Profil profese ergoterapie v České republice

Overview

Východiska: Česká republika s 10,7 miliony obyvatel má přibližně 1 350 ergoterapeutů. Dosud však o těchto zdravotnických pracovnících nebyly publikovány žádné podrobné informace. Česká asociace ergoterapeutů (ČAE) však potřebuje mít o ergoterapeutech pracujících v ČR a o jejich postavení k dispozici více informací, aby mohla lépe přispívat k dalšímu rozvoji této profese. Cíl: Cílem studie bylo vykreslit reálný profil profese ergoterapeuta v ČR. Metody: Online dotazník s 32 otázkami byl připraven a distribuován mezi české ergoterapeuty prostřednictvím e-mailů a sociálních sítí. Použitím metody sněhové koule bylo shromážděno 315 kompletně vyplněných dotazníků. Ty byly následně analyzovány a zpracovány s využitím popisné statistiky. Výsledky: Dotazník vyplnilo celkem 315 ergoterapeutů (čtyři muži). Mezi respondenty bylo 84 % žen do 40 let. Z ergoterapie má 236 ergoterapeutů bakalářský a 27 magisterský titul. Navíc 49 ergoterapeutů získalo magisterský titul z jiného oboru. Ergoterapeuté často pracují v regionech, kde jsou vysoké školy nabízející studium ergoterapie. Ve zdravotnictví pracuje 77 % respondentů, 18 % v sociálních službách a 2 % ve vzdělávání. Pouze 2 % respondentů mají vlastní soukromou praxi. Ergoterapeuti poskytují terapii všem osobám s disabilitou, od předčasně narozených dětí po seniory. Většinou pracují s dospělými lidmi (68 %). Pouze 15 % respondentů nabízí domácí návštěvy. Ergoterapeuty lze nově nalézt v paliativní péči, onkologii, porodní asistenci nebo adiktologii. Závěr: Tato studie poskytuje nejen ČAE komplexnější informace o ergoterapii v ČR. Výsledky je možné využít pro lepší komunikaci se zúčastněnými stranami, se zdravotními pojišťovnami, s (potenciálními) zaměstnavateli, s institucemi vzdělávajícími ergoterapeuty, se samotnými ergoterapeuty a jejich mezinárodními organizacemi.

Klíčová slova:

Česká republika – ergoterapie – multidisciplinární tým – profil profese

Úvod

Cílem ergoterapie je u klienta jakéhokoli věku nebo s jakoukoli disabilitou dosáhnout co největší soběstačnosti a díky tomu i kvality života. Jedná se o soběstačnost a nezávislost klienta v jeho aktivitách, do kterých patří sebeobsluha, práce a volnočasové aktivity [1]. Jedná se o profesi, u které získání odborné způsobilosti k výkonu povolání vymezuje § 7 zákona č. 96/2004 Sb. Podle něj musí zájemci o získání odbornosti ­ergoterapeuta v současné době vystudovat min. bakalářské studium [2]. Aktuálně je možné absolvovat bakalářské studium na pěti vysokých školách v České republice. Od akademického roku 2014/2015 mohou ergoterapeuti zvyšovat své vzdělání přímo v oboru i navazujícím magisterským studiem na 1. LF UK v Praze [3].

Ergoterapie se díky své různoro­dosti a širokému uplatnění stala téměř neodmyslitelnou součástí ucelené rehabilitace [4,5]. Jedná se o obor, který se neustále vyvíjí a který se snaží udržet krok s dobou a jejími nároky. Pro vývoj profese je důležité mít o ní konkrétní informace.

Většinu aktuálních informací o oboru lze získat od České asociace ergoterapeutů (ČAE), která funguje jako dobrovolná profesní organizace sdružující ergoterapeuty již od roku 1994. Informace jsou na webových stránkách ČAE i v dokumentu Koncepce oboru ergoterapie [6].

