Mezinárodní setkání východoevropských hrudních chirurgů – milníky na cestě vědy a přátelství

Výročí Mezinárodních setkání východoevropských hrudních chirurgů nabízí příležitost k ohlédnutí se za historií konferencí, které se konaly v letech dramatických politických a ekonomických změn v Evropě. V sedmdesátých letech železná opona a studená válka takřka přerušila vědecké kontakty Východu se Západem. V důsledku tohoto vývoje se hrudní chirurgové z tehdejšího NDR a Maďarska setkali na několika bilaterálních konferencích a navázali úzkou spolupráci nad rámec „Smlouvy o vzájemném přátelství a spolupráci“. Bilaterálního setkání v Lückendorfu v roce 1979 se poprvé zúčastnili i hrudní chirurgové z Československa a Polska. Pro srovnání: první kongres EACTS (Evropská asociace kardiochirurgů a hrudních chirurgů) ve Vídni se konal v roce 1987 a první kongres ESTS (Evropská společnost hrudní chirurgie) až o několik let později.

Místo prvního setkání, Lückendorf, bylo malé městečko v cípu Lužických hor přímo mezi Německem, Českou republikou a Polskem.

Konferenční sál se nacházel v domě odborů, který dříve sloužil jako vesnická hospoda.

Jaký byl cíl této první významné východoevropské konference?

Po druhé světové válce se hrudní chirurgie vydělila z proudu všeobecné chirurgie jako nová specializace, a vedle ní chirurgie srdce. Tento vývoj postavil před naše země množství otázek:

• Jaké je pole působnosti této nové specializace? Kdo má operovat jícen, všeobecný nebo hrudní chirurg?
• Jak má probíhat výcvik nových adeptů? Podle jakého programu a v jaké délce trvání?
• Jaká jsou kritéria „Hrudního centra“? Mělo by existovat v rámci jednoho oddělení spolu se všeobecnou nebo kardiovaskulární chirurgií, či by mělo být centrem hrudní chirurgie a pneumologie?

Základní materiály vypracoval profesor Kulka ze Szegedu, nezapomenutelný přítel a průkopník hrudní chirurgie v Maďarsku. Jeho tehdejší vyjádření – před 25 lety – jsou takřka totožná s těmi, která známe z nedávno uveřejněných dokumentů ESTS a EACTS.

Československé stanovisko tehdy vypracoval Jaroslav Procházka z Hradce Králové a zkušenosti z NDR jsem zpracoval já.

Po úvodních referátech se rozběhla dlouhotrvající diskuse u kulatého stolu. Druhý diskusní kroužek vedl prof. Schnitzler z Debrecínu, který zde předváděl „Socialismus tváří v tvář 30. narozeninám NDR“. Tento slogan zde byl kvůli pozorovateli z ministerstva, jenž byl všem našim setkáním přítomen.

Dostatek času byl věnován osobním rozhovorům.

Závěry lückendorfské konference na dlouhou dobu ovlivnily strategii vývoje hrudní chirurgie v našich zemích.

První skutečné „Trilaterální sympozium“ bylo zorganizováno ve „zlaté“ Praze v roce 1983 našimi přáteli Milošem Hájkem a Františkem Řehákem.

Velmi dobře si vzpomínám na hlavní setkání tohoto sympozia s aktuálním tématem „Chirurgie jícnu“, která byla ovlivněna především prof. Františkem Řehákem z Prahy. Bylo na něm zdůrazněno, že rakovinu jícnu, ale rovněž jeho funkční poruchy by měl operovat hrudní, a nikoli pouze břišní chirurg. Žel bohu tato praxe už v našich zemích neplatí!

Naše další konference se konala v roce 1987 v Szegedu a organizoval ji Imre Trojan. V Szegedu proběhly nejen zajímavé přednášky a diskuse, které se odehrávaly v domě krajské organizace socialistické strany, ale potěšilo nás i krásné představení v szegedské opeře a večer v pusztě, při kterém nechybělo dobré jídlo, pití a čardáš. Zážitek pro nás zorganizoval Karoly Kovac.

Kvůli dobře známým, takzvaným revolučním změnám kolem roku 1990 došlo k delší odmlce. Každý musel ve své zemi zajišťovat budoucnost vlastního oddělení i budoucnost svou. V této době proto nebyl na pořádání mezinárodních konferencí čas.

