Měření indexu pracovní schopnosti u starších pracovníků v České republice*

Východiska:

Globálně probíhající stárnutí pracovní síly vyvolává výrazné ekonomické i sociální dopady. Jednou z efektivních intervencí, která by měla usnadňovat zaměstnancům aktivní výkon zaměstnání až do dosažení důchodového věku, je koncept pracovní schopnosti vyvinutý ve Finsku koncem 20. století. Jeho součástí je i objektivní měření pracovní schopnosti založené na indexu pracovní schopnosti WAI.

Cíle:

Vyhodnotit měření indexu WAI provedená dosud u pracovníků z České republiky a srovnat výsledky českého souboru s poznatky nizozemské studie z roku 2013.

Postupy a metody:

Výzkumným nástrojem byl dotazník pro měření indexu pracovních schopností Work Ability Index (WAI) v české verzi. Šetření se zúčastnilo 361 respondentů z šesti podniků a organizací z bankovnictví, státní správy, zdravotnictví, průmyslové sféry a skupina 60 nezaměstnaných. Sběr dat proběhl od září 2014 do února 2015. Data byla vyhodnocena v programu Statistica Cz 12.

Výsledky:

Průměrná hodnota WAI byla u výběrového souboru 39,4 ± 7,03 a dosahovala vyšších než nizozemských referenčních hodnot. Statisticky bylo prokázáno, že muži dosahují vyššího WAI než ženy, WAI klesá s výší BMI a s počtem lékařem diagnostikovaných onemocnění. Statisticky významný vztah byl dále prokázán mezi WAI a typem vykonávané práce. Nebyla prokázána statisticky významná závislost WAI na věku respondentů.

Závěry:

Je třeba pokračovat v objektivizaci pracovní schopnosti českých zaměstnanců metodou stanovení indexu WAI.

Klíčová slova:

age management – pracovní schopnost – index pracovní schopnosti – WAI – starší zaměstnanci – pracovnělékařská péč

ÚVOD

Nepříznivý demografický vývoj charakterizovaný stárnutím obyvatelstva s sebou nese řadu sociálních a ekonomických problémů. Stárnutí populace nutí podniky a organizace připravovat se na změnu pracovních sil a učit se začleňovat do pracovního procesu zaměstnance různého věku. Z demografických prognóz vyplývá očekávaný pokles počtu osob na vrcholu profesní aktivity (20–49 let). Bude proto nutné větší pracovní zapojení starších pracovníků (nad 50 let). Již v současnosti je jejich postavení na trhu práce problematické, proto bude nezbytné pro jejich udržení v pracovním procesu vytvořit odpovídající podmínky na všech úrovních systému. Výsledky recentních výzkumných aktivit se shodují, že zájem o problematiku zaměstnávání starších osob a jejich postavení na trhu práce se v České republice (ČR) v posledních letech zvyšuje [6, 14, 17]. Kvůli potřebě zachovat pracovní schopnost je v praxi věnována velká pozornost sledování zdravotního stavu zaměstnanců, ale prevence a osvěta v oblasti stárnutí nejsou dostatečné [15, 18, 19]. Age Management jako koncept je firmám v ČR i díky realizací několika projektů již znám, jeho postupy však zatím nejsou v dostatečné míře součástí strategií řízení lidských zdrojů ve firmách. Jednou z příčin může být také náročnost Age Managementu (AM) z hlediska potřebných finančních zdrojů, zejména při počátečním budování systému a potřebných intervencích do pracovního prostředí a podpory zaměstnanců. Cestou je podpora investic do ergonomie práce, preventivních opatření na ochranu zdraví pracovníků, rozvoje systému vzdělávání zaměstnanců. Na politické úrovni je nutné definovat a zavádět koncepci zaměstnanosti se zohledněním věku. Na organizační úrovni je nezbytná metodická podpora zaměstnavatelů a vytvoření dostatečné nabídky konkrétních, funkčních a rentabilních postupů pro monitorování pracovní schopnosti zaměstnanců [17]. K takovým nástrojům patří index pracovní schopnosti, Work Ability Index (WAI). S jeho testováním se v ČR začalo v poslední dekádě – přebírají a přizpůsobují se zkušenosti ze skandinávských a západoevropských zemí, kde je WAI zavedeným a osvědčeným postupem již několik desetiletí [9]. Údaje o počtu zaměstnavatelů, kteří v ČR v současné době využívají měření pracovních schopností prostřednictvím WAI, nejsou přímo dostupné. Lze pouze odhadovat, že jde maximálně o desítky firem a organizací.

Příspěvek v dalším textu shrnuje dosud provedené významné české aktivity a představuje výsledky zatím nejrozsáhlejšího validovaného šetření indexu pracovní schopnosti, který proběhl v ČR v letech 2015–2016.

