Miniportréty slavných českých lékařů Profesor MUDr. Jan Maršálek, hradecký a olomoucký gynekolog a porodník

Profesor Maršálek se narodil 26. června l898 v Praze na Vinohradech, tehdy to bylo samostatné město. Gymnázium vystudoval v Jičíně, kde maturoval za války v r. 1917. Byl okamžitě odveden na vojnu.

Po vzniku samostatného Československa v r. 1918 se hned jako dobrovolník přihlásil do československé armády a bojoval na Slovensku při osvobozování jižních částí země, které nechtěli Maďaři dobrovolně opustit.

Vystudoval pak pražskou lékařskou fakultu, kde promoval 10. 11. 1923.

Měl rád Slovensko, a tak po promoci nastoupil na Patologicko-anatomický ústav profesora Spilky v Bratislavě. Zde pobyl necelé tři roky.

V r. 1926 přešel do Brna na Masarykovu univerzitu, na gynekologicko-porodnickou kliniku profesora MUDr. Gustava Müllera, který byl pokračovatel proslulé pražské gynekologické školy Pawlikovy. Maršálek se stal asistentem již v r. 1927. Podnikal četné studijní cesty a navštívil gynekologicko-porodnická pracoviště v Paříži, Lille, Lovani, Bruselu a Gentu, pak i v Budapešti, Bělehradě a Sofii. Po získání tříměsíčního studijního stipendia byl v Drážďanech, Berlíně, Lipsku, Frankfurtu, Würzburku a v Bonnu.. V r. 1930 působil ve Švédsku na Forselově klinice ve Stockholmu a pak v Göteborgu na radiologickém a onkologické pracovišti.. V r. 1933 byl v Brně habilitován pro obor porodnictví a gynekologie.

Když se ustavila Česká chirurgická a gynekologicko-porodnická společnost, stal se jejím členem a hned pracoval v jejím výboru. Získával cenné kontakty po celé Evropě, publikoval a jeho zkušenosti se rychle zvětšovaly.

Z brněnského období je jedna historka.

Přednosta kliniky profesor Müller se přišel večer podívat na kliniku. Službu měl mladý asistent Maršálek. Müller se zeptal:

„Maršálku, co ta příčná poloha?“

„Pane profesore, bohužel, no…“

„Cože, snad nezemřela?“

Maršálek smutně přikývl.

„A co dítě?“ zeptal se profesor.

„To bohužel to také nepřežilo.“

„Proboha! A co otec?“

„No, pane profesore, otec, no ten…“

„No tak to, Maršálku, vysypte. Toho jste taky zabili?“

„Ne, pane profesore, ale něco horšího. Čeká na vás před vaší pracovnou.“

V r. 1938 přešel Jan Maršálek jako docent do Hradce Králové, kde se stal primářem gynekologicko-porodnického oddělení nemocnice po oblíbeném MUDr. Jaroslavu Jungovi. Oddělení ještě pozvedl, rozšířil a pak spolu s kolegy Janem Bedrnou a Antonínem Fingerlandem připravovali plány na zřízení lékařské fakulty v Hradci Králové hned po skončení války.

To se pak také uskutečnilo, hradecká fakulta se stala pobočkou pražské Karlovy univerzity a Maršálek byl prvním přednostou hradecké gynekologicko-porodnické kliniky.

Kliniku rychle přivedl k plnