#PAGE_PARAMS# #ADS_HEAD_SCRIPTS# #MICRODATA#

Terapie revmatoidní artritidy a onemocnění jater


Authors: K. Mintálová
Authors‘ workplace: Revmatologický ústav Praha
Published in: Čes. Revmatol., 31, 2023, No. 4, p. 183-189.
Category: Review Article

Overview

V posledních letech pozorujeme celosvětově nárůst onemocnění jater, nejčastěji ve smyslu přechodné elevace jaterních enzymů a nealkoholového postižení jater při steatóze (NAFLD) či nealkoholové steatohepatitidě (NASH). Většina léků užívaných v terapii revmatoidní artritidy je potenciálně hepatotoxických (nesteroidní antiflogistika, methotrexát, leflunomid, sulfasalazin, inhibitory TNF-α), tudíž je nutné brát na zřetel možné preexistující onemocnění jater před nasazením a během terapie antirevmatiky. Diabetes mellitus 2. typu a obezita, které rovněž vídáme čím dál častěji, přispívají k jaternímu postižení. Zde hraje důležitou roli cytokin interleukin 6 a TNF-α. V tomto přehledovém článku rozebereme možnosti terapie revmatoidní artritidy ve vztahu k možnému lékovému poškození jater.

Klíčová slova:

NAFLD – NASH – léková toxicita – JATERNÍ POŠKOZENÍ – HEPATOTOXICITA

ÚVOD

Pojmem nealkoholového postižení jater při steatóze (non-alcoholic fatty liver disease – NAFLD) označujeme přítomnost jaterní steatózy (zjištěné zobrazovacími metodami nebo histologicky) při vyloučení jiných příčin sekundární akumulace tuku v játrech, jako je například nadměrná konzumace alkoholu, užívání určitých léků či vrozené metabolické choroby (1). NAFLD u většiny pacientů souvisí s výskytem metabolického syndromu (tab. 1) či jeho jednotlivých součástí (centrální obezita, diabetes mellitus 2. typu – DM2, dyslipidemie a arteriální hypertenze). NAFLD lze rozdělit podle histologického nálezu na prostou steatózu (tukové inkluze ve více než 5 % hepatocytů při histologickém vyšetření) a nealkoholovou steatohepatitidu (NASH), kdy kromě steatózy jsou přítomny zánětlivé změny a známky poškození hepatocytů – balónová degenerace hepatocytů a dále může být přítomna zánětlivá infiltrace a jaterní fibróza).

Léky indukované postižení jater (drug induced liver injury – DILI) postihne přibližně od jednoho z 10 000 až po 19 ze 100 000 lidí ročně. Definice DILI je dána v Evropě Evropskou asociací pro studium jater a v Americe Americkou gastroenterologickou společností (2, 3).

DILI je příčinou asi 10 % všech případů akutní hepatitidy a je zodpovědné za asi 15 % případů akutního selhání jater s následnou transplantací.

Mezi hlavní faktory vedoucí k DILI řadíme obezitu, mužské pohlaví, diabetes mellitus, kouření, konzumpci alkoholu, vyšší věk, infekce. Faktory související s léky jsou například denní dávka, farmakodynamika, zkřížená reaktivita, léková interakce a polypragmazie.

Podle délky trvání rozdělujeme DILI na krátkodobou (3–30 dní), střednědobou (30–90 dní), dlouhodobou (3–6 měsíců) a chronickou (6–12 měsíců), která bývá doprovázená nezvratnou elevací transamináz či bilirubinu.

V současné době ve vztahu k DILI neexistují evropská diagnostická ani terapeutická doporučení, neznáme ani specifické biomarkery, které by nám ulehčily diagnózu či monitoraci DILI. Pro studium prevence, včasného záchytu, monitorace, terapie a další výzkum DILI byla v roce 2018 založena skupina evropských primárně vědeckých pracovníků – Prospective European Drug Induced Liver Injury Network.

