VYŠETŘENÍ PRACOVNÍHO POTENCIÁLU PODLE ISERNHAGEN WORK SYSTEMS FCE (Popis podle dostupné literatury)

V ČR dosud chybí standardizovaný nástroj pro vyšetřování pracovního potenciálu jedince ve fyzické oblasti. Používané metodiky pokrývají problematiku jen částečně, nejsou dostatečně exaktní a validní. Ve světě existuje celá řada nástrojů pro tento účel. Mezi nimi zaujímají zvláštní postavení testy, prováděné v laboratorním prostředí, hodnotící analyticky jednotlivé fyzické komponenty pracovního procesu – FCE (Functional Capacity Evaluation). Po analýze byla vybrána (podle našeho názoru) nejvhodnější z těchto metod – Isernhagen WS FCE – k validizaci a použití v našich poměrech. Práce podává detailní popis metodiky (při respektování autorských práv) a dodatkových testů, zpřesňujících diagnostiku.

Klíčová slova:
pracovní potenciál, analytické testy, diagnostika

Pojem FCE

V originále „Functional capacity evaluation“, tedy hodnocení funkční kapacity. Pojem zavedl v r. 1980 Matheson, nejprve ve znění „Work capacity evaluation“ (oba termíny se často používají jako synonyma). Rozumí se jím detailní vyšetření fyzických schopností uchazeče o zaměstnání nebo pracovníka vzhledem k nárokům jeho pracovního zařazení, a to v laboratorních podmínkách, na základě testování jednotlivých elementů pracovních činností (viz „Složení testu“), jejichž výběr se opírá o americký systém popisu pracovních pozic DOT (Díctionary of Occupational Titles). Podrobněji o konceptu FCE (2).

Stručná historie

Susan Isernhagen s týmem spolupracovníků vyvinula v USA (Duluth, Minnesota) v 80. letech systém hodnocení fyzických aspektů pracovního potenciálu, který se postupně rozšířil po USA a Kanadě. Protokol byl uzavřen v roce 1988 a od té doby nedoznal změn (důležité pro interpretaci dřívějších studií). V r. 1991 se tento systém objevil zásluhou M. Oliveriho a M. L. Hallmark-Itty poprvé v Evropě, a to ve Švýcarsku. Systému se ujala Švýcarská rehabilitační společnost (SAR), partnerská organizace švýcarské Lékařské společnosti pro fyzikální medicínu a rehabilitaci. Spolu s ní rozhodla v r. 1995, že tuto metodiku podpoří jako standardní pro stanovování pracovního potenciálu ve Švýcarsku. Odtud se rozšířila do dalších evropských zemí. V Německu má referenční pracoviště a školicí centrum (EFL-Akademie) v Braunschweigu (dr. Jacobs) a používá ji tam přes 100 pracovišť. Další informace o systému v Německu (3).

Detailní popis metodiky nelze publikovat – zakazují to autorská práva výrobce.

Základní principy

• Principem je vyšetření pracovních schopností klienta v činnostech, které autorka se spolupracovníky stanovila jako nejčastěji se vyskytující elementy fyzické práce (zvedání, stoj, chůze, atd. viz dále).
• Isernhagen WS FCE je postaven na principu kineziofyzickém. Ten spočívá v hodnocení výkonu klienta v předepsaných úkolech školeným pozorovatelem. Přesná biomechanická kritéria, podle kterých se limit výkonu hodnotí, jsou operacionalizovaná a vyzkoušená (4).
• Pohled psychofyzický – spočívající v tom, že maximum zvládané zátěže určuje sám klient subjektivním odhadem, se zde používá jen jako vedlejší, doplňkové hledisko.
• Prvotním principem je však hlavně bezpečnost klienta po celou dobu testování. Zhruba řečeno, je bezpečnost klienta při testu zajištěna tak, že při postupně vzrůstající zátěži (nebo pokračující výdrži) je rozhodujícím momentem okamžik, ve kterém se styl provedení testu (posuzováno objektivně podle přesných kritérií) mění z bezpečného na nebezpečný. Označujeme ho jako biomechanický end-point. (5). Je hlídán též bezpečný limit frekvence pulzu, v indikovaných případech též TK.

