#PAGE_PARAMS# #ADS_HEAD_SCRIPTS# #MICRODATA#

Metformin: na pomezí diabetologie a onkologie


Authors: M. Anděl;  P. Škrha;  J. Trnka
Authors‘ workplace: Centrum výzkumu diabetu, metabolizmu a výživy Ústavu výživy a II. interní kliniky 3. lékařské fakulty UK a FN Královské Vinohrady Praha, přednosta prof. MU Dr. Michal Anděl, CSc.
Published in: Vnitř Lék 2013; 59(8): 738-742
Category:

Overview

Onemocnění diabetem 2. typu představuje samo o sobě predispozici k manifestaci nádorového onemocnění. Léky, které stimulují sekreci inzulinu, stejně jako podání inzulinu, také mírně zvyšují riziko onemocnění nádorem (OR okolo 1,3). Podání pioglitazonu dle ně­kte­rých zpráv vede k zvýšení rizika karcinomu močového měchýře. Naopak řada studií na izolovaných buňkách, experimentálních modelech i retrospektivních studií u lidí prokázala zřetelný preventivní účinek metforminu na manifestaci nádorového onemocnění, zejména nádorů pankreatu, prsu, kolorektálního karcinomu, endometria a ovaria. Navíc, prognóza u pacientů s řadou nádorů, kteří kromě běžné protinádorové léčby užívají metformin, se zdá zřetelně lepší než u pacientů s diabetem, kteří metformin neužívají. Tyto výsledky dávají naději na použití metforminu nebo jeho derivátů v prevenci a léčbě ně­kte­rých nádorů.

Klíčová slova:
diabetes mellitus 2. typu –  nádorová onemocnění –  antidiabetická léčba –  metformin

Úvod

Na počátku července roku 2009 byla diabetologická obec naléhavě informována o sérii článků, které ukazovaly na vztah mezi inzulinem glargin a výskytem ně­kte­rých nádorů, především nádorů prsu ve Švédsku, Skotsku a Německu [15,21,26,43]. Tento vztah nebyl později v řadě dalších pub­likací potvrzen, což popsala řada následných studií a metaanalýz [45], včetně recentního českého komentáře ke studii ORIGIN [41]. Vzrušení, které nastalo okolo výše uvedených článků, však mělo 1 velmi důležitý důsledek: již delší dobu známé vztahy mezi diabetem a nádorovými onemocněními se ocitly v centru mnohem větší pozornosti. Dále pak byly systematicky sledovány a publikovány výsledky vztahů jednotlivých metod léčení diabetu k riziku nádorových onemocnění [14].

Diabetes a riziko vzniku nádorových onemocnění

O diabetu 2. typu je známo, že je nezávislým rizikovým faktorem vzniku nádorů prsu, endometria, ledvin, pankreatu, jater, žlučových cest, močového měchýře a kolorektálního karcinomu [12,47]. Zvýšené riziko nádorů je diskutováno zejména ze 2 hledisek: prvním je hyperinzulinemie a inzulinová rezistence, které představují riziko, spojené zejména s expozicí vyšším hladinám endogenního inzulinu a aktivaci IGF‑1. Druhým je vztah k terapii, modulující riziko vzniku nádoru. Má se za to, že terapie inzulinem a inzulinovými sekreatagogy, zejména deriváty sulfonylurey, mírně zvyšuje riziko nádorového onemocnění [14]. Terapie pioglitazonem zvyšuje riziko vzniku karcinomu močového měchýře [5]. Podle recentní zprávy z Butlerovy skupiny vedla terapie léky založenými na inkretinovém principu k expanzi exokrinní i endokrinní pankreatické tkáně se zvýšenou pankreatickou dysplazií a tendencí k neuroendokrinním nádorům produkujícím glukagon, jak bylo nalezeno na sekčním materiálu u dárců orgánů: 8 pacientů léčených inkretinovou léčbou oproti 12 pacientům léčených jinými antidiabetiky a 14 nediabetickými kontrolními zemřelými. [9]. Na druhé straně o metforminu, který je používán v léčbě diabetes mellitus 2. typu již více než půl století, bylo v řadě studií provedených na izolovaných buněčných linií, u experimentálních zvířat i u lidí prokázáno, že má velký potenciál pro prevenci a zřejmě i léčbu ně­kte­rých typů nádorových onemocnění. V následujícím textu podáváme stručný přehled poznatků o účinku metforminu. O aktuálnosti tohoto tématu svědčí fakt, že k 15. červenci 2013 je v databázi Public Medline 1 640 odkazů, přitom za posledního 1/ 2 roku jich přibylo více než 300.

