Nekrolog

Dne 17. března 2008 dotlouklo srdce paní profesorky MUDr. Marie Peškové, DrSc., emeritní přednostky I. chirurgické kliniky 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Praze.

Prof. Pešková se narodila v roce 1935 ve Čkyni v Prachatickém kraji. Tam také zakončila povinnou školní docházku. Odešla do Prahy a tam vystudovala zdravotní školu. Po maturitě se vrátila zpět na Šumavu. Do roku 1956 pracovala jako zdravotní sestra ve Vimperku, do r. 1958 ve Volyni, pak v Thomayerově nemocnici v Krči až do přijetí ke studiu na Fakultě všeobecného lékařství UK v Praze v roce 1961. Jako zdravotní sestra pracovala na operačních sálech, během studia fiškusovala na klinice prof. Lhotky a ten jí po promoci v r. 1967 nabídl místo sekundáře na II. chirurgické klinice. V roce 1975 přešla s částí kolektivu na I. chirurgickou kliniku ve Všeobecné nemocnici. Tam pokračovala ve výuce studentů a intenzivní chirurgické práci věnované celé problematice obecné a speciální chirurgie. Jejím zájmem byla hrudní chirurgie, nicméně, protože ta v té době již byla personálně obsazena, upřela svou pozornost k chirurgii břicha. V roce 1979 předložila dizertaci na téma „Malignizace žaludečního vředu“. V roce 1985 byla jmenována docentem v oboru chirurgie. V roce 1989 obhájila doktorskou práci s tématikou „Chirurgie nádorů jícnu a kardie“. V roce 1990 byla jmenována zastupující a v roce 1991 definitivní přednostkou I. chirurgické kliniky. V roce 1990 byla jmenována profesorkou chirurgie.

Celý život krom operačního sálu strávila mezi studenty lékařství na fakultě i v postgraduální výuce chirurgie v IPVZ. Na operačním sále se zabývala problémy urgentní chirurgie. Velkou část života věnovala problémům hepato-pakreato-biliární chirurgie. Ale zabývala se i chirurgií jícnu, žaludku a tlustého střeva. Již od roku 1982 zaváděla ve spolupráci s III. interní klinikou výkony pro obezitu. S nástupem laparoskopické chirurgie v začátcích devadesátých let její rozvoj na klinice plně podpořila. Své bohaté zkušenosti shrnula ve 200 odborných článcích a zhruba ve stejném počtu přednesených prací na sjezdech a konferencích. Své vědomosti a poznání uložila do závěrů řady výzkumných úkolů a záměrů v léčbě karcinomu jícnu, pankreatu a tlustého střeva, v léčbě obezity. Stála u zrodu Pražských chirurgických dnů. Dlouhá léta pracovala v pedagogické komisi fakulty, byla členkou vědecké rady fakulty.

Až do roku 1992 zastávala funkci sekretáře nejprve Československého federálního výboru chirurgické společnosti, poté českého výboru České chirurgické společnosti ČLS JEP. Byla aktivní i v řadě dalších společností. Byla předsedkyní komise pro obhajoby kandidátských dizertací, pracovala v komisích grantové agentury MZd, byla členkou aprobační komise MZd a členkou grantové komise MZd, členkou České lékařské akademie. Pracovala v redakční radě Časopisu lékařů českých. Byla členkou České gastroenterologické společnosti i zahraničních společností, ISGSC, ECCP, IFSC, UEMS. Za své zásluhy byla jmenována čestným členem České a Slovenské chirurgické společnosti, v roce 2007 byla jmenována čestnou členkou Obezitologické společnosti.

Byla odměněna řadou medailí. Byla jí udělena Medaile Univerzity Karlovy, Medaile ČLS JEP, Medaile 1. lékařské fakulty. Následovaly medaile odborných společností. Medaile Karla Maydla za práci v České chirurgické společnosti. Slovenská chirurgická společnost ji vyznamenala Medailí Stanislava Kostlivého a Stanislava Čárského. Získala titul Lady 98.

Profesorka Pešková byla sedmým přednostou I. chirurgické kliniky v Praze. Ve svém životě zvládla obor náročný na fyzickou a psychickou zátěž, s kterou mají i muži co dělat. Byla to její píle, která ji dovedla až k profesuře v chirurgii. Měla ve svém životě řadu vzorů, o kterých mluvila. Vzory, jako u každého chirurga bychom zřejmě nespočítali. Ale jistě to bylo i studium vlastního oboru, znalost anatomie, fyziologie a patologické fyziologie, stejně jako preparační technika, které byly požadovány prof. Balašem. Byla to ta operační technika, na které u sebe tvrdě celý život pracovala. Technika, která dovoluje chirurgovi odpoutat se od běžných výkonů a dát se na cestu velké chirurgie. Jistě to byl i pohled na život v celé jeho šíři ve snaze humanitního přesvědčení o pomoci bližnímu v nouzi. Pomoci kolegovi na operačním sále, laskavě přistupovat k osobním problémům podřízeného, přitom jednoznačně a nesmlouvavě řešit nastalé situace a komplikace.

Vedle časově a fyzicky náročné práce hledala čas na kulturu, návštěvu divadla, koncertů. Ráda se vracela mezi přátele na Šumavu do Malenic a rodné Čkyně na břehu řeky Volyňky. Podnikala výlety do šumavských hor. Paní profesorka odešla po krátkém trvání těžké nemoci.

Kolektiv I. chirurgické kliniky nezapomene.

Čest její památce.

Doc. MUDr. Jan Šváb, CSc.

přednosta I. chirurgické kliniky 1. LF UK a VFN v Praze