#PAGE_PARAMS# #ADS_HEAD_SCRIPTS# #MICRODATA#

Aktuality z odborného tisku


: Klin Onkol 2019; 32(5): 393-394
: Reports from the literature

Randomized Trial of Standard Adjuvant Chemotherapy Regimens Versus Capecitabine in Older Women With Early Breast Cancer: 10-Year Update of the CALGB 49907 Trial

Muss HB, Polley MC, Berry DA et al.

J Clin Oncol 2019; 37 (26): 2338–2348. doi: 10.1200/JCO.19.00647.

Starší ženy s karcinomem prsu zůstávají většinou v klinických studiích nedostatečně zastoupeny. Studie Cancer and Leukemia Group B 49907 se zaměřila na ženy ve věku 65 a více let. V tomto textu byly zveřejněny aktualizované údaje srovnání podání standardní adjuvantní chemoterapie vs. kapecitabinu s mediánem sledování 11,4 roku. Ženy ve věku 65 a více let s časným karcinomem prsu byly náhodně zařazeny buď do standardní adjuvantní chemoterapie (dle výběru lékaře režim CMF [cyklofosfamid/methotrexát/5-fluorouracil], nebo AC [doxorubicin, cyklofosfamid]) nebo k podání kapecitabinu. Bylo hodnoceno 633 pacientek. Po 10 letech sledování byla u pacientek léčených standardní chemoterapií vs. kapecitabinem míra přežití bez známek relapsu (relaps-free survival – RFS) 56 vs. 50 % (HR 0,80; p = 0,03); míra přežití specifická pro karcinom prsu byla 88, resp. 82 % (HR 0,62; p = 0,03); a celková míra přežití byla 62, resp. 56 % (HR 0,84; p = 0,16). Při delším sledování tak zůstává standardní chemoterapie lepší než kapecitabin, a to zvláště u pacientek s negativními hormonálními receptory (HR 0,66; p = 0,02). RFS zůstává výrazně delší u pacientek léčených standardní chemoterapií.

Maintenance Therapy With Panitumumab Alone vs. Panitumumab Plus Fluorouracil-Leucovorin in Patients With RAS Wild-Type Metastatic Colorectal Cancer: a Phase 2 Randomized Clinical Trial

Pietrantonio F, Morano F, Corallo S et al.

JAMA Oncol 2019. doi: 10.1001/jamaoncol.2019.1467.

K dispozici je jen málo studií informujících o významu udržovacích strategií po režimech indukční léčby založených na anti-EGFR terapii. Tato otevřená randomizovaná studie fáze II hodnotila nemocné s neresekovatelným metastatickým kolorektálním adenokarcinomem wtRAS, kteří nebyli dříve léčeni pro metastatické onemocnění. Indukční terapie sestávala z panitumumabu plus FOLFOX-4 (panitumumab 6 mg/kg, oxaliplatina 85 mg/m2 v den 1, leukovorin 200 mg/m2 a fluorouracil bolus 400 mg/m2, následovaný 600 mg/m2 nepřetržitou 24hod infuzí ve dnech 1 a 2, každé 2 týdny). Pacienti byli randomizováni (1: 1) do terapie panitumumabem plus FOLFOX-4 po dobu osmi cyklů s následnou udržovací terapií panitumumabem plus fluorouracil-leukovorinem (rameno A) nebo samotným panitumumabem (rameno B) až do progrese onemocnění nebo nepřijatelné toxicity. Celkově bylo do ramene A (n = 117) nebo ramene B (n = 112) náhodně zařazeno 229 pacientů (153 mužů [66,8 %]; medián věku 64 let) při mediánu sledování 18 měsíců. Desetiměsíční přežití bez progrese (progression-free survival – PFS) bylo 59,9 % (95% CI 51,5–69,8) v rameni A vs. 49,0 % (95% CI 40,5–59,4) v rameni B (HR 1,51; 95% CI 1,11–2,07; p = 0,01). Během udržovací léčby byl v rameni A vyšší výskyt nežádoucích účinků souvisejících s léčbou stupně 3 nebo vyšší (36 [42,4 %] vs. 16 [20,3 %]) a nežádoucích účinků souvisejících s panitumumabem (27 [31,8 %] vs. 13 [16,4 %]) ve srovnání s ramenem B. U pacientů s metastatickým kolorektálním karcinomem wtRAS měla udržovací léčba monoterapií panitumumabem horší PFS ve srovnání s kombinací panitumumab plus fluorouracil-leukovorin, kde však byly zaznamenány horší nežádoucí účinky léčby.