Přehled významnějších studií popisujících vztah metforminu a nádorových onemocnění

Na úrovni buněčných kultur byl metformin nalezen jako aktivní proti nádorovým buňkám karcinomu prsu [50], ovariálnímu karcinomu [18], karcinomu prostaty [6] či mozkovému gliomu [24]. Mechanizmy účinku metforminu na nádorové buňky jsou spojovány hlavně s ovlivněním apoptózy a zahrnují pokles cyklinu D1, AMPK aktivaci vedoucí k inhibici mTOR a redukci v iniciaci translace, selektivní toxicitou pro p53 deficientní buňky a indukcí kaspázy dependentní apoptózy asociované s aktivací c‑ JunN terminální kinázy (JNK). Podrobnější mechanizmy účinky metforminu jsou uvedeny v následujících odstavcích našeho článku.

U zvířat s experimentálním modelem nádorového onemocnění byl nalezen efekt metforminu na prevenci karcinomu prostaty u křečků [44], podobně metformin inhiboval rozvoj karcinomu prsu u myší [3], měl supresní vliv na růst střevních polypů v myším modelu [46], oslabil růst karcinomu plic u jeho experimentálního myšího modelu [2] a inhiboval růst experimentálního karcinomu prostaty [6].

U lidí je k dispozici množství klinických sledování, zatím však retrospektivních a často s nedobře postavenými kontrolními skupinami. Přesto jsou ně­kte­ré výsledky velmi nadějné.

Z dat, která jsou k dispozici britské databáze (UK –  Based General Proctise Research Diabase) bylo analyzováno 1 611 pacientek s karcinomem ovaria. Dlouhodobé užívání, definované jako více než 30 receptů metforminu, bylo spojeno s redukcí rizika karcinomu ovaria (OR: 0,61, 95% CI 0,30– 1,25 pro metformin a OR: 1,26, 95% CI 0,65– 2,44 pro deriváty sulfonylurey). Dlouhodobé užívání inzulinu (více než 40 receptů) mírně zvýšilo riziko ovariálního karcinomu (OR: 2,29, 95% CI 1,13– 4,65).

U nemocných s karcinomem ovaria sledovali Romero et al [40] vztah mezi diabetem 2. typu, léčbou metforminem a progresí karcinomu. Celkem bylo 5 let sledováno 341 pacientek s epiteliálními karcinomy ovaria, z toho 297 netrpělo diabetem, 28 nemocných mělo diabetes 2. typu bez léčby metforminem a 16 diabetiček 2. typu bylo léčeno metforminem. Pětileté období bez progrese (progression free survival –  PFS) mělo 23 % pacientek nediabetiček, 8 % diabetiček léčených jinými antidiabetiky než metforminem a 51% diabetiček na metforminu.

Potenciálně klinicky významným může být fakt, že účinek metforminu cílí na ovariální rakovinné kmenové buňky (cancer stem cells –  CSC), jak bylo prokázáno in vitro i in vivo [42]. Při tom v experimentu in vitro metformin výrazně omezil růst ovariálních rakovinných buněčných linií. Tento efekt byl aditivní k cisplatině. Metformin redukoval ALDH (aldehyd dehy­drogenáza) ovariální CSC –  prokázáno FACS. Metformin omezil formaci CSC tumorózních sfér. In vivo metformin významně zvýšil schopnost cisplatiny restringovat xenografty z tumorózních buněčných linií a významně omezil růst SLDH + CSC xenograftů, což bylo asociováno s poklesem v ALDH + CSC, buněčné proliferace a angiogeneze [42]. Luteinizační hormon facilituje angiogenezi v ovariálních epiteliálních nádorových buňkách a metformin inhibuje jeho efekt přes mTOR signální dráhu [32].