 

EPIDEMIOLOGIE NEALKOHOLOVÉHO POSTIŽENÍ JATER PŘI STEATÓZE

NAFLD je dnes nejčastějším chronickým jaterním onemocněním ve vyspělých zemích s prevalencí mezi 17–46 %
v dospělé populaci (4). Prevalence NAFLD v evropské populaci se pohybuje kolem 25 %. Předpokládaná incidence NAFLD v západních zemích je 28 na 1000 obyvatel/rok (5). Výskyt NAFLD těsně souvisí s výskytem obezity (především viscerálního typu) a DM2. U pacientů s těžkou obezitou se NAFLD vyskytuje ve více než 80 % (6), u pa-
cientů s DM2 až v 75 % (7). Určit přesnou prevalenci NASH je obtížnější, neboť její přesná diagnóza je možná pouze histologicky. Předpokládaná prevalence NASH v evropské populaci je pravděpodobně mezi 1,5–6,5 % (8).

Cirhóza na podkladě NASH je dnes druhou až třetí nejčastější indikací k transplantaci jater. Prevalence ani incidence NAFLD/NASH v České republice není známa.

 

SCREENING NEALKOHOLOVÉHO POSTIŽENÍ JATER PŘI STEATÓZE

V případě screeningu NAFLD v rizikových skupinách by mělo být provedeno ultrazvukové vyšetření jater. Vyšetření jaterních aminotransferáz není v detekci NAFLD postačující. V případě nedostupnosti ultrazvukového vyšetření jsou alternativou v detekci steatózy různé indexy či sérové markery (např. Fatty Liver Index). V případě zjištění steatózy by pak měla být provedena některá z metod hodnotících fibrózu (jaterní elastografie, NAFLD Fibrosis Score atd.). Dle doporučení České hepatologické společnosti ČLS JEP platí, že všichni pacienti s NAFLD (i náhodně zjištěnou) musí být vyšetřeni z pohledu rizika diabetu, dyslipidemie, arteriální hypertenze a kardiovaskulárních onemocnění (1).

 

DIAGNOSTIKA

Nejčastějším klinickým příznakem NAFLD je únava, která může být výrazná a nemusí souviset s aktivitou onemocnění. Dalším projevem bývá tlak v pravém podžebří. Až u poloviny pacientů je NAFLD klinicky němá a diagnostikuje se na základně náhodně zjištěné elevace aminotransferáz nebo sonografického nálezu. U většiny pacientů je diagnostikována po 50. roce života, ale vyskytuje se i u mladých osob. Při fyzikálním vyšetření má asi 75 % pacientů s NAFLD hepatomegalii a většinou dominují příznaky komorbidit (obezita, hypertenze). V laboratorním vyšetření lze nalézt vyšší hodnoty aminotransferáz, ale je prokázáno, že až polovina pacientů ve všech stadiích NAFLD/NASH včetně pokročilé fibrózy a cirhózy může mít jaterní testy zcela normální či kolísající kolem normy. Pokud je elevace aminotransferáz přítomna, pak je alaninaminotransferáza (ALT) obvykle vyšší než aspartátaminotransferáza (AST). Může být přítomna výrazná elevace GGT. Nejběžnější diagnostickou metodou steatózy jater je ultrazvukové vyšetření (9), přesnější kvantifikaci jaterní steatózy lze získat pomocí metody CAP (Controlled Attenuation Parameter) skrze FibroScan. Tzv. zlatým standardem v neinvazivním hodnocení steatózy je MR spektroskopie, umožňující přesnou kvantifikaci obsahu tuku v játrech. Ke screeningu steatózy v rizikových skupinách pacientů můžeme použít tzv. „Fatty Liver Index“, který zahrnuje váhu, výšku, obvod pasu pacienta a sérové hodnoty GGT a triglyceridů (TAG). Diagnóza NASH je zatím možná jen na základě jaterní biopsie. Ta by u pacientů s NAFLD měla být provedena za situací, kdy není diagnóza jistá a zvažuje se i jiné jaterní onemocnění (jako např. autoimunitní hepatitida nebo metabolické onemocnění jater), dále u pacientů, u kterých histologická diagnóza NASH změní léčebný postup, nebo pokud máme podezření na pokročilou fibrózu či počínající cirhózu a výsledky neinvazivních vyšetření jsou nejednoznačné. Dále je indikovaná u pacientů, kteří nemají metabolický syndrom a diagnóza NAFLD se zvažuje.