WAI – dosavadní výzkumné aktivity a jejich výsledky v České republice

1. V období 2010–2012 realizovala Asociace institucí vzdělávání dospělých ČR projekt Strategie Age Managementu v České republice“ [6, 19]. Jeho součástí bylo pilotní ověření možnosti přenesení metodiky měření WAI™ do podmínek České republiky, a to u skupiny nezaměstnaných osob evidovaných na jedné z krajských poboček Úřadu práce (ÚP). Výběrový soubor tvořilo 72 osob ve věku nad 50 let, z toho bylo 37 mužů a 35 žen. Dosažený průměrný index pracovní schopnosti byl 37 bodů (téměř shodně u žen a mužů), tedy pracovní schopnost průměrná až dobrá. Celkově nižší index vykazovali lidé pracující ve fyzicky náročnějších profesích, potvrdila se také snižující se hodnota indexu se zvyšujícím se věkem. Tyto výsledky nejsou jednoduše zobecnitelné, protože výběrový soubor tvořili pouze uchazeči o zaměstnání, u kterých toto postavení ovlivňuje sebehodnocení vlastní pracovní schopnosti. Současně je třeba brát v úvahu nízký počet osob, které se ověřování účastnily.
2. V rámci pilotní studie aplikace WAI v ČR v roce 2014 publikovali Čeledová et al. studii o WAI jako o možném nástroji pracovnělékařských služeb u osob 50+ [5]. Šetření pracovní schopnosti pomocí dotazníku proběhlo u skupiny zdravotních sester a porodních asistentek městské nemocnice (53 respondentů, kombinace práce duševní a fyzické) a u pracovníků developerské firmy (54 respondentů, duševní, převážně administrativní práce). Zdravotníci (věkový průměr 56,2 roku) dosáhli průměrného WAI 36,3 (směrodatná odchylka 6,1), tedy průměrné pracovní schopnosti. Skupina realitních makléřů (věkový průměr 55,7 roku) měla průměrný WAI 42,6 bodu (směrodatná odchylka 3,4), tedy dobrou pracovní schopnost. Ze vzájemného porovnání vyplynulo, že kumulace rizikových faktorů pracovního prostředí a vyšší fyzická i psychická náročnost práce zdravotníků snižuje hodnotu WAI. V porovnání se srovnatelnými zahraničními studie­mi ale obě skupiny dosáhly lepších hodnot.
3. Jedním z výstupů projektu OP VK „Vzdělávání lektorů pro udržitelný rozvoj se zaměřením na age management“, realizovaného o. s. z operačního programu Zaměstnanost v letech 2013–2015, bylo praktické měření WAI u 30 zdravotnických zaměstnanců 2 regionálních nemocnic na Boskovicku. Data byla validována lékařem. Výsledky dotazníkového šetření respondentů nebyly samostatně publikovány.
4. Marinov v roce 2014 provedl upravené dotazníkové šetření WAI pouze elektronickou cestou, bez validace zdravotních údajů lékařem u pracovníků několika poboček školské inspekce [13]. Použil hodnotící škálu 0–10 bodů ve vztahu k nejvyšší dosažené pracovní schopnosti v životě. Šetření se zúčastnilo 42 osob starších 50 let, 28 žen a 14 mužů. Ve věku 50–55 let bylo 55 % respondentů, 45 % respondentů bylo starších 55 let. Převažovali respondenti s vysokoškolským vzděláním, všichni zúčastnění vykonávali práci převážně duševního charakteru (administrativa). Zjištěná střední hodnota současné pracovní schopnosti odpovídala číslu 9. Vynikající pracovní schopnosti dosáhlo 57 % respondentů, 31 % dobré a 12 % průměrné pracovní schopnosti. Asi u 15 % respondentů starších 55 let nastal pokles pracovní schopnosti z výborné na dobrou proti skupině 50–55letých, počet osob s průměrnou schopností se se věkem výrazněji nezměnil.
5. O ověření realizace AM ve vybrané společnosti se pokusila Brachaczková v roce 2016 [2]. Zkoumaný vzorek zahrnoval 43 respondentů, z toho 42 mužů (97,7 %) a 1 ženu (2,3%). Průměrný věk respondentů byl 46,6 let (rozpětí 24–60 let). Jednalo se o dělnické profese s převahou fyzické práce. Téměř dvě třetiny respondentů dosáhly dobré pracovní schopnosti, necelá jedna třetina průměrné pracovní schopnosti, žádný z respondentů nedosáhl nízké pracovní schopnosti, v souboru byli i jednotlivci s vynikající pracovní schopností. Nebyl zjištěn rozdíl v dosažené úrovni pracovní schopnosti mezi jednotlivými věkovými kategoriemi. Na pracovní schopnost respondentů měly vliv zejména zdravotní problémy, problémy spojené s fyzickou zátěží a problémy v pracovním prostředí. Významným negativním faktorem byly problémy spojené s duševní zátěží, duševním zdravím, které přeneseně zhoršovaly i dvouletou prognózu práceschopnosti. Není známo, zda zdravotní údaje validoval lékař.
6. Od r. 2016 dosud probíhají v České republice další šetření. Některé kliniky pracovního lékařství v rámci poskytování pracovnělékařských služeb (PLS) provádějí na vybraných souborech šetření WAI. Lékaři validovaná měření WAI, která nabízí a odborně zajišťuje Work Ability CZ s. r. o., zahrnovala v letech 2016 a 2017 celkem 244 respondentů z původně oslovených 500 zaměstnanců firmy podnikající v drážní dopravě. Počátkem roku 2018 se dokončuje hodnocení jejich dotazníků a statistické zpracování dat.

