Patrick Craig Walsh Doctor Honoris Causa Universitatis Masarykianae Brunensis

Začátkem letošního roku jsme měli jedinečnou příležitost být svědky mimořádné a vzácné události. Dne 31. ledna 2007 byl v duchu akademických tradic udělen v oboru lékařských věd čestný titul Doctor Honoris Causa Masarykovy univerzity v Brně profesorovi urologie Patricku C. Walshovi.

Masarykova univerzita v Brně uděluje toto ocenění vynikajícím osobnostem, českým i zahraničním, jejichž tvůrčí přínos k rozvoji vědy, kultury a umění je mezinárodně uznáván. Právě profesor Walsh toto kritérium splňuje více než vrchovatou měrou, protože jeho přínos světové medicíně je všeobecně uznáván, o čemž svědčí řada ocenění a akademických poct v rámci americké, ale i světové odborné komunity.

V aule Masarykovy univerzity se na slavnostním shromáždění sešli členové vědeckých rad, zástupci vysokých škol a Akademie věd České republiky, zástupci vysokých státních institucí, čelní představitelé města Brna a zástupci kulturních a církevních institucí. Nechyběli ani prezidenti České a Slovenské urologické společnosti.

Slavnostnímu zasedání předsedal prof. PhDr. Petr Fiala, Ph.D., rektor Masarykovy univerzity, promotorem byl prof. MUDr. Dalibor Pacík, CSc.

Doktoranda představil děkan Lékařské fakulty prof. MUDr. Jan Žaloudík, CSc, která udělení čestného titulu navrhla. Spectabilis přednesl laudatio, které uvádíme v plném znění, v němž jsou shrnuty hlavní oblasti působení profesora Walshe a je zdůrazněn dopad a vliv jeho práce na rozvoj celosvětové urologie:

„Je velmi neobvyklé, aby jediný lékař způsobil zásadní převrat v operační metodě, která by měla významný dopad v oblasti tak důležité, jako je karcinom prostaty. Toto onemocnění je druhou nejčastější příčinou úmrtí na karcinom u mužů v celém západním světě. Anatomické objevy, které Patrick Walsh učinil, umožnily dosáhnout pokroku v oblasti inovací techniky radikální prostatektomie, s důsledkem zachování sexuální funkce, zlepšení kontinence, desetinásobného snížení pooperační mortality, omezení progrese do stadia metastazujícího onemocnění a poklesu mortality specifické pro karcinom o 50 %, což bylo prokázáno v randomizované kontrolované studii. Dále popsal genetické faktory podílející se na patogenezi tohoto onemocnění, prokázal význam opakovaného měření hodnoty prostatického specifického antigenu (PSA) pro zlepšení specifity časné diagnózy a vytvořil nomogramy, díky nimž je možné předvídat pravděpodobnost vyléčení již před operací, a u mužů, u nichž léčba selže, předvídat po operaci dobu do vzniku metastáz a úmrtí na karcinom. Ještě v 80. letech minulého století se přistoupilo ve Spojených státech na operační léčbu pouze 7 % mužů s lokalizovaným karcinomem prostaty, protože léčba byla spojena s velkým počtem závažných vedlejších účinků: všichni muži byli po operaci impotentní, často docházelo k život ohrožujícímu krvácení a 10—25 % pacientů trpělo závažnou inkontinencí. Ve snaze snížit tuto morbiditu provedl profesor Walsh četné anatomické studie a uvědomil si, že vedlejší účinky jsou způsobeny nesprávným porozuměním anatomii oblasti obklopující prostatu a že je možné těmto komplikacím předcházet.

1. Objev lokalizace pánevního plexu, který zabezpečuje autonomní inervaci kavernózních těles, a rozpoznání nervověcévních svazků užívaných během operace k identifikování těchto mikroskopických struktur, umožnily zachováni sexuální funkce.
2. Popis žilní anatomie dorzální žíly a Santoriniho plexu umožnil bezpečnější provádění operace v poměrně bezkrevném operačním poli.
3. Vymezení fascie obklopující prostatu a komplexu svěrače umožnilo zlepšení kontroly karcinomu a močové kontinence.

