Hygiena a epidemiologie ze zákulisí

Toto číslo je věnováno významnému výročí založení Hygienického ústavu

Byl jsem vyzván, abych napsal i nějaký sloupek či esej o hygieně, který by přinesl i trochu odlehčení, trochu humoru do této tématiky. Ze svého archivu jsem vybral něco aforismů, bonmotů a citátů o hygieně, epidemiologii a o ekologických problémech, které s hygienou mají cosi společného. Dále je zde asi tucet historek, skutečných, o našich známých hygienicích, většinou představitelích pražské školy, Kabrhelem počínaje, ale jsou tu i některá jména mimopražská. Doufám, že nikoho tyto historky nepohorší, psal jsem je tak, abych ty osoby spíše popularizoval.

Tak nejprve několik citátů a aforismů o hygieně a epidemiologii

„Není tomu tak dávno, co jsem na vrcholu zpupnosti napsal esej, kde jsem předpověděl, že problém infekcí máme v podstatě vyřešený a že nám už zbývá jen vypořádat se tu a tam s nějakou maličkostí. Navíc jsem tvrdil, že našich nepřátel – mikrobů – je nevelký konečný počet, a jakmile zkrotíme ty, co nám ještě můžou škodit, jsme hotovi. Vůbec mě nenapadlo, že by mohli existovat další, nám neznámí mikrobi, kteří čekají sešikovaní v houfech, aby se na nás, až na ně přijde řada, vrhli.“

(Lewis Thomas: K problému AIDS).

„Někteří lékaři se domnívají, že k tomu, aby se potlačila epidemie, stačí vymyslet další název pro tutéž nemoc“

(Wieslaw Leon Brudzinski)

„Epidemie se léčí nebo odvracejí policejními opatřeními většinou lépe, než činností lékařů.“

(Johann Peter Frank: Zdravotní policie)

„Rýma je nemoc společenská a libuje si v kolektivu. Chová se ovšem jako pravá dáma a nikdy nepřichází sama. Vždycky ji do společnosti musí někdo uvést. Učeně se jejímu entré říká kapénková nákaza.“

(Zdeněk Křiček: Nevítaná společnice)

„Chřipka se nyní projevuje opakovanými epidemiemi, nyní po dvou až třech letech jako pravidelný koledník. Vždy po Vánocích nebo po Novém roce.“

(Vladimír Polanecký)

„Mouchy jsou aerobusy bacilů.“

(Václav Kubín)

„Nikde nefičí kolem tolik původců nemoci jako v sanatoriích a nemocnicích.“

(Helmuth Walters)

„Ve špitále chytí člověk horší bacily, než má, a ještě k tomu rezistentní na penicilin.“

(Richard Gordon: Doktor bez hlavy)

„Vytřepáváme kalhoty pacientů na chodbách oddělení, Semmelweis se přitom obrací v hrobě a my roznášíme divoké kmeny nemocničních patogenů.“

(Jiří Lenfeld)

„Malování oddělení, to je událost, na kterou se nezapomíná. Maluje se samozřejmě při plném provozu, takže se nemocní stěhují s postelemi na chodbu, ambulantní pacienti roznášejí hlinku po čerstvě umytých schodech a sestry si zvyšují kvalifikaci prostřednictvím kbelíků a hadrů.“

(Jiří Noha: Lékař vypravuje)

„Vzhledem k riziku nozokomiálních infekcí jsou dnes nemocnice tím nejméně bezpečným místem, kde by měl nemocný člověk marodit.“

(X.Y.)

„Náš nemocný, který je ošetřován v našich nemocnicích a je operován v našich operačních sálech, je ohrožen smrtí daleko více než anglický voják v bitvě u Waterloo.“

(James Y. Simpson, anglický chirurg z počátku 19. století)

„Hygiena je drahá, ale nehygiena je dražší.“

(Vladislav Hovorka: Malá zdravotnický lexikon)

„O hygienu musíme vždy pečlivě dbáti. Chrání před nemocí, pokud ji nezpůsobuje.“

(Gustave Flaubert)

„Země je sice slzavé údolí, ale hygieny má náramně zapotřebí, neboť jestliže člověk nepřežije vši, nepřežije je ani Bůh.“