Shrnutí dosavadních zkušeností s aplikací AM a WAI z českého prostředí z roku 2016 podle Podborského [15] je uvedeno v tabulce 1.

Jak je vidět z uvedených příkladů, hodnocení pracovní schopnosti pomocí WAI v ČR probíhají, ale jsou menšího rozsahu (šetřené soubory v jednom podniku až na výjimky nepřesahují 100 osob), s použitím různých metodik, zaměřené na specifika konkrétních spolupracujících podniků a organizací. Proti standardní zahraniční podobě byla většina českých šetření WAI v některých sledovaných kategoriích zjednodušená. Zdravotní stav zaměstnanců je jedním z nejvýznamnějších faktorů ovlivňujících pracovní schopnost a také tvoří významnou část dotazníku WAI, je chybění validace údajů o zdravotním stavu respondentů příslušným lékařem limitujícím faktorem těchto studií pro nemožnost podrobnějších závěrů a vzájemné srovnávání oborů, profesí a také pro srovnání s dostupnými referenčními hodnotami.

Tyto limity odstraňuje Projekt OP LZZ „Implementace Age Managementu v České republice“, jehož realizátorem byla v letech 2013–2015 Asociace institucí vzdělávání dospělých ČR [14, 20]. Podrobné postupy a výsledky ověřování pracovní schopnosti s použitím kompletní metodiky WAI v šesti podnicích a organizacích ČR a s validací zdravotních údajů lékařem u 361 šetřených osob uvádí následující text.

MATERIÁL A METODIKA

Ke sběru dat se používá standardizovaný dotazník pro měření indexu pracovní schopnosti, přeložený do českého jazyka, doplněný o další sledované charakteristiky respondentů. V dotazníku respondenti označením odpovědi na definovanou otázku vyjadřují, jak vnímají různé faktory ovlivňující jejich pracovní schopnost. Část otázek týkající se údajů o zdravotním stavu je souběžně validována lékařem: uvedením diagnostického souhrnu ze zdravotnické dokumentace respondenta. Odpovědi z obou částí dotazníku jsou následně zpracovateli v každé položce bodově ohodnoceny a je vypočtena celková dosažená hodnota WAI. Výsledný index pracovní schopnosti umožňuje zhodnotit míru souladu či nesouladu zdravotního stavu pracovníka a nároků vykonávaného povolání tak, jak ji vnímá sám pracovník. Výsledek se pohybuje v rozmezí od 7 do 49 bodů. Čím je dosažená hodnota WAI vyšší, tím je pracovní schopnost jedince lepší [8].

V rámci výzkumu bylo osloveno šest podniků a organizací zastupujících různé typy práce a různé pracovní pozice. Jednalo se o zaměstnance státní správy, odborné profese ve finančním sektoru, technické profese a dělnické profese (převážně s fyzickou prací ve směnném provozu). Tento soubor respondentů byl doplněn 60 nezaměstnanými, registrovanými klienty Úřadu práce České republiky.

Zúčastněné podniky byly rozděleny podle převažujícího typu práce:

1. státní zaměstnanci (převaha práce duševní, případně kombinace duševní a fyzické, n = 59),
2. pracovníci bankovního sektoru (čistě duševní práce, n = 60),
3. pracovníci v průmyslu (fyzická práce, n = 61),
4. zaměstnanci ve zdravotnictví (kombinace práce fyzické a duševní, n = 55),
5. nezaměstnaní (vybraný typ práce odpovídal jejich původní profesi, n = 60).

Určující pro zařazení do kategorií byla více než polovina charakteristické pracovní směny strávená prací fyzickou nebo duševní. Možná byla i rovnoměrná kombinace obou typů práce ve směně. V každém podniku byl proveden náhodný výběr pracovníků starších padesáti let a pro další šetření byli tito respondenti rozděleni na dva dílčí soubory: 50–54 let a starší 55 let. Horní hranice věku respondentů nebyla omezena. Respondenti byli dále rozděleni podle dosaženého vzdělání, pracovního zařazení, případně profesní kvalifikace.