Výroční zpráva ČAE z roku 2017 [7] uvádí, že v registru Národního centra ošetřovatelství a nelékařských zdravotnických oboru (NCO NZO) bylo k 1. 7. 2017 evidováno 1 260 ergoterapeutů. Přitom ke dni 31. 12. 2020 ČAE registrovala 228 členů, což tvoří přibližně 20 % všech ergoterapeutů v ČR [8]. Nejnovější informaci o počtu ergoterapeutů v praxi lze dohledat na webových stránkách Rady ergoterapeutů pro evropské země

(www.coteceurope.eu). Tato organizace v dokumentu Summary of the Profession uvádí, že v ČR pracuje v praxi 1 350 ergoterapeutů [9]. Je tedy zřejmé, že současný profil ergoterapeuta je velmi nejasný.

Metodický postup

Cílem studie bylo vykreslit reálný profil profese ergoterapeuta v ČR dle informací získaných od respondentů dotazníkového šetření. Pro zhodnocení současné situace byly využity nejen informace získané z dotazníkového šetření pomocí strukturovaného dotazníku [10,11], ale také z dostupné literatury.

Pro výzkum byla zvolena kombinace dvou způsobů výběru vzorku z populace, a to výběr na základě dobrovolnosti a výběr na základě dostupnosti [12]. Dále byla využita metoda sněhové koule [13]. Výzkumný soubor tvořili vystudovaní ergoterapeuti pracující v rámci celé ČR (pracující na jakýkoli pracovní úvazek vč. rodičovské dovolené, mateřské dovolené, DPP, OSVČ).

Byla použita online forma dotazníku především pro jeho okamžitou dostupnost a možnost rychle ho rozšířit mezi respondenty [12]. Dotazník obsahoval 32 otázek. Před rozesláním byla provedena pilotáž na pěti respondentech, na jejímž základě bylo znění dotazníku upraveno do finální podoby.

Dotazník byl šířen ve třech časových vlnách od března do listopadu 2019. V průvodním dopise byl respondent informován o opakovaném rozesílání, proto by nemělo docházet k situaci, že by byl dotazník vyplněn jedním respondentem vícekrát. Kanál šíření dotazníků byl zvolen především online cestou prostřednictvím e-mailů na pracoviště z ergoterapeutických praxí, z webových stránek jednotlivých zařízení a ze seznamu center vysoce specializované péče o pacienty s iktem a center vysoce specializované cerebrovaskulární péče. Ve spolupráci s ČAE byl dotazník rozeslán členům ČAE cca na 230 e-mailových adres a sdílen na webových stránkách ČAE. Dále byl dotazník rozeslán na facebookové skupiny: Ergoterapeuti z ČR (884 členů), Ergoterapie 1. LF UK (180 členů), Ergoteam 1. LF UK (81 členů). Součástí výzvy k vyplnění dotazníku byla i prosba o šíření dotazníku mezi další ergoterapeuty. Byla tedy využita výše zmíněná metoda sněhové koule.

Data byla z původního formuláře aplikace Google převedena do souboru formátu CSV. Popisná statistika i vizualizace dat byly vytvořeny v programu MS Excel [14]. Textové odpovědi na otevřené otázky byly analyzovány pomocí kategorizace a kódování [12].

Výsledky

Celkově bylo vyplněno 327 dotazníků. Kvůli nesplnění stanovených kritérií výběru bylo 12 dotazníků vyřazeno. Celkově byla zpracována data získaná od 315 respondentů.

Pohlaví respondentů

Jednalo se o zastoupení 98,7 % žen (311) a 1,2 % mužů (4).

Věk

Z hlediska věkového rozvrstvení respondentů měly nejvyšší zastoupení věkové kategorie 20–30 let (42,22 %) a 31–40 let (41,59 %). Naopak nejméně zastoupená věková kategorie tvořila 51 let a více (1,59 %).

Délka praxe

Z pohledu délky praxe v oboru ergo­terapie měla nejvyšší zastoupení skupina respondentů od 1 roku do 6 let praxe. Další silnou kategorii tvořili ergoterapeuti s 10letou praxí (24). Nejdelší doba praxe, kterou uvedl jeden respondent, činila 44 let.

Vzdělání

Celkem 236 respondentů vystudovalo vysokou školu ve formě bakalářského studia. Dva respondenti uvedli jako nejvyšší dosažené vzdělání střední zdravotnickou školu v oboru ergoterapie. Absolvované magisterské studium ergoterapie na 1. LF UK uvedlo 27 respondentů. Více podrobností je uvedeno v grafu 1.