(Martin Walser: Requiem za nesmrtelného)

„Cesta do koupelny je kratší než cesta do lékárny.“

(Karel F. Koch: Naše zázraky a omyly)

„Protože čistota je půl zdraví, nedivte se, že tolik lidí je tak často nemocno.“

(Jan Dolina: Abeceda humoru)

„Domácnost nelze udržet v čistotě bez špinavé práce.“

(George Bernard Shaw)

„Hygiena znamená mýt se častěji, než je nezbytně nutné.“

(Václav Dušek)

„Je zajímavé, proč se záchodům v nemocnici říká sociální zařízení, když je tam člověk obyčejně sám.“

(Svatopluk Káš)

„Hygienici se zdáli být jistou dobu přemnoženi, a to v poměru k vymírající populaci občanů. Proto začali být stahováni z oběhu, aby jimi udělované pokuty za ekologické katastrofy nedovršily dílo zkázy insolventních národních podniků.“

(Vladislav Havel: Malý zdravotnický lexikon)

* * *

Nyní přejdeme k historkám o našich známých i méně známých hygienicích minulosti.

Nový prvek.

Profesor Gustav Kabrhel, první přednosta Hygienického ústavu české lékařské fakulty, byl hlava dumavá. Neustále se pokoušel o nějaké ty zlepšovací návrhy a o nové technické postupy ve svém oboru, například při filtraci pískových vod vylepšil půdní vrták a podobně.

Tak se i tradovalo, že v době začátku české lékařské fakulty se potkali dva profesoři a jeden povídal druhému:

„Víte, že profesor Kabrhel objevil nový prvek?“

„Opravdu? A jaký?“ zeptal se kolega.

„No přece Kabrhelium.“

Profesor měl legendární způsob zkoušení, zvláště pověstný byl způsob, jak medikům pomáhal. O tom byla řada zkazek, jednu, kterou publikoval již v roce 1931 doktor Hlaváč – Alarich ve své slavné Medicíně v županu, si zde dovolím citovat.

Kabrhel „pomáhá“

„Tak, copak víte o Erlenmayerových lahvích?“ ptal se Kabrhel kandidáta.

Pomlka.

„No tak, já vám pomohu,“ povzbuzoval profesor, „Vynalezl je Erlenmayer. Tak povídejte.“

Pomlka.

„Tak já vám ještě pomohu. Bylo to v městě Erlangenfurtu. Tak spusťte.“

Opět mlčení.

„Tak já vám ještě pomohu, ale naposledy. Bylo to v roku 1895.“

Kabrhelův půdní vrták.

Rigorózum u Kabrhela skládal kdysi budoucí hygienik MUC. Šulc. Při zkoušce, jak to bylo u Kabrhela obvyklé, přišla řeč na všechno možné. Až profesor zabočil na svou oblíbenou otázku: Půdní vrták. Mladý Šulc o něm dost věděl. Ale Kabrhel chtěl víc a svým typickým způsobem pomáhal:

„No tak, já vám pomohu… Ten vrták…“ a ukázal rukou na sebe…“ten vrták…no nic?“

MUC Šulc opravdu nic. Kabrhel pokračoval:

„Ten vrták jsem já…“

Ubohý medik málem spadl ze židle.

Kabrhel dokončil vyčítavě:

„Taky vám člověk musí dát všechno po lopatě. Ten vrták jsem já zdokonalil, abyste věděl, vy!“

Pan vedoucí

Profesor hygieny a mnohonásobný děkan pražské lékařské fakulty MUDr. Josef Čančík byl v jednu dobu po odchodu profesora Miloslava Matouška do Olomouce jmenován i prozatímním zastupujícím přednostou Ústavu dějin lékařství. V té době se změnil i titul z přednosty ústavu na vedoucího ústavu.