Díky těmto pokrokům změnil profesor Walsh operační taktiku a v dnešní době tvoří tyto anatomické objevy hlavní princip anatomického přístupu k radikální prostatektomii, jenž se dnes užívá při otevřené, laparoskopické i robotické operaci na celém světě. V průběhu dalšího desetiletí se podařilo desetinásobně snížit 30denní mortalitu po radikální prostatektomii (ze 2 % na 0,2 %) a v polovině 90. let 20. století bylo ve Spojených státech operováno již 34 % mužů s lokalizovaným karcinomem prostaty. Zkušení operatéři zaznamenali pokles závažných komplikací souvisejících s močovou kontinencí na 2 %, a zjistili, že u 60—90% mužů mladších 65 let s normální sexuální funkcí lze zachovat potenci. Vzhledem k tomu, že technika radikální prostatektomie je poměrně složitá a má prudce stoupající křivku procesu učení se této operaci a vzhledem k tomu, že v mnoha částech světa není dostupná moderní radioterapie, vytvořil profesor Walsh pro zlepšení výsledků méně zkušených lékařů 105minutové DVD, které obsahuje detailní popis operační techniky, jež zdarma poskytl více než 50 000 urologům na celém světě.

Kontrolovaná studie The Scandinavian Prostatic Cancer Group srovnávající radikální prostatektomii prováděnou pomocí Walshova anatomického přístupu a pozorné sledování potvrdila význam Walshovy techniky při kontrole karcinomu. V této studii bylo zjištěno, že během 8 let došlo u operovaných pacientů k 50% snížení progrese do stadia vzniku vzdálených metastáz a úmrtí na karcinom prostaty a po 10 letech vedla operace k významnému zlepšení celkové doby přežití. Tato zjištění odpovídají 25% poklesu úmrtí na karcinom prostaty, k němuž došlo ve Spojených státech v posledních 10 letech. Před rozšířením této techniky podstupovalo operaci pouze malé procento mužů a radioterapie v té době neumožňovala vyléčení — a tak se kurativní terapie prakticky neprováděla. Od roku 1993 však v USA podstoupilo operaci 100 000 mužů s podobnou charakteristikou onemocnění jako ve skandinávské studii. Můžeme se tedy domnívat, že v průběhu dalšího desetiletí tato operace významně přispěje k signifikantnímu snížení počtu úmrtí na karcinom prostaty v USA a po celém světě. Kromě přímého dopadu na snížení počtu úmrtí na karcinom prostaty má rozšířené provádění radikální prostatektomie také nepřímý vliv na usnadnění výzkumu v této oblasti. V dřívější době, kdy radikální prostatektomii podstupovalo pouze malé množství mužů, bylo k dispozici pouze malé množství tkáně pro patologické nebo biochemicko-molekulární vyšetření. Tkáň získaná z operačních vzorků je dnes neocenitelným zdrojem pro výzkum.

Profesor Walsh také vytvořil jedno z vedoucích světových urologických oddělení a spolu se svými kolegy využíval klinický materiál získaný při léčbě svých pacientů k dalšímu výzkumu přirozeného vývoje karcinomu prostaty a vlivu genetických faktorů. Díky Baltimore Longitudinal Study of Aging bylo prokázáno, že opakované měření PSA (velocita PSA) zlepšuje specifitu PSA při diagnostikování karcinomu prostaty, zejména při nízkých hodnotách PSA. Spolu se zjištěním, že u mnoha mužů s nízkou hladinou PSA je přítomen karcinom, nabyla velocita PSA na významu. V závislosti na patologických nálezech pacientů, u nichž prováděl radikální prostatektomii, vytvořil profesor Walsh sérii nomogramů užívajících kombinaci klinického stadia, PSA a diferenciace tumoru (Gleasonovo skóre). Tyto nomogramy umožnily lékařům i pacientům předoperačně odhadnout pravděpodobnost vyléčení, a tím omezit zbytečné provádění operace u mnoha pacientů, jejichž onemocnění nebylo vyléčitelné. Vyvinul další kritéria, která umožňovala předoperační identifikaci mužž s malými nesignifikantními tumory, které nevyžadují léčbu. V závislosti na sledování svých pacientů, u nichž došlo po radikální prostatektomii ke zvýšení PSA, vytvořil 2 nomogramy, které umožňují pacientům rozpoznat, kdy dojde k progresi časné biochemické recidivy do stadia klinického selhání se vznikem vzdálených metastáz, a pokud už u nich došlo ke vzniku metastáz, kdy zemřou na karcinom prostaty. Tato informace je významná při plánovaní léčebného postupu a při rozdělování pacientů do klinických studií.

