Význam biomarkerů NGAL a cystatin C u kardiovaskulárních onemocnění – editorial

Helánová K et al. Význam biomarkerů NGAL a cystatin C u kardiovaskulárních onemocnění. Vnitř Lék 2012; 58(4): 286–290.

Přehledový článek kolektivu autorů Helánová, Pařenica, Dlouhý, Gold­bergová, Špinar Význam biomarkerů NGAL a cystatin C u kardiovaskulárních onemocnění se zabývá velice aktuální problematikou možnosti časné detekce ledvinného poškození u pacientů s kardiovaskulárním onemocněním. Velmi přehledně informuje o fyziologických funkcích a významu stanovení těchto biomarkerů v časných stadiích onemocnění ledvin a prognostickém významu jejich stanovení při stratifikaci rizika pacientů s ischemickou chorobou srdeční, po infarktu myokardu a se srdečním selháním [1].

Jak NGAL, tak cystatin C přináší kromě informace o funkci ledvin také významnou prognostickou informaci u pacientů s chronickým srdečním selháním. Chronické srdeční selhání (CHSS) představuje závažný a narůstající medicínský problém. Podkladem srdečního selhání je podle současných poznatků komplex genetických, neurohumorálních, biochemických a zánětlivých změn, které postihují jak kardio­myocyty, tak srdeční intersticium. Stoupá proto klinický význam řady enzymů, hormonů, dalších biologických látek a ostatních ukazatelů srdečního přetížení, dysfunkce a myokardiálního poškození, které se u CHSS objevují ve zvýšené koncentraci v krvi nemocných a které jsou označovány jako biomarkery. Tyto biomarkery přispívají významnou měrou k posouzení a zhodnocení patogeneze srdečního selhání, identifikaci jedinců s vysokým rizikem rozvoje srdečního selhání, při stanovení diagnózy CHSS a monitoraci optimální terapie [2].

Nejrozšířenější klinické uplatnění nalezly biomarkery ze skupiny natriuretických peptidů: B-natriuretický peptid (BNP) a N-terminální fragment prohormonu B-natriuretického peptidu (NT-proBNP), které jsou již rutinně používány k diagnostice srdečního selhání, diferenciální diagnostice akutní dušnosti, stratifikaci rizika nemocných v preklinických stadiích srdečního selhání a u nemocných s již rozvinutým a pokročilým CHSS a k posouzení optimální léčby CHSS [3,4]. Výzkum přinesl poznatky o dalších biomarkerech myokardiálního zatížení, které byly identifikovány ve zvýšené koncentraci u nemocných po infarktu myokardu a pacientů s akutním a chronickým srdečním selháním. Jsou to mimo jiné: solubilní receptor ST2 (sST2), adrenomedullin, copeptin a galectin-3.

Solubilní receptor ST2 je protein patřící do skupiny receptorů interleukinu-1 a je ve zvýšené míře vytvářen kardiomyocyty při mechanickém zatížení. Zvýšené koncentrace sST2 se objevují v krvi pacientů s pokročilým CHSS. Bio­logický účinek ST2 spočívá v supresi produkce zánětlivých cytokinů interleukinu-6 a interleukinu-12. Koncentrace sST2 se ukázaly být významnými ukazateli krátkodobé prognózy pacientů po infarktu myokardu a nemocných s akutním srdečním selháním [5].

Adrenomedullin (ADM) je peptid, jehož prekurzor proadrenomedullin je syntetizován v srdci, ve tkáni nadledvin, v plicích a ledvinách. Adrenomedullin má velmi silné vazodilatační, inotropní a natriuretické vlastnosti, jeho produkce je stimulována při tlakovém a objemovém srdečním přetížení. Pro biochemickou analýzu je nejvhodnější midregionální fragment proadrenomedullinu (MID ADM), který je bio­logicky stabilní. Zvýšené koncentrace ADM, resp. MID ADM byly zjištěny v séru pacientů s akutním infarktem myokardu a akutním srdečním selháním [6]. V kombinaci se stanovením s NT-proBNP přineslo stanovení ADM aditivní prognostickou informaci.

Copeptin je C-terminální fragment prohormonu vazopresinu a jeho koncentrace přesně odráží úroveň produkce vazopresinu. Vazopresin má silné vazokonstrikční a antidiuretické účinky, ve zvýšené koncentraci se objevuje i u pacientů s CHSS. Jak vazopresin, tak copeptin mají velmi krátký biologický poločas srovnatelný s BNP, copeptin je však in vitro stabilní a vhodný k laboratorní diagnostice. Klinické práce prokázaly význam stanovení copeptinu spolu s BNP v prognostické stratifikaci pacientů s CHSS [7].

Galectin-3 je protein secernovaný aktivovanými makrofágy a hraje důležitou úlohu v rozvoji fibrózy při tkáňovém poškození. Experimentální práce prokázaly zvýšenou koncentraci galectinu-3 u srdeční hypertrofie a v modelech srdečního selhání. Klinické studie prokázaly aditivní prognostický význam stanovení galectinu-3 spolu s NT-proBNP u akutního srdečního selhání [8].

Máme již první informace o tom, že biomarkery renálního a kardiálního poškození, kterými nepochybně NGAL a cystatin C jsou, mají rovněž aditivní prognostický význam, pokud jsou jejich koncentrace stanoveny současně s BNP, resp. NT-proBNP, a to jak u akutního, tak u chronického srdečního selhání [9,10].

doc. MUDr. Filip Málek, Ph.D., MBA

www.homolka.cz

e-mail: Filip.Malek@homolka.cz

Doručeno do redakce: 16. 11. 2011