Posouzení objektivity hodnocení výskytu obezity na základě bodymass indexu vzhledem k procentuálnímu zastoupení tělesného tuku u žen ve věku 55–84 let
Evaluation of accuracy of body mass index in diagnosing of obesity in relation to body fat percentage in female aged 55–84 years
Background.
Currently, body mass index (BMI) is frequently used for evaluation of obesity prevalence. This weight to height index does not reflect variability and changes in body composition components, and therefore, the BMI prevalence data may significantly differ from those based on the body fat percentage (%BFM). For the above reason, the primary aim of the study was to determine the prevalence of overweight and obesity according to %BFM and relate these data to BMI categories in women aged 55–84 years.
Methods and results.
446 females with an average age of 65.8 ± 6.4 years participated in this study. Body composition was measured using InBody 720. Our results have shown high prevalence of overweight and obesity in the study sample. Number of obese subjects increased with increasing age. We found the highest prevalence of obesity in females over 80 years. Evaluation of obesity according to BMI seems to be accurate in women with BMI > 30 kg/m2. We found only 1% of nonobese subjects (evaluated according to %BFM) in this BMI category. In contrast, there was found a large number of subjects with obesity (evaluated according to %BFM) among women in 18.5 to 24.9 kg/m2 and 25.0 to 29.9 kg/m2 BMI categories.
Conclusions.
The results have shown that obesity may be diagnosed in women with lower BMI (i.e., < 30 kg/m2). For this reason we recommend to evaluate the prevalence of obesity primarily from BFM% in this age group.
Keywords:
body composition – body fat mass – InBody 720
Autoři:
Aleš Gába 1; Miroslava Přidalová 1; Izabela Zając-Gawlak 2
Působiště autorů:
Katedra přírodních věd v kinantropologii, Fakulta tělesné kultury, Univerzita Palackého v Olomouci
1; Katedra teorii i metodyki wychowania fizycznego, Akademia wychowania fizycznego, Katowice, Polská republika
2
Vyšlo v časopise:
Čas. Lék. čes. 2014; 153: 22-27
Kategorie:
Původní práce
Souhrn
Východisko.
Pro hodnocení výskytu nadváhy a obezity se v současné době nejčastěji využívá body mass index (BMI). Tento hmotnostně-výškový index však neumožňuje postihnout proměnlivost a změny v zastoupení základních tělesných složek, a proto se mohou informace o výskytu nadváhy a obezity dle BMI významně odlišovat od údajů vycházejících z procentuálního zastoupení tělesného tuku (%BFM). Z výše uvedeného důvodu bylo primárním cílem prezentované studie stanovit výskyt nadváhy a obezity na základě %BFM a vztáhnouttyto hodnoty ke kategorizaci dle BMI u žen ve věku 55–84 let.
Metody a výsledky.
Na výzkumu participovalo 446 žen s průměrným věkem65,8 ± 6,4 let. Všechny ženy podstoupily diagnostiku tělesného složení na přístroji InBody 720. Naše výsledky poukazují na vysoký výskyt nadváhy a obezity. Počet obézních žen se s rostoucím věkem zvyšoval. Největší procento obézních jsme zaznamenali u 80letých žen. Hodnocení obezity dle BMI se zdá být objektivní pouze u skupiny žen s BMI > 30 kg/m2,ve které nevykazovalo obezitu (hodnoceno dle %BFM) pouze 1 % žen. Naopak u kategorie žen s BMI v rozmezí 18,5–24,9 kg/m2 a 25,0–29,9 kg/m2 jsme zaznamenali vysoký počet žen, jejichž %BFM odpovídalo obezitě.
Závěry.
Z prezentovaných výsledků vyplývá, že již při nižších hodnotách BMI (tj. < 30 kg/m2) může být u daného jedince diagnostikovaná obezita. Z tohoto důvodu doporučujeme u této věkové kategorie hodnotit výskyt obezity především dle %BFM.