V polovině 80. let minulého století si profesor Walsh při vyšetřování mladých mužů povšiml významu rodinné anamnézy a prokázal úzkou spojitost mezi rodinnou anamnézou a relativním rizikem onemocnění. Spolu se svým týmem následně provedl segregační analýzu, která prokázala, že tato spojitost je charakteristická pro autozomálně dominantní poruchu. V závislosti na faktorech, které nejvýznamněji ovlivňují tento model, vytvořil profesor Walsh definici syndromu hereditárního karcinomu prostaty a jeden z největších souborů rodin pro analýzu genetické závislosti. Tým z University Johns Hopkins ve spolupráci s doktorem Francisem Collinsem a Jeffem Trentem z National lnstitute for Human Genome Research identifikoval vazbu na lokalizaci prvního lokusu náchylnosti karcinomu prostaty na chromozomu 1 (HPCl) a spolu s vědci z Wake Forest University naklonoval dva vzácné, ale vysoce penetrantní geny náchylnosti (RNASEL, MSRl). Vzhledem k tomu, že tyto geny jsou součástí vrozené obrany hostitele proti infekci, podporuje tento nález hypotézu, že infekce i zánět mohou hrát při patogenezi karcinomu prostaty významnou roli.

Díky revolučním pokrokům v operaci karcinomu prostaty a lepšímu porozumění jeho přirozenému vývoji a genetickým závislostem měl profesor Walsh obrovský vliv na léčbu nejčastěji se vyskytujícího karcinomu u mužů v západním světě.

Umožnil, aby jeho znalosti a technika mohly být aplikovány i v České republice. Po mnoho let je v úzkém kontaktu s Urologickou klinikou Lékařské fakulty Masarykovy univerzity a poprvé přednesl přednášku na naší Alma Mater před 10 lety při příležitosti prvního vzdělávacího kurzu European School of Urology v zemích střední a východní Evropy, který se konal v Brně.

Vaše Magnificence, vážení členové vědeckých rad, vážení hosté, je ctí pro celou naši lékařskou a akademickou obec, že Masarykova univerzita dnes uděluje titul Doctor Honoris Causa Medicinae našemu váženému kolegovi a mimořádnému člověku — panu profesoru Patricku Craigu Walshovi.

Po tomto rozsáhlém představení, jehož šíře byla přímo úměrná velikosti díla doktoranda, byl vyzván rektor Masarykovy univerzity k vyjádření souhlasu s promocí. Rektor vyjádřil své potěšení jednak nad tím, že děkan Lékařské fakulty Masarykovy univerzity navrhl právě profesora Walshe k udělení doktorátu honoris causa, jednak nad tím, že tento návrh byl vědeckou radou univerzity jednomyslně schválen. Ve svém krátkém projevu vyzdvihl význam inspirativního díla profesora Walshe pro rozvoj české urologie a obecně i pro rozvoj české medicíny. Připomněl, že nové objevy a nové metody vytvořené profesorem Walshem v rámci jeho klinické práce nemají jen vědecký význam, ale že bezprostředně pomáhají pacientům na celém světě.

Po udělení souhlasu rektora Masarykovy univerzity s promocí a po přednesení tradičního akademického slibu se ujal funkce promotor profesor Dalibor Pacík, z jehož rukou převzal profesor Patrick Craig Walsh čestný doktorát Masarykovy univerzity.

U příležitosti svého ocenění přednesl Profesor Walsh přednášku zaměřenou na nejnovější pokroky, jichž bylo dosaženo u 4 přístupů k problematice karcinomu prostaty. Jeho přednášku otiskujeme rovněž v plném rozsahu jako samostatný příspěvek.