Z mnoha různých studií zabývajících se metforminem a karcinomem prsu byla provedena metaanalýza [13]. Ta shrnula přehled literatury a metaanalýzu výsledků z článků excerptovaných v PubMed, Cochrane Library a Scopus na témata metformin, biguanides, cancer a neoplasms. Ze 443 citací bylo vybráno 18 článků včetně 7 nezávisle provedených observačních studií, ve kterých byl metformin užíván 3 roky. Bylo zjištěno, že metformin má protektivní účinek na vznik karcinomu prsu u postmenopauzálních žen s diabetem (celkem OR 0,83). Silnější asociace byly nalezeny u delšího užívání metforminu (OR 0,75) a u studií, které začaly sledovat nemocné před rokem 1997 (OR 0,68).

U kolorektálního karcinomu nejsou výsledky týkající se používání metforminu jednoznačné. Na jedné straně používání metforminu nebylo spojeno se snížením rizika [8]. Na straně druhé rozsáhlá čínská studie zahrnující více než 100 000 pacientů nalezla protektivní efekt metforminu.

Mechanizmus účinku metforminu s ohledem na buněčný metabolizmus a buněčný cyklus

Primárním cílem zásahu metforminu (a dalších biguanidů) v savčích buňkách je mitochondriální komplex I (NADH: ubichinon oxidoreduktáza [16]), který zajišťuje vstup elektronů z NADH do dýchacího řetězce. Inhibice komplexu I metforminem vede ke snížení průtoku elektronů dýchacím řetězcem a tedy i k omezení produkce ATP oxidativní fosforylací. Poměr ATP/ ADP v buňce je dobře známým parametrem regulujícím řadu metabolických pochodů, neboť věrně odráží energetický stav buňky. Zvýšená nabídka ADP vede skrze enzym adenylátkinázu k přeměně 2 molekul ADP na 1 molekulu ATP a 1 molekulu AMP. Takto vzniklé AMP pak alostericky za asistence kinázy LKB1 aktivuje další signální protein: AMP‑ dependentní kinázu (AMPK) [10].

AMPK je jedním z klíčových regulátorů energetického metabolizmu, přičemž její aktivace signalizuje nedostatečnou syntézu ATP. Aktivní AMPK tedy bude aktivovat enzymy přímo či nepřímo zajišťující produkci ATP a naopak inhibovat procesy, které ATP spotřebovávají.

AMPK stimuluje transport glukózy do buňky skrze fosforylaci proteinů řídících translokaci GLUT‑ 4 a GLUT‑ 1 na buněčnou membránu [38] a zároveň potencuje translokaci mastných kyselin do mitochondrie přes karnitinový člunek [49]. V ně­kte­rých buňkách (kardiomyocyty, makrofágy) AMPK stimuluje glykolýzu aktivací fosfofruktokinázy 2 (PFK‑ 2) [34,35].

AMPK zároveň fosforyluje a inaktivuje anabolické enzymy, jako je acetyl‑ CoA karboxyláza (produkce malonyl‑ CoA, první krok v syntéze mastných kyselin), glykogen syntáza či hydroxymetylglutaryl‑ CoA reduktáza (syntéza cholesterolu a dalších izoprenoidů) [11,36,37]. Jedním z významných procesů vyžadujících kvanta ATP je syntéza proteinů a také tu AMPK inhibuje cestou inaktivace signálního komplexu mTORC1 (mammalian target of rapamycin complex 1) [19,23].

