Celoživotně od histologie po patologii

Kdo nebo také co tě přivedlo k oboru patologie. Rozhodovala ses mezi patologií nebo jsi zvažovala i jiné obory? Pokud ano, co tě nakonec přimělo k rozhodnutí stát se patologem.

Stejně jako mnoho jiných budoucích lékařů jsem chtěla studovat medicínu proto, abych mohla léčit nemocné. Ale při cvičeních z histologie mě nadchlo mikroskopování do té míry, že jsem hned po zkoušce byla do Ústavu histologie přijata jako demonstrant a až do konce studia jsem se věnovala praktické výuce studentů. V té době pracoval na ústavu doc. MUDr. Zdeněk Rychter, CSc., kterému jsem byla přidělena ke konzultacím. Pod jeho vedením jsem získala cenné poznatky o histologické laboratorní práci a naučila se samostatně dělat do sbírky mediků histologické preparáty. Ke konci studia jsem neměla vyhraněný zájem o klinický obor a byl to právě doc. Rychter, který mě na patologii nasměroval. Vzhledem k tomu, že mě při studiu zajímala také anatomie včetně provádění pitev, i když v té době jen anatomických, a měla jsem znalosti z histologie, byla to po mě opravdu vhodná volba.

Můžeš nám přiblížit tvůj názor, co tebe osobně na patologii nejvíce oslovuje a co může dělat tento obor zajímavý a přitažlivý, že se může stát celoživotní volbou?

Prožila jsem na pracovišti patologie přes 50 let, a i když to není vůbec ojedinělé, tak to je jistě tím, že je pro mě patologie stále přitažlivá a ráda se jí věnuji. Je to obsáhlý velice komplexní obor, úzce spjatý s patofyziologií, který se nedá se naučit jen podle knih a je nezbytná i vizuální paměť. Začínala jsem pracovat v pitevně a následné mikroskopické vyšetření, vyhodnocení pitevního nálezu a konfrontace s výsledky klinických vyšetřovacích metod mě vždycky velmi zajímaly. Se zavedením nových léčebných metod jsme postupně nacházeli i nové, často komplikované pitevní nálezy, a tak se pro mě nekropsie nikdy nestala jen nutnou rutinou. V posledních letech s novým Zákonem o zdravotních službách a Občanským zákoníkem došlo k výraznému omezení propitvanosti, přestože stále platí„mortui vivos docent“. Bioptická praxe byla v mých začátcích mnohem jednodušší, nežli je pro mladé kolegy nyní, prováděla se většinou z excizí, resekátů nebo amputátů, endoskopické metody se postupně rozvíjely a teprve pak rychle přibývalo odběrů tkání ve stále menších vzorcích. Rozmanitost práce přineslo patologovi zavedení imunohistochemických a molekulárně genetických vyšetřovacích metod s novými diagnostickými možnosti především v bioptickém, někdy i autoptickém provozu. Také se výrazně změnila náplň klinicko-patologických seminářů, ve kterých byly původně diskutovány jen neshody s klinicky uvedenými chorobami a rozdílným pitevním nálezem, později i zajímavé bioptické případy. V současné době jsou v řadě medicínských oborů realizovány multidisciplinární semináře a tumour boardy s nezbytnou účastí patologů. Tyto změny přechodu od seminárních prezentací pitev k pravidelné a intenzívnější komunikaci patologů s kliniky jsou zřejmě i důvodem zvýšení zájmu mladých lékařů o současnou moderní patologii.

Tvůj profesní život je spjatý s 2. patologicko-anatomickým ústavem 1. LF UK a VFN, kde jsi se jako mladá lékařka stala primářkou, což v té době nebylo obvyklé. Mohla by ses s námi podělit o nějaké momenty nebo vzpomínky, které se ti vybavují z doby tvého působení jako primářky?

Při nástupu do této funkce jsem s ní neměla vůbec žádné praktické zkušenosti, a přestože jsem měla velkou oporu i důvěru přednosty prof. Povýšila, začátky opravdu nebyly úplně lehké. Není snadné den ze dne přidělovat pracovní úkoly zejména kolegům zkušenějším nebo o více let starším. Ale toto byly v mé práci jen osobní problémy. Brzy nastaly zcela nové úkoly pro vedoucího pracovníka zdravotnického provozu, vyplývající ze zavedení systému zdravotních pojišťoven s nutností zajistit na pracovišti správné vykazování zdravotních výkonů, na kterém participují kromě lékařů i laborantky a pracovníci provozní kanceláře, nebo akreditace pracoviště a množství dokumentace s ní spojené, i zavádění nového personálního systému v rámci nemocnice.

Můžeš uvést některého kolegu/kolegyni patologa, který tě oslovil nebo ovlivnil profesně nebo i jakkoliv jinak – lidsky, morálně, motivačně – ať už jde o někoho z dávné minulosti či současníka?

Po přijetí do Ústavu patologie byl mým prvním učitelem a konzultantem doc. Zdeněk Záhoř, Dr.Sc., výborný odborník a skvělý člověk, který se velmi zasloužil o můj vztah k oboru. Věnoval se nejdřív mojí praxi nekroptické a jsem mu vděčná i za úvod do zpracovávání a vyšetřování biopsií, kdy velmi dbal na přesnost a odpovědnost k této práci. Po jeho odchodu do důchodu se mého vývoje v patologa specialistu ujal prof. Ctibor Povýšil, DrSc., pod jehož vedením jsem udělala 2. atestaci. Jeho vynikající znalosti a paměť byly a stále jsou nejen pro mě velikým přínosem. Ráda jsem s ním hodně let spolupracovala i jako primářka nejdříve na 2. patologicko-anatomickém ústavu a když v r. 2000 došlo ke sloučení s I. patologicko-anatomickým ústavem do společného pracoviště nynějšího Ústavu patologie 1. LF UK a VFN Praha, účastnila jsem se s ním reorganizace prostor v Hlavově ústavu a byla pověřena vedením nekroptického a organizačně i bioptického provozu stejně, jako do nedávné doby pod skvělým vedením pracoviště současným přednostou prof. Pavlem Dundrem, Ph.D.