 

NEALKOHOLOVÉ POSTIŽENÍ JATER PŘI STEATÓZE A KARDIOVASKULÁRNÍ RIZIKO (KVR)

U chronických prozánětlivých stavů, jako je revmatoidní artritida nebo psoriatická artritida, je známá vyšší prevalence hepatálního poškození a vyšší kardiovaskulární riziko ve srovnání nejen se všeobecnou populací, ale i ve srovnání s ostatními revmatickými onemocněními. Někde bývá jaterní poškození, zvláště pak NAFLD uváděno coby extraartikulární projev revmatické či psoriatické artritidy. Ke zvýšenému KVR přispívá kromě chronického zánětu rovněž vyšší prevalence arteriální hypertenze, obezity, hyperlipidemie anebo diabetu mellitu 2. typu. Mnoho studií zaznamenává vyšší výskyt aterosklerózy u pacientů se zánětlivými revmatickými chorobami. K optimalizaci stanovení kardiovaskulárního rizika u pacientů se spondyloartritidou se navíc doporučuje k posouzení subklinické aterosklerózy měření šířky komplexu intima/media karotidy (10).

 

HEPATOTOXICITA ANTIREVMATICKÝCH LÉKŮ

Revmatoidní artritida (RA) jako taková zřídka postihuje játra (11), ale léky využívané v terapii RA mohou působit hepatotoxicky, například nesteroidní antirevmatika (NSA), methotrexát (MTX), leflunomid (LEF), sulfasalazin (SAS) a inhibitory TNF-α (12, 13). Glukokortikoidy mohou potencovat vznik nealkoholové steatózy jater (14) a MTX vznik nealkoholové steatohepatitidy a fibrózy, resp. NASH (15). Mezi relativně bezpečný lék, který nepostihuje funkci jater, řadíme hydroxychlorochin, jenž má navíc ï pozitivní efekt na inzulinovou rezistenci (16, 17). Inhibitory Janusových kináz (JAK) se zatím zdají být rovněž relativně bezpečné (tab. 2).

Methotrexát

Methotrexát (MTX) je sám o sobě hepatotoxický a užívání nesteroidních antirevmatik a antibiotik jeho hepatotoxicitu potencuje. Dlouhodobé užívání MTX může vést k postižení jater ve formě steatózy jater až po fibrózu (18). Samozřejmě u pacientů s komorbiditami, jako je diabetes, centrální obezita, dyslipidemie a nadměrné užívání alkoholu, je riziko steatózy jater ještě vyšší. Makrovezikulární steatóza může být spojena i s užíváním glukokortikoidů, ale v tomto případě, na rozdíl od MTX, jen velmi zřídka progreduje do steatohepatitidy (19). V patofyziologii DILI rozlišujeme dva základní nálezy: mikrovezikulární steatózu, kterou vidíme u akutně vzniklé steatózy, a makrovezikulární steatózu na podkladě léky indukované chronické steatózy (20).

Nejpřesnějším způsobem diagnózy NASH je jaterní biopsie, která nám poskytuje přesné histologické nálezy, jako je balónová degenerace hepatocytů, lobulární zánět, depozita kolagenu perisinusoidálně a perivenulárně (21). Z praktického hlediska není třeba podezření na prostou steatózu u obézního pacienta biopticky ověřovat. U pacientů s klinickými známkami progresivní formy onemocnění, zejména s vyšší aktivitou aminotransferáz, se biopsie většinou provádí. Bioptické vyšetření jater je nutné pro odhad prognózy vývoje onemocnění (22).

K posouzení jaterních změn v souvislosti s užíváním methotrexátu můžeme využít klasifikaci dle Kleinerové (tab. 3) a k rozhodnutí o další terapii v případě vzniklé NASH nám může pomoci fakt, že progrese fibrózy bývá častěji v přítomnosti lobulárního zánětu (23).

V případě biologické terapie ve vztahu k jaternímu poškození v současnosti není dostatek dat, proto změna terapie MTX za léčbu biologickou nemusí být výhodná. Všeobecně však platí, že v léčbě revmatoidní artritidy u pacientů s NAFLD/NASH by měla být preferována monoterapie (25).

Podle doporučení ACR z roku 2021 MTX může být podáván u pacientů s NAFLD bez známek závažné jaterní fibrózy v případě normálních hodnot jaterních enzymů (26).

Několik studií se zaobíralo tím, zda sama revmatoidní artritida má podíl na rozvoji NASH. Ve studii se 108 pacienty s RA mělo dle fibroscanu fibrózu 26,9 % pacientů (27). Jiná studie zdůrazňuje nedostatek údajů o stavu jater před zahájením terapie MTX a mezi závažné rizikové faktory jaterního poškození při terapii MTX řadí preexistující NAFLD a obezitu.

V etiologii NAFLD hraje roli také mitochondriální dysfunkce, kterou může způsobovat methotrexát a nesteroidní antirevmatika. Mitochondriální dysfunkce vede k narušení procesu beta oxidace mastných kyselin a ke zvýšení lipogeneze. Následně dochází ke kumulaci triglyceridů v hepatocytech, což vede k inzulinové rezistenci (28).

Evropská asociace pro studium jater (EASL) vydala v roce 2019 doporučení pro monitorování vývoje jaterní fibrózy u dlouhodobé terapie methotrexátem (29). Hlavním cílem je zachytit ještě reverzibilní fibrózu. Aktualizovaná doporučení z roku 2021 doporučují jako hlavní screeningovou metodu ultrasonografické vyšetření jater (30). Dále mezi doporučenými metodami je i fibroscan.

Leflunomid

Dle dostupných studií je leflunomid méně hepatotoxický než methotrexát. Elevace ALT během prvního roku léčby byla sledována u 5,4 % pacientů, ve srovnání s 16,3 % pacientů na methotrexátu (31). Mezi rizikové faktory patří již preexistující poškození jater a spotřeba alkoholu. Leflunomid rovněž způsobuje poškození mitochondriální funkce. V kombinaci s methotrexátem může dojít až k mnohonásobné elevaci jaterních enzymů. Proto u pa-
cientů s již preexistujícím jaterním poškozením tato kombinace není vhodná.

Inhibitory TNF-α

Ze studií vyplývá, že jaterní poškození vyvolané inhibitory TNF-α je vzácné. Retrospektivní studie z roku 2009 zahrnující 6861 pacientů s RA sledovaných po dobu 1,5 roku ukázala, že jakýkoli inhibitor TNF-α může zvyšovat hladinu transamináz. Nicméně jedná se jen o velmi nízké procento případů. Zvýšení nad dvojnásobek normy bylo pozorováno u 0,6 % pacientů (32).

Za zmínku stojí jaterní poškození s rysy autoimunitní hepatitidy (AIH) indukované inhibitory TNF-α, nejčastěji infliximabem. Inhibitory TNF-α mohou indukovat vznik antimitochondriálních protilátek (AMA), protilátek proti hladké svalovině (ASMA) a antinukleárních protilátek (ANA) (18). DILI s rysy autoimunitní hepatitidy většinou s přerušením TNF-α terapie vymizí.

Inhibitory interleukinu 6

Při terapii tocilizumabem vídáme většinou mírnou a přechodnou elevaci aminotransferáz, a to nejčastěji v prvních 6 měsících terapie. Elevaci aminotransferáz častěji pozorujeme u subkutánního podání než u intravenózního a rovněž u kombinace s methotrexátem než v monoterapii.

Ve studii Monarch, kde byl srovnáván sarilumab 200 mg s.c. s adalimumabem 40 mg s.c., bylo ALT zvýšeno do trojnásobku normy u 33,7 % pacientů na sarilumabu a u 21,2 % na adalimumabu (33).

Rituximab

Hepatotoxicita v majoritě studií s rituximabem nebyla prokázána (34). Zde je největším rizikem infekční komplikace vedoucí k virovému jaternímu poškození (parvoviry, adenoviry a viry hepatitid).

Inhibitory JAK

Nepochybnou výhodou inhibitorů JAK je perorální podání, krátký (několikadenní) poločas rozpadu, nepřímá blokáda TNF-α, možnost monoterapie a v neposlední řadě zřídkavá elevace aminotransferáz nad trojnásobek normy. Jejich nevýhodou je například zvyšování hladiny sérových lipidů, což přispívá1 mimo jiné ke vzniku NAFLD. V případě pacienta s jaterním onemocněním bychom měli u terapie tofacitinibem upravit dávkování. Pokud je baricitinib souběžně s leflunomidem, měla by být dávka baricitinibu redukována na polovinu (35).

 

 

Tab. 1       Diagnostická kritéria metabolického syndromu pro českou populaci

Diagnostická kritéria metabolického syndromu

diabetes mellitus 2. typu nebo glykemie nalačno ≥ 5,6 mmol/l

hypertriglyceridemie (sérové triacylglyceroly ≥ 1,7 mmol/l nebo současná terapie pro hypertriglyceridemii)

nízká hodnota HDL-cholesterolu (< 1,0 mmol/l u mužů a < 1,3 mmol/l u žen nebo současná léčba pro nízký HDL-cholesterol)

zvětšený obvod pasu (≥ 94 cm u mužů, ≥ 80 cm u žen)

hypertenze (systolický TK ≥ 130 mmHg nebo diastolický TK ≥ 85 mmHg nebo současná terapie hypertenze)

Nutná je přítomnost tří kritérií z následujících pěti rizikových faktorů (upraveno podle (1)).

 

Tab. 2      Hlavní histologické obrazy jaterní biopsie s příklady hepatotoxických léků a látek a diferenciální diagnostikou

Histologický obraz

Hlavní známky

Příklady léků

Diferenciální dg

Zánět

 

akutní hepatitida

zánět lokalizovaný zvláště v lobulech, nekrózy nemusí být přítomny

sulfonamidy, isoniazid, halotan

akutní virová hepatitida autoimunitní hepatitida

 

chronická hepatitida

zánět zvl. v portálních polích a periportálně, fibróza v různém rozsahu

sulfonamidy, nitrofurantoin, methyldopa, fenytoin, léky pro autoimunitní hepatitidy

chronická virová hepatitida autoimunitní hepatitida časná stadia PBC, PSC infekční mononukleóza

granulomatózní hepatitida

nekazeifikující granulomy portálně i lobulárně

fenytoin

sarkoidóza, PBC, mykózy,

Mykobakteria

Cholestáza

akutní cholestáza

cholestáza v zóně 1 – poškození duktulů, bez zánětu

diazepam, erytromycin, estrogeny, androgeny

Sepse

 

chronická cholestáza

cholestáza v zóně 1 – fibróza portálních polí – poškození až ztráta duktulů

chlorpromazin, floxyuridin, tobutamid

 