Na závěr zasedání zazněla ukázka smyčcového kvartetu Vítězslava Nováka, která slavnostní atmosféru podtrhla a doplnila.

Masarykova univerzita udělením čestného doktorátu neocenila jen jednoho z předních světových vědců v oblasti urologie za jeho přínos vědeckému poznání a za rozvoj léčebných postupů, ale v případě profesora Walshe získal toto ocenění i člověk, který dlouhodobě s Masarykovou univerzitou a její lékařskou fakultou spolupracuje. O tom, že tato nejvyšší akademická pocta je udělována jen skutečně mimořádným osobnostem, svědčí i fakt, že za posledních 10 let byl profesor Walsh teprve pátým takto oceněným v oboru lékařských věd.

Ocenění profesora Walshe lze chápat nejen jako výraz úcty k jeho dílu, ale i jako poděkování za jeho podporu rozvoji lékařských věd na naší univerzitě.

Patrick C Walsh MD

Narozen 13. února 1938

Vzdělání:

1956—1960: A.B. (1960) — Case Western Reserve University

1960—1964: M.D. (1964) — Case Western Reserve University

Pracovní zařazení:

1964—1965: stáž na chirurgii

Peter Bent Brigham Hospital, Bent Brigham Hospital, Boston, Massachusetts

1965—1966: lékař chirurgie v předatestační přípravě

Peter Bent Brigham Hospital, Boston, Massachusetts

1966—1967: lékař dětské chirurgie v předatestační přípravě

The Children‘s Hospital Medical Center, Boston, Massachusetts

1967—1971: lékař na oddělení urologie University of California, Los Angeles

1968—1970: stipendium na endokrinologii Harbor General Hospital Campus, UCLA School of Medicine

1971—1973: urolog, Naval Hospital, San Diego,

California odborný asistent chirurgie a urologie fakultní nemocnice University of California, San Diego, California

1973—1974: hostující odborný asistent medicíny sekce metabolizmu,

Southwestern Medical School, University of Texas, Dallas, Texas

1974—2004: David Hall McConnell Professor ředitel oddělení urologie

The Johns Hopkins University School of Medicine

1974—2004: vedoucí urolog

The James Buchanan Brady Urological Institute

The Johns Hopkins Hospital Baltimore, Maryland

2004: univerzitní profesor urologie za vynikající služby The Johns Hopkins University School of Medicine

Akademické pocty:

1964: Alpha Omega Alpha

1970: 1. cena za laboratorní výzkum, Americká urologická asociace

1974: 1. cena za klinický výzkum, Americká urologická asociace

1978: cena Zlatý cystoskop, Americká urologická asociace

1985: cena William R. Smart Film, Americká urologická asociace

1985: cena Golden Eagle Rady pro nedivadelní záležitosti

1986: cena Eugena Fullera za prostatický výzkum za rok 1986 udělovaná každé 3 roky, Americká urologická asociace

1988: cena Golden Eagle Rady pro nedivadelní záležitosti

1990: cena Academy of Medicine of New Jersey za vynikající práci v oblasti urologie

1990: cena Společnosti minoritní fakulty Johns Hopkins za výjimečnou pomoc lékařské obci menšin 1991: cena pro Vynikajícího absolventa, Lékařská fakulta Case Westem Reserve University

1992: Grand Officer Leopoldova řádu, Belgické království (předal král Baudoin)

1993: medaile společnosti Ellen Browning Scripps

1993: lektor Ramona Guiterase, zasedání Americké urologické asociace

1994: Dornierova cena za inovační výzkum, Americká nadace pro urologická onemocnění

1995: Barringerova Medaile, Americká asociace urologických chirurgů

1995: Institut medicíny, Národní akademie věd

1996: cena Hugha Hamptona Younga, Americká urologická asociace

1996: medaile Charlese F. Ketteringa, výzkum rakoviny General Motors

Nadace pro „Nejvýznamnější přínos z poslední doby léčby rakoviny“. (Cenu získal společně s Dr. Malcolmem A. Bagshawem, emeritním profesorem radiační onkologie na Stanfordské univerzitě, za přínos radiační terapii.)