Klíčová slova:
tělesné složení – tělesný tuk – InBody 720
ÚVOD
Zvýšené ukládání tělesného tuku je primárně spojeno s rozvojem obezity. Ta je označována za závažné chronické onemocnění podílející se na vzestupu komorbidit a je samostatným rizikovým faktorem vzniku neinfekčních nemocí hromadného výskytu (1). Pro diagnostiku obezity je nezbytné analyzovat složení těla a stanovit množství tělesného tuku v organismu. V současné době lze využít řadu sofistikovaných metod, které své uplatnění nacházejí v laboratorních i terénních podmínkách. Řada z nich prošla v posledních desetiletích významnou proměnou a jejich využitelnost se přenesla i do běžného života.
Za referenční metodu (tzv. gold standard) pro diagnostiku tělesného tuku je považována metoda duální rentgenové absorbciometrie (DXA) (2, 3). Přístroje pracující s metodou DXA měří diferenciální ztenčení dvou rentgenových paprsků, které prochází lidským organismem. Přitom je člověk vystaven minimální radiační expozici (0,02–1,50 mrem) (4). Hlavní omezení této metody spočívá ve vysokých pořizovacích nákladech, velikosti měřící plochy a také ve skutečnosti, že výpočet, na kterém je založena rovnice, předpokládá konstantní hydrataci štíhlé tukuprosté hmoty (5). Mezi další referenční metody můžeme zařadit hydrodenzitometrii nebo pletysmografii (4).
V posledních letech zažívá významný rozvoj metoda využívající k odhadu tělesného složení neškodného střídavého elektrického proudu. Ten prochází skrze tělo a měří jeho odpor (tzv. impedanci). Jedná se o bioelektrickou impedanční analýzu (BIA), která je zcela neinvazivní a je schopna diagnostikovat podíl jednotlivých tělesných frakcí u různých populačních skupin. Princip BIA je založen na odlišných vlastnostech tělesných tkání vést elektrický proud nízké intenzity při využití většího počtu frekvencí (řádově v rozsahu 1–1000 kHz). Schopnost tělesného tuku vést elektrický proud je minimální, zatím co tukuprostá hmota je vzhledem k vysokému podílu elektrolytu velmi dobrý vodičem.
Ačkoliv výše popsané metody zajišťuji objektivní informace o zastoupení tělesného tuku, v rozsáhlých výzkumech je k hodnocení prevalence nadváhy a obezity využíván především body mass index (BMI). Výhoda BMI spočívá v jeho jednoduchosti a možnosti jeho využití v rozsáhlých epidemiologických výzkumech. Přesto řada autorů (6–9) pokládá hodnocení nadváhy a obezity vzhledem k BMI za nedostačující. K významnému zkreslení pak dochází v případech, kdy výpočet BMI nevychází z přímého měření, ale z údajů uvedených jedincem (tzv. self-report BMI) (10). Tento hmotnostně-výškový index neumožňuje postihnout proměnlivost a změny v zastoupení základních tělesných složek, především tělesného tuku a tukuprosté hmoty, a proto se mohou informace o výskytu nadváhy a obezity dle BMI významně odlišovat od údajů vycházejících z procentuálního zastoupení tělesného tuku (%BFM). Proto bylo primárním cílem prezentované studie stanovit výskyt nadváhy a obezity na základě %BFM a vztáhnout tyto hodnoty ke kategorizaci dle BMI u žen ve věku 55–84 let.
VÝZKUMNÝ SOUBOR A POUŽITÉ METODY
Výzkumný soubor
Výzkumu se zúčastnilo 446 žen ve věku 55–84 let, které pravidelně navštěvovaly kluby seniorů na území města Olomouce a studentky univerzity třetího věku v České (Univerzita Palackého v Olomouci, Vysoké učení technické v Brně), Slovenské (Prešovská univerzita v Prešově) a Polské republice (Akademia Wychowania Fizycznego v Katovicích). Všechny probandky podstoupily komplexní vyšetření tělesného složení multifrekvenční bioimpedanční analýzou (MFBIA). Před vlastním šetřením byly obeznámeny s průběhem výzkumu a podepsaly informovaný souhlas s účastí na výzkumu. Projekt byl realizován se souhlasem Etické komise Fakulty tělesné kultury Univerzity Palackého v Olomouci.