Kromě přímého ovlivnění metabolických enzymů fosforylací ovlivňuje AMPK také jejich expresi přes příslušné transkripční faktory. V játrech tak aktivace AMPK vede ke snížení exprese pyruvátkinázy [28], fosfoenolpyruvát karboxykinázy [29] a nepřímo i acetyl‑ CoA karboxylázy či syntázy mastných kyselin. Tyto enzymy jsou klíčové pro glukoneogenezi a syntézu mastných kyselin. Inhibována je exprese proteinu SREBP [52], který hraje roli v aktivaci syntézy cholesterolu, a AMPK dále obecně snižuje syntézu proteinů v játrech skrze snížení koncentrace transkripčního faktoru HNF‑ 4α [30]. Na katabolické straně rovnice AMPK zvyšuje expresi transportéru GLUT‑ 4 [51] a stimuluje novotvorbu mitochondrií prostřednictvím transkripčního faktoru PGC‑ 1α [25].

AMPK také přímo zasahuje do buněčného cyklu pomocí fosforylace transkripčního faktoru p53, která tento protein aktivuje a vede k zastavení buněčného cyklu na rozhraní G1/ S či přímo k apoptóze [22]. I tato role AMPK dává dobrý smysl: při nedostatku ATP nemá smysl začít replikovat DNA a připravovat se na buněčné dělení.

I když AMPK může vypadat jako klíčová převodová páka účinku biguanidů na buněčné funkce, ně­kte­ré jejich účinky aktivaci AMPK nevyžadují. mTORC1 může např. být deaktivován alternativní cestou přes Rag GTPázu, která je aktivována přímo AMP [17]. Stejně tak byl popsán vliv metforminu na expresi TNF‑α a tím na zánětlivou odpověď [4], na produkci reaktivních sloučenin kyslíku (ROS) [2] či na aktivaci cyklinu D1 [6].

Tento výčet proteinů a metabolických drah ovlivněných biguanidy či přímo metforminem nám umožňuje vytvořit model jeho vlivu u nádorových buněk. Maligně transformované buňky mají obvykle tendenci růst a dělit se ve větší míře než normální buňky. Metformin bude působit proti této tendenci: buňkám se nebude dostávat ATP, budou aktivovány katabolické a inhibovány anabolické dráhy a může dojít i k zablokování buněčného cyklu či přímo k apoptóze. Tento model je samozřejmě velmi hrubý a zdaleka nemusí platit u všech typů maligních nádorů. Účinek metforminu tak vždy bude záviset na konkrétním genotypu a fenotypu dané buňky, na její lokalizaci vzhledem k okolním buňkám a strukturám, na dostupnosti živin a kyslíku a na mnoha dalších faktorech.

Je vcelku zajímavé, že 2 proteiny přímo spojené s drahou AMPK jsou tumor supresorové proteiny. Kináza LKB‑ 1 nezbytná pro aktivaci AMPK zvýšenou hladinou AMP je zmutována u Peutz‑ Jeghersova syndromu [20] a protein TSC‑ 2 zprostředkující účinek AMPK na mTORC1 je poškozen u tuberózní sklerózy [48]. Tento fakt dále posiluje význam této regulační dráhy alespoň u ně­kte­rých typů abnormálního buněčného růstu.

Limity interpretace dosavadních výsledků

Dosavadní data o vztazích mezi metforminem a nádory mají celou řadu rovin. Jakkoliv jsou data získaná na izolovaných buněčných systémech slibná, jakkoliv jsou data z experimentálních modelů nádorů nadějná, jakkoliv jsou data z klinických sledování ohromující, mají řadu limitů, které významně shrnul Michael Pollack [39]. Farmakoepidemiologická data týkající se metforminu a nádorů mají celou řadu interpretačních omezení: především jde o data získaná retrospektivně. Sama přítomnost diabetu může ovlivnit pravděpodobnost nádorového onemocnění. Metformin je podáván velmi často i s dalšími léky, které mají potenciální antineoplastické účinky (statiny, β‑adrenolytika), což může ovlivnit výsledný efekt metforminu [31]. Hladina metforminu však může být negativně ovlivněna interakcí s dalšími léky. Např. o inhibitorech protonové pumpy je známo, že inhibují odběr metforminu [37]. Přehled nejdůležitějších z těchto faktorů je uveden v tab. 1.