Čančík pak s potěšením prohlašoval:

„Tak už jsem ‚pane vedoucí‘, jak se říká i prodavačkám v samoobsluze.“

Obojí je pravda

Profesor sociálního lékařství MUDr. Václav Prošek byl dříve zaměstnán i na pražském Fyzikátě, jak se dříve nazývala pražská Ústřední hygienická stanice. Aby nebyl zbytečně vyrušován z práce rozvleklým jednáním, nechal si napsat krasopisně cedulku, kterou měl pak vystavenu na svém psacím stole „ČAS JSOU PENÍZE.“

Když byly za okupace zavřeny české vysoké školy, byl na Fyzikát nasazen i profesor hygieny MUDr. Josef Čančík. Tabulka na stole kolegy Proška ho stále přitahovala a jednoho dne neodolal a krasopisný nápis rovněž kaligraficky upravil:

„OBČAS JSOU PENÍZE:“

Slavný pražský profesor

Ve Sliači se léčila kdysi i jedna anglická vznešená pacientka s pakostnicí, která se pěkně zlepšila. U stolu se seznámila i se starším obrýleným pánem, který se jí představil jako profesor a lékař a na její dotaz jí perfektní angličtinou vysvětlil, jak a proč ta léčebná kůra na její uratickou diatézu působila..

Poděkovala a vrátila se do Anglie, kde nadšeně mluvila o Sliači, jaké jsou to skvělé lázně, že se tam jezdí z celého světa a že tam byl jeden profesor – lékař až z Číny, který ji opravdu srozumitelně dobrou angličtinou vysvětlil podstatu léčení.

„A jak se jmenoval?“

„Měl takové čínské dvojslabičné jméno, snad Čink-Čan, byl strašně milý, pořád si dával do nosu takový černý voňavý prášek…“

A pak se dozvěděla, že ten milý pan profesor nebyl Čink-Čan, ale že je to profesor hygieny z Prahy a že se jmenuje Čančík.

Bylo jí to vrozeno

Profesor hygieny MUDr. Miloš Kredba přednášel školní hygienu i pro učitele a učitelské kandidáty. A také je zkoušel. Jednou do místnosti vstoupily dvě další urostlé ženy. Kredba vlídně pokynul a jedné z nich a položil první otázku:

„Co víte o tvrdosti vody?“

Kandidátka nic. Mlčela.

„No jak se pozná tvrdá voda?“

Opět hluboké ticho.

Kredba nevěděl, co by jí mohl dát lehčího, tak se zatím obrátil na druhou kandidátku a povzbudivě se zeptal?

„Tak, slečno, vy to snad víte. Podle čeho poznáte, že je voda tvrdá?“

„To vím dobře. Když se myju, tak tvrdá voda vrže pod prstama, spotřebuju moc mejdla, musím koupit sodu…a když se napiju, tlačí mi v žaludku…“

„Výborně, slečno. Vidím, že to znáte. Děkuji vám, dejte mi vysvědčení, píši vám výbornou.“

„Jakýpak vysvědčení? Já žádný nepotřebuju. Já sem přišla, až bude slečna hotová, umejt podlahu.“

Hygienické kontroly

Profesor hygieny MUDr. Karel Symon z lékařské fakulty hygienické přišel kdysi na kontrolu na jakési oddělení Vinohradské nemocnice. Sestra viděla bílý plášť, tak se zdvořile otázala, co si pan doktor přeje.

„Já jsem hygienik. Jdu na kontrolu kuchyňky.“

Zdvořilost sestřičky o poznání klesla. Otočila se a volala na vrchní sestru:

„Jindro, máš tu kontrolu, ale nemusíš spěchat, to není žádnej doktor, to je jen hygienik.“

Jindy navštívil profesor Symon inkognito se svou kontrolní skupinou nově otevřený hotel.

Nepoznáni si objednali, pojedli, poseděli, zaplatili a teprve pak si nechali zavolat pana vedoucího, že by chtěli navštívit kuchyň a prohlédnout si všechna hygienická zařízení.

Po chvíli se přiřítil pan vedoucí, celý rudý a omlouval se:

„Promiňte, pane profesore, promiňte, pánové, zjistil jsem, že ve vašem účtu je chyba. Musíme ji hned opravit. Moc se omlouvám.“

V těžkém podezření

MUDr. Josef Káš, vedoucí odboru komunální a školní hygieny na pražském Fyzikátě, byl i praktickým lékařem v Karlíně. A hlavně byl i zakladatel a člen populárního Pěveckého sdružení učitelů Kocourkovských, jejich zpěvák a jakýsi reprezentant.