Místo práce

Největší počet ergoterapeutů pracuje v Praze (107). Nejméně respondentů uvedlo, že pracuje na Vysočině (5) a v Olomouckém kraji (6). Další podrobnosti jsou uvedeny v grafu 2.

Pracovní úvazek

Respondenti nejčastěji uváděli, že pracují jako ergoterapeuti na plný pracovní úvazek (59 %). Zkrácený úvazek mělo 22 % respondentů. Ve zbývajících 19 % odpovědí respondenti uvedli, že jsou na rodičovské nebo mateřské dovolené.

Počet ergoterapeutů na pracovišti

Z hlediska počtu ergoterapeutů pracujících na jednom pracovišti tvořily nejpočetnější kategorii skupiny o počtu 2–5 terapeutů na pracovišti, a to v 54 % případů (169). Překvapivé je vysoké zastoupení pracovišť, kde působí pouze jeden ergoterapeut, což uvedlo 28 % respondentů (89). Na 51 pracovištích pracuje 6–10 ergoterapeutů a na šesti pracovištích je 11–15 ergoterapeutů.

Typ pracoviště

Nejčastěji respondenti pracují ve zdravotnickém zařízení (77 %), méně v sociálních službách (18 %) nebo ve školském či pedagogickém pracovišti (2 %). Šest z nich (2 %) pracuje ve vlastní odborné praxi. V odpovědích převažovalo státní zařízení (181; 57 %) oproti soukromému zařízení (119; 38 %), 15 ergoterapeutů pracuje zároveň v obou typech zařízení.

Forma terapie

Hospitalizovaným pacientům či klientům poskytuje ergoterapii 214 ergoterapeutů. S ambulantními pracuje 177 ergo­terapeutů. Část respondentů tedy pracuje na lůžkových pracovištích i v ambulancích. Další zjištěné informace o poskytovaných terapiích jsou uvedeny v tab. 1.

Cílová skupina pacientů

Nejčastěji pracují ergoterapeuti s dospělými pacienty (237) a seniory ve věku > 65 let (204). Méně často pracují s dospívajícími (88), pediatrickými (65) či neonatologickými pacienty (3). Deset dotazovaných ergoterapeutů uvedlo, že neprovádí přímou práci s pacienty.

Nejčastější cílovou skupinou pacientů, se kterou ergoterapeuti ve své praxi pracují, jsou pacienti z oblasti neuro­logie (222). Druhá nejčastější odpověď

respondentů byla, že pracují se seniory (153). Třetí nejčastější oblastí byla ortopedie (142). Další informace jsou uvedeny v tab. 2.

Celkem 61 ergoterapeutů uvedlo, že pracuje s pacienty v akutní a sub­akutní fázi onemocnění (do půl roku od onemocnění, úrazu). Celkem 93 respondentů uvedlo, že pracuje s pacienty v chronické fázi onemocnění. Celkem 142 ergoterapeutů volilo kombinaci odpovědí akutní a chronické fáze onemocnění.

Adiktologie

Sedm ergoterapeutů uvedlo, že pracuje s pacienty z oblasti adiktologie. Všichni dotazovaní v této kategorii mají vysoko­školské bakalářské vzdělání (jeden ergo­terapeut má magisterské vzdělání mimo obor ergoterapie). Respondenti uvedli, že pracují v hlavním městě Praze (2), Moravskoslezském, Libereckém, Plzeňském (3) a Středočeském kraji. Pracují jen ve zdravotnické oblasti a během intervence pracují pouze s dospělými a seniory.

Členství v České asociaci ergoterapeutů

Z celkového počtu všech respondentů nebylo 53 % ergoterapeutů členy ČAE. Zajímavým zjištěním bylo, že mezi členstvím respondentů v ČAE a počtem ergoterapeutů pracujících na pracovišti je korelace se záporným koeficientem (tab. 3).

Supervize

Nadpoloviční většina (145) má možnost supervize na pracovišti. U této otázky byl značný rozdíl v možnosti supervize v jednotlivých oblastech. Zatímco v sociálních službách má možnost supervize 49 respondentů (75 %), ve zdravotnictví to bylo 98 respondentů (40 %) a v pedagogicko-školské oblasti 12 respondentů (50 %).