Předpoklady k testování ze strany klienta

• Zdravotně stabilizovaný stav (doložený lékařským vyjádřením).
• Ochota ke spolupráci.
• Zhruba realistické představy o zařazení do práce.
• Fyzické předpoklady k zařazení klienta do práce se nedají dosáhnout běžnými fyzioterapeutickými postupy v rozumném čase.

Předpoklady k testování ze strany personálu

Testovací metoda Isernhagen WS je založena na pozorování předvedeného výkonu školeným pozorovatelem, který během testu komunikuje s klientem a vede ho k uplatnění ergonomicky správného pohybu při jednotlivých úkolech testu. Tím je už předem dáno, že bude velmi citlivá na přesné dodržení metodiky a na celkový přístup personálu k testování. Nedbalým přístupem lze výsledky testování hrubě zkreslit. Současně je metodika jemně vycizelována v tom smyslu, že předkládá testovanému pouze objektivní výsledky testů, které předvedl. Metodika předepisuje průběžnou konzultaci veškerých zjištěných skutečností s testovaným. Neobsahuje žádné interpretace předvedeného výkonu, pouze konstatování, zda bylo nebo nebylo dosaženo maximální zátěže a výdrže podle přesných objektivních kritérií. Posléze pak konstatování, zda předvedený výkon odpovídá nebo neodpovídá nárokům uvažovaného pracovního zařazení. Tento přístup je třeba dobře zažít. Při jeho dodržování dle našich zkušeností dochází k minimu nedorozumění či nepochopení, jakož i k minimu konfliktních situací. To je velmi důležité proto, že testovaný, který často má za sebou (domnělé či skutečné) negativní zkušenosti z nejrůznějších jednání, je velmi citlivý na způsob, jakým jsou mu výsledky předkládány.

Terapeuti - musí to být fyzioterapeut nebo ergoterapeut - musí projít školením, mít certifikát a pravidelná kontrolní měření, zajišťující, aby jejich výsledky byly srovnatelné. Testující pracoviště musí mít zakoupenou licenci od výrobce. Kontrola odborné úrovně testujícího personálu je zde klíčový faktor validity měření (20, 22). Proto doporučujeme, aby v ČR vzniklo akreditované kontrolní pracoviště, pověřené dohledem na odbornou úroveň metody, pokud se tato rozšíří na více pracovišť.

Ve Spojených státech může měření provádět terapeut sám. Švýcaři a Němci stanovili, že odpovědnost za test nese lékař s terapeutem, oba musí výsledky podepsat. K posledně jmenovanému názoru se připojujeme.

Složení testu

1. krok je sestavení anamnézy, zdravotní, pracovní a sociální, dotaz na subjektivně pociťované omezení. Obsah testu je detailně vysvětlen a je vyžádán informovaný souhlas klienta s testováním, stejně jako s tím, komu bude zaslána výsledná zpráva. Vše písemně. Neprovádí-li vstupní pohovor lékař, je nutné vyjádření ošetřujícího lékaře, které by mělo obsahovat dobrozdání, že zdravotní stav klienta je stabilizován a že klient je schopen fyzické zátěže v rámci testování. Doporučující lékař pak musí obdržet informaci o testu, na jejímž základě rozhodne. Tato informace musí být standardní a dobře připravená.

2. krok je strukturovaný rozhovor s klientem, vedený formou, odvozenou z publikovaného Wor-ker Role Interview (viz níže), umožňující pohled na psychosociální problematiku testovaného.

3. krok je vyšetření hybného systému fyziote-rapeutem.

4. krok je vlastní test. Sestává z 29 úloh, které jsou aplikovány ve dvou dnech v určeném pořadí.

5. krok je vyhodnocení testu a sepsání závěr-ečné zprávy terapeutem, její revize a editace lékařem. (tab. 1).

Testy jsou uspořádány tak, aby odpovídaly dvaceti požadavkům pracovních míst na fyzické schopnosti podle americké klasifikace pracovních míst DOT (Dictionary of Occupational Titles). Uspořádání je ale použitelné i v evropských poměrech, jak bylo prokázáno zavedením metody ve Švýcarsku, Německu a Nizozemí.