Data byla sbírána od září 2014 do února 2015. O postupu vyplnění dotazníku byli respondenti předem poučeni odborníkem v ochraně zdraví při práci nebo lékařem pracovnělékařské služby, samotné vyplnění jim trvalo cca 15–20 minut. Diagnózy uvedené respondentem v dotazníku byly ve všech případech verifikovány lékařem pracovnělékařské služby, u nezaměstnaných jejich registrujícím praktickým lékařem. V případě zájmu respondenta mu byly v závěru šetření předány individuální dosažené výsledky v rozsahu: numerické hodnoty WAI, slovní zhodnocení a konkrétní doporučení ke zjištěným slabým místům respondentovy pracovní schopnosti.

Pomocí referenčních hodnot bylo možné provést orientační srovnání pracovníků stejné profese zaměstnaných v různých firmách a srovnávání podílů zaměstnanců s nízkým anebo vysokým WAI v různých firmách a mezi různými profesemi. Vzhledem k výhodnému shodnému členění dat v souborech respondentů byly ke srovnání využity nizozemské referenční hodnoty. Nizozemská databáze byla k dispozici díky projektové spolupráci s českou stranou. Pro bankovní sektor byly k dispozici přímo validní referenční hodnoty, další šetřené podniky a organizace byly orientačně srovnatelné alespoň oborově – státní služby, zdravotnictví a průmyslová sféra.

Při výzkumu byla dodržována základní etická pravidla s cílem omezit pro zúčastněné zaměstnance rizika plynoucí z obecných, ale přesto poměrně podrobných a adresných informací a realizačních doporučení vydaných zpracovateli výzkumu zaměstnavatelům. Respondentům byl předem znám stupeň anonymity dotazníku ve vztahu ke zpracovatelům dat. Kontrolovanou povinností byly pouze základní demografické údaje. K celé agendě kolem dotazníků se přistupuje jako ke zdravotnické dokumentaci respondentů.

Poznámka: Prezentované výsledky měření indexu pracovní schopnosti WAI byly provedeny podle standardních požadavků Finského Institutu pracovního zdraví (FIOH), poskytovatele licence pro systém vyšetřování a objektivizace pracovní schopnosti pomocí WAI a za spolupráce nizozemské organizace Blik op Werk, která je držitelem licence WAI pro Nizozemí a současně správcem tamní národní databáze hodnot WAI. Dotazník WAI, jako licencovaný produkt, v České republice je ho v současnosti možné využívat pouze k nekomerčním (tj. vědeckým) účelům. Nemůže být proto uveden přesný postup pro výpočet samotného indexu pracovní schopnosti.

VÝSLEDKY

WAI a demografické charakteristiky výběrového souboru

Výzkumného šetření se zúčastnilo 361 respondentů. Z nich 44 % bylo ve věku 50–55 let a 56 % bylo ve věku nad 55 let. Soubor tvořilo 219 žen (61 %) a 141 mužů (39 %). Průměrný věk obou pohlaví byl 56 let, průměrný věk žen byl 55,9 roku a průměrný věk mužů byl 56,2 roku.

Soubor byl v 69,9 % tvořen respondenty se středoškolským vzděláním. V pracovním zařazení byla naprostá převaha respondentů v zaměstnaneckém poměru (85,6 %). Z pohledu odvětví převažovali pracovníci v průmyslu (35,3 %), úředníci (26,9 %) a pracovníci ve službách (17,2 %). Téměř polovinu souboru (45,4 %) tvořila zaměstnání s převažujícími duševními nároky, respondenti s převahou fyzické práce tvořili 29,6 % souboru, respondenti s kombinací duševní a fyzické práce pak 24,9 % souboru.

Respondenti dosáhli průměrné hodnoty WAI = 39,4, což odpovídá dobré pracovní schopnosti (SD = 7,03). Rozdíl WAI mezi ženami (38,6) a muži (40,7) je statisticky signifikantní – muži v průměrném hodnocení dosahovali dobré pracovní schopnosti, ale s vyšší hodnotou WAI než ženy. Celkově soubor dosáhl 113 % referenční hodnoty WAI (referenční index = 35,0).

Průměrná hodnota WAI ve věkové skupině od 50 do 55 let byla 39,6 a ve věkové skupině > 55 let to bylo 39,3. Výše WAI u obou věkových skupin není statisticky významně odlišná, obě skupiny dosáhly dobré pracovní schopnosti. Jedinci ve věkové skupině od 50 do 55 let dosáhli 109 % referenční hodnoty WAI (referenční index = 36,2) a ve věkové skupině starších 55 let 116 % (referenční index = 34,0).