Table 1. Problémy omezující interpretaci studii provedených s metforminem u nádorových onemocnění.
Problémy omezující interpretaci studii provedených s metforminem u nádorových onemocnění.

Máme v současnosti již nějaké návrhy na použití antidiabetik u pacientů se současným onemocněním diabetem a nádorovým onemocněním?

Dosavadní výsledky vyplývající z článků popisujících účinek metforminu u buněčných a experimentálních modelů nádorů, u retrospektivních sledování pacientů s jednotlivými typy nádorových onemocnění léčených či neléčených metforminem, výsledky metaanalýz těchto článků, teoretické studie opírající se o poznatky z molekulární a buněčné bio­logie zatím nevedly k jednoznačnému doporučení o typu léčby u pacientů s diabetem a současným nádorovým onemocněním. Dosavadní výsledky však ukazují, že diabetologové používají u stovek tisíc nemocných s diabetem 2. typu lék, který má potenciální účinek v prevenci a snad i v léčbě ně­kte­rých nádorových onemocnění. To zvyšuje důraz na podávání metforminu jako léku první volby u všech nemocných s diabetem 2. typu, což je jeho základní indikací vyplývající z lékové dokumentace. Přestože u metforminu není v lékové dokumentaci uvedena indikace prediabetes, je doporučením diabetologických společností evropské i české jeho podávání i u nemocných s prediabetem. Proto by měly výbory příslušných společností vyvinout ještě iniciativu s ohledem na rozšíření indikací tohoto léku u pacientů s prediabetem. Při jakémkoliv podávání metforminu je samozřejmě nutné respektovat kontraindikace a omezení tohoto podávání, především tedy snížení funkce ledvin (S‑ kreatinin nad 130 μmol/ l), těžké poškození jater a selhání jater, srdeční a respirační selhání.

Praxí Diabetologického centra FN Královské Vinohrady Praha a 3. lékařské fakulty UK Praha se stává podávat všem nemocným s diabetem 2. typu a současným nádorovým onemocněním metformin vždy, pokud nejsou kontraindikace. Metformin považujeme za potenciálně výhodný i do kombinace s léky, které stimulují sekreci inzulinu, tedy deriváty sulfonylurey, glinidy, inhibitory DPP‑4 a analogy GLP‑1, stejně jako do kombinace s inzulinem u pacientů s diabetem 2. typu. Pro tyto situace neexistují zatím žádné přesné směrnice. Domníváme se však, že i současná interpretace doporučení k léčbě diabetu 2. typu tento postup plně ospravedlňuje. Budoucí praxe se jistě zaměří na používání léků stimulujících sekreci inzulinu u pacientů s nádorovými onemocněními, přinejmenším ně­kte­rými. K takovémuto doporučení je však ještě poměrně dlouhá doba.

Závěr: metformin –  naděje pro prevenci i terapii nádorových onemocnění

Výsledky výzkumu trvajícího déle než 15 let a skutečný boom prací v posledních 3 letech naznačují, že metfromin může představovat významný lék v prevenci řady nádorových onemocnění a možná, že i adjuvantní, ne‑li přímo cíleně podávaný lék v léčbě ně­kte­rých typů nádorů. Výhodou –  a současně nevýhodou –  metforminu je, že je lékem velmi levným. Další potenciální velkou výhodou metforminu je více než 55letá zkušenost s jeho podáváním u pacientů s diabetem 2. typu. Základní kontraindikací podání metforminu je snížení renálních funkcí (metformin nepodáváme u nemocných, kteří mají kreatinin vyšší než 130 μmol/ l), vysazujeme při podávání i.v. kontrastních jodových látek a nasazujeme až po kontrole hladiny kreatininu. Potenciální použití metforminu jako prostředku pro prevenci a event. léčbu nádorových onemocnění u diabetiků a snad i nediabetiků bude možné až po zhodnocení řady preventivních i terapeutických studií, které v současné době probíhají.

prof. MUDr. Michal Anděl, CSc.

www.lf3.cuni.cz

e‑mail: michal.andel@lf3.cuni.cz

Doručeno do redakce: 14. 7. 2013


Sources

1. Algire C, Zakhikani M, Blouin MJ et al. Metformin attenuates the stimulator effect of a high energy diet in vivo LLC1 carcinoma growth. Endocr Relat Cancer 2008; 15: 833– 839.