Po několika letech konsolidace jsme se s Fredi Baudrexlem z Coswigu a Martinem Barthelem z Jeny rozhodli obnovit tradici našich setkání. Podle našeho názoru bylo zapotřebí propojit naše trilaterální sympozia se Západem a přizvat účastníky odtamtud. Finanční prostředky jsme sháněli obtížně a z různých zdrojů, protože jsme se chtěli vyhnout kongresovým poplatkům a poskytnout účastníkům ubytování zdarma. V dobách socialismu na to věnovala peníze ministerstva. Nalezli jsme pěkné místo v Bad Schandau na jih od Drážďan, které si díky svým pískovcovým horám vysloužilo přezdívku Saské Švýcarsko.

Konferenční sál se nacházel v zrekonstruovaném re- kreačním objektu dřívějších odborů a měl výhled na pláž u Labe. Nájem nebyl drahý a uhradili ho sponzoři. V té době museli organizátoři zajišťovat všechno, neexistovala společnost, která by konferenci po všech stránkách zajistila. Všechny projekční přístroje a další potřebnou techniku jsme tedy museli dovézt na místo svými vlastními auty.

Konference skončila velkým úspěchem a zúčastnilo se jí mnoho kolegů ze západního Německa. Vzniklo mnoho nových přátelství, jako například mezi Janošem Kissem, Ingolfem Voigtem-Moykopfem a mnou.

Autorem názvu „Mezinárodní kongres hrudní chirurgie“ je Laszlo Keczkes, který rovněž zorganizoval setkání v Szombately v roce 1993.

Od té doby proběhlo 10 mezinárodních setkání hrudních chirurgů.

Nezapomenutelná byla konference v roce 1996 v Debrecíně, jíž se účastnil i skvělý lovec Janoš Kiss z Miškolce. Nejenže zde byl vysoce kvalitní vědecký program, který byl k mému překvapení přerušen recepcí s podáváním whisky, ale o mnohé zážitky se postaral i báječný pokongresový večer v tokajských sklípcích.

V ráji jsme prožili nádherný večer při světle svíček a nad proslavenými specialitami.

Další setkání se odehrálo v Bratislavě v krásném hotelovém komplexu, který se nachází v kopcích za městem.

Toto setkání vedl Svetoslav Haruštiak. Jako již několikrát před tím, i tentokrát se ho zúčastnil Michael Perelman z Moskvy, průkopník tracheální chirurgie.

V roce 1998 jsme se opět setkali ve „zlatém městě“ na řece Vltavě. Tehdejší konferenci předsedal Pavel Pafko z Karlovy univerzity.

Sedmý kongres v Pecsi byl uznán ESTS jako sympozium pro postgraduální vzdělávání a byl zahrnut do struktury jejich konferencí.

K tomuto posunu došlo díky práci Tamase Molnara. Má otázka do budoucna proto zní: Bude možné pokračovat takto nadále a zahrnout konference východoevropských hrudních chirurgů do programu ESTS nebo EACTS, zvláště v podmínkách rozšiřujícího se Evropského společenství?

Během posledních let vzrostly aktivity ESTS a EACTS a několikrát bylo tématem diskuse, zda v Mezinárodních setkáních východoevropských hrudních chirurgů pokračovat. Účastníci se shodli v tom, že se pokračovat má. V němčině říkáme: „Niemals aufgeben“.

Děkujeme Axelovi Rollemu z Drážďan-Coswigu, který zorganizoval naše setkání v roce 2002 v malebném okolí tohoto hlavního města Saska.

Všichni účastníci si jistě vzpomínají na půvabný večer s vínem na zámku Wackerbarth, který se nachází uprostřed nejsevernějších vinic Evropy.

Dovolte mi, abych svoje vzpomínání zakončil slovy profesora Kulky, jednoho z průkopníků hrudní chirurgie v Evropě. Zformuloval je do přednášky, která zazněla na setkání v Lückendorfu: „Myslím si, že naše generace se dokázala vypořádat se závažnějšími úkoly, než jsou ty současné, když se v zoufalých a nepříznivých podmínkách po devastaci druhou světovou válkou vrhla do boje s tuberkulózou. V té době jsme my byli „ti mladí“. Jsem přesvědčen, že dnešní mladí se budou úspěšně vypořádávat s rozdílnými požadavky a úkoly v mnohem příznivějších podmínkách.“

Vážení kolegové,

v tomto čísle Chirurgických rozhledů zveřejňujeme článek profesora hrudní chirurgie Heinze Neefa z kliniky v Halle – bývalé NDR.

Pan profesor stál u zrodu spolupráce východoevropských hrudních chirurgů od konce 70. let minulého století a vyslovil přání, aby i mladší generace hrudních chirurgů byla seznámena s touto recentní částí historie a vzájemných kontaktů východoněmeckých, maďarských a československých hrudních chirurgů.

Pavel Pafko