Sóloví operní pěvci – zdravotní problémy a jejich vztah k profesi

Sólový operní zpěv patří v pracovním lékařství mezi nejméně prozkoumané profese. Tato studie objasňuje rozsah pracovního zatížení jednotlivých pěvců, mapuje jejich zdravotní problémy a hledá souvislosti mezi nimi a danou profesí. Zabývá se i životním stylem zpěváků a vlivem profese na jejich psychiku. Hlavní část práce tvoří rozsáhlý dotazník, na který anonymně odpovídali dobrovolníci z řad profesionálních sólových operních pěvců z České i Slovenské republiky. U menší skupiny pěvců byl dotazník doplněn spirometrií, psychologickým vyšetřením a měřením krokoměrem. Zjištěna byla značná fyzická i psychická zátěž sólových operních pěvců. Ve zkoumané skupině se projevily časté kožní a oční problémy související s profesí, nápadná je nepravidelná a často nevyvážená strava, se kterou souvisejí zažívací problémy. Spirometrie prokázala průměrné až nadprůměrné výdechové parametry u všech vyšetřovaných osob.

Klíčová slova:
operní pěvci, zpěváci, umělci, krokoměr, spirometrie, psychologické vyšetření, dotazníková metoda

Úvod

Většina operních pěvců z České republiky nastupuje svoji profesionální dráhu po absolutoriu konzervatoře či akademie múzických umění, tedy v 21–26 letech. Část z nich je v pevném angažmá v některé z 10 operních scén v ČR, část má svobodné povolání a své působiště neustále střídá. Kvůli špatnému finančnímu ohodnocení má většina těchto umělců ještě další zaměstnání, vystupují na koncertech, učí na konzervatoři, soukromě vyučují mladé zpěváky, nebo mají v divadle ještě další pracovní úvazky.

Velká část práce operních pěvců je pro veřejnost skryta. Vše začíná obdržením partitury s novou rolí. Pěvec má tzv. domácí přípravu, což obnáší naučení se pěveckého partu a samozřejmě i textu. Při dnešním trendu studovat opery v originále to znamená ovládat alespoň základy italštiny, francouzštiny, němčiny a ruštiny, tedy jazyků, ve kterých se dnes hraje většina oper. Neovládá-li pěvec daný jazyk, musí navíc spolupracovat s jazykovým poradcem. Je nutné, aby pěvec rozuměl zpívanému textu a u každého tónu věděl, o čem zpívá. Vhodné je zvládnutí hry na klavír, protože se podle něj noty lépe učí.

Další částí práce jsou korepetice u klavíru, kdy dirigent nebo pověřený korepetitor doprovází zpěváka na klavír a společně opravují drobné chyby v pěveckém projevu. Zároveň se zahajuje práce s režisérem. Všichni účinkující pěvci se sejdou na tzv. čtecí zkoušce. Za doprovodu klavíru se přezpívá celá opera, prozatím bez pohybu, vsedě. Režisér zde vysvětlí, jaké má s dílem záměry. Pokračují prostorové zkoušky, na nichž se pěvci učí zahrát své scény, pracovat s rekvizitami, pohybovat se v prostoru podle pokynů režiséra tak, aby hra dávala smysl.

Jelikož je lidský hlas více náchylný k indispozici než jakýkoliv jiný hudební nástroj, bývají role v opeře alternovány. Zkouší vždy pěvci jedné alternace, pěvci z druhé alternace jsou přítomni, vše sledují a tím se také učí. Je-li zapotřebí pěvce naučit složitější herecký úkon, jako je třeba pád, pantomima, jízda na kolečkových bruslích nebo tanec, zároveň probíhají zkoušky s choreografem.

Celá série zkoušek trvá běžně 5 týdnů. Zkouší se denně i o víkendu, dopoledne i večer. K tomu je třeba jít na kostýmové zkoušky a také navštívit svého pěveckého pedagoga, protože i zkušený pěvec občas dělá chyby, které by (pokud nejsou včas rozpoznány) mohly vést k poškození hlasu. Hektické období zkoušek končí dvojicí hlavních a generálních zkoušek, na kterých už pěvce doprovází orchestr. Následuje premiéra – první práce viditelná zvenčí.