Předpoklad, že se zvyšujícím se věkem bude výše WAI klesat, se zcela nepotvrdil, mezi proměnnou věk a WAI nebyla prokázána statistická závislost (r = 0,01; p = 0,851). Statisticky významný vztah mezi věkem a WAI nebyl podle charakteru práce prokázán v žádné ze skupin.

WAI podle antropometrických a demografických charakteristik

Respondenti vykonávající duševní práci dosáhli nejvyšší hodnoty v měřeném souboru (WAI = 41,6), respondenti vykonávající kombinaci duševní a fyzické práce měli hodnoty nižší (WAI = 40,0), nejslabší výsledek měli fyzicky pracující (WAI = 35,6). Respondenti všech uvedených typů práce dosahovali vyšší hodnoty WAI, než jsou referenční hodnoty: duševně pracující (114 %, referenční index = 36,6), fyzicky pracující (109 %, referenční index = 32,7) a duševně i fyzicky pracující (115 %, referenční index = 34,8).

Významně se ve sledovaném souboru odlišuje WAI duševně pracujících a fyzicky pracujících osob. Skupiny duševně pracujících a pracujících s duševní i fyzickou prací dosáhly dobré pracovní schopnosti, fyzicky pracují pak průměrné pracovní schopnosti. Duševně pracující starší 50 let mají statisticky významně vyšší hodnotu indexu WAI než fyzicky pracující; pracovníci vykonávající fyzickou a duševní práci stejnou měrou, mají statisticky významně vyšší WAI než fyzicky pracující.

WAI a BMI

BMI respondentů bylo vypočteno z údajů o výšce a hmotnosti, které uvedli. Průměrná hodnota BMI výběrového souboru byla 27,4 kg/m2 (SD = 4,51). Normální hmotnost mělo 31 % respondentů, nadváhou trpělo 42 % respondentů a obezitou 25 % respondentů. Podváha nebyla v souboru zjištěna, 2 % respondentů požadované hodnoty neuvedla, jejich BMI nebylo možné vypočítat.

Mezi WAI a BMI jsme prokázali nízkou negativní závislost (r = -0,24; p < 0,001). Obézní jedinci dosahovali nejnižší průměrné hodnoty WAI = 38,2, nejvyšší naopak jedinci s normální hmotností WAI = 42,2. Na základě provedeného statistického zhodnocení můžeme konstatovat, že obézní jedinci mají nižší WAI než jedinci se zdravou hmotností (z = 4,21; p < 0,001) i jedinci s nadváhou (z = 2,94; p < 0,01).

Výsledky WAI podle pohlaví, věkové skupiny, pracovních nároků a BMI přehledně shrnuje graf 1. Tabulka 2 nabízí výsledky statistického srovnání zjištěných hodnot.

WAI podle pohlaví, věku a vybraných oborů pracovní činnosti

Více než dvě třetiny zkoumaných osob mělo dobrou (36,3 %) nebo vynikající (33,5 %) pracovní schopnost. Téměř čtvrtina (23 %) má však pra-covní schopnost průměrnou a 7 % nízkou (tab. 3).

Nejvyšší skóre vykazovala skupina státních zaměstnanců (WAI = 42,3) a pracovníků v bankovním sektoru (WAI = 42,1). Obě skupiny měly WAI vyšší, než je nizozemská referenční hodnota. Nižšího skóre dosáhli zaměstnanci ve zdravotnictví (WAI = 38,9) a nejnižší měli fyzicky pracující zaměstnanci v průmyslu (WAI = 38,0), jak je vidět v tabulce 4. Obě posledně uvedené skupiny navíc měly WAI nižší, než je nizozemská referenční hodnota.

Diagnostikovaná onemocnění a jejich vlivna WAI

Mezi proměnnou WAI a počtem onemocnění diagnostikovaných lékařem byla prokázána střední negativní statistická závislost (r = -0,680; p < 0,001; r2 = 0,463), tj. se zvyšujícím se počtem onemocnění diagnostikovaných lékařem se bez ohledu na věk a pohlaví snižuje hodnota WAI. Respondenti s polymorbiditou dosahují nižšího WAI, a to bez ohledu na převažující typ práce.

Statistická analýza prokázala, že index WAI klesá se vzrůstajícím počtem diagnostikovaných onemocnění související s fyzickou zátěží, onemocnění související s životním stylem a onemocnění závislých na věku. Mezi WAI a počtem diagnóz spojených s duševním stavem byla prokázána pouze nízká negativní závislost. Podrobnější analýze byla podrobena skupina onemocnění souvisejících se životním stylem. V této skupině byla prokázána negativní korelace WAI se všemi chorobami z této skupiny, s výjimkou onemocnění jater a metabolického syndromu. Zjištěná statistická závislost je však velmi slabá.