Kdysi vyšetřoval ve své ordinaci mladou hezkou slečnu. Když odcházela, řekla lékaři:

„Víte, pane doktore, že jste strašně podobný jednomu z Kocourkovských učitelů?“

Dr. Káš rozhodil rozpačitě ruce a neurčitě se usmál:

„No jo, říkají to, ale…“

„No proto,“ upokojila se slečna, „já jsem si hned myslela, že byste ze sebe takovýho kašpara nedělal.“

Čerstvé zboží

Do Divadla Vlasty Buriána přišla kdysi hygienická kontrola z tehdejšího pražského Fyzikátu vedená MUDr. Josefem Kášem. Výsledek prohlídky byl celkem uspokojivý. Administrativní ředitel divadla provázející komisi zavedl potom lékaře do ředitelny k majiteli divadla Vlastovi Burianovi.

Ten se zeptal, jak byli pánové spokojeni.

Dr.Káš pronesl:

„Ale ano, bylo to prakticky v pořádku, bez hygienických závad. Jen na toaletách je trochu moc silný zápach.“

„Na toaletách? To není možné, pane doktore,“ bránil se Vlasta Burián. „vždyť tam máme přece denně čerstvé zboží.“

Motolská baráková nemocnice

Stará motolská baráková nemocnice – říkalo se jí eufemisticky pavilonová – zde stála jako nouzové řešení od roku1942. Mělo to být provizorní řešení za války, ale zůstalo v provozu až do sedmdesátých let. Když se s velkou slávou vybudoval v Motole tzv. „Modrý pavilon“, první velký monoblok budoucí motolské nemocnice, byl v Praze na návštěvě i perský šáh Réza Pahlaví se svou manželkou, krásnou Sarah Diba. Jako vzácnou návštěvu ji prováděli také po onom nově vybudovaném monobloku.

A když se z balkonu nejvyššího patra novostavby dívala na starý, ale stále ještě fungující nemocniční areál, ptala se, co je to dole za baráky.

Nastala trapná chvíle, průvodcům bylo nepříjemné říci, že to jsou interní, chirurgické, gynekologické a plicní pavilony, tak ji nakonec s rozpaky vysvětlila snad ředitelka nemocnice MUDr.Věra Kazimourová, že tam dole, to jsou zvěřince pro zvířata k experimentálním účelům.

Návštěva to k úlevě všech provázejících českých činitelů spolkla.

Statistika.

Na plzeňské katedře sociálního lékařství a hygieny přednášel docent MUDr. Richard Šídlo kapitolu o statistice. Jeden medik byl k udávaným údajům skeptický:

„Víte, pane docente, já jsem slyšel, že se říká, že statistika, to jsou správné součty z nesprávných čísel.“

Docent Šídlo se nenechal vyvést z míry:

„Milý kolego, já dokonce tvrdím, že statistika je něco jako dámské bikinky. Mnohé naznačují, něco odhalují, ale to, co je podstata věci, zůstává skryto.“

Děkanská

Na inspekčním pokoji jedné brněnské interní kliniky zazvonil telefon. Sluchátko zvedl mladý sekundář, krátce po promoci.

„Tady interní klinika, u telefonu doktor Novák.“

Na druhé straně linky byl profesor hygieny Karel Halačka, tč. děkan fakulty. Hlásil se stručně:

„Tady Halačka.“

Než mohl pokračovat, přerušil jej mladý lékař úslužně:

„Dobrý den, pane Halačko, co si přejete?“

Profesor Halačka se zarazil.Ostřejším hlasem se představil znovu:

„Tady děkan Halačka!“ S důrazem na to slovo děkan.