PBC, PSC

cholestáza + zánět + nekróza

cholestáza v zóně 3, akutní hepatitida, nekrózy

diklofenak, antibiotika, isoniazid, nitrofurantoin

akutní virová hepatitida

Steatóza

mikrovezikulární

různý stupeň zánětu

azathioprin, valproát, tetracyklin, fialuridin

alkohol, těhotenská steatóza

makrovezikulární

bez výrazného zánětu

methotrexát, tamoxifen, valproát

alkohol, obezita

 

steatohepatitida

různý stupeň steatózy a zánětu, Malloryho hyalin, fibróza sinusů, balónová degenerace

 

methotrexát, tamoxifen, amiodaron

 

alkohol, obezita

Vaskulární změny

 

dilatace sinusů

 

různý stupeň zánětu, fibróza sinusů

glukokortikoidy, azathioprin, androgeny, estrogeny, thioguanin

morfologický artefakt, městnání, bacilární angiomatóza, tumorózmí léze v okolí

obstrukce sinusů

Buddyho-Chiariho syndrom

okluze centrální vény – trombóza, prokrvácení,

chemoterapeutika, některé čaje (Bush tea)

 

 

hepatoportální skleróza

difuzní nodulární transformace, různý stupeň zánětu, fibróza sinusů

 

arzen

 

arteriohepatická dysplazie

Zvýrazněny jsou léky častěji užívané v revmatologii (upraveno podle (24)).
PBC – primární biliární cholangoitida, PSC – primární sklerotizující cholangoitida

 

Tab. 3       Histologické hodnocení NASH podle Kleinerové

Histologický nález

Skóre

steatóza

0–3

lobulární zánět

0–3

balónová degenerace hepatocytů

0–2

maximální skóre

8

Diagnóza NASH vyžaduje ≥ 4 body a z toho nejméně 1 bod za balónovou degeneraci hepatocytů.

 

 

ZÁVĚR

Se zvyšující se incidencí obezity, diabetu mellitu 2. typu a všeobecně s vyšším výskytem metabolického syndromu se budeme stále častěji potýkat s pacienty s nealkoholovou steatózou jater a tzv. DILI.

Zvolit vhodnou léčbu u revmatických pacientů s jaterním poškozením není jednoduché. Mezi relativně bezpečné léky z tohoto hlediska řadíme hydroxychlorochin a rituximab. Co se inhibitorů JAK týče, potřebujeme více validních dat, ale zatím se hepatotoxicita inhibitorů JAK zdá minimální. V prvé řadě bychom u všech pacientů léčených antirevmatiky měli provádět pravidelnou kontrolu jaterních enzymů, u rizikových pacientů ultrazvukové vyšetření jater, případně elastografii a rovněž je motivovat k racionálnímu životnímu stylu.


Sources

1. Brůha R, Dvořák K, Fejfar T, et al. Doporučený postup České hepatologické společnosti ČLS JEP pro diagnostiku a léčbu nealkoholové tukové choroby jater. Gastroent Hepatol 2020; 74(2): 103–110.

2. Benhamou JP. Drug induced hepatitis: clinical aspects. In: Fillastre JP. Hepatotoxicity of drug. Rouen: University of Rouen 1985; 2–30.

3. Russo MW, Galanko, JA, Shresta R, et al. Liver transplantation for acute liver failure from drug-induced injury in the United States. Liver Transpl 2004; 10: 1018–1023.

4. Vernon G, Baranova A, Younossi ZM. Systematic review: the epidemiology and natural history of non-alcoholic fatty liver disease and non-alcoholic steatohepatitis in adults. Aliment Pharmacol Ther 2011; 34: 274–285.

5. Zelber-Sagi S, Lotan R, Shlomai A, Webb M, Harrari G, Buch A, et al. Predictors for incidence and remission of NAFLD in the general population during a seven-year prospective follow-up. J Hepatol 2012; 56: 1145–1151.

6. Subichin M, Clanton J, Makuszewski M, Bohon A, Zografakis JG, Dan A. Liver disease in the morbidly obese: a review of 1000 consecutive patients undergoing weight loss surgery. Surg Obes Relat Dis 2015; 11: 137–141.