Srovnání diagnostikovaných a subjektivně vnímaných onemocnění

Z lékařské dokumentace bylo u respondentů ověřeno celkem 1.020 chorob, což reprezentuje v průměru 2,8 diagnózy na osobu.

Nejčastější skupina lékařem potvrzovaných diagnóz jsou onemocnění pohybového aparátu (63,9 %), charakterizované zejména bolestmi v oblasti krční páteře (n = 86) a bolestí zad (n = 72). Následují onemocnění metabolismu (58,1 %) a kardiovaskulární onemocnění (38,2 %). Zde jsou nejčastějšími diagnózami obezita (n = 64), dyslipidémie (n = 60) ve skupině onemocnění metabolismu a dále poruchy krevního tlaku s absolutně nejvyšší četností (n = 117) ve skupině kardiovaskulárních onemocnění. Sami respondenti popsali v dotazníku 875 chorob, což je pouze 85,8 % chorob identifikovaných lékařem. Zatímco trvající bolesti v oblasti krční páteře častěji uvádějí samotní respondenti (96 : 86), hypertenze (86 : 117), dyslipidémie (36 : 60) a obezita (44 : 64) jsou respondenty vnímány významně méně často. Převis individuálně respondenty uváděných diagnóz nad hodnotami ze zdravotní dokumentace je nápadný ještě u diagnóz opakovaných infekcí dýchacího traktu, ztráty sluchu, ale i u mírné deprese a pocitů úzkosti, u nichž je hodnocení uváděné respondenty vždy téměř dvojnásobně četné. I když četnosti těchto diagnóz nejsou vysoké (pohybují se v rozmezí 5–10 %), v hodnoceném souboru je tento rozdíl signifikantní.

Subjektivně vnímaný vliv onemocnění na práci

Téměř dvě třetiny respondentů (M = 62,9; n = 227) podle svého vyjádření netrpí žádnými nemocemi, nebo je nepociťují jako překážku výkonu současné práce. Třetina respondentů kvůli svému onemocnění pociťuje větší či menší překážky ve výkonu práce. Asi pětina respondentů je při stávajícím onemocnění schopna vykonávat svou práci jen s určitými potížemi. Kvůli onemocnění musí někdy zpomalit pracovní tempo anebo změnit způsob výkonu práce 12,2 % (n = 44) respondentů a 1,1 % (n = 4) respondentů musí toto činit často. Pouze minimum respondentů uvedlo, že jsou kvůli své nemoci schopni pracovat jen na částečný pracovní úvazek (M = 0,8; n = 3) nebo vůbec nejsou schopni pracovat (M = 0,3; n = 1). Závažnost překážek v práci je vyšší ve věkové skupině 55+. Podrobné informace jsou uvedeny v tabulce 5.

Srovnání českého a nizozemského souboru

Podíl zaměstnanců s nízkou pracovní schopností je v nizozemském souboru podobných profesí a stejném věkovém složení zhruba poloviční než v českém souboru (7,2 %). Rozdíl se vyrovnává v kategoriích průměrná, ale zejména dobrá pracovní schopnost, kterou se vyznačuje téměř polovina nizozemských zaměstnanců v totožných oborech práce. Vynikající pracovní schopnost je v obou souborech přibližně stejná (33 %). Výsledky členěné do čtyř kategorií podle výsledné hodnoty WAI jsou uvedeny v grafu 2.

Nízká pracovní schopnost je způsobována na individuální úrovni zaměstnance vždy několika faktory jednotlivě nebo jejich souběhem. Při srovnání pracovní schopnosti v této kategorii v měřených podnicích v České republice s výsledky nizozemské databáze, vidíme, že ve finančnictví, zdravotnictví a státní správě je situace přibližně stejná (1,7–3,6 % podílu osob ve věku 50–65 let s nízkou pracovní schopností), zatímco v  průmyslových podnicích byly nalezeny podstatně větší odchylky (graf 3).