Interdisciplinární tým

Celkem 64 respondentů (20 %) uvedlo, že na jejich pracovišti nefunguje interdisciplinární tým, naopak ve 251 případech (80 %) ergoterapeuti odpověděli, že na pracovišti mají fungující interdisciplinární tým. Zastoupení různých profesí v interdisciplinárních týmech ergoterapeutů je vidět v grafu 3.

V kategorii „jiné“ se objevovala povolání jako adiktolog (8), biomedicínský inženýr (6), asistent (pracovník přímé péče, osobní asistent, asistent výuky, asistent a koordinátor tréninkových pracovních míst), psychiatr, „kraniosakrální terapeut“, muzikoterapeut, dramaterapeut, arteterapeut, canisterapeut, sportovní terapeut, aktivizační terapeut, pohybový terapeut, „hand terapeut“, zrakový terapeut, kaplan, masér, dobrovolníci (2), metodik přímé péče, vychovatel, supervizor, „kouč“, „peer konzultant“ (2), „projektový manažer“, informační technik (3), metodik kvality, „vedoucí domů“.

Spolupráce během ergoterapeutické intervence

Celkem 50 respondentů odpovědělo, že nespolupracují během ergoterapeutické intervence s nikým z odborníků na pracovišti. Dle respondentů nejpočetnější skupina, která s ergoterapeuty během terapie spolupracuje, jsou fyzioterapeuti (187), lékaři (76), logopedi (75), psychologové (52), zdravotní sestry (52), sociální pracovníci (42), další ergoterapeuti (26) a pedagogové (19). Profese, které respondenti uvedli nejméně, jsou: sanitář (17), ošetřovatel (14), protetik (14), nutriční terapeut (8), ne­uvedeno (8), asistent (5), biomedicínský inženýr (1), „hand terapeut“ (1), instruktor (1), „koordinátor“ (1), „peer“(1), pohybový terapeut (1), pracovníci spinální jednotky (1), sportovní terapeut (1), vychovatel (1).

Standardizované testy

Většina ergoterapeutů v praxi využívá standardizované testy. Respondenti měli vypsat, jaké oblasti nejčastěji hodnotí, nebo jmenovat konkrétní testy, které používají. Nejčastěji byly zmiňovány testy hodnotící soběstačnost – Barthel Index (149×), Funkční míra nezávislosti (60×) a Spinal Cord Independence Measure (18×). Často byly také označovány testy hodnotící kognitivní funkce – Mini-Mental State Examination (44×), Montrealský kognitivní test (32×) a Addenbrookský kognitivní test (16×). Ze standardizovaných testů hodnotících funkce horních končetin byl vícekrát zmiňován Nine Hole Peg Test (7×), Jebsen-Taylor Hand Function Test (6×), Purdue Pegboard Test (4×) a Box and Block Test (4×) nebo dynamometr Jamar (4×).

Z respondentů, kteří konkrétně jmenovali Nine Hole Peg Test, Purdue Peg­board Test nebo Box and Block Test jako jeden z jimi nejčastěji používaných standardizovaných testů, většina (82 %) pracovala ve zdravotnickém ambulantním zařízení. Hodnotí jimi funkce horních končetin pediatrických (55 %) nebo dospělých (45 %) pacientů či klientů. Nejčastěji s nimi ergoterapeuti pracují kvůli jejich neurologické či ortopedické diagnóze nebo kvůli duševnímu onemocnění. Testují je v době akutní či subakutní fáze jejich léčby (55 %) nebo v chronické fázi (45 %). Všichni ergoterapeuti používající tyto tři standardizované testy se pravidelně, min. 1–2× ročně, účastní vzdělávacích akcí. Většina z nich (73 %) pracuje na jejich pracovišti společně s dalšími 3–11 ergoterapeuty.

Pravidelné vzdělávání ergoterapeutů

Z dotazníku bylo zjištěno, že 197 (62 %) ergoterapeutů absolvuje pravidelně vzdělávací akce, a to 2× a vícekrát za rok. V šesti případech (2 %) bylo uvedeno, že vzdělávací akce (konference, semináře nebo kurz aj.) nenavštěvují.