7. Dvořák K, Hainer R, Petrtyl J, Zeman M, Vařeka T, Žák A, et al. The prevalence of nonalcoholic liver steatosis in patients with type 2 diabetes mellitus in the Czech Republic. Biomed Pap Med Fac Univ Palacky Olomouc Czech Repub 2014.

8. Younossi ZM, Koenig AB, Abdelatif D, Fazel Y, Henry L, Wymer M. Global epidemiology of nonalcoholic fatty liver disease-Meta-analytic assessment of prevalence, incidence, and outcomes. Hepatology 2016; 64: 73–84.

9. Hernaez R, Lazo M, Bonekamp S, Kamel I, Brancati FL, Guallar E, Clark JM. Diagnostic accuracy and reliability of ultrasonography for the detection of fatty liver: a meta-analysis. Hepatology 2011; 54: 1082–1090.

10. Zou YW, Li QH, Gao JW, Pan J, Ma JD, Chen LF, et al. Association between metabolic dysfunction-associated fatty liver disease and cardiovascular risk in patients with rheumatoid arthritis: a cross-sectional study of Chinese cohort. Front Cardiovasc Med 2022; 9: 884636.

11. Radovanović-Dinić B, Tešić-Rajković S, Zivković V, Grgov S. Clinical connection between rheumatoid arthritis and liver damage. Rheumatol Int 2018; 38(5): 715–724.

12. Licata A. Adverse drug reactions and organ damage: The liver. Eur J Intern Med 2016; 28: 9–16.

13. Metushi I, Uetrecht J, Phillips E. Mechanism of isoniazid-induced hepatotoxicity: then and now. Br J Clin Pharmacol 2016; 81(6): 1030–1036.

14. Cataldi M, Citro V, Resnati C, Manco F, Tarantino G. New avenues for treatment and prevention of drug-induced steatosis and steatohepatitis: much more than antioxidants. Adv Ther 2021; 38(5): 2094–2113.

15. Ezhilarasan D. Hepatotoxic potentials of methotrexate: Understanding the possible toxicological molecular mechanisms. Toxicology 2021; 458: 152840.

16. Qiao X, Zhou ZC, Niu R, Su YT, Sun Y, Liu HL, et al. Hydroxy-chloroquine improves obesity-associated insulin resistance and hepatic steatosis by regulating lipid metabolism. Front Pharmacol 2019; 10: 855.

17. Zekić T, Benić MS, Radić M. Treatment of rheumatoid arthritis with conventional, targeted and biological disease-modifying antirheumatic drugs in the setting of liver injury and non-alcoholic fatty liver disease. Rheumatol Int 2022; 42(10): 1665–1679.

18. European Association for the Study of the Liver. Clinical Practice Guideline Panel: Chair; Panel members; EASL Governing Board representative. EASL Clinical Practice Guidelines: Drug-induced liver injury. J Hepatol 2019; 70(6): 1222–1261.

19. Satapathy SK, Kuwajima V, Nadelson J, Atiq O, Sanyal AJ. Drug-induced fatty liver disease: An overview of pathogenesis and management. Ann Hepatol 2015; 14(6): 789–806.

20. García DS, Saturansky EI, Poncino D, Martínez-Artola Y, Rosenberg S, Abritta G, Ascimani-Peña C, Cravero A. Hepatic toxicity by methotrexate with weekly single doses associated with folic acid in rheumatoid and psoriatic arthritis. What is its real frequency? Ann Hepatol 2019; 18(5): 765–769.

21. Brunt EM. Nonalcoholic steatohepatitis: definition and pathology. Semin Liver Dis 2001; 21(1): 3–16.

22. Foucher J, Chanteloup E, Vergniol J, et al. Diagnosis of cirrhosis by transient elastography (FibroscanR): a prospective study. Gut 2006; 55: 403–408.