Příklad provedení úkolu zvedání podlaha-pas: Testovaný vezme lehkou zátěž (prázdnou přepravku) do obou rukou vstoje, v úrovni pasu. Tam se nastaví výška police. Potom uchopí zátěž, otočí se o 90 st, položí ji na zem, ihned ji zase vrátí na místo. Test provede 5x v celkové době asi 90 s. Tempo si volí klient. Po povinné 2min. pauze se přidá zátěž a test se opakuje. Zátěže se přidávají po krocích, až testující pozná, že bylo dosaženo kritérií pro ukončení úkolu – viz dále. Provede se celý test, potom se přistupuje k dalšímu.

Praktické hodnocení testu

1. Nalezení maxima

Při hodnocení testu s progresivně se zvyšující fyzickou zátěží je stanoveno, za jakých okolností test končí:

• při dosažení fyzického maxima podle uvedených kritéií,
• při dosažení kritické tepové frekvence (nebo jiných parametrů),
• je-li překročen časový limit,
• je-li test přerušen klientem ze subjektivních důvodů.

Dosažení fyzického maxima - kritického bodu, který označuje, že použitá tělesná mechanika se stává pro klienta nebezpečnou - se hodnotí podle třech základních kritérií (5):

• extrémy pohybu trupu - flexe ohrožující mezi-obratlovou ploténku, extenze ohrožující mezi-obratlové klouby, rotace ohrožující obojí,
• kontrolovanost pohybu - bez velkých změn rychlostí, nenásilný,
• držení zátěže těsně u těla - minimalizuje pohyb trupu do extenze.

2. Po stanovení maximální zátěže se stanoví zátěže, příslušné jedné ze čtyř kategorií podle fyzického zatížení – těžké, střední, lehké, maximální

(Podle německých norem dle REFA) nebo do jiných pěti kategorií (podle U. S. norem, založených na DOT).

Pro stanovení příslušnosti do kategorií se používá hodnocení těchto kriterií:

• zapojení prime movers – vizuálně nebo pomocí povrchové EMG,
• zapojení akcesorních svalů – vizuálně nebo pomocí povrchové EMG,
• zvedání se změnou těžiště a nadhoz,
• potíže s rovnováhou,
• rozšiřování baze,
• plynulost pohybu,
• činnost srdce, dech,
• periferalizace bolestí radikulárních a projikovaných (ve smyslu metody McKenzie - 5). V tabulce 2 je zhruba uvedeno, jak těchto kritérií použít pro test zvedání od podlahy k pasu (6).

3. Extrapolace naměřených výsledků na osmihodinový pracovní den

Provádí se formou zátěžového profilu. Jde o kvalifikovaný odhad, který vyžaduje značnou zkušenost hodnotitele. Následující příklad ilustruje tento postup (tab. 3).

Kategorie v zátěžovém profilu jsou rovněž vzaty z německé normy REFA a  znamenají stupně četnosti pracovního úkonu v celé pracovní náplni za den:

• příležitostně = do 5 %,
• občas = cca 10 %,
• převážně = 51-90 % (tj. práce na zkrácenou pracovní dobu),
• trvale = přes 90 % osmihodinové pracovní doby.

Toto dělení dle našich zkušeností vyhovuje i v českých poměrech. Umožňuje rozlišit úkony, použitelné na plnou a zkrácenou pracovní dobu či použitelné jen omezeně. Vynechání intervalu mezi 10 a 50 % pracovní doby z praktického hlediska negativně nepociťujeme.

4. Stanovení celkové fyzické zatížitelnosti organismu

V této metodice se provádí podle klasifikační škály německé REFA, protože v tuzemsku použitelná klasifikace není k dispozici (naše klasifikace je vytvořena podle celkového energe-tického výdeje pracovníka, který ale nemůžeme měřit – nařízení vlády č. 178/2001, kterým se stanoví podmínky ochrany zdraví zaměstnanců při práci, příloha 1, část A, tabulka 1; klasifikace fyzického zatížení dle kategorizací pracovišť je pro tento účel příliš hrubá). Testující ji odhadne podle výsledku všech testů.