Pracovní zátěž operních pěvců během zkoušek na novou operu je značná. Tato studie se snaží zmapovat míru fyzické a psychické zátěže operních pěvců a jejich zdravotní problémy v takto náročné profesi.

Metodika, výsledky a diskuse

Základ studie tvoří rozsáhlý dotazník, na který odpovídali dobrovolníci z řad sólových operních pěvců z České a Slovenské republiky v počtu 38 osob (tab. 1). Dotazník ukázal několik problematických jevů souvisejících s danou profesí.

Pěvkyně i pěvci se obvykle líčí na každé představení. U poloviny dotázaných se vyskytuje pravidelně vyrážka, ekzém nebo lišej, mají problémy s akné. Nošení paruk napomáhá výskytu lupů. Ačkoliv se kostýmy, paruky i obuv po každém představení čistí, byl zaznamenány ojediněle výskyt svrabu, vší a plísně na nohou. Ve všech těchto případech je souvislost s touto profesí možná. Líčidla též vyvolávají oční problémy. Pěvci udávají podráždění nebo pálení očí i záněty spojivek. Silné osvětlení během představení způsobuje únavu očí a mžitky.

Velkým problémem divadelního jeviště je vysoká prašnost. Některé scény ho řeší zvlhčovacím systémem, jiné ho neřeší vůbec. Většina dotazovaných pěvců uvádí, že jim prašné prostředí způsobuje problémy. Naopak hluk hrajícího orchestru, který snadno nárazově přesáhne hladinu 130 dB, dotazovaným problémy se sluchem nezpůsobuje.

Stravování pěvců je často nepravidelné, nevyvážené, s velkými pauzami mezi jídly. Kvůli posunutému dennímu režimu je mezi pěvci běžné stravování i po 23. hodině večerní. Vyskytují se u nich gastritidy, duodenální vředy, je uváděna blíže nespecifikovaná operace žaludku. V den vystoupení mění své stravování 56 % pěvců. Vyhýbají se určitým jídlům, jedí méně, nebo jedí jen některá jídla. Na seznamu vynechávaných druhů potravin se často vyskytují mléčné výrobky, oříšky a slaná jídla, jednou i ryby. Pitný režim je dodržován, nebylo zaznamenáno větší požívání alkoholu, pouze mírně zvýšená spotřeba kávy. Většina pěvců přiznává postupný nárůst tělesné hmotnosti.

Vzhledem k pohybové náročnosti profese je v dotazované skupině pěvců častý výskyt pracovních úrazů. Pohmožděniny a odřeniny jsou během zkoušek běžné. Byly zaznamenány však i těžší úrazy, jmenovitě zlomeniny, luxace kloubů, poranění pádem předmětu, pády z výšky, prasklé meziobratlové ploténky.

Naprostá většina pěvců navštíví lékaře, až když nezbytně musí. Vymlouvají se na zaneprázdněnost, dlouhé čekání, nedůvěru k lékařům, předchozí negativní zkušenosti a také přiznávají obavu z infekce.

Pracovní zatížení operních sólistů je individuální a mezi jednotlivými pěvci značně rozdílné. Pokud je pěvec žádaný a jsou-li pro něho vhodné role, pracuje téměř bez přestávek po celý rok. Nejsou-li pro pěvce role a nemá-li ještě další zaměstnání, je pracovní zatížení i několik měsíců téměř nulové.

Pěvci uváděli pracovní zatížení od 35 do 300 hodin za jeden konkrétní měsíc – graf 1 (Pro srovnání: osmihodinová pracovní doba ve všední dny v měsíci činí v součtu 176 hodin.) Pracovat 300 hodin v měsíci znamená pracovat 30 dní v měsíci po 10 hodinách. V součtu pracovních hodin v měsíci je zahrnutá práce v divadle, domácí příprava včetně hlasové a pohybové přípravy, popř. i další pracovní aktivity, jako je účinkování na koncertech, výuka na konzervatoři apod.

