Endoskopické řešení volvulu sigmatu
:
I. Mikoviny Kajzrlíková 1; P. Vítek 1,2; M. Chrostek 3
:
Beskydské gastrocentrum, Interní oddělení, Nemocnice ve Frýdku-Místku, p. o.
1; Lékařská fakulta OU v Ostravě
2; Chirurgicko-traumatologické oddělení, Nemocnice ve Frýdku-Místku, p. o.
3
:
Gastroent Hepatol 2016; 70(3): 217-219
:
Digestive Endoscopy: Case Report
prolekare.web.journal.doi_sk:
https://doi.org/10.14735/amgh2016217
Prezentujeme kazuistiku 37leté pacientky přijaté pro křečovité bolesti břicha a nauzeu. Na zobrazovacích vyšetřeních byl popsán volvulus dolichosigmatu s výraznou dilatací celého tračníku nad překážkou. Následně byla provedena endoskopická derotace se zavedením desuflačního setu, celý derotovaný úsek střeva byl s vitální sliznicí. Po endoskopickém řešení následovala úprava obtíží. K prevenci recidivy volvulu bylo resekováno megadolichosigmoideum o délce 70 cm. Volvulus sigmatu je v našich geografických podmínkách relativně vzácnou příčinou střevní obstrukce. Objevuje se spíše u starších pacientů s anamnézou chronické zácpy, predispozicí je i nadměrná délka sigmoidea a porucha motility. Pokud nejsou známky gangrény střeva, sepse a perforace, je preferována endoskopická léčba, která je úspěšná v 75– 95 % případů. Většina autorů doporučuje následně definitivní chirurgické řešení, protože riziko rekurence se pohybuje kolem 60 %.
Klíčová slova:
střevní volvulus – ileus – endoskopie – kolorektální chirurgie
Úvod
Volvulus sigmoidea je forma střevní neprůchodnosti, kdy se vzduchem naplněné elongované sigma otočí kolem mezenteria o více než 180°, což má za následek obstrukci střevního lumen i cévního průtoku. Při pozdní diagnóze hrozí nekróza postiženého segmentu [1]. Volvulus sigmatu je v našich geografických podmínkách relativně vzácnou příčinou střevní obstrukce. Ve vyspělých zemích představuje méně než 7 % všech střevních obstrukcí, častější je v rozvojovém světě [2]. Objevuje se spíše u starších pacientů s anamnézou chronické zácpy, predispozicí je i nadměrná délka sigmoidea a porucha motility. K dalším rizikovým faktorům patří Crohnova choroba, těhotenství a Chagasova nemoc. Pokud nejsou známky gangrény střeva, sepse a perforace, je preferována endoskopická léčba, která je úspěšná v 75– 95 % případů. Většina autorů doporučuje následně definitivní chirurgické řešení, protože riziko rekurence se pohybuje kolem 60 % [3].
Popis případu
Žena, 37 let, byla přijata pro křečovité bolesti břicha a nauzeu. Pacientka s anamnézou chronického etylizmu byla již před pěti měsíci hospitalizovaná pro subileózní stav, dle CT byl popsán suspektní zevní útlak v oblasti aborálního sigmoidea, který byl vzhledem k minerálovému rozvratu řešen konzervativně (kalium 3,1 mmol/ l, γ-glutamyltransferáza 6,4 µkat/ l, bilirubin 24,4 µmol/ l, etanol 4,6 ‰, CRP 6 mg/ l, střední objem erytrocytu 106 fl). V mezidobí byla bez obtíží. Nyní byly na nativním snímku břicha výrazně dilatované střevní kličky v celém rozsahu a hladinky v mezogastriu i hypogastriu (obr. 1). Na CT břicha byl popsán volvulus dolichosigmatu s výraznou dilatací celého tračníku nad překážkou (obr. 2). U pacientky nebyly klinické ani laboratorní známky nasvědčující gangréně střeva či perforaci, takže byl domluven pokus o endoskopickou redukci volvulu (kalium 3,62 mmol/ l, γ-glutamyltransferáza 2,54 µkat/ l, bilirubin 21 µmol/ l, etanol negativní, CRP 7 mg/ l, střední objem erytrocytu 99 fl).
Při koloskopickém vyšetření byly v aborálním sigmoideu endoskopické známky volvulu na sliznici s viditelnou stenózou s malrotovanými slizničními řasami (obr. 3), přes stenózu se s použitím vodní imerze podařilo proniknout orálně do výrazně dilatovaného tračníku a dále k dalšímu úseku s malrotací střeva s vitální sliznicí, postupně se podařilo proniknout až do oblasti lienální flexury. Do orálně dilatovaného tračníku byl přes terapeutický kanál endoskopu zaveden vodič a po něm dekompresní set (video 1, dostupné na http://www.csgh.info). Pacientka byla následně hospitalizována na chirurgickém oddělení, kontrolní snímek břicha ukázal regresi ileózního stavu. K prevenci recidivy volvulu bylo po 11 dnech přistoupeno k definitivnímu operačnímu řešení. Bylo resekováno megadolichosigmoideum o délce 70 cm (obr. 4), nebyla nalezena překážka v malé pánvi a po resekci sigmatu byla ušita dvouvrstevná anastomóza „end-to-end”. Histologicky byla popsána pouze atrofická stěna tlustého střeva s výraznou hyperemií perikolických cév. Pooperační průběh a hojení rány byly bez komplikací.