2. Algire C, Moiseeva O, Deschénes‑ Simard X et al. Metformin reduces endogenous reactive oxygen species and associated DNA damage. Cancer Prev Res 2012; 5: 536– 543.

3. Anisimov VN, Egormin PA, Bershtein LM et al. Metformin decelarets aging and development of Maďary tumors in HER/ 2 neu transgenic mice. Bull Exp Biol Med 2005; 139: 721– 723.

4. Arai M, Uchiba M, Komura H et al. Metformin, an antidiabetic agent, suppresses the production of tumor necrosis factor and tissue factor by inhibiting early growth response factor‑ 1 expression in human monocytes in vitro. J Pharmacol Exp Ther 2010; 334: 206– 213.

5. Azoulay L, Yin H, Filton KB et al. The use of pioglitazone and the risk of bladder cancer in poeple with type 2 diabetes: nested case control study. BMJ 2012; 344: e3645.

6. Ben Sahra I, Laurent K, Loubat A et al. The antidiabetic drug metformin exerts an antitumoral effect in vitro and in vivo through a decrease of cyclin D1 level. Oncogene 2008; 27: 3576– 3586.

7. Bodmer M, Becker C, Meier C et al. Use of metformin and the risk of ovarian cancer: a case control analysis. Gynecol Oncol 2001; 123: 200– 204.

8. Bodmer M, Becker C, Meier C et al. Use of metofrmin is not associated with a decreased risk of colorectal cancer. A case‑ control analysis. Cancer Epidemiol Biomarkers Prev 2012; 21: 280– 286.

9. Butler AE, Campbell‑ Thompson M, Gurlo T et al. Marked expansion of exocrine and endocrine pancreas with incretin therapy in humus with increase exocrine pancreas dysplasia and the potential for glucagon‑ producing neuroendocrine tumors. Diabetes 2013; 62: 2595– 2604.

10. Carling D, Thornton C, Woods A et al. AMP‑activated protein kinase: new regulation, new roles? Biochem J 2012; 445: 11– 27.

11. Clarke PR, Hardie DG. Regulation of HMG‑ CoA reductase: identification of the site phosphorylated by the AMP‑activated protein kinase in vitro and in intact rat liver. EMBO J 1990; 9: 2439– 2441.

12. Coughlin SS, Calte EE, Teras LR et al. Diabetes mellitus as a predator of cancer mortality in a large kohort of US adults. Am J Epidemiol 2004; 159: 1160– 1167.

13. Col NF, Ochs L, Springmann V et al. Metformin and breast cancer risk: a meta‑analysis and critical literature review. Breast Cancer Res Treat 2012; 135: 639– 646.

14. Currie CJ, Poole CD, Gale EA. The influence of glucose‑lowering therapies on cancer risk in type 2 diabetes. Diabetologia 2009; 52: 1766– 1777.

15. Colhoun HM. SDRN Epiemiology Group. Use of insulin glargine and cancer incidence in Scottland. Diabetologia 2009; 52: 1755– 1765.

16. El‑ Mir MY, Nogueira V, Fontaine E et al. Dimethylbiguanide inhibits cell respiration via an indirect effect targeted on the respiratory chain complex I. J Biol Chem 2000; 275: 223– 228.

17. Foretz M, Hebrard S, Leclerc J et al. Metformin inhibits hepatic gluconeogenesis in mice independently of the LKB1/ AMPK pathway via a decrease in hepatic energy state. J Clin Invest 2010; 120: 2355– 2369.

