centra nejen kultury, ale i vědy. Na lícové straně je stylizovaný Purkyňův portrét a latinský nápis připomínající objev z roku 1837 (obr. 11), na rubu pak klíč stylizovaný do Aeskulapovy hole, s reliéfem Staroměstské radnice v renesanční hlavici (obr. 12).

Zřejmě nejčastěji reprodukovanou medailí s portrétem Jana Ev. Purkyně je dílo vytvořené v roce 1962 pro tehdejší Československou lékařskou společnost ke 100. výročí Spolku českých lékařů Václavem Adolfem Kovaničem. Medaile byla vydána ve počtu 1000 kusů, především však její lícovou stranu převzal Časopis lékařů českých na svoji titulní stranu, a to od prvního čísla ročníku 111 (1972) až do konce roku 1993 (obr. 13).

Medaile Jana Evangelisty Purkyně

Z desítek uměleckých zobrazení se vymyká Medaile Jana Evangelisty Purkyně, zřízená v roce 1954 vládním nařízením jako nejvyšší vyznamenání lékařů a jiných pracovníků ve zdravotnictví (nižším oceněním byly tituly „Zasloužilý lékař“, „Zasloužilý zdravotnický pracovník“ a „Vzorný pracovník ve zdravotnictví“).

Medaili raženou ve stříbře o průměru 27 mm vytvořil Miloslav Beutler (1897–1964), žák Otakara Španiela (obr. 14). Na lícové straně je Purkyňovo poprsí zleva, na rubové šikmo položená Aeskulapova hůl s hadem, pod ní je křížem položená vavřínová ratolest a obojí leží na otevřené knize. Nápis zní „Za zásluhy o zdraví lidu“ (obr. 15).

Vyznamenání propůjčoval na návrh vlády prezident republiky a bylo jich uděleno celkem 372, poslední 23. listopadu 1989. Mezi prvními zhruba 25 oceněnými v prosinci 1956 jsou velmi známí profesoři lékařských fakult: Jiří Diviš, Josef Charvát, Josef Pelnář, Arnold Jirásek, Rudolf Vanýsek, František Burian, Vilém Laufberger, František Studnička (in memoriam). K roku 1956 nacházíme i profesora Antonína Trýba, dermatologa, dvojnásobného děkana Lékařské fakulty Masarykovy univerzity v Brně, také nositele Řádu práce, který je možná známější jako autor románu „Císař chudých“ o římském císaři Diokleciánovi. Později slavných jmen poněkud ubývá, přesto zde nacházíme galerii velikánů české i slovenské klinické medicíny – namátkou Jana Broda, Ladislava Borovanského, Zdeňka Kunce, Dagmar Benešovou, Otakara Poupu. Kromě několika sovětských lékařů je kuriozitou vyznamenání Salvadora Allendeho jen několik dnů před jeho sebevraždou 11. září 1973.

V souvislosti s touto medailí často v redakci ČLČ narážíme – zejména v laudacích a nekrolozích – na tvrzení o udělení „Zlaté Purkyňovy medaile“. Takové vyznamenání neexistuje a autoři jsou zjevně zmateni souběžnou existencí „Zlaté pamětní medaile České lékařské společnosti JEP“, udělované od roku 2011, a nejvyššího ocenění ČLS JEP „Cena Jana Ev. Purkyně“, udělovaného od roku 1962 jedinému laureátovi při příležitosti Purkyňova dne na zámku v Libochovicích.

V tabulce jsou uvedeny osobnosti, kterým byla udělena jak Medaile Jana Evangelisty Purkyně, tak Cena Jana Evangelisty Purkyně.

Tab.  Laureáti Ceny Jana Ev. Purkyně i Medaile Jana Ev. Purkyně

Pozn.: Výraz „akademik“ je převzat ze seznamu nositelů Medaile Jana Evangelisty Purkyně, poskytnutého Archivem Kanceláře prezidenta republiky. Označovali se tak řádní členové Československé akademie věd (existoval též člen-korespondent ČSAV).

Čermákův portrét Jana Evangelisty Purkyně

Ve sbírkách NM se nachází také málo známý portrét prof. Purkyně od Jaroslava Čermáka (1830–1878). Syn lékaře a bratr psychiatra Josefa Čermáka a fyziologa Jana Čermáka (ten začínal jako Purkyňův asistent) projevoval od dětství výtvarné nadání a podobně jako zmíněný Antonín Herold se již jako 13letý stal žákem Christiana Rubena. Je znám především jako autor heroických a romantických historických obrazů s náměty z jihoslovanských tradic. Olej na plátně z roku 1856 zobrazuje poprsí prof. Purkyně v hnědém kabátu s bílou náprsenkou a černým nákrčníkem (obr. 16). Obraz je ve spodní části nedokončen; Národnímu muzeu byl věnován z malířovy pozůstalosti.

Poznámka

Obr. 1–6 a 13 redakce, foto na obr. 5 a 6 se svolením Národního muzea v Praze, obr. 7–12 a 16 poskytlo Národní muzeum v Praze, obr. 14 a 15 web www.vyznamenani.net.

Adresa pro korespondenci:

MUDr. Petr Sucharda, CSc.
3. interní klinika 1. LF UK a VFN
U Nemocnice 1, 128 08  Praha 2
e-mail: petr.sucharda@lf1.cuni.cz