KLASIFIKACE TĚLESNÉ ZÁTĚŽE NA PRACOVIŠTI PODLE REFA

• 1. stupeň – lehká: Lehká práce jako manipulace s lehkými součástkami a nástroji, lehko jdoucími ovladači, či podobnými mechanickými zařízeními. Též dlouhodobý stoj či přecházení.
• 2. stupeň – střední:Středně těžká práce, manipulace s nástroji těžkými 1-3 kg nebo s ovladači vyžadujícími sílu 1-3kp, chůze po schodech a žebřících bez zátěže, zvedání a přenášení středně těžkých předmětů na rovině (10-15 kg), jiné manipulace, vyžadující přibližně stejnou sílu jako uvedené. Dále – lehké práce podle stupně 1, které ale vyžadují dlouhodobou vynucenou polohu – bruska, ruční vrtačka.
• 3. stupeň – těžká: přenášení břemen 20-40 kg po rovině nebo středně těžkých zátěží (dle st. 2) po schodech, práce s nástroji přes 3 kg těžkými nebo stejnou sílu vyžadujícími ovladači, házení lopatou, kopání, sekání. Práce s motorovými nástroji se silnými zpětnými rázy. Dále: středně těžké práce podle stupně 2 ve vynucené tělesné poloze – v předklonu, vkleče nebo vleže. Práce v tomto stupni zátěže je možná, při jinak příznivých pracovních podmínkách (vlivech prostředí) nejvýše 7 hodin.
• 4. stupeň – velmi těžká: Zvedání a přenášení předmětů nad 50 kg, schody nebo žebřík s těžkou zátěží (podle st. 3), převažující práce s těžkými kladivy, nejtěžší tah a tlak. Dále – těžké práce podle st. 3 ve vynucené pracovní poloze, například v předklonu, vkleče nebo vleže. Práce v tomto stupni zátěže je možná při jinak příznivých pracovních podmínkách (vlivech prostředí) nejvýše 6 hodin.

Práce ve vynucených pracovních polohách zvyšuje zátěž o jeden stupeň. Stupněm 1-2-3 lze hodnotit i práci o stupeň těžší, pokud se provádí „příležitostně“ tj. do 5 % pracovní doby nebo nejvýše 2x za hodinu.

5. Hodnocení bolesti

Bezpečné provedení testovacích úkolů a nikoliv bolest je rozhodující. Bolest nelze akceptovat jako hranici klientova výkonu, nejsou-li současně patrny objektivní známky dosaže-ného maxima. Jinak lze bolest vyhodnotit jako důvod ukončení testu jen s přihlédnutím k diagnóze a průběhu zdravotního stavu testovaného. Testovaný má ovšem kdykoli možnost testy pro bolest ukončit, jde jen o otázku interpretace výsledků (přehled problematiky bolesti Aronoff 2000-7).

6. Hodnocení konzistence úsilí

Rozumíme tím zjištění, zda testovaný skutečně upřímně předvedl své možnosti, zda tedy „ne-simuloval“ či „neagravoval“ nebo naopak „nedissimuloval“.

IWS nabízí tyto postupy:

• srovnání testů s podobnou fyzickou zátěží - hlavně testů 1. a 2. dne,
• srovnání testů s jim odpovídajícími klinickými nálezy,
• srovnání sebehodnocení (PACT test) s objektivními výsledky,
• pozorování, jak se testovaný vyrovnává s potížemi,
• pozorování, jak odpovídá subjektivní komentář objektivním kritériím zátěže.

Důležitým principem je retestování zvedacích úkolů druhý den. Může se objevit výrazná redukce výkonu při zhoršení potíží následkem zátěže prvního testovacího dne, nebo naopak zlepšení výkonu, nabude-li testovaný jistoty, zbaví-li se strachu a podobně.

ZÁVĚREČNÁ ZPRÁVA Z TESTU

Mimo vlastních výsledků testů má obsahovat zmínku o:

• pracovní situaci, požadovaných schopnostech,
• průběhu testu,
• objevivších se symptomech a jak se s nimi testovaný vyrovnal,
• bezpečnosti v technice,
• sebehodnocení fyzické zátěže,
• zjištěných přednostech a deficitech.