Hodnocení tělesného složení
Před vlastním měřením byla zajištěna tělesná výška s přesností na 0,5 cm pomocí standardizovaného posuvného antropometru P-375 (Trystom, Česká republika). Tělesné složení bylo diagnostikováno s využitím přístroje InBody 720 (Biospace Co., Ltd.; Seoul, Korea), který pracuje se střídavým elektrickým proudem o frekvenci 1–1000 kHz (90 µA pro 1 kHz a 400 µA pro více jak 1 kHz). Technologie využívá osmi dotykových elektrod (dvě jsou umístěny na dlani a palci ruky, další dvě na předním segmentu nohy a na patě) umožňující nezávisle analyzovat pět základních tělesných segmentů (levá a pravá horní končetina, trup, levá a pravá dolní končetina). Množství tělesného tuku je dáno rozdílem tukuprosté hmoty a tělesné hmotnosti.
Použitá metoda je unifikována, měření proběhlo v souladu s podmínkami uvedených v manuálu přístroje. Každá probandka byla s dostatečným předstihem upozorněna, aby měření absolvovala na lačno, 48 hodin před vyšetřením nevykonávala vysoce zatěžující pohybovou aktivitu a nekonzumovala větší množství alkoholu. S ohledem na citlivost MFBIA k hydrataci tělesných tkání nebyly do výzkumného souboru zařazeny ženy, které v posledních 12 měsících podstoupily diuretickou léčbu. I když MFBIA není referenční metodou, validita měření prostřednictvím přístroje InBody 720 byla pro dospělou a seniorskou populaci prokázána (11, 12).
Hodnocení výskytu nadváhy a obezity
Primárním kritériem pro hodnocení výskytu nadváhy a obezity byl BMI, který odpovídá podílu tělesné hmotnosti jedince v kilogramech k druhé mocnině jeho tělesné výšky v metrech. Pro dílčí kategorizaci byly použity standardní hranice Světové zdravotnické organizace (13). Optimální hmotnost je vymezena v pásmu 18,5–24,9 kg/m2, nad 25,0 kg/m2 hovoříme o nadváze a nad 30,0 kg/m2 se jedná o obezitu. V případě %BFM vycházíme z doporučení Světové zdravotnické organizace (14), podle kterého je obezita definována u ženské populace nad hranicí 35 %.
Statistická analýza
Získaná data byla hodnocena standardními postupy programem Statisica 10. Základní charakteristika souboru je popsána aritmetickým průměrem, směrodatnou odchylkou, minimální a maximální hodnotou. Pro detailnější analýzu byl sledovaný soubor rozdělen do šesti věkových kategorií po pětiletých intervalech. K posouzení charakteru a síly asociace mezi BMI a %BFM bylo použito nelineárního odhadu (polynomiální regrese) na 95% hladině významnosti.
VÝSLEDKY
Průměrný věk sledovaného souboru činil 65,8 ± 6,4 let, průměrná tělesná výška 160,7 ± 6,4 cm a průměrná tělesná hmotnost 70,7 ± 11,8 kg (tab. 1). Při pohledu na jednotlivé věkové kategorie je patrné, že u všech kategorií spadají průměrné hodnoty BMI do pásma nadváhy (tab. 2). K rozdílným výsledkům jsme dospěli při hodnocení %BFM. Podle tohoto ukazatele byla u všech věkových kategorií diagnostikována obezita, neboť průměrné hodnoty %BFM vždy překročily hranici 35 %. Největší podíl tělesného tuku jsme zaznamenali u 75letých žen (40,3 ± 8,2 %), zatím co nejnižší průměrnou hodnotou disponovaly 55leté ženy (36,55 ± 7,5%). V návaznosti na toto zjištění byla problematika výskytu nadváhy a obezity detailněji zpracována v navazujícím textu.
