Životní jubileum prim. MUDr. Jana Kubačáka

Prim. MUDr. Jan Kubačák se narodil dne 10. 10. 1939 v Ostravě-Zábřehu. Dětství prožil ve svěží přírodě Beskyd na Starých Hamrech. Jako student si přivydělával promítáním filmů, čímž si posiloval svoji vizuální paměť. Fyzickou kondici i mezilidské vztahy mu pomáhal formovat skaut.

Po úspěšném absolvování jedenáctileté střední školy ve Frýdlantě nad Ostravicí a přijímacích zkouškách byl přijat na lékařskou fakultu Masarykovy univerzity v Brně. Již během studia po 2. ročníku začal chodit na chirurgii k Milosrdným bratřím, kde získal základy chirurgie. Po promoci v roce 1964 nastoupil na gynekologicko-porodnické oddělení nemocnice v Moravské Třebové. Na gynekologickém oddělení byl nucen setrvat dva a půl roku, i když chtěl pracovat jako chirurg a jako chirurg byl veden. Teprve potom mohl nastoupit na vysněnou chirurgii. V roce 1969 složil atestaci z chirurgie I. stupně. Již od roku 1970 byl jmenován do funkce zástupce primáře na chirurgii. I když měl v té době pouze první atestaci, jeho odborné schopnosti a tehdejší situace na pracovišti si to vynutily. Druhou atestaci složil v roce 1975.

V roce 1977 byl vybrán na místo zástupce přednosty Hybešovy chirurgické nemocnice v Brně, kde pracoval do roku 1980. Tehdejší krajský chirurg prof. Michek v roce 1980 přihlásil prim. Kubačáka do konkurzu na místo přednosty chirurgického oddělení a okresního chirurga ve Vyškově. Po úspěšném výběrovém řízení tam prim. Kubačák 1. 4. 1980 nastoupil na 126lůžkové oddělení. Věnoval se chirurgii v celém rozsahu s důrazem na břišní chirurgii. Na pracovišti zavedl resekční výkony na slinivce, chirurgii jícnu, traumatologii se zaměřením na traumatologii hrudníku, břicha a CNS. V té době ještě nebyla traumatologie CNS prováděna na neurochirurgii. Vyškovské pracoviště se pod jeho vedením přerodilo na špičkové chirurgické pracoviště s vynikajícími léčebnými výsledky. Proto bylo logické, že v roce 1989 byl prim. Kubačák vyzván opět prof. Michkem, tehdejším ředitelem Institutu medicínského výzkumu v Brně na Ponávce, aby se přihlásil do výběrového řízení na místo jeho zástupce a náměstka LPP celého institutu. Zde nastoupil 15. 9. 1989.

Po zrušení Institutu medicínského výzkumu a přejmenování pracoviště na Úrazovou nemocnici byl prim. Kubačák jmenován náměstkem ředitele Úrazové nemocnice pro LPP. Zde byl hlavním řešitelem řady výzkumných úkolu především polytraumat a jejich komplikací, poranění pánve, spinálních poranění, stabilizací hrudníku. Současně rozvíjel v Úrazové nemocnici elektivní chirurgii zejména v problematice onkochirurgie, jaterních lézí a patologií žlučových cest i slinivky břišní. Využíval také svých znalostí gynekologie k řešení komplikovaných poranění a onemocnění pánevního dna a svěračů.

Na požádání vyjížděl prim. Kubačák operovat komplikované stavy na různá chirurgická pracoviště. Příkladem superkonziliární služby bylo řešení těžkého poranění Alexandra Dubčeka v Nemocnici na Homolce v Praze.

V roce 2004 byl primář Kubačák požádán o pomoc chirurgickému oddělení ve Vyškově, kde působil ve funkci primáře dva roky a pak odešel do důchodu. Po krátké přestávce však zjistil, že poklid důchodového režimu není nic pro jeho akční povahu chirurga. Proto nastoupil na chirurgické oddělení Nemocnice Boskovice, kde pracuje až dosud na plný pracovní úvazek ve funkci zástupce primáře.

Primář Kubačák je mimořádnou chirurgickou osobností. Jen velmi málo současných aktivních chirurgů se může pochlubit takovými osobními zkušenostmi z celé chirurgie. Obdivuhodná je jeho vitalita, optimismus a schopnost navodit příjemnou atmosféru. I ve vypjatých chirurgických situacích si vždy dokáže zachovat nadhled a přímočarost, se kterou řeší jakékoliv komplikace. Za celou svou dosavadní odbornou kariéru ovlivnil pozitivně mnoho chirurgů několika generací. Je pro ně vzorem jak svými chirurgickými znalostmi a dovednostmi, tak i osobními postoji.

Při příležitosti kulatého životního jubilea si dovoluji jménem všech pracovníků chirurgického oddělení Nemocnice v Boskovicích panu primáři Kubačákovi poděkovat a popřát mu hlavně pevné zdraví, aby s námi mohl být co nejdéle.

Jiří Vokurka