Standardně prováděné dodatečné testy (3)

Tyto dodatky zavedla k původní metodice IWS německá EFL-Akademie, organizace, pečující o odbornou úroveň testování v SRN. Podstatně jimi zvýšila hodnotu testu.

Test se doplní jednak o sebehodnoticí škálu, vypracovanou klientem, a použitou k porovnání sebehodnocení se skutečně naměřenými hodnotami. Jde o Pact test.

1. PACT test

Performance Assessment Capacity Testing - test vyvinutý L. Mathesonem, publikovaný v r. 1998, který obsahuje 50 kartiček se zobrazenými činnostmi, krátkým komentářem a odpovědí - klient zaškrtne, zda zobrazenou činnost může provádět snadno, s určitými obtížemi, značnými obtížemi, velkými obtížemi, vůbec. Výsledek se skóruje a vypočítá se index, který odpovídá hodnocení celkové fyzické zátěže podle DOT (od indexu 100 pro „sedavou práci“ až do indexu 195 pro práci „těžkou“).

Má tyto výhody:

• realistický vztah k práci a životu,
• orientovaný na funkci, ne na bolesti,
• zaměřený na pracovní polohy a zátěže, odpovídající struktuře IWS,
• založen na obrázcích, nezávislý na čtení, řeči,
• rychlý,
• možnost porovnání s anamnézou, lékařským hodnocením a obj. testy,
• užitek i při plánování léčby a vyhledávání vhodné práce.

Upozornění: Ke komerčnímu použití je nutné zakoupení licence (copyright výrobce).

2. Ergonomické hodnocení pracovního místa

Základní protokol IWS používá popis pracovního místa testovanou osobou. Pro bližší popis se v Německu používá protokol, vyvinutý v r. 1989 ve finském Institutu ochrany zdraví při práci. V r. 1998 ho přijala švýcarská Arbeitsgemeinschaft a zajistila překlad do němčiny. Je postaven na principech fyziologie práce, ergonomie, hygieny, biomechaniky a na sociálně medicínských modelech organizace práce. Je rovněž vázán autorskými právy.

Je možné použít i jakoukoli jinou formu získání informace o pracovním místě (údaje od samotného testovaného, údaje z ÚP, od zaměstnavatele atd.).

Analýzu pracovního místa (při použití jakéhokoliv zdroje informací) je třeba provést tak, aby se její popis shodoval s popisem výkonu testované osoby v 29 testech IWS.

Úkony, které těmto základním 29 testům neodpovídají, přesně popíšeme, a je-li to reálné, navrhneme pro ně dodatkové testy.

Vše potom zpracujeme do tabulky jobmatch (vyhovuje – nevyhovuje – navrhované řešení).

Další dodatečné testy

3. Rovnice pro zvedání podle uniosh

NIOSH – National Institute for Occupational Safety and Health, USA

Rovnice byla vyvinuta s cílem identifikovat ergonomická řešení k zmenšení fyzické námahy při ručním zvedání. (8, 9, 10, 11).

Určuje doporučenou váhu k zvedání objektů oběma rukama, symetricky, s vyloučením některých neměřitelných okolností (kluzké povrchy, nepevné předměty s pohyblivým těžištěm, horké předměty apod.).

Rovnice je pojata takto:

Uvažovaná váha (LC) se postupně vynásobí sérií koeficientů (které mají hodnotu vesměs menší než jedna a hodnotu LC tedy snižují). Koeficienty vyjadřují jednotlivé zátěžové faktory (jakési přitěžující okolnosti) při zvedání.

