EKVITA VE ZDRAVÍ A ZDRAVOTNICKÝCH SLUŽBÁCH

Souhrn

Cílem předkládaného článku je přehlednou a stručnou formou seznámit čtenáře s debatou vedenou na téma spravedlnost ve zdraví a předložit jim k diskusi vybrané poznatky týkající se této problematiky v ČR.

Klíčová slova:
veřejné zdravotnictví – ekvita – zdraví – zdravotnické služby

Zákon č. 48/1997 Sb., který upravuje činnost revizních lékařů, stanovuje zejména jejich práci v kontrolní oblasti. Nicméně mimo kontrolní (revizní činnosti) vykonávají také činnost regulační a posudkovou. V rámci této činnosti se mohou revizní lékaři setkat s případy, kdy je možné klást si oprávněné otázky směřující na ekvitu v oblasti zdravotnických služeb.

Vymezení základních pojmů

Snaha o dosažení vysoké míry ekvity (spravedlnosti) ve zdraví a v dostupnosti zdravotnických služeb představuje jeden z nejdůležitějších cílů zdravotní politiky v České republice i v ostatních členských státech evropského regionu Světové zdravotnické organizace (World Health Organization, WHO).

Ekvitu ve zdraví lze definovat principiálně několika způsoby odvozenými z filozofie, etiky, veřejného zdravotnictví, ekonomie, ale také z dalších vědních oborů. Společným znakem většiny definic ekvity ve zdraví je myšlenka, že určité rozdíly ve zdraví (nejčastěji pojmenovávané jako nerovnosti ve zdraví) jsou nespravedlivé a neopodstatněné [1].

Pravděpodobně nejcitovanější je pracovní definice (využívaná např. WHO), která uvádí, že ekvita ve zdraví je naplněna, pokud má ideálně každý jedinec rovnou příležitost dosáhnout plně svého zdravotního potenciálu, a pragmatičtěji, pokud nikdo není znevýhodněn při naplňování tohoto potenciálu za předpokladu, že existující překážky jsou odstranitelné [2]. Ekvita je podle této definice tedy spojena s vytvořením spravedlivých (rovných) příležitostí pro naplnění zdraví a se snížením rozdílů ve zdraví ve společnosti na co možná nejnižší možnou úroveň.

Řada autorů včetně dříve citovaných uvádí, že v teoretické rovině je nutné odlišovat pojmy nerovnosti ve zdraví a ekvitu ve zdraví [1, 3] a nabízí následující vymezení těchto pojmů, kdy ekvita ve zdraví je normativním konceptem (hodnotíme, co je správné a co špatné), zatímco nerovnosti ve zdraví jsou konceptem empirickým (zjišťujeme je na základě měření zdravotního stavu jedinců a populačních skupin). Jak uvádí například Chang vytvoření validních nástrojů pro měření rozdílů ve zdraví, které mohou existovat mezi různými jednotlivci nebo sociálními skupinami, je do značné míry empirickou otázkou, ale označení některých rozdílů (nerovností) za nespravedlivé již vyžaduje hodnotový soud [3].

Chang také shrnul diskusi o vymezení pojmu ekvity ve zdraví do podoby konceptuálního rámce – schéma 1 [3]. Míra ekvity je zde vyjádřena rozdíly mezi indikátory zdraví a normativním vymezením stavu optimálního zdraví, při kterém je hodnoceno, zda jsou případné rozdíly odstranitelné a ospravedlnitelné.

K problematice ekvity ve zdraví v České republice

Snaha o dosažení ekvity (spravedlnosti) ve zdraví a zdravotnických službách představuje jeden z nejdůležitějších cílů zdravotní politiky v České republice i ostatních členských státech Evropského regionu Světové zdravotnické organizace.

V ČR vychází garance ekvity ve zdraví a zdravotnických službách ze zákona č. 2/1993, Listiny základních práv a svobod a dalších zákonů. Významný příspěvek k zajištění ekvity v této oblasti představuje rovněž existující systém zdravotního pojištění s  široce vymezeným okruhem pojištěnců a rozsahem z veřejných prostředků hrazené zdravotní péče. Veřejný zájem v oblasti ekvity ve zdraví a zdravotnických službách je rovněž vyjádřen v řadě klíčových dokumentů, jakými jsou zejména Národní akční plán sociálního začleňování a další. Velký význam má v této souvislosti realizace cílů národní strategie Zdraví 21 Světové zdravotnické organizace.

V ČR stejně jako v dalších státech existují regionální rozdíly v ukazatelích nemocnosti a úmrtnosti, které souvisejí se sociálními a ekonomickými podmínkami, ale také s kvalitou životního prostředí a dostupností zdravotnických služeb. Struktura sítě poskytovatelů zdravotnických služeb se v posledních letech v ČR příliš nezměnila, nicméně se projevují některé negativní trendy, jakými jsou např. nepříznivý vývoj věkové struktury praktických lékařů apod.

Přes zákonné garance ekvity ve zdraví a dostupnosti zdravotnických služeb – bez ohledu na věk, pohlaví nebo sociální a ekonomické podmínky – existují určité populační skupiny, které lze z hlediska ekvity ve zdraví a dostupnosti služeb označit jako ohrožené. Důvody tohoto ohrožení mohou souviset s jejich nízkým sociálním a ekonomickým statusem nebo s nemožností zcela dosáhnout zákonem garantovaných zdrojů a služeb vzhledem ke svému věku, nepříznivému zdravotnímu stavu apod. Šíře problémů v oblasti ekvity se podle jednotlivých skupin liší. U některých skupin (např. bezdomovci) nemusí být problémy způsobeny nastavením zdravotnického systému, ale vztahem této skupiny k vlastnímu zdraví, který může mít v některých případech negativní dopad na zdraví celé populace (především infekční onemocnění).

Pohled na rovnost ve zdraví u těchto skupin není také způsoben jen objektivními podmínkami, ale spíše subjektivním vnímáním jejich životní (zdravotní) situace. Na druhé straně například děti migrantů ze zemí mimo EU s dlouhodobým pobytem na území ČR byly identifikovány z hlediska ekvity přístupu ke zdravotní péči v důsledku nastavení zdravotnického systému jako výrazně ohrožená skupina. Jako problémovou situaci lze do jisté míry vnímat rovněž dostupnost geriatrických služeb.

Zájemcům o podrobnější informace doporučujeme k pozornosti studii Equity study Czech Republic [4].

Adresa pro korespondenci:

PhDr. Miroslav Barták

Škola veřejného zdravotnictví, IPVZ PrahaRuská 85

100 05 Praha 10

e-mail: bartak@ipvz.cz