Předávání informací na pracovišti

Většina ergoterapeutů (243) odpověděla, že předávání informací o pacientech probíhá u nich na pracovišti osobním setkáním s daným pracovníkem. Další ergoterapeuti uvedli, že předávání informací o pacientech se uskutečňuje na pravidelných poradách (181) nebo skrze dokumentaci (181). Respondenti uvedli i jiné způsoby předávání informací na pracovišti: telefon (3), sociál­­ní sítě (1), interní pracovní program (1) a nepravidelné porady (1). Ve 12 případech respondenti odpověděli, že si informace na pracovišti o pacientech nepředávají.

Domácí návštěvy

Většina ergoterapeutů (267 respondentů; 85 %) nechodí na domácí návštěvu k pacientům domů. Domácí intervence provádí pouze 48 respondentů (25 %). Ergoterapeuti pracující v sociálních službách (42 %) provádějí domácí návštěvy 4× častěji než ergoterapeuti pracující ve zdravotních službách (9 %).

U otázky řešení bezbariérovosti domácího prostředí odpovědělo 234 ergoterapeutů, že ji řeší především v rámci poradenství. Pouze 43 ergoterapeutů řeší bezbariérovost domácí návštěvou a úpravou domácího prostředí. Celkem 79 respondentů uvedlo, že otázky ohledně bezbariérovosti domácího prostředí neřeší.

Kompenzační pomůcky

Až 242 ergoterapeutů provádí výběr kompenzačních pomůcek formou poradenství a doporučení. V celých 180 případech si pacienti mají možnost vyzkoušet pomůcku přímo na pracovišti. Celkem 47 respondentů zkouší pomůcku s pacienty v reálném prostředí. Tyto respondenty pojí to, že jsou v naprosté většině součástí interprofesního týmu na pracovišti (40). Další zajímavou informací je, že až 18 respondentů, kteří zkouší pomůcku s pacienty v reálném prostředí, pracuje v praxi s dětmi.

Spolupráce s rodinou pacienta

Nadpoloviční většina ergoterapeutů (174) uvedla, že vždy, pokud je to možné, se snaží s rodinou pacienta spolupracovat. Naopak minimální počet respondentů (8) uvedl, že s rodinou pa­cienta nikdy nespolupracuje. Odpovědi respondentů v jednotlivých oblastech odkryly, že nejvíce se snaží spolupracovat (vždy, když je to možné) s rodinou respondenti pracující v pedagogicko-školské oblasti, a to až v 67 %. V sociálních službách tomu tak bylo v 57 % a ve zdravotnických službách v 55 %.

Diskuze

Na základě výsledků z dotazníkového šetření vyplývá, že profil profese ergoterapeuta vypadá následovně: ergoterapeut je profesionálně připravený zdravotnický pracovník v oboru ergoterapie, který je nedílnou součástí týmu pracovníků různých zdravotnických, pedagogických či sociálních profesí. Drtivá většina ergoterapeutů v ČR jsou ženy od 30 do 40 let věku. To potvrzuje zjištění Švestkové [4] a Klusoňové [15], které uvádějí, že ergoterapie je v ČR poměrně nový a rozvíjející se obor. Zastoupení ergoterapeutů v ČR je nerovnoměrné, více praktikujících ergo­terapeutů je v krajích, kde existuje bakalářské studium ergoterapie. V Olomouckém kraji, který v době sběru dat patřil k těm s nejmenším zastoupením praktikujících ergoterapeutů, by se proto dalo v budoucnu očekávat, že se tam počet pracujících ergoterapeutů může zvýšit díky nově otevřenému bakalářskému studiu ergoterapie v Olomouci.

V dnešní době musí ergoterapeut absolvovat min. 3leté studium v oboru ergoterapie na vysoké škole, aby mohl vykonávat profesi ergoterapeuta. Absolvent studia v oboru se uplatní jako ergoterapeut ve všech typech státních i nestátních lůžkových a ambulantních, zdravotnických či sociálních zařízeních, stacionářích, lázeňských zařízeních, pobytových zařízeních sociálních služeb, což je v souladu se Švestkovou [4]. Dále má uplatnění v oblasti terénní péče (domácí péče, komunitní péče), v oblasti paliativní péče, v oblasti poradenství ohledně kompenzačních pomůcek, v oblasti ergonomie nebo spolupracuje s Úřadem práce v ČR. Ergoterapeut se může uplatnit i ve sféře pedagogicko-výchovné. V šetření se potvrdilo, že ergoterapeut pracuje i ve vlastní soukromé praxi.