1997: zlatá plaketa American Academy of Achievement

1999: série videopásek hlavní osobnosti Alpha Omega Alpha v americké medicíně

2000: cena za vynikající služby Americké urologické asociace

2000: pamětní medaile Sira Petera Freyera, University College, Galway, Ireland

2002: nejlepších 100 irsko-amerických časopisů

2003: cena Charlese Hugginse, Společnost urologické onkologie

2003: čestný člen, Royal College of Surgeons of Ireland

2003: 75. lektor Abrahama Collese, čestný člen, Royal College of Surgeons In Ireland

2004: medaile společnosti Johna Carrolla

2004: cena za služby absolventům Clifforda J. Voghta, Case Western Reserve University

2004: cena Ramona Guiterase, Americká urologická asociace

2004: čestný člen, Royal College of Surgeons of England

Odborné společnosti:

American Academy of Achievement

American Association of Genito-Urinary Surgeons

American Surgical Association

American Urological Association

American Urological Association, Mid-Atlantic Section

American Fertility Society

American Society of Andrology

Baltimore Monthly Medical Society

Clinical Society of Genito-Urinary Surgeons

Comite Internacional de Andrologia (CIDA)

Endocrine Society

Fellow, American College of Surgeons, 1976—1980

lrish Society of Urology

Peripatetic Club

Society of University Surgeons

Society of Urologic Oncology

Urological Investigators Forum

U.S. Section, Societe lntemationale d‘Urologie

ťestný člen, Urological Society of AustraIasia

ťestný člen, German Society of Urology

ťestný člen, British Association of Urologic Surgeons, 1998

Paul Harris Fellow, lntemational Rotary Foundation, 1999

Honorary Royal College of Surgeons of lreland, 2004

Honorary Royal College of Surgeons of England, 2004

Konzultační a ediční činnost:

1974—1996: konzultant, Naval HospitaI, Bethesda, Maryland

1975—1996: konzultant, Department of the Army, Walter Reed Hospital, Washington, D. C.

1974—1989: konzultant, National Cancer lnstitute, NationaI lnstitutes of Health, Bethesda, Maryland

1974—1989: konzultant, Department of Health, Education, Welfare, National lnstitutes of HeaIth Clinical Center, Bethesda, Maryland

1975—1978: konzultant, American Urological Association Continuing Education Committee

1975—1983: konzultant, Food and Drog Administration, Rockville, Maryland

1974—1984: konzultant, Baltimore City HospitaIs, Baltimore, MD

1974—1985: konzultant, Good Samaritan Hospital, Baltimore, Maryland

1975—1986: konzultant, St. Joseph‘s Hospital, BaItimore, Maryland

1974—1978: šéfredaktor, Urological Research

1978—1984: člen redakční rady, Urological Research

1974: zástupce šéfredaktora, Campbellova učebnice urologie 4. vydání

1974—1986: pomocný redaktor, The Journal of Urology

1974—1980: člen redakční rady, Fertility and Sterility

1974—1979: člen redakční rady, Urology Digest

1974—1990: člen redakční rady, lnvestigative Urology

1979—1982: National Advisory Council, NIADDK

1980: vedoucí redaktor, Campbellova učebnice urologie 5. a 6. vydání

1978—1982: člen redakční rady, lntemational Joumal of Andrology

1984—1986: člen redakční rady, PDQ The National Cancer lnstitute Computerized Database for Physicians

1985—1990: člen redakční rady, JournaI of Urology

1986—1989: člen redakční rady, JournaI of Andrology

1986—1992: volený člen, American Board of Urology

1990—1992: spolupředsedající, Prostate HeaIth Council, American Foundation for Urologic Disease

1998: člen redakční rady, New England Journal of Medicine

1988—1993: zástupce AUA v akreditační radě postgraduálního lékařského vzdělávání (komise Residency Review Committee for Urology), předseda, 1989-1990

1988: redaktor, Survey Section, Journal of Urology

1994: člen představenstva Nadace národních lékařských institutž, s.r.o.

2000: prezident — Clinical Society of Genitourinary Surgeons

2001: čestný člen — Dutch Urological Association

Atestace:

1975: American Board of Urology

Povolení k vykonávání lékařské praxe:

1974: Maryland