Meningeomy, klinické a terapeutické aspekty

V souboru 35 nemocných (12 mužů, 23 žen, ve věkovém rozmezí 31-84 let) s intrakraniálním meningeomem provedli autoři analýzu lokalizace a velikosti tumorů, incidence meningeomů v jednotlivých věkových pásmech a rozbor intervalů od prvních příznaků do stanovení diagnózy a do provedení operace. Evidovali rozsah a efekt operace, histologický typ tkáně a indikace postoperační radiační léčby.Dvojnásobná převaha žen nad muži i vrchol incidence ve věkovém pásmu 50-70 let potvrzují zkušenosti z literatury. Tři čtvrtiny nemocných, přijatých k hospitalizaci do 1 roku od prvních manifestací tumoru, mají průměrný interval od vzniku potíží k diagnóze 4,1 měsíce. Nejčastější iniciální příznak (53,1 %) je hemiparéza, na druhém místě bolest hlavy (34,4 %). Třetí nejčastější příznak - epileptický záchvat - (v 28,1 %) vede k diagnóze nejrychleji. Organický psychosyndrom při frontální lokalizaci je okolností nejpomaleji vedoucí k poznání etiologie (průměrně 1,5 roku). Mezi diagnostikovanými meningeomy se nacházejí v 10,3 % malé tumory do 2 cm, ve 27,6 % střední o velikosti 2-3 cm a v 62,1 % velké, nad 3 cm průměru. Radikální rozsah operace byl možný v 71 %, k postoperační radiaci bylo indikováno 38,7 % operovaných. U čtyř nemocných, registrovaných v období recidivy, činil klidový interval od operace do nových příznaků 2, 12, 14 a 19 let.Incidence symptomatických a asymptomatických meningeomů je hodnocena na základě literatury, stejně jako kompromis mezi pozitivními a negativními efekty radiační léčby.

Klíčová slova:
meningeom - lokalizace - incidence - interval růstu - radiační léčba