Ergoterapeuti poskytují terapii všem jedincům s disabilitou, od předčasně narozených dětí až po seniory, převážně však dospělým jedincům [16]. Terapie může být praktikována v akutní, subakutní či chronické fázi onemocnění. Ergo­terapeuti poskytují terapii všem jedincům s disabilitou s různým onemocněním. S prací ergoterapeuta se tedy můžeme setkat na neurologii, orto­pedii, traumatologii, chirurgii, interním oddělení, revmatologii, na jednotkách intenzivní péče, spinálních jednotkách, pediatrii, psychiatrii či onkologii. Dále v oblasti porodnictví, paliativní péče a adiktologie. Článek Rodové et al. [1] potvrzuje uplatnění ergoterapeuta v adiktologii. Tato studie práci ergoterapeuta v adiktologii potvrdila jen sedmi respondenty.

Často bývá uváděno [4,6], že ergo­terapeuti mohou pracovat ve vězeňství. To však dotazníkové šetření adresované ergoterapeutům pracujícím v ČR nepotvrdilo. V zahraničí ergoterapeuti ve vězeňství pracují. To potvrdil i letošní mezinárodní webinář na téma Ergo­terapie za mřížemi pořádaný ergoterapeutickým studentským spolkem SPOT Prague.

Ze širokého výčtu oblastí, kde se ergo­terapeut pohybuje, má přesto většina ergoterapeutů společné cíle, a to umožnit jedinci s disabilitou žít v maximální možné míře běžný život. Ve spolupráci s ostatními pracovníky v interprofesním týmu se podílí na rehabilitaci pacienta, jak zdůrazňuje i Vacková et al. [5]. Mnoho respondentů působí na pracovišti na pozici ergoterapeuta samo.

V ergoterapii je rodina pacienta zásadní a ergoterapeut s ní často spolupracuje. Doménou ergoterapeutů je výběr vhodných kompenzačních pomůcek s následnou edukací pacientů o jejich účelném zacházení [4]. Ergoterapeut neprovádí poradenství pouze v oblasti kompenzačních pomůcek, ale provádí i poradenství v oblasti bezbariérovosti (nejen) domácího prostředí [16]. Toto poradenství probíhá často v reálném prostředí jedince s disabilitou.

Ergoterapie se řadí mezi pomáhající profese, které jsou často spojovány se syndromem vyhoření. Proto je příznivé, že se ergoterapeuti pravidelně vzdělávají a mívají možnost supervize na pracovišti.

I když byli ergoterapeuti pracující v ČR oslovováni opakovaně s využitím více způsobů, dotazník vyplnilo pouze 327 z 1 350 z nich. Získaná data se nedají zobecnit na celkovou situaci ergoterapie. Zároveň kvůli šíření dotazníku prostřednictvím sněhové koule není možné určit, kolik ergoterapeutů dotazník oslovil a jak velká byla jeho návratnost [13].

Etika

Všechna data byla sbírána anonymně, vyplněné dotazníky nebyly spojovány s žádnými konkrétními osobami [17]. Účast na tomto dotazníkovém výzkumu byla zcela dobrovolná.

Závěr

Výsledky studie poskytují ucelené informace o profilu profese ergoterapie v ČR. Velkou výhodou studie je, že se jedná o největší počet získaných informací a o nejkomplexnější data o profesi v ČR od jejího vzniku. Výsledky studie poskytnou nejen ČAE, ale i dalším interesovaným stranám informace, které mohou být využity pro další zkvalitňování ergoterapeutické praxe.

Doručeno/Submitted: 5. 5. 2021

Přijato/Accepted: 3. 8. 2021

Korespondenční autor:

Bc. Zuzana Rodová, M.Sc.

Klinika rehabilitačního lékařství 1. LF UK a VFN v Praze

Albertov 2049/7

128 00 Praha 2

e-mail: zuzana.rodova@lf1.cuni.cz