23. Singh S, Allen AM, Wang Z, Prokop LJ, Murad MH, Loomba R. Fibrosis progression in nonalcoholic fatty liver vs nonalcoholic steatohepatitis: a systematic review and meta-analysis of paired-biopsy studies. Clin Gastroenterol Hepatol 2015; 13(4): 643–654.

24. Ehrmann J, Strojil J. Lékové postižení jater – současný stav problematiky se zaměřením na morfologický obraz, Čes-slov Patol 2008; 44(1): 4–7.

25. Doria A, Zavaglia D. Monotherapy is a relevant option in rheumatoid arthritis treatment: a literature review. Clin Exp Rheumatol 2019; 37(5): 862–871.

26. Fraenkel L, Bathon JM, England BR, St Clair EW, Arayssi T, Carandang K, et al. 2021 American College of Rheumatology Guideline for the Treatment of Rheumatoid Arthritis. Arthritis Care Res (Hoboken) 2021; 73(7): 924–939.

27. Lertnawapan R, Chonprasertsuk S, Siramolpiwat S. Association between cumulative methotrexate dose, non-invasive scoring system and hepatic fibrosis detected by Fibroscan in rheumatoid arthritis patients receiving methotrexate. Int J Rheum Dis 2019; 22(2): 214–221.

28. Mansouri A, Gattolliat CH, Asselah T. Mitochondrial dysfunction and signaling in chronic liver diseases. Gastroenterology 2018; 155(3): 629–647.

29. European Association for the Study of the Liver. Clinical Practice Guideline Panel: Chair:; Panel members; EASL Governing Board representative. EASL Clinical Practice Guidelines: Drug-induced liver injury. J Hepatol 2019; 70(6): 1222–1261.

30. European Association for the Study of the Liver. Clinical Practice Guideline Panel; Chair:; EASL Governing Board representative; Panel members. EASL Clinical Practice Guidelines on non-invasive tests for evaluation of liver disease severity and prognosis – 2021 update. J Hepatol 2021; 75(3): 659–689.

31. Emery P, Breedveld FC, Lemmel EM, Kaltwasser JP, Dawes PT, Gömör B, et al. A comparison of the efficacy and safety of leflunomide and methotrexate for the treatment of rheumatoid arthritis. Rheumatology (Oxford) 2000; 39(6): 655–665.

32. Sokolove J, Strand V, Greenberg JD, Curtis JR, Kavanaugh A, Kremer JM, et al.; CORRONA Investigators. Risk of elevated liver enzymes associated with TNF inhibitor utilisation in patients with rheumatoid arthritis. Ann Rheum Dis 2010; 69(9): 1612–1617.

33. Burmester GR, Lin Y, Patel R, van Adelsberg J, Mangan EK, Graham NM, et al. Efficacy and safety of sarilumab monotherapy versus adalimumab monotherapy for the treatment of patients with active rheumatoid arthritis (MONARCH): a randomised, double-blind, parallel-group phase III trial. Ann Rheum Dis 2017; 76(5): 840–847.

34. Keystone EC, Cohen SB, Emery P, Kremer JM, Dougados M, Loveless JE, et al. Multiple courses of rituximab produce sustained clinical and radiographic efficacy and safety in patients with rheumatoid arthritis and an inadequate response to 1 or more tumor necrosis factor inhibitors: 5-year data from the REFLEX study. J Rheumatol 2012; 39(12): 2238–2246.

35. Veeravalli V, Dash RP, Thomas JA, Babu RJ, Madgula LMV, Srinivas NR. Critical assessment of pharmacokinetic drug-drug Interaction potential of tofacitinib, baricitinib and upadacitinib, the three approved Janus kinase inhibitors for rheumatoid arthritis treatment. Drug Saf 2020; 43(8): 711–725.

Labels
Dermatology & STDs Paediatric rheumatology Rheumatology
Topics Journals
Login
Forgotten password

Enter the email address that you registered with. We will send you instructions on how to set a new password.

Login

Don‘t have an account?  Create new account

#ADS_BOTTOM_SCRIPTS#