Prevalenci nadváhy a obezity u sledovaných věkových skupin prezentujeme v grafické podobě na obrázku 1 a 2. Z výsledků je patrné, že výskyt nadváhy a obezity byl u sledovaného souboru na vysoké úrovni. Na základě BMI vykazovalo v rámci kompletního souboru 44,6 % žen nadváhu a 24,4 % žen bylo obézních. Nejvyšší počet obézních jedinců jsme zaznamenali v kategorii 70letých (38 %), zatím co výskyt nadváhy byl nejvyšší u skupiny 80letých (65 %). Z obrázku je dále nápadný trend poklesu podílu jedinců s optimální tělesnou hmotností v závislosti na rostoucím věku. Ačkoliv u 55letých žen mělo optimální tělesnou hmotnost 42 % probandek, u 80letých to bylo pouze 18 %.
Obrázek 2 umožňuje posoudit výskyt nadváhy a obezity vycházející z %BFM. U kompletního souboru vykazovalo optimální zastoupení tělesného tuku pouze 10 % probandek, naopak obezita se vyskytovala u 60 % žen. Nejnižší výskyt obezity jsme registrovali u kategorie 60letých (55 %) a nejvyšší podíl obézních žen byl patrný u kategorie 80letých (88 %). Výsledky, ke kterým jsme dospěli na základě analýzy %BFM, prokazují vyšší výskyt obezity v porovnání s BMI. Na příklad u 80letých byl dle BMI výskyt obezity až o 70 % nižší než v případě %BFM, avšak u mladších věkových skupin nebyly rozdíly již tak markantní.
Na objektivitu BMI při hodnocení výskytu nadváhy a obezity upozorňuje obrázek 3. I když výsledky korelační analýzy poukazují na existenci významného vztahu mezi BMI a %BFM (r = 0,82; R2 = 0,67;p < 0,05) (obr. 4), je zřejmé, že počet probandek s nadváhou a obezitou hodnocenou dle %BFM byl v jednotlivých kategoriích BMI poměrně vysoký. Například v kategorii žen s normální tělesnou hmotnostní (tj. BMI 18,5–24,9 kg/m2) se vyskytovalo 38 % žen, jejichž množství tělesného tuku odpovídalo nadváze a 14 % žen, které vykazovaly dle %BFM obezitu. V kategorii žen s BMI v rozmezí 25,0–29,9 kg/m2 jsme zaznamenali 70 % obézních žen. Naopak v poslední BMI kategorii (> 30 kg/m2) se vyskytovalo pouze 1 % žen, které dle %BFM nevykazovaly obezitu.
DISKUZE
Prezentovaná studie se snaží poukázat na objektivitu BMI, který je v současné době frekventovaně využíván pro hodnocení prevalence nadváhy a obezity. Podle posledních odhadů Světové zdravotnické organizace je v celosvětovém měřítku postiženo obezitou více jak 200 mil. mužů a 300 mil. žen starších 20 let (15), přičemž neustále narůstá počet morbidně obézních jedinců (16). Z výše vedených statistických údajů je evidentní, že toto onemocnění dosahuje rozměru pandemie (17). Vzhledem k věkové struktuře obyvatelstva narůstá počet osob s nadváhou a obezitou nejen u dětské, adolescentní a dospělé populace (16, 18), ale i u populace seniorské (19). Například ve Spojených státech amerických došlo v letech 1999–2008 k nárůstu obézních jedinců starších 60 let především u mužů. U žen bylo možné sledovat spíše stagnaci (20).
Z údajů, které prezentuje Seidell (21), vyplývá, že prevalence obezity je v Evropě na nižší úrovni než ve Spojených státech amerických. Například ve Velké Británii bylo v roce 2002 obézních přibližně 30 % žen ve věku 55–65 let, 25 % žen ve věku 65–75 let a 22 % žen straších 75 let. Podle Berghöfer et al. (22) patří Finsko, Francie a Švýcarsko k evropským státům s nejnižším počtem obézních jedinců. Naopak nejvyšší počet takto postižených jedinců můžeme najít v České republice, Polsku, Portugalsku či Itálii.