Znění vzorce:

RWL = LC x HM x VM x DM x AM x FM x CM, kde

RWL = doporučená váha pro zvedání,

LC – váha pro výpočet (maximální doporučená váha objektu dle ergonomických pravidel či zákonných norem, případně naměřená váha při testu Isernhagen WS),

HM – vzdálenost rukou, držících předmět od těla (v předozadním směru), za ideální je považována vzdálenost 25 cm, kdy je hodnota koeficientu HM rovna 1 – tedy nesnižuje doporučenou hmotnost závaží,

VM – výška zdvihu (dvě hodnoty pro začátek a konec zvedací dráhy); koeficient VM je roven jedné na hodnotě 75 cm od země, zhruba ve výši pasu, tedy ve výšce, považované pro manipulaci s předměty za nejvýhodnější; hodnota koeficientu potom klesá směrem nahoru i dolů od této ideální výšky,

DM – absolutní hodnota délky zvedané dráhy (je rovna jedné při minimálních hodnotách),

AM – úhel od sagitální roviny, představující prvek rotace těla při zdvihu; je rovna jedné při úhlu 0 st. a klesá se zvyšujícím se úhlem rotace doprava i doleva,

FM – frekvence zdvihů v čase – koeficient snižuje hodnotu RWL v přímé úměře s frekvencí zdvihů,

CM – koeficient kvality úchopu předmětu - je určen explicitně (popisem).

Hodnoty koeficientů se najdou v tabulce.

Zvedací index LI (Lifting Index) je poměr váhy reálného objektu, jehož zvedání je po pracovníkovi požadováno a RWL, a to podle rovnice:

LI = váha skutečná / RWL.

Experti se shodují, že pracovník je ve významném riziku pracovního úrazu, je-li hodnota LI v uvažovaném pracovním úkonu větší než 3 (12).

Vzorec má úpravu i pro případ, kdy práce vyžaduje více druhů zvedání. Nedokáže ale spočítat podíl rizika při zvedání na riziku při všech pracovních úkonech a okolnostech (tj. třeba přenášení, vynucené pracovní polohy, vibrace, klimatické poměry, psychosociální faktory). V některých případech se vyžadují přepočty podle energetického výdeje.

Původní účel rovnice je stanovení rizika pracovního úrazu na pracovišti.

Na našem pracovišti jsme aplikovali NIOSH rovnici pro zvedání v indikovaných případech, je-li požadavkem uvažovaného pracovního místa zvedání s rotací, případně v jiných výškových rovinách, než které testuje Isernhagen WS, zvláště je-li jich více. Přepočet uvedenou rovnicí lze pak použít k přesnějšímu odhadu pracovní kapacity testovaného namísto dodatkových testů, které zatěžují časově, finančně a v případě jejich většího počtu i únavou zkreslující výsledky.

Alternativně lze použít i dodatkový test, který vyšetří cíleně situaci, která je po pracovníkovi požadována.

4. Přehledné vyšetření pracovní role

Strukturování vstupního pohovoru

Po odebrání sociální, pracovní a zdravotní anamnézy lze vhodně strukturovaným vstupním pohovorem získat celou řadu důležitých informací, které přesahují mez pouhého vyšetření fyzických schopností testované osoby, jsou však nezbytné k získání představy o základním postoji testovaného k práci..

Je nutno mít na zřeteli, že vyšetřujeme psychosenzomotorický potenciál klienta pro použití v pracovním procesu a fyzické vyšetření je jen jeho dílčí částí. Běžné klinické psychologické vyšetření, kterým testování doplňujeme, nezahrnuje všechny aspekty.

Mnoho důležitých klíčů k poznání schopnosti a vůle lidí pracovat leží v psychosociální oblasti. Proto doporučuje strukturovat vstupní pohovor podle WRI (13).

Pracovní role – psychosociální doména

(Originální název - Worker role interview). Semistrukturovaný dotazník, vyvinutý autory Velozo, Kielhofner, Fisher. Je na něj copyright, nutno zakoupit, ale pro naše účely stačí vhodně strukturovat rozhovor s klientem.

Dá se použít jako součást pohovoru před nebo po diagnostice pracovního potenciálu.

Jde o analýzu psychosociálních aspektů vztahu pracovníka a práce, a to z hlediska postojů pracovníka. Vychází z MOHO, Model of Human Occupation, koncepce stejných autorů, jako uvažovaný dotazník, která teoreticky zpracovává problematiku psychosociálních vztahů v pracovním procesu (14) (tab. 4).