Effect of Metformin Plus Tyrosine Kinase Inhibitors Compared With Tyrosine Kinase Inhibitors Alone in Patients With Epidermal Growth Factor Receptor-Mutated Lung Adenocarcinoma: a Phase 2 Randomized Clinical Trial

Arrieta O, Barrón F, Padilla MS et al.

JAMA Oncol 2019; e192553. doi: 10.1001/jamaoncol.2019.2553.

Metformin-hydrochlorid se nově objevuje jako protinádorové léčivo. Předklinické a retrospektivní studie ukázaly, že zlepšuje léčebné výsledky u celé řady novotvarů, vč. karcinomu plic. Zejména se objevují informace týkající se synergického spojení mezi metforminem a inhibitory tyrozinkinázy receptoru pro epidermální růstový faktor (EGFR-TKI). Tato otevřená randomizovaná studie fáze II zahrnula pacienty s histologicky potvrzeným plicním adenokarcinomem stadia IIIB–IV s aktivující mutací EGFR. Tito pacienti byli náhodně přiděleni do ramene, ve kterém dostávali EGFR-TKI (erlotinib hydrochlorid, afatinib dimaleát nebo gefitinib ve standardní dávce) plus hydrochlorid metformin (500 mg 2× denně) nebo EGFR-TKI samotný. Celkem bylo zařazeno 139 pacientů (medián věku 59,4 roku; 65,5 % žen) a náhodně přiřazeno k podávání pouze EGFR-TKI (n = 70) nebo EGFR-TKI plus metformin (n = 69). Medián přežití bez progrese (progression-free survival – PFS) byl významně delší ve skupině EGFR-TKI plus metformin (13,1; 95% CI 9,8–16,3 měsíce) ve srovnání se skupinou EGFR-TKI (9,9; 95% CI 7,5–12,2 měsíce) (HR 0,60; 95% CI 0,40–0,94; p = 0,03). Medián celkového přežití byl také významně delší u pacientů léčených kombinovanou terapií (31,7; 95% CI 20,5–42,8 vs. 17,5; 95% CI 11,4–23,7 měsíce; p = 0,02). Jedná se o první studii, která prospektivně prokazuje, že přidání metforminu ke standardní terapii EGFR-TKI u pacientů s pokročilým plicním adenokarcinomem signifikantně zvyšuje PFS.

Efficacy and Long-term Peripheral Sensory Neuropathy of 3 vs. 6 Months of Oxaliplatin-Based Adjuvant Chemotherapy for Colon Cancer: the ACHIEVE Phase 3 Randomized Clinical Trial

Yoshino T, Yamanaka T, Oki E et al.

JAMA Oncol 2019. doi: 10.1001/jamaoncol.2019.2572.

Chemoterapie na bázi oxaliplatiny je spojena s periferní senzorickou neuropatií (PSN). V rámci sledování dopadu chemoterapie s oxaliplatinou na senzorickou funkci byla provedena otevřená multicentrická randomizovaná klinická studie fáze III, jíž se účastnilo 1 313 asijských pacientů s karcinomem tlustého střeva stadia III. Studie zkoumala noninferioritu podání po dobu 3 vs. 6 měsíců adjuvantní chemoterapie na bázi oxaliplatiny. Od 1. srpna 2012 do 30. června 2014 byli účastníci randomizováni do dvou léčebných skupin: s fluorouracilem, leukovorinem a oxaliplatinou (mFOLFOX6) nebo kapecitabinem plus oxaliplatinou (CAPOX). Ze 1 291 léčených pacientů (650 v 3měsíční větvi a 641 v 6měsíční větvi) bylo 969 (75 %) na chemoterapii CAPOX. Míra rizika (HR) pro přežití bez nemoci ve 3měsíční skupině byla ve srovnání se 6měsíčním ramenem 0,95 (95% CI 0,76–1,20). Poměry rizik byly 1,07 (95% CI 0,71–1,60) a 0,90 (95% CI 0,68–1,20) pro léčiva mFOLFOX6 a CAPOX a 0,81 (95% CI 0,53–1,24) a 1,07 (95% CI 0,81–1,40) u pacientů s nízkorizikovým onemocněním (klasifikace TNM ve stadiích T1–3 a N1) a vysoce rizikovým onemocněním (stadia T4 nebo N2). Míra jakéhokoli stupně PSN trvajícího 3 roky ve 3měsíčních vs. 6měsíčních léčebných ramenech byla 9,7 vs. 24,3 % (p < 0,001). Incidence PSN trvající 3 roky byla významně nižší u pacientů léčených CAPOX než u pacientů léčených mFOLFOX6 v 3 měsících (7,9 vs. 15,7 %; p = 0,04) i 6 měsících (21,0 vs. 34,1 %; p = 0,02). Incidence dlouhotrvající senzorické neuropatie byla významně nižší po dobu podávání 3 měsíců než po 6 měsících léčby a výrazně nižší při léčbě lékem CAPOX než s mFOLFOX6. Protože zkrácené trvání léčby neohrozilo výsledky, může být nejvhodnější možností léčby 3měsíční léčba CAPOX, zejména u pacientů s nízcerizikovým onemocněním.