18. Gotlieb WH, Saumet J, Beauchamp MC et al. In vitro metformin anti‑neoplastic activity in epithelian ovarian cancer. Gynecol Oncol 2008; 110: 246– 250.

19. Gwinn DM, Shackelford DB, Egan DF et al. AMPK phosphorylation of raptor mediates a metabolic checkpoint. Mol Cell 2008; 30: 214– 226.

20. Hemminki A, Markie D, Tomlinson I et al. A serine/ threonine kinase gene defective in Peutz‑ Jeghers syndrome. Nature 1998; 391: 184– 187.

21. Hemkens LG, Growen U, Bender R et al. Risk of malignancies in patients with diabetes treated with human insulin or insulin analogues: a cohort study. Diabetologia 2009; 52: 1732– 1744.

22. Imamura K, Ogura T, Kishimoto A et al. Cell cycle regulation via p53 phosphorylation by a 5‘– AMP activated protein kinase activator, 5– aminoimidazole‑  4– carboxamide‑ 1‑beta‑D‑ ribofuranoside, in a human hepatocellular carcinoma cell line. Biochem Biophys Res Commun 2001; 287: 562– 567.

23. Inoki K, Zhu T, Guan KL. TSC2 mediates cel­lular energy response to control cell growth and survival. Cell 2003; 115: 577– 590.

24. Isakovic A, Harhaji L, Stevanovic D et al. Dual natiglioma action of metformin: cycle cell arest and mitochondria‑ dependent apoptosis. Cell Mol Life Sci 2007; 64: 1290– 1302.

25. Jager S, Handschin C, St‑ Pierre J et al. AMP‑activated protein kinase (AMPK) action in skeletal muscle via direct phosphorylation of PGC‑ 1{alpha}. Proc Natl Acad Sci USA 2007; 104: 12017– 12022.

26. Jonasson JM, Ljung M, Talbäck M et al. Insulin glargine use and short term incidence of malignancies –  a population based follow‑up study in Sweden. Diabetologia 2009; 52: 1742– 1754.

27. Jorgensen SB, Nielsen JN, Birk JB et al. The alpha2– 5’AMP‑activated protein kinase is a site 2 glycogen synthase kinase in skeletal muscle and is responsive to glucose loading. Diabetes 2004; 53: 3074– 3081.

28. Kawaguchi T, Osatomi K, Yamashita H et al. Mechanism for fatty acid “sparing” effect on glucose‑induced transcription: regulation of carbohydrate‑ responsive element‑binding protein by AMP‑activated protein kinase. J Biol Chem 2002; 277: 3829– 3835.

29. Koo SH, Flechner L, Qi L et al. The CREB coactivator TORC2 is a key regulator of fasting glucose metabolism. Nature 2005; 437: 1109– 1114.

30. Leclerc I, Lenzner C, Gourdon L et al. Hepatocyte nuclear factor‑ 4a involved in type 1 maturity‑ onset diabetes of the young is a novel target of AMP‑activated protein kinase. Diabetes 2001; 50: 1515– 1521.

31. Lehman DM, Lorenzo C, Hernandez J et al. Statin use as a moderator of metformin effect on risk for prostate cancer among type 2 diabetic patients. Diabetes Care 2012; 35: 1002– 1007.

32. Liao H, Zhou Q, Gu Y et al. Luteinizin hormone facilitates angiogenesis in ovarian epithleian tumor cells and metformin inhibits the effect through the mTOR signaling pathway. Oncol Rep 2012; 27: 1873– 1878.

33. Liang J, Shao SH, Hennessy B et al. The energy sensing LKB1– AMPK pathway regulates p27(kip1) phosphorylation mediating the decision to enter autophagy or apoptosis. Nat Cell Biol 2007; 9: 218– 224.

34. Marsin AS, Bertrand L, Rider MH et al. Phosphorylation and activation of heart PFK‑ 2 by AMPK has a role in the stimulation of glycolysis during ischaemia. Curr Biol 2000; 10: 1247– 1255.