Shrnutí výsledků

• Zkoumaný soubor dosáhl průměrné hodnoty WAI 39,4, tedy dobré pracovní schopnosti.
• Ve stejné kategorii (dobrá pracovní schopnost) dosáhli muži vyššího WAI než ženy.
• Dosažená výše WAI mezi věkovými skupinami starší 50 let a starší 55 let se statisticky významně neliší, obě skupiny mají dobrou pracovní schopnost.
• Duševně pracující starší 50 let mají statisticky významně vyšší hodnotu indexu WAI než fyzicky pracující.
• Pracovníci vykonávající současně fyzickou i duševní práci mají statisticky významně vyšší WAI než fyzicky pracující.
• Obézní jedinci mají nižší WAI než jedinci se zdravou hmotností i jedinci s nadváhou.
• Významně, téměř ze 46 %, je výsledná hodnota WAI ovlivňována zdravotním stavem respondentů.
• S nárůstem počtu onemocnění diagnostikovaných lékařem se bez ohledu na věk a pohlaví snižuje hodnota WAI.
• Pacienti sami uvádějí menší počet diagnóz – část onemocnění udávaných jejich lékařem nepovažují za problém.
• Největší dopad na pracovní schopnost mají bolesti zad, metabolická a kardiovaskulární onemocnění.
• Téměř dvě třetiny respondentů podle svého vyjádření netrpí žádnými nemocemi, nebo jim tyto nebrání ve výkonu současné práce.
• Malá část respondentů (13,3 %) je nucena kvůli svému onemocnění zpomalit pracovní tempo nebo změnit způsob výkonu práce.
• Pouze jednotlivci uvádějí, že jsou kvůli své nemoci schopni pracovat jen na částečný pracovní úvazek, nebo vůbec nejsou schopni pracovat.
• Skupina státních zaměstnanců a skupina pracovníků v bankovním sektoru mají vynikající pracovní schopnost. Zjištěná průměrná hodnota WAI je vyšší než nizozemská referenční hodnota.
• WAI odpovídajícího dobré pracovní schopnosti dosáhli zaměstnanci ve zdravotnictví a číselně nejnižší WAI, spadající do kategorie dobrá pracovní schopnost, měli fyzicky pracující zaměstnanci v průmyslu.
• Zaměstnanci ve zdravotnictví a v průmyslu měli WAI nižší než je nizozemská referenční hodnota.

DISKUSE

Srovnání s Nizozemím je třeba chápat jako první, spíše kvalitativní porovnání výsledků ČR, protože byli hodnoceni zaměstnanci stejných věkových kategorií, ale z velikostně velmi rozdílných souborů. Také oborové srovnání je spíše orientační, s výjimkou bankovnictví, kde je srovnání přímé.

Pracovníci z šesti různě zaměřených podniků a organizací dosahovali v průměrném hodnocení dobré pracovní schopnosti a bodové hodnocení WAI se pohybovalo mírně nad nizozemskými referenčními hodnotami [12]. Relativně vysoké rozdíly ve skupině zaměstnanců v průmyslu jak mezi oběma českými podniky, tak ve srovnání s údaji nizozemské databáze, je možné vysvětlit odlišným výrobním zaměřením a charakterem práce (fyzicky náročná terénní práce mužů s vyšší mírou vlastní organizace práce v prvním podniku oproti kolektivu žen starších 50 let ve směnném provozu při pásové výrobě v automobilovém průmyslu). Výsledek prvního podniku se prakticky neliší od referenční hodnoty, výsledek druhého podniku signalizuje varovné „opotřebení“ pracovní síly. Pracovní nároky, které převyšují fyzickou a duševní kapacitu pracovníka, mohou působit postupnou ztrátu pracovní síly. Na toto zjištění by měl management podniku adekvátně reagovat, už proto, že se jedná o početně významný podíl z osob zaměstnaných v dělnické profesi. Obecné závěry plynoucí z nizozemských referenčních hodnot (větší individuální a interindividuální rozdíly ve výsledcích, trvalý pokles WAI pod 40 bodů od 50 let věku výše a zrychlení trendu poklesu WAI s rostoucím věkem [12] lze s určitou opatrností, danou malým počtem respondentů, potvrdit. Průměrná hodnota indexu WAI 39,7 bodů řadí tuto pracovně různorodou skupinu ještě do kategorie dobré pracovní schopnosti. Vztah mezi věkem a hodnotou pracovní schopnosti nebyl v našem souboru jednoznačně prokázán. Řada zahraničních studií ale konstatuje, že se zvyšujícím se věkem pracovní schopnost rychle klesá [10, 11, 12]. Příčinou může být relativně malý počet respondentů v námi sledovaném souboru. Byl zjištěn mírný pokles pracovní schopnosti u pracovníků vykonávajících duševní práci a u mužů vykonávajících fyzickou práci. To může být vysvětleno mimo jiné i tím, že v práci setrvávají do pozdějšího věku lidé, kteří si udrží dostatečné fyzické či duševní předpoklady. Tento fakt je argumentem pro to, aby následná opatření v podnicích a organizacích byla zaměřena především na zaměstnance s identifikovanou nízkou pracovní schopností. Pokud u nich nebudou přijaty nezbytné podpůrné kroky, značná část z nich může v krátké době opustit trh práce [16].