Na sebehodnocení, posun pracovních rolí a zvyků má vliv zejména stav, kdy je pracovník mimo pracovní proces (neschopen práce) po dobu delší než 6 měsíců. Vyšetření těchto skutečností jde vlastně za rámec vyšetření funkční kapacity. Poznáváme jím, zda člověk, i když pracovní kapacity (fyzické, psychické) má, je připraven a ochoten je použít.

Prakticky postupujeme tak, že při pohovoru máme uvedenou strukturu na zřeteli a položky, které nebyly zmíněny testovaným spontánně nebo v rámci anamnézy, doplníme. Nejčastější doplňující dotazy:

Jak trávíte den od rána do večera? V kolik jste zvyklí ráno vstávat? Máte vlastní způsob, jak omezit bolest? Máte koníčky, záliby? Kontaktoval jste zaměstnavatele, spolupracovníky, pracoviště? Vaše vlastní představa o práci? Co se nemocí (úrazem) ve Vašem životě hlavně změnilo?

Způsob hodnocení: hodnotíme vytipováním problematických míst a míst, která by mohla ovlivnit performační test Isernhagen WS FCE. S testovanou osobou hledáme řešení nalezených disproporcí.

5. Psychologické vyšetření

Toto vyšetření je integrální součástí vyšetření pracovního potenciálu. Hodnotí psychologické parametry (kognitivní, psychosociální, osobnostní, další) schopností testovaného jedince. Dosud neexistuje obecně přijímaná standardní metodika v této oblasti a její přípravou se zabývá pracovní skupina v rámci jednoho z grantů, za jejichž podpory tento materiál vzniká.

Doporučené další dodatečné testy

Modelová činnost, testující přesněji uvažovanou pracovní situaci.

Detailní hodnocení pracovního profilu daného pracoviště.

Dodatečné hodnocení s odstupem po testování.

Rozšířené testování na 2-8 hodin.

Bicyklová ergometrie, step test, finský test chůze apod.

Povrchová elektromyografie vybraných svalových skupin(tab. 5).

Trochu zkušený testující by se měl do těchto časových limitů vejít. Nejsou ale zařazena dodatečná testování, jako je detailnější vyšetření pracovního místa, klinicko-diagnostické hodnocení, psychologie a sociální šetření apod. Z důvodů vykazování se tato dodatečná vyšetření píší na zvláštní zprávy, nemají být součástí hlavní zprávy.

Použitelnost systému

Podle Schiana a spol. (21) je systém použitelný mimo stanovení pracovního potenciálu pro účely zaměstnanosti i v léčebné rehabilitaci k hodnocení výsledků ergoterapie. Představuje hodnocení na pomezí léčebné a pracovní rehabilitace.

Lze jej použít i pro přiznávání sociálních dávek. Švýcarské sociální pojišťovny uznávají kombinaci funkční vyšetření plus lékařské vyjádření jako hodnotnější než lékařské vyjádření (včetně odborných nálezů) samotné.

MATERIÁLOVÉ VYBAVENÍ IWS FCE

Vybavení, které je nutno zakoupit v originále

• 1. Souprava na měření koordinace rukou PCE Hand Coordination Test originál, cena 5.
• 2. Dynamometr pro měření síly stisku ruky typu JAMAR cena cca 0.