V prezentované studii bylo na základě BMI hodnoceno 24,4 % žen jako obézních, zatím co podle %BFM se jednalo o 60 % žen. Tento rozdíl je dán především zkreslenými údaji u jedinců s nižším BMI (< 30 kg/m2). U žen s optimální tělesnou hmotností (BMI v rozmezí 18,5–24,9 kg/m2) se vyskytovalo 38 % žen, jejichž %BFM odpovídalo nadváze a 14 % žen s obezitou. V případě žen s nadváhou (BMI v rozmezí 25,0 až 29,9 kg/m2) se v této kategorii vyskytovalo 70 % žen se zastoupením tělesného tuku vyšším jak 35 %. Naopak u žen s BMI vyšším jak 30 kg/m2 jsme zaznamenali 99 % probandek, jejichž množství tělesného tuku odpovídalo obezitě (tj. > 35 %). Naše výsledky korespondují s prací Romero-Corral et al. (8), kteří upozorňují na zkreslení údajů o výskytu nadváhy a obezity u jedinců s nižším BMI. Stejně tak Evans, Rowe, Racette, Ross a McAuley (23) poukazují na nevhodnost použití BMI u žen po menopauze. Autoři zdůrazňují, že současná hranice vymezující obezitu (tj. 30 kg/m2) by měla být pro postmenopauzální ženy snížena na úroveň 26,4 kg/m2.
Za hlavní nedostatek BMI lze označit skutečnost, že do výpočtu vstupuje pouze tělesná hmotnost a ne její dílčí složky (tělesný tuk a tukuprostá hmota). V ontogenetickém vývoji jedince často dochází ke změnám tělesné hmotnosti jako reakce na změnu stravovacích zvyklostí, množství pohybové aktivity nebo hormonální změny doprovázející menopauzu. Kyle, Zhang, Morabia a Pichard (24) uvádějí, že ve srovnání s jedinci s konstantní tělesnou hmotností, je váhový přírůstek o 1,0–1,9 kg, 2,0–2,9 kg a > 3 kg doprovázen statisticky významným nárůstem tělesného tuku o 1,35, 1,87 a 3,1 kg. Na druhou stranu, zvýšení množství tělesného tuku nemusí být vždy doprovázeno nárůstem tělesné hmotnosti. Forbes (25) prokazuje, že u dospělých jedinců se stabilní tělesnou hmotností dochází během jedné dekády ke ztrátě 1,5 kg tukuprosté hmoty, která je nahrazena stejným množstvím hmoty tukové. U starších jedinců se tím zvyšuje riziko vzniku sarkopenie.
V rámci ontogenetických změn tělesného složení sledujeme u českých žen nárůst tělesného tuku o 2,58 kg za dekádu za současného poklesu tukuprosté hmoty o 0,92 kg za dekádu (26). Kyle et al. (27) také upozorňují na nárůst tělesného tuku v důsledku rostoucího věku. U jedinců mladších 45 let sledovali zvýšení tukové tkáně v průměru o 0,15 kg za rok, zatím co u starších jedinců došlo k akceleraci tohoto trendu na úroveň 0,24 kg za rok. V kontrastu s výše uvedenými výsledky stojí studie Dey, Bosaeus, Lissner a Steen (28). Autoři sledovali významný nárůst tělesného tuku pouze u mužů, zatím co u žen ke statisticky významným změnám nedošlo. V případě starších žen sledujeme přirozený nárůst tukové tkáně a její redistribuci z periferií do abdominální oblasti jako reakci na změny doprovázející menopauzu. Tento trend prokazují výsledky studie Toth, Tchernof, Sites a Poehlman (29), kteří popisují signifikantní nárůst viscerálního tuku u žen po menopauze ve srovnání s ženami před menopauzou.
Přestože výsledky prezentované studie poukazují na významné zkreslení BMI při posuzování výskytu nadváhy a obezity u žen starších 55 let, musíme upozornit na skutečnost, že tělesné složení nebylo hodnoceno prostřednictvím referenční metody. Völgyi et al. (12) uvádějí, že přístroje pracující s metodou MFBIA jsou zatíženy systematickou chybou měření a podhodnocují, zejména u populace s optimálním BMI, informace o zastoupení tělesného tuku. Z tohoto důvodu mohou být naše zjištění ovlivněny touto odchylkou a lze předpokládat, že v případě diagnostiky tělesného tuku pomocí referenční metody by bylo zkreslení výskytu nadváhy a obezity dle BMI ještě významnější.
