Diagnostika a léčba těžce sluchověpostižených nejmenších dětí

Overview

V našem státě se každoročně zjišťuje asi 180 těžce sluchově postižených dětí v nejmladšíchvěkových skupinách. Jejich výchova, komunikace a socializace přináší celou řadu problémů, kterév průběhu jejich života řeší celá řada odborníků. Lékaři foniatři a dětští ORL odborníci jsou jedniz prvních, kteří se s takto postiženým dítětem setkávají. Jejich úkoly jsou nelehké: 1. stanovit stavsluchu dítěte, 2. při potvrzené těžké sluchové vady korigovat vadu sluchadly a v případě neúspěchu3. provést výběr k implantací kochleárního implantátu. Ošetřující foniatr stojí v centru všechtěchto úkonů.Úkoly, které řeší ošetřující foniatr, jsou probrány krok za krokem ve třech na sebe navazujícíchsděleních. Výsledkem tohoto rozboru je vytvoření diagnostiko-léčebného protokolu. Tento je, v souhlase s praxí, časově rozdělen do čtyř fází: fáze diagnostická, fáze kompenzační, fáze hodnotícía operace. V protokolu jsou popsány činnosti, které je třeba v jednotlivých fázích naplnit a jeupozorněno na řadu obtíží a nejasností. Protokol by měl sloužit jako obecný návod, tedy ne k řešeníindividuálních problémů.V prvé diagnostické fázi je třeba objektivně a co nejpřesněji stanovit stav sluchu dítěte. Stanovenístavu sluchu je nutno provést v co nejranějším věku. Je zde upozorněno na některé možné nepře-snosti interpretace objektivních výsledků, především výsledků BERA. Posouzení lehké, střednětěžké i těžké sluchové vady nečiní metodě BERA potíže. Naproti tomu přesné stanovení sluchovéhoprahu u velmi těžkých sluchových vad, především v celém frekvenčním pásmu, je někdy nemožné.Uvedená zmínka o vyšetření SSEP přináší do této oblasti naději.Ve fázi kompenzace je třeba vždy použít binaurální korekci dostatečně flexibilními sluchadly.Přidělení a nastavení sluchadel je nutné co nejdříve po stanovení stavu sluchu. Je konstatováno, žev této fázi u těchto pacientů jsou účelnější sluchadla s dostatečnou možností zesílení a možnostípřesného stanovení akustického tlaku před bubínkem, než sluchadla jiných skupin. Použití sluchadel binaurálně a kontrola akustického tlaku in situ jsou základními požadavky.Ve třetí hodnotící fázi je nutno posoudit dynamiku vývoje komunikačních schopností. Hodnotí seobecná reakce na zvuk, diferenciace ticho verzus zvuk, schopnost cílené a účelné tvorby a použitívlastního hlasu, schopnost odezírání i celková snaha o komunikaci. V rozhodnutí je třeba vždyrespektovat názor a přání rodiny. Rozhodnutí by mělo být provedeno velmi odpovědně - buďto jemožno pokračovat v korekci sluchadly s edukací řeči, nebo je nutno zvážit, zda dítěti může rozvinout sluch a řeč kochleární implantát.Ve fázi poslední, operační, jsou stručně zdůrazněny podmínky, které umožňují provedení implantace. Jsou probrány podmínky, které se vztahují přímo na postižené dítě, dále na jeho rodinu,a v neposlední řadě i možnosti rehabilitace.Ideálem je stav, když těžce sluchově postižené dítě začíná po přidělení sluchadel a edukaci řečikomunikovat verbálně, protože nestimulované sluchové centrum mozku zaniká. Doba zániku jestanovena přibližně na 3. - 4. rok života dítěte. Nejlepší výsledky pro verbální komunikaci u implantovaných dětí, neslyšících od narození, jsou vždy, když byla implantace provedena kolemdruhého roku života dítěte. Je tedy nezbytné provést úkony všech zde popsaných fází v době časověomezené druhým, max. třetím rokem života dítěte. Ideálem by bylo, kdybychom mohli pomocíscreeningu sluchu najít děti, u kterých bychom mohli začít s korekcí sluchové vady a sledovánímrozvoje kolem půl roku jejich věku. Je to těžký úkol, ale zároveň také výzva.

Klíčová slova:
poruchy sluchu u nejmenších dětí, diagnostika, použití sluchadel, kochleárníimplantace.