Diskuze
Volvulus sigmatu se může prezentovat jako náhlá příhoda břišní s akutním nástupem bolesti břicha a zvracením nebo může probíhat subakutně jako neurčité bolesti břicha, s nauzeou a obstipací. Akutní průběh často vede ke gangréně a perforaci střeva [1]. U mladých pacientů jsou popisovány opakované ataky bolestí břicha se spontánní úlevou, kdy dochází ke spontánní redukci volvulu [4]. U naší pacientky se obtíže projevily náhle, ale časná diagnostika, akutně provedené CT břicha a okamžité endoskopické řešení zabránily komplikacím.
Zlatým diagnostickým standardem onemocnění je provedení CT břicha. Na CT je charakteristicky patrné dilatované sigma rotované okolo mezokolon a cév, kdy přívodné i odvodné cévy mají vzhled ptačího zobáku [5,6].
Akutní operační řešení je preferováno, pokud jsou patrné klinické a laboratorní známky gangrény střeva či perforace nebo po neúspěšné endoskopické derotaci. Pokud je to možné, volí se dvoustupňové řešení, nejprve akutní endoskopická redukce volvulu a následně chirurgická resekce střeva [7]. Operační řešení zahrnuje buď resekci s primární anastomózou, nebo Hartmanovu operaci. V současnosti je ve většině případů preferována primární anastomóza [8,9]. V literatuře je popisováno i provedení perkutánní endoskopické kolostomie, které je ovšem zatíženo vysokou morbiditou. V práci z roku 2007 je zmíněno, že 77 % pacientů mělo infekční komplikace, které ve 44 % vedly k vyjmutí kolostomie [10].
U naší pacientky nebyly přítomny peritoneální příznaky a nebyly zde klinické ani laboratorní známky gangrény střeva, takže bylo po domluvě chirurga a endoskopisty přistoupeno k akutní endoskopické redukci volvulu.
Mortalita onemocnění je i v současnosti vysoká, závisí na stavu onemocnění, časnosti diagnostiky a funkčním stavu pacienta. V retrospektivní studii se 23 pacienty byla mortalita ve skupině s akutní manifestací 44 % a zahrnovala pacienty s gangrénou střeva a peritonitidou a ve skupině se subakutní manifestací 35 %, v této skupině byla rizikovým faktorem pozdní diagnóza [11,12].
Závěr
Kazuistika popisuje úspěšnou endoskopickou redukci volvulu sigmatu následovanou definitivním chirurgickým řešením. Volvulus sigmatu lze většinou úspěšně řešit endoskopicky. Následná střevní resekce slouží k prevenci rekurence onemocnění, které se pohybuje kolem 60 %.
Videozáznam si můžete přehrát na: http://www.csgh.info
Autoři deklarují, že v souvislosti s předmětem studie nemají žádné komerční zájmy.
Redakční rada potvrzuje, že rukopis práce splnil ICMJE kritéria pro publikace zasílané do biomedicínských časopisů.
Doručeno: 31. 3. 2016
Přijato: 18. 5. 2016
MU Dr. Ivana Mikoviny Kajzrlíková, Ph.D.
Beskydské Gastrocentrum
Interní oddělení Nemocnice ve Frýdku-Místku, p. o.
Elišky Krásnohorské 321
738 01 Frýdek-Místek
kajzrlikova@kolonoskopie.cz
Sources
1. Weingrow D, McCague A, Shah R et al. Delayed presentation of sigmoid volvulus in a young woman. West J Emerg Med 2012; 13(1): 100– 102. doi: 10.5811/ westjem. 2011.4.6720.
2. Jones IT, Fazio VW. Colonic volvulus. Etiology and management. Dig Dis 1989; 7(4): 203– 209.
3. Hodin RA et al. Sigmoid volvulus. [online]. Available from: www.uptodate.com/ contents/ sigmoid-volvulus.
4. Krupsky S, Halevy A, Orda R. Sigmoid volvulus in adolescence. J Clin Gastroenterol 1987; 9(4): 467– 469.
5. Catalano O. Computed tomographic appearance of sigmoid volvulus. Abdom Imaging 1996; 21(4): 314– 317.
6. Hirao K, Kikawada M, Hanyu H et al. Sigmoid volvulus showing „a whirl sign“ on CT. Intern Med 2006; 45(5): 331– 332.
7. Watson RG. Ileosigmoid knot. J R Coll Surg Edinb 1984; 29(2): 100– 102.
8. Raveenthiran V, Madiba TE, Atamanalp SSet al. Volvulus of the sigmoid colon. Colorectal Dis 2010; 12 (7): e1– e17. doi: 10.1111/ j.1463-1318.2010.02262.x.
9. Oren D, Atamanalp S, Aydinli B et al. An algorithm for the management of sigmoid colon volvulus and the safety of primary resection: experience with 827 cases. Dis Colon Rectum 2007; 50(4): 489– 497.
10. Cowlam S, Watson C, Elltringham M et al. Percutaneous endoscopic colostomy of the left side of the colon. Gastrointest Endosc 2007; 65(7): 1007– 1014.
11. Cirrocchi R, Farinella E, La Mura F et al. The sigmoid volvulus: surgical timingand mortality for different clinical types. World J Emerg Surg 2010; 5: 1. doi: 10.1186/ 1749-7922-5-1.
12. Roseano M, Guarino G, Cuviello A. Sigma volvulus: diagnostic and therapeutic features (considerations on 10 cases). Ann Ital Chir 2001; 72(1): 79– 84.
Labels
Paediatric gastroenterology Gastroenterology and hepatology SurgeryArticle was published in
Gastroenterology and Hepatology
2016 Issue 3
Most read in this issue
- Colon stenosis of unexplained etiology
- Endoscopic management of sigmoid volvulus
- The Mutaflor® – Escherichia coli (Nissle 1917), serotype O6:K5:H1 – the best researched probiotic available
- Neuroendocrine neoplasms in gastroenterologist practice