Za doc. MUDr. Milanem Krajíčkem, DrSc.

Dne 16. července 2016 nás náhle a nečekaně navždy opustil náš vzácný kolega, jeden z nestorů československé cévní chirurgie, doc. MUDr. Milan Krajíček, DrSc.

Narodil se 4. června 1933 v Praze a před třemi lety tudíž oslavil osmdesát let plného i plodného života, jenž by mohl být leckomu příkladem. Po absolutoriu studia medicíny na lékařské fakultě v Praze a v Plzni působil krátce na chirurgickém oddělení nemocnice v České Kamenici, aby posléze, od r. 1960, zakotvil na bezmála 30 let v Ústavu klinické a experimentální chirurgie (ÚKECH), pozdějším Institutu klinické a experimentální medicíny (IKEM). Přestože v dalších letech pracoval na II. chirurgické klinice VFN a v Nemocnici Na Homolce, dá se říci, že právě IKEM byl institucí, do níž bytostně patřil a s níž je jednou provždy spojen největší objem jeho výzkumné, vědecké i klinické práce.  V čase, kdy si mnozí již léta dopřávají problematického dobrodiní důchodu, odmítal brát postupující věk na vědomí a pracoval nadále v tuzemsku i v zahraničí, tam konkrétně jako ředitel výzkumného programu švýcarské firmy Golliez-Biotech.

Vrchol jeho profesní dráhy je nepochybně spojen s vědeckou a výzkumnou prací v oblasti vývoje umělých cévních náhrad. Je nejen spoluautorem a propagátorem tzv. teorie cévních protéz, ale i motorem jejich výzkumného testování a klinických aplikací. Spolu s pracovníky Výzkumného ústavu pletařského v Brně stál u zrodu kolagenem impregnovaných  dakronových pletených cévních protéz české výroby, prvních svého druhu, i jejich konstrukčních modifikací.  Svůj tvůrčí talent i vědecké myšlení zúročil v bezmála padesáti přiznaných patentových registracích, doma i v zámoří. Obhájil na tucet grantových projektů a byl autorem pěti odborných monografií. V průběhu let obdržel celkem tři ceny vědecké rady Ministerstva zdravotnictví a byl laureátem Prusíkovy ceny České angiologické společnosti.

K čemu by byla všechna vyznamenání, kdyby se neskvěla na hrudi čestného muže. A tím byl Milan Krajíček především. Byl také v pravém slova smyslu roztomilým člověkem, vždy dobře naladěným a šaramantním společníkem, vtipným glosátorem i trpělivým učitelem. Za všech dob a okolností si stál za svým názorem, ať odborným či lidským a případné obtíže s tím spojené přehlížel se stoickým nadhledem. Milovali jej ženy, děti i psi, neboť dokázali vždy bezpečně rozpoznat laskavost jeho srdce.  On sám svou přízeň, přátelství i pomoc nabídl rád každému, kdo o ně projevil upřímný zájem. Měl jsem to štěstí, že jsem se za jeho přítele mohl považovat.

Naše malé společenství utrpělo citelnou a trvalou ztrátu.

Doc. MUDr. Pavel Šebesta, CSc.