35. Marsin AS, Bouzin C, Bertrand L et al. The stimulation of glycolysis by hypoxia in activated monocytes is mediated by AMP‑activated protein kinase and inducible 6– phosphofructo‑ 2– kinase. J Biol Chem 2002; 277: 30778– 30783.

36. Munday MR, Campbell DG, Carling D et al. Identification by amino acid sequencing of three major regulatory phosphorylation sites on rat acetyl‑ CoA carboxylase. Eur J Biochem 1988; 175: 331– 338.

37. Nies AT, Hofmann U, Resch C et al. Proton pump inhibitors inhibit metformin uptake by organic cation transporters. PLoS One 2011; e22163.

38. Pehmoller C, Treebak JT, Birk JB et al. Genetic disruption of AMPK signaling abolishes both contraction‑  and insulin‑stimulated TBC1D1 phosphorylation and 14– 3– 3 binding in mouse skeletal muscle. Am J Physiol Endocrinol Metab 2009; 297: E665– E675.

39. Pollak MN. Investigating metformin for cancer prevention and treatment: the end of begin­ning. Cancer Discov 2012; 2: 778– 790.

40. Romero IL, McCormick A, McEwen KA et al. Relationship of type II diabetes and metformin use to ovarian cancer progression, survival and chemosensitivity. Obstet Gynecol 2012; 119: 61– 67.

41. Rušavý Z, Lacigová S, Kvapil M. Co nám přinesla největší studie v historii diabetologie? Vnitř Lék 2013; 59: 160– 164.

42. Shank JJ, Yang K, Ghannan J et al. Metformin targets ovarian cancer stem cells in vitro and in vivo. Gynecol Oncol 2012; 127: 390– 397.

43. Smith U, Gale EA. Does insulin therapy influence risk of cancer? Diabetologia 2009; 52: 1699– 1708.

44. Schneider MB, Matsuzaki H, Haorah J et al. Prevention of pancreatic cancer induction in hamsters by metformin. Gastroenterology 2001; 120: 1263– 1270.

45. Tang X, Yang L, He Z et al. Insulin glargine and cancer risk in patients with diabetes: a meta‑analysis. PLoS One 2012; 7: e51814.

46. Tomimoto A, Endo H, Sugiyama M et al. Metformin suppress intestinal polyp growth in AcpMin/ + mice. Cancer Sci 2008; 99: 2136– 2141.

47. Wideroff L, Gridley G, Mellemkjaer L et al. Cancer incidence in population –  based cohort of patients hospitalized with diabetes mellitus in Denmark. J Natl Cancer Inst 1997; 89: 1360– 1365.

48. Wienecke R, König A, DeClue JE. Identification of tuberin, the tuberous sclerosis‑ 2 product. Tuberin possesses specific Rap1GAP activity. J Biol Chem 1995; 270: 16409– 16414.

49. Winder WW, Wilson HA, Hardie DG et al. Phosphorylation of rat muscle acetyl‑ CoA carboxylase by AMP‑activated protein kinase and cAMP‑ dependent protein kinase. J Appl Physiol 1997; 82: 219– 225.

50. Zakikani M, Dowling R, Fantus IG et al. Metformin is an AMP kinase‑ dependent growth inhibitor for breast cancer cells. Cancer Res 2006; 66: 10269– 10273.

51. Zheng D, MacLean PS, Pohnert SC et al. Regulation of muscle GLUT‑ 4 transcription by AMP‑activated protein kinase. J Appl Physiol 2001; 91: 1073– 1083.

52. Zhou G, Myers R, Li Y et al. Role of AMP‑activated protein kinase in mechanism of metformin action. J Clin Invest 2001; 108: 1167– 1174.

Labels
Diabetology Endocrinology Internal medicine

Article was published in

Internal Medicine

Issue 8

2013 Issue 8

Most read in this issue
Topics Journals
Login
Forgotten password

Enter the email address that you registered with. We will send you instructions on how to set a new password.

Login

Don‘t have an account?  Create new account

#ADS_BOTTOM_SCRIPTS#