Sorafenib Plus Hepatic Arterial Infusion of Oxaliplatin, Fluorouracil, and Leucovorin vs. Sorafenib Alone for Hepatocellular Carcinoma With Portal Vein Invasion: a Randomized Clinical Trial

He M, Li Q, Zou R et al.

JAMA Oncol 2019; 5 (7): 953–960. doi: 10.1001/jamaoncol.2019.0250.

Sorafenib je v současnosti standardní terapií 1. linie u pacientů s pokročilým hepatocelulárním karcinomem. Do této randomizované otevřené klinické studie bylo zařazeno 247 nemocných s hepatocelulárním karcinomem s infiltrací portální žíly. Byli zařazeni jednak do ramene sorafenib plus arteriální hepatální infuze s obsahem oxaliplatina, fluorouracil, leukovorin (HAIC) nebo sorafenib samotný. Pacienti léčení monoterapií sorafenibem dostávali tento lék v dávce 400 mg 2× denně (skupina sorafenib) nebo 400 mg sorafenibu 2× denně plus HAIC (skupina SoraHAIC) (oxaliplatina 85 mg/m2, leukovorin 400 mg/m2, fluorouracil bolus 400 mg/m2 v den 1 a infuze fluorouracilu 2 400 mg/m2 po dobu 46 hod, každé 3 týdny). U 247 pacientů (medián věku 49 let; 223 mužů a 24 žen), randomizovanách 1: 1, byl medián celkového přežití 13,37 měsíce (95% CI 10,27–16,46) ve skupině SoraHAIC vs. 7,13 měsíce (95% CI 6,28–7,98) ve skupině sorafenibu (HR 0,35; 95% CI 0,26–0,48; p < 0,001). Skupina SoraHAIC vykázala vyšší míru odezvy než skupina sorafenibu (51 [40,8 %] vs. 3 [2,46 %]; p < 0,001) a delší medián přežití bez progrese (7,03 [95% CI 6,05–8,02] vs. 2,6 [95% CI 2,15–3,05] měsíce; p <0,001). Nežádoucí účinky stupně 3/4, které byly ve skupině SoraHAIC častější než ve skupině se sorafenibem, zahrnovaly neutropenii (12 [9,68 %] vs. 3 [2,48 %]), trombocytopenii (16 [12,9 %] vs. 6 [4,96 %]), a zvracení (8 [6,45 %] vs. 1 [0,83 %]). Sorafenib plus HAIC FOLFOX zlepšili celkové přežití a měli přijatelné toxické účinky ve srovnání s terapií pouze sorafenibem u pacientů s hepatocelulárním karcinomem a invazí portální žíly.

Články vybrala a komentovala

MUDr. Jana Halámková, Ph.D.

Klinika komplexní onkologické péče, Masarykův onkologický ústav, Brno


Labels
Paediatric clinical oncology Surgery Clinical oncology
Topics Journals
Login
Forgotten password

Enter the email address that you registered with. We will send you instructions on how to set a new password.

Login

Don‘t have an account?  Create new account

#ADS_BOTTOM_SCRIPTS#