Část fyzické zátěže pěvců byla zachycena pomocí měření krokoměrem. Této části studie se účastnilo 6 dobrovolníků po průměrnou dobu 1 týden. Cílem bylo změřit počet kroků vykonaných za jednotlivé dny a počet kroků vykonaných za jedno představení či zkoušku.

Naměřený denní počet kroků byl v rozmezí 1105–26 683, při délce kroku 50 cm to činí 0,6–13,3 km. Průměr se rovnal 6 967 kroků, přičemž jako doporučený minimální počet se uvádí 5000 kroků za den, optimální doporučený počet 10 000 kroků za den. Počet kroků za představení či zkoušku se pohyboval mezi 563 a 2970 kroky (tedy 0,3–1,5 km). Naměřené hodnoty by mohly být i několikanásobně vyšší, pokud by se podařilo zastihnout pěvce v maximální pracovní zátěži s pohybově náročnou rolí, což v tomto případě nebylo možné.

Vzhledem k hlasovému zatížení, náročné práci i častému pobytu v rozdílných teplotách se u operních pěvců častěji vyskytují choroby horních a dolních cest dýchacích, které přecházejí do chronické podoby. Výjimečně bylo objeveno asthma bronchiale a dědičný plicní emfyzém, obojí bez negativního vlivu na pěvecký výkon. Kouří pouze 24 % sólových operních pěvců, a to maximálně 1 cigaretu denně. Dobrovolníkům bylo provedeno spirometrické vyšetření, které prokázalo dobrou funkci plic a zvýšené výdechové parametry (tab. 2).

Náročnost profese se projevuje i na psychice pěvců. Cítí vyčerpání, zvláště před vystoupením se objevují spánkové problémy. Většina pěvců uvádí, že nemá čas na své koníčky ani na sebe. Občasnou nebo stálou vnitřní nervozitou před vystoupením trpí 74 % dotázaných profesionálních operních pěvců.

Uvádíme výňatek ze závěru kompletního psychologického vyšetření operního sólisty pana J. (43 let) prováděného paní Mgr. B. Loučímovou, Klinika pracovního lékařství LF UK a FN v Plzni: „U vyšetřovaného se projevuje významná sociální nepřipoutanost, zvýrazněná potřeba zaujmout. Kooperativa s druhými lidmi je oslabena jako reakce na soupeřivý charakter profese. Pacient je vysoce opatrný na svůj zdravotní stav, kvůli možnému onemocnění nebo úrazu zanechal všech koníčků kromě fotografování a omezil společenské kontakty. Dle jeho vlastních slov by delší nebo častější pracovní neschopnost znamenala jistou ztrátu zaměstnání.“

Závěr

Závěrem bychom chtěly upozornit na náročnost profese sólových operních pěvců i většiny umělců obecně. Soupeřivý charakter profese způsobuje stálé pochybnosti o budoucím zaměstnání a tím negativně ovlivňuje psychický stav pěvců. Nízké finanční ohodnocení a období nedostatku práce vedou k častému cestování, střídání působiště a k přijímání dalších profesí. Vyčerpanost, vysoká pracovní zátěž a vykonávaný druh práce vedou k častějšímu výskytu onemocnění. Zvýšený výskyt prokazuji u kožních onemocnění a onemocnění horních a dolních cest dýchacích. Ze strany lékařů je potřebné znát problematiku této specifické profese, docílilo by se tím lepších výsledků v léčbě.

Došlo dne 20. 11. 2008. Přijato do tisku dne 24. 11. 2008.

Kontaktní adresa:

Kateřina Tajčová

Klinika pracovního lékařství LF UK a FN Plzeň

Alej Svobody 80

323 18 Plzeň

e-mail: machartova@fnplzen.cz