Obezita jako rizikový nebo vyvolávající faktor řady chronických onemocnění má negativní vliv na výši pracovní schopnosti, negativní efekt se zvýrazňuje u starších jedinců [3]. V recentních studiích z ČR bylo zjištěno, že svoji hodnotu BMI záměrně podhodnocuje až 1/3 respondentů [4]. Podceňování obezity potvrzují i rozdíly mezi údaji ve  zdravotnické dokumentaci respondentů a jejich uvedení této diagnózy v kapitole 3 dotazníku.

Skutečnost, že zdravotní stav, respektive četnost jednotlivých typů onemocnění či zranění, je jedním z významných prediktorů pracovní schopnosti, se potvrdila i v této studii. Toto zjištění je v souladu se zahraničními výzkumy [1].

Zarážející jsou poměry počtu vlastních a lékařem ověřených výskytů u některých chorob. Ke zlehčování dochází ze strany respondentů především u metabolických onemocnění. Za závažnější než lékař považují svá onemocnění pohybového aparátu, lehčí formy úzkostí a depresí, ztráty sluchu, zažívací obtíže a opakované infekce dýchacích cest. Tyto údaje mohou být zkresleny i typem hodnocené zdravotní dokumentace (registrující praktický lékař a z větší části lékař PLS). Se znalostí praxe v ČR můžeme důvodně předpokládat, že zejména diagnózy bez přímého vlivu na zdravotní způsobilost k práci nemusí být v dokumentaci lékaře PLS zaneseny.

Spokojenost s prací, sebedůvěra, podpora a uznání v práci snižují riziko předčasného odchodu z pracovního života. Vhodná práce udržuje pracovní schopnost dokonce v případě, že dochází k poklesu individuálních možností [7]. Považujeme proto za významný také údaj o podstatně větším počtu individuálně vnímaných pocitů úzkosti. K udržení pracovní schopnosti starších osob je proto třeba i důraz na vytváření vhodných podmínek práce, pozitivního pracovního prostředí, pracovního klimatu a systematické vzdělávání a rozvoj pracovních kompetencí pracovníků.

ZÁVĚR

Sebehodnocení zaměstnanců pomocí dotazníku WAI je moderní, celosvětově ověřenou metodou, která přináší důležité informace všem účastníkům – nejen samotným zaměstnancům, ale také zaměstnavatelům. Autoři potvrzují vlastní praktickou zkušeností z dotazníkových šetření a jejich následného zpracování, že výsledky dotazníkového šetření jsou schopny odkrýt řadu problémů výkonu práce, které, pokud zůstávají neřešeny, postupně mohou snižovat pracovní schopnost zaměstnanců. Hodnocení indexu WAI je výhodným nástrojem i pro lékaře PLS. S jeho pomocí mohou navrhnout konkrétní individuální i skupinové aktivity vhodné k udržení, případně ke zlepšení pracovní schopnosti zaměstnanců. Kombinace znalosti pracovního prostředí, výsledků pracovnělékařských prohlídek a výsledků měření WAI velice dobře umožňuje lékařům kromě striktní posudkové činnosti při hodnocení zdravotní způsobilosti zaměstnanců k práci (která v současné době bohužel oboru PLS dominuje), zaměřit se více na kvalitní medicínské poradenství, které bere v úvahu více kritérií, např. i věk zaměstnanců a zjištěné problematické oblasti práce a pracovního prostředí. I v situaci, kdy principy Age managementu nejsou konkrétně řešeny českou aktuální legislativou k poskytování PLS a není tedy vyřešeno finanční krytí nákladů souvisejících s WAI šetřeními, se tato aktivita ukazuje jako efektivní metoda práce a bylo by žádoucí její rychlejší a širší využívání lékaři PLS. Individuální poradenství je potom možno zaměřit více preventivně na zjištěné konkrétní nedostatky, například v rámci doporučení na důslednou léčbu a dispenzář chronických onemocnění jednotlivce, jeho životní styl (obezita, kouření, nedostatek pohybu), kompenzaci nadměrné fyzické či psychické pracovní zátěže, vhodné vzdělávací, doškolovací a mimopracovní aktivity a budování kvalitních rodinných a sociálních vztahů zaměstnance. Tedy faktory, které prokazatelně mají na dlouhodobou pracovní schopnost zaměstnanců velký vliv.

*Příspěvek Měření indexu pracovní schopnosti u starších pracovníků v České republice byl prezentován na VIII. ročníku Kongresu nemocí z povolání, který se konal v Praze 15. 2. 2018.

Do redakce došlo dne 19. 1. 2018.

Do tisku přijato dne 28. 2. 2018.

Adresa pro korespondenci:

MUDr. Markéta Petrovová, Ph.D.

Klinika pracovního lékařství LF MU a FN USA Brno

Pekařská 53

656 91 Brno

e-mail: mpetrovova@med.muni.cz