Vybavení, které lze pořídit z místních zdrojů

• 3. Přepravka na zvedání (do níž se vkládají závaží), originálně 12x12x12 stop, tj. cca 30x30x30 cm s výřezy na uchopení, bez držadel. Váha asi 2,5 kg .
• 4. Sada závaží (například pytlíky s pískem, kovová závaží fitness) odstupňovaná po 2,5. a 5 kg, do celkové váhy asi 50 kg
• 5. Systém pro práci s rukama nad hlavou, připevněný na zdi – příčná lať posuvná na zdi nahoru a dolů s připevněným řetězem, v okách řetězu šroubky s matkami, s nimiž je při testu manipulováno.
• 6. Tři stojany na zdi s policemi s nastavitelnou výškou – musí se nechat nastavit jednoduše během několika vteřin – k realizaci všech testů zvedání a testů, kde je nutná nastavitelná pracovní plocha (stoj, předklon, rotace, apod.).
• 7. Přepravka na přenášení jednou rukou, typ dřevěné řemeslnické přepravky na nářadí, váha asi 2,5 kg.
• 8. Sáně na vyšetření dynamického tlaku-tahu podle obrázku z manuálu výrobce nebo podle provedení ve školicím centru v Braunschweigu (k shlédnutí v RC KN Pardubice).
• 9. Pulzometr cyklistický s hrudním pásem, cca 1000 Kč.
• 10. Domácí schůdky se 4 stupni.
• 11. Trám 3 m dlouhý, příčné rozměry 10x5 cm.
• 12. Stopky .
• 13. Tonometr na měření krevního tlaku.
• 14. Židle, stůl.
• 15. Společenské hry, šrouby, matky.
• 16. Úhloměr rehabilitační.
• 17. Tiskopisy podle manuálu školitele (Braunchweig), česká verze vytvořena pracovníky Rehabilitačního centra KN v Pardubicích.

Spolehlivost a validita

Spolehlivost (reliability), reprodukovatelnost a validita IWS byla ověřována řadou prací. Přehled v literatuře (16, 17, 18).

Cena, kontakt na výrobce a školicí pracoviště

Test je dodáván jako jeden celek. Pořizovací cena činila v roce 2005 celkem 00, z toho 00 za licenci a originální provozní manuál od výrobce, 00 za školení tří osob, jednoho lékaře a dvou fyzio- či ergoterapeutů na referenčním pracovišti v Braunschweigu, SRN a manuál školicího pracoviště v němčině.

Výrobce: http://www.workwell.com/

Školicí pracoviště: http://www.efl-akademie.de

Přehled výhod systému IWS

• Objektivita vyšetření, zaručená metodikou.
• Kompletnost a systematičnost vyhodnocení fyzické zátěže.
• Dvoudenní protokol s retestem nejdůležitějších zátěží umožňuje lepší přehled o koherenci výsledků, bolestivých reakcích, změnách výkonu atd.
• Naměřené hodnoty jsou porovnatelné s nároky pracovních míst a pozic.
• Umožňuje rozlišit mezi nálezy rozhodujícími a méně závažnými vzhledem k pracovnímu zařazení.
• Testy jsou jednoduché a vyžadují cenově dostupné materiálové vybavení.
• Posouzení terapeutem, lékařem a klientem samým poskytuje důležitou zpětnou vazbu, za kterou jsou často vděčni i sami klienti, zvláště ti, kteří chtějí pracovat.
• Nález je důležitý objektivní základ pro jednání se všemi zúčastněnými - lékař, terapeut, proband, pojišťovny, zaměstnavatel, právníci, sociální služby.
• Metoda je ověřená dlouholetou praxí ve vyspělých zemích Evropy a Ameriky. Vyjadřuje rozumný kompromis mezi metodickými požadavky a limity časovými a finančními.

Nevýhody

• Pořizovací cena (cena za licenci a zaškolení) je dost vysoká (jiné komerčně dostupné systémy FCE jsou však ještě dražší a obsahově jsou srovnatelné, nebo i užší).
• Test je omezen jen na fyzickou pracovní kapa-citu, kognitivní a ostatní psychologické komponenty se musí doplnit dalšími testy (19).
• V literatuře se objevují soudy, problematizující validitu a spolehlivost metody. To se však týká všech FCE metod. Navíc otázka validity je velmi složitá (hlavně s ohledem na to, k čemu je vztahována). Problematika validity FCE testů přesahuje rámec této publikace. Odkazujeme na práci (20, 22).

Práce vznikla za podpory projektu MPSV HS 118/04 „Vypracování metody pro zjišťování míry pracovního potenciálu osob se zdravotním postižením vzniklým v důsledku pracovního úrazu anebo nemoci z povolání“ a  projektu iniciativy společnosti Equal „Rehabilitace – aktivace – práce“.

MUDr. Alexander Vávra

Rehabilitační centrum

Krajské nemocnice Pardubice

Kyjevská 44

530 02 Pardubice

e-mail: vavra@nem.pce.cz