Effect of Luspatercept Treatment in Patients with MDS/MPN-RS-T
The presented post hoc analysis of the MEDALIST study demonstrates the effect and good tolerance of luspatercept in the rare disease from the myelodysplasia group − MDS/MPN-RS-T.
MDS/MPN-RS-T
Myelodysplastický syndrom/myeloproliferativní neoplazie s prstenčitými sideroblasty a trombocytózou (MDS/MPN-RS-T) je onemocnění myeloidní řady s dysplastickými i myeloproliferativními znaky. Anémie, která je s tímto onemocněním spojená, způsobuje únavu, snižuje kvalitu života a zkracuje přežívání nemocných.
Pacienti s MDS/MPN-RS-T mají v porovnání s nemocnými s myelodysplastickým syndromem s prstenčitými sideroblasty (MDS-RS) lepší prognózu, avšak přibližně polovina z nich potřebuje opakované transfuze erytrocytů. Pacienti s MDS/MPN-RS-T také mají zhruba 4× vyšší riziko trombózy ve srovnání s nemocnými s MDS-RS.
Léčba pacientů s MDS/MPN-RS-T cílí na zmírnění anémie, snížení trombotického rizika, redukci počtu trombocytů a celkové ovlivnění průběhu onemocnění. Luspatercept je léčivo, které vazbou na ligandy třídy transformujících růstových faktorů beta (TGF-β) ovlivňuje maturaci erytrocytové řady.
Výsledky studie fáze III MEDALIST podpořily schválení luspaterceptu pro léčbu anémie u dospělých nemocných s myelodysplastickým syndromem s prstenčitými sideroblasty (MDS-RS) nižšího rizika nebo MDS/MPN-RS-T, kteří potřebují ≥ 2 erytrocytové jednotky v období 8 týdnů poté, co selhal účinek léčiv stimulujících erytropoezu (ESA).
Post hoc analýza u MDS/MPN-RS-T
V časopisu Leukemia byly v roce 2022 publikovány výsledky post hoc analýzy studie MEDALIST se zaměřením na pacienty s MDS/MPN-RS-T.
V této studii byli pacienti refrakterní či netolerující ESA randomizováni v poměru 2 : 1 k podání luspaterceptu nebo placeba, které byly podávány každé 3 týdny subkutánně po dobu 24 týdnů. Zahajovací dávka luspaterceptu činila 1,0 mg/kg s další titrací na maximální dávku 1,75 mg/kg s ohledem na potřebu transfuzí a výskyt nežádoucích příhod.
Primární cíl studie byl definován jako dosažení nezávislosti na transfuzích (RBC-TI) minimálně po dobu 8 týdnů v týdnech 1−24, sekundární cíle zahrnovaly modifikovanou hematologickou odpověď erytroidní řady (mHI-E; s průměrným vzestupem hemoglobinu minimálně o 15 g/l u pacientů s potřebou < 4 transfuzních erytrocytových jednotek/8 týdnů), dosažení redukce počtu transfuzí o ≥ 4 jednotky (u pacientů, kteří měli vstupně větší potřebu transfuzí po dobu 56 po sobě jdoucích dnů), incidenci progrese do AML a výskyt nežádoucích příhod.
Post hoc analýza zařadila také hodnocení klinického přínosu (tj. RBC-TI minimálně po dobu 8 týdnů a/nebo mHI-E během týdnů 1−24).
Výsledná zjištění
Z 229 pacientů zařazených do studie mělo 23 (10 %) diagnózu MDS/MPN-RS-T, z nich 14 bylo randomizováno k podání luspaterceptu a 9 k podání placeba. Vstupně byl zaznamenán rozdíl mezi oběma skupinami v počtu leukocytů (48 × 109/l u luspaterceptu oproti 75 × 109/l u placeba), sérové hladině ferritinu (10 620 vs. 14 600 μg/l) a erytropoetinu (71,9 vs. 54,0 U/l). Medián doby sledování pacientů léčených luspaterceptem činil 27,4 měsíce (rozmezí 3,5−35,6), v placebové skupině to bylo 13,8 měsíce (3,3−32,2).
V analýze s cut-off v červenci 2019 dosáhla signifikantně větší část pacientů léčených luspaterceptem ve srovnání s placebem RBC-TI ≥ 8 týdnů během týdnů 1−24 (64,3 vs. 22,2 %; p = 0,028), mHI-E (71,4 vs. 11,1 %; p = 0,006) i klinického benefitu (78,6 vs. 33,3 %; p = 0,034). Medián doby od nástupu klinického benefitu do ukončení léčby dosáhl 94,6 týdne (rozmezí 8,0−150,0) u luspaterceptu oproti 23,9 týdne (23,7−57,9) u placeba.
U pacientů s nižší zátěží spojenou s transfuzemi (< 4 jednotky za 8 týdnů) vedla léčba luspaterceptem oproti placebu k numericky četnějšímu dosažení RBC-TI ≥ 8 týdnů v týdnech 1−24 (83,3 vs. 50,0 %; p = 0,285) a statisticky signifikantně četnějšímu dosažení mHI-E (66,7 vs. 0,0 %; p = 0,046). U pacientů s vyšší transfuzní zátěží (≥ 4 erymasy za 8 týdnů) byly oba rozdíly numericky odlišné, ale nedosáhly statistické významnosti (RBC-TI: 50,0 vs. 0,0 %; p = 0,068; mHI-E: 75,0 vs. 20,0 %; p = 0,063).
V delším časovém horizontu 48 týdnů potom RBC-TI ≥ 8 týdnů dosáhlo 64,3 % pacientů randomizovaných do ramene s luspaterceptem oproti 33,3 % ve skupině s placebem (p = 0,088). Velmi dlouhodobého účinku, tj. RBC-TI ≥ 48 týdnů kdykoli v průběhu léčby, dosáhlo 28,6 % pacientů s luspaterceptem a žádný na placebu.
Nejčastějšími nežádoucími příhodami spojenými s léčbou byly závrať, nauzea, průjem či astenie. Nežádoucí příhody vedly k přerušení léčby u 14,3 % pacientů ve skupině s luspaterceptem a u 33,3 % s placebem. 1 pacient ve skupině s luspaterceptem prodělal v průběhu léčby tranzientní ischemickou ataku. Do AML progredoval pouze 1 pacient z placebové skupiny a žádný ze skupiny léčené luspaterceptem.
Závěr
I přes nízký počet účastníků výsledky studie MEDALIST naznačují, že luspatercept může u pacientů s MDS/MPN-RS-T přinést klinický benefit. Jedná se o důležité zjištění, neboť pro tuto skupinu nemocných nejsou v současnosti k dispozici efektivní léčebné možnosti, jejichž účinek by byl verifikován prospektivní klinickou studií. V této analýze se luspatercept jevil účinný z pohledu snížení zátěže nemocných transfuzemi a zvýšení hladiny hemoglobinu. Navíc byl dobře tolerován.
(eza)
Zdroj: Komrokji R. S., Platzbecker U., Fienaux P. et al. Luspatercept for myelodysplastic syndromes/myeloproliferative neoplasm with ring sideroblasts and thrombocytosis. Leukemia 2022; 36 (5): 1432–1435, doi: 10.1038/s41375-022-01521-4.
Did you like this article? Would you like to comment on it? Write to us. We are interested in your opinion. We will not publish it, but we will gladly answer you.