I přes výše uvedené limity poukazují výsledky prezentované v této studii na neobjektivitu BMI při hodnocení nadváhy a obezity u populace žen ve věku 55–84 let. Výskyt nadváhy a obezity byl u sledovaného souboru na vysoké úrovni. Počet jedinců s optimální tělesnou hmotností se s rostoucím věkem snižoval. Největší podíl obézních žen (hodnoceno dle %BFM) jsme zaznamenali u nejstarší věkové kategorie. Hodnocení obezity dle BMI se zdá být objektivní pouze u skupiny žen s BMI > 30 kg/m2, ve které nevykazovalo obezitu (hodnoceno dle %BFM) pouze 1 % žen. Naopak u žen s BMI v rozmezí 18,5–24,9 kg/m2 a 25,0–29,9 kg/m2 se vyskytoval vysoký počet žen, jejichž %BFM odpovídalo obezitě. Z prezentovaných výsledků vyplývá, že již při nižších hodnotách BMI(tj. < 30 kg/m2) může být u daného jedince diagnostikovaná obezita. Z tohoto důvodu doporučujeme u této věkové kategorie hodnotit výskyt obezity především dle %BFM.
Zkratky
BIA bioelektrická impedanční analýza
BMI body mass index
DXA duální rentgenová absorbciometrie
MFBIA multifrekvenční bioimpedanční analýza
ADRESA PRO KORESPONDENCI:
Mgr. Aleš Gába, Ph.D.
Univerzita Palackého v Olomouci,Fakulta tělesné kultury
tř. Míru 115, 771 11 Olomouc
e-mail: ales.gaba@upol.cz
Zdroje
1. Hlúbik P. Obezita – nemoc, rizikový faktor. Interní medicína pro praxi 2002; 8: 396–398.
2. Lukaski HC. Evaluation of body composition: why and how? Mediterr J Nutr Metab 2009; 2: 1–10.
3. Thibault R, Genton L, Pichard C. Body composition: Why, when and for who? Clin Nutr 2012; 31: 435–447.
4. Heymsfield S, Lohman T, Wang Z, Going S. Human body composition. Champaign, IL: Human Kinetics 2005.
5. Spirduso W, Francis K, MacRae P. Physical dimensions of aging. Champaign, IL: Human Kinetics 2005.
6. Kyle UG, Morabia A, Schutz Y, Pichard C. Sedentarism affects body fat mass index and fat-free mass index in adults aged 18 to 98 years. Nutrition 2004; 20: 255–260.
7. Schutz Y, Kyle UG, Pichard C. Fat-free mass index and fat mass index percentiles in Caucasians aged 18-98 y. Int J Obes Relat Metab Disord 2002; 26: 953–960.
8. Romero-Corral A, Somers VK, Sierra-Johnson J, Thomas RJ, Collazo-Clavell ML, Korinek J, et al. Accuracy of body mass index in diagnosing obesity in the adult general population. Int J Obes 2008; 32: 959–966.
9. Pelclová J, Gába A, Tlučáková L, Pośpiech D. Association between physical activity (PA) guidelines and body composition variables in middle-aged and older women. Arch Gerontol Geriatr 2012; 55: e14–e20.
10. Connor Gorber S, Tremblay M, Moher D, Gorber B. A comparison of direct vs. self-report measures for assessing height, weight and body mass index: a systematic review. Obes Rev 2007; 8: 307–326.
11. Ling CHY, de Craen AJM, Slagboom PE, Gunn DA, Stokkel MPM, Westendorp RGJ, et al. Accuracy of direct segmental multi-frequency bioimpedance analysis in the assessment of total body and segmental body composition in middle-aged adult population. Clin Nutr 2011; 30: 610–615.
12. Volgyi E, Tylavsky FA, Lyytikainen A, Suominen H, Alen M, Cheng S. Assessing body composition with DXA and bioimpedance: effects of obesity, physical activity, and age. Obesity 2008; 16: 700–705.
13. World Health Organization. Obesity: preventing and managing the global epidemic. Report of a WHO consultation. Geneva: World Health Organization 1998.
14. WHO Expert Committee on Physical Status. Physical status: the use and interpretation of anthropometry : report of a WHO Expert Committee. Geneva: World Health Organization 1995.
15. World Health Organization (Ed.) Obesity and overweight, Fact sheet no. 311 (March). Geneva: World Health Organisation, 2013.
16. Sturm R. Increases in morbid obesity in the USA: 2000-2005. Public Health 2007; 121: 492–496.
17. Swinburn BA, Sacks G, Hall KD, McPherson K, Finegood DT, Moodie ML, et al. The global obesity pandemic: shaped by global drivers and local environments. Lancet 2011; 378: 804–814.
18. Pashankar D, Loening-Baucke V. Increased prevalence of obesity in children with functional constipation evaluated in an academic medical center. Pediatrics 2005; 116: 377–380.
19. Zamboni M, Mazzali G, Zoico E, Harris TB, Meigs JB, Di Francesco V, et al. Health consequences of obesity in the elderly: a review of four unresolved questions. Int J Obes 2005; 29: 1011–1029.
20. Flegal KM, Carroll MD, Ogden CL, Curtin LR. Prevalence and Trends in Obesity Among US Adults, 1999–2008. JAMA 2010; 303: 235–241.
21. Seidell JC. Prevalence and time trends of obesity in Europe.J Endocrinol Invest 2002; 25: 816–822.
22. Berghöfer A, Pischon T, Reinhold T, Apovian C, Sharma A,Willich S. Obesity prevalence from a European perspective: a systematic review. BMC Public Health 2008; 8: 200–210.
23. Evans EM, Rowe DA, Racette SB, Ross KM, McAuley E. Is the current BMI obesity classification appropriate for black and white postmenopausal women? Int J Obes 2006; 30: 837–843.
24. Kyle UG, Zhang FF, Morabia A, Pichard C. Longitudinal study of body composition changes associated with weight change and physical activity. Nutrition 2006; 22: 1103–1111.
25. Forbes G. Longitudinal changes in adult fat-free mass: influence of body weight. Am J Clin Nutr 1999; 70: 1025.
26. Gába A, Přidalová M. Age-related changes in body composition in a sample of Czech women aged 18 to 89 years: a cross-sectional study. Eur J Nutr 2014; doi: 10.1007/s00394-013-0514-x.
27. Kyle UG, Melzer K, Kayser B, Picard-Kossovsky M, Gremion G, Pichard C. Eight-year longitudinal changes in body composition in healthy Swiss adults. J Am Coll Nutr 2006; 25: 493–501.
28. Dey DK, Bosaeus I, Lissner L, Steen B. Changes in body composition and its relation to muscle strength in 75-year-old men and women: A 5-year prospective follow-up study of the NORA cohort in Göteborg, Sweden. Nutrition 2009; 25: 613–619.
29. Toth MJ, Tchernof A, Sites CK, Poehlman ET. Effect of menopausal status on body composition and abdominal fat distribution. Int J Obes 2000; 24: 226–231.
Štítky
Adiktologie Alergologie a imunologie Angiologie Audiologie a foniatrie Biochemie Dermatologie Dětská gastroenterologie Dětská chirurgie Dětská kardiologie Dětská neurologie Dětská otorinolaryngologie Dětská psychiatrie Dětská revmatologie Diabetologie Farmacie Chirurgie cévní Algeziologie Dentální hygienistkaČlánek vyšel v časopise
Časopis lékařů českých
- Testování hladin NT-proBNP v časné diagnostice srdečního selhání – guidelines ESC
- Metamizol jako analgetikum první volby: kdy, pro koho, jak a proč?
- Horní limit denní dávky vitaminu D: Jaké množství je ještě bezpečné?
- Nejčastější nežádoucí účinky venlafaxinu během terapie odeznívají
Nejčtenější v tomto čísle
- HELSINSKÁ DEKLARACE WMA – ETICKÉ ZÁSADY PRO LÉKAŘSKÝ VÝZKUM S ÚČASTÍ LIDSKÝCH BYTOSTÍ
- Historické aspekty Smithovho-Lemliho-Opitzovho syndrómu
- Přecitlivělost na elektromagnetické pole: neexistující onemocnění?
- Súčasne dostupné kožné náhrady