Mladý lékař neztratil nic ze své uctivosti:

„Prosím, důstojný pane, tady doktor Novák. Co pro vás mohu učinit?“

Děkan Halačka přibarvil svůj hlas do ironie:

„Mladý příteli, nezazlívám vám, že jako absolvent lékařské fakulty neznáte mě, ale jakožto akademický vzdělaný člověk byste snad měl něco znát o akademických titulech.“

Ale dr. Novák se nenechal zviklat:

„Je mi líto, velebný pane, ale já se v církevních hodnostech nevyznám. Já jsem ateista. Co pro vás mohu udělat?“

Problém se studnami

Pražská zubní lékařka MUDr. Ivana Němcová studovala medicínu v Brně. Na konci studia na ní čekala zkouška z hygieny. Na přípravu na tuto zkoušku studenti většinou nemají dost času, a tak tu hygienu riskují bez důkladnější přípravy. A tak učinila i MUC. Němcová.

Profesor Halačka ji položil první otázku: Studny.

Studentka toho o studnách věděla pramálo. Tak rozvážně začala:

„Studny jsou kopané, ale ty nemohou být moc hluboké, pak studny vrtané, ty naopak mohou mít až několik desítek metrů a k jejich zhotovení musí být nákladná aparatura.“ Odmlčela se.

Když profesor vyčkávavě pokynul: „Tak dál.“, vzpomněla si i na studny artézské. Ale ani to Halačkovi nestačilo.

V zoufalství si vzpomněla na profesi svého manžela, který byl důstojník u ženistů a který též pracoval při odstřelu některých vodních děl, a tak vyhrkla, že jsou i studny trhané.

„Ano? A co si pod tím představujete?,“ zeptal se profesor zvědavě.

„Tak to se vykope jáma několik metrů hluboká, takže je to vlastně nejprve studně kopaná, pak se do ní dá nálož, přikryje se to a odpálí…“

Když se profesor usmál, dodala tiše:

„Ale někdy je tam pak místo studny rybník.“

Útěcha

Rigorózních zkoušek je mnoho a látky ještě více, takže se student obvykle nestačí všemu naučit, a k rigorózu přistupuje jako ke sportovnímu utkání. Někdy vyhraje, někdy prohraje. Prohra, to je nedostatečná. Některý examinátor uděluje ty nedostatečné chladně, bez komentáře, jiný přidává utěšující slůvko. Osobitě utěšoval brněnský profesor hygieny MUDr. Josef Roček. Ten při nedostatečných, kterých však nebylo mnoho, dodával zdvořile:

„Bude mě, pane kolego těšit, až se zase za dva měsíce shledáme.“

Na závěr povídání ještě několik aforismů a citátů, týkajících se organizace a ekologie, které se týkají uvedené problematiky.

Ještě nikdy nebylo ve zdravotnictví více třeba legislativní úpravy. A nikdy nebyla míň vítaná. To není výrok ani pani Thatcherové, ani pana Majora či jiného současného britského politika, ale Lloyda George z roku 1911.

(Richard Gordon: Podivuhodné dějiny lékařství)

A totéž platí i pro současné poměry u nás.

(Svatopluk Káš).

Všichni se ptají, kam spěje naše zdravotnictví, ale vy se musíte ptát na schůzi! A ještě si odpovědět!

(Oldřich Daněk: Zpráva o chirurgii města N.)

O smogu stále více píšeme, stále více o něm mluvíme a stále více ho dýcháme.

(X.Y).

Kdyby dnes musela Afrodité vystoupit z mořské pěny, měla by furunkl na zadku.

(Jaques-Yves Cousteau)

Vzduch – bezplatná věc, na jejíž čistotu se musí vynakládat stále více peněz.

(Alexi Andrejev: Hlasité myšlenky)

Rozvojová země se nazývá ta část světa, kde se výkaly staly problémem.

(Heinrich Nüsse)

Největším úspěchem současné civilizace je skutečnost, že vytvořila bytosti, které ji dokážou vydržet.

(Marcel Pagnol)

Bude ještě někdo za sto let na zemi, aby se mohl divit, co všechno jsme zanedbali?

(Rudolf Battěk: Dámy a pánové)

Ekologická hymna: Škroup a Tyl složením hymny „Kde domov můj“ nechtěně poskytli ekologům popis výchozího stavu naší přírody před vypuknutím vědecko-technické revoluce.

(Vladislav Havel: Malý zdravotnický lexikon)

MUDr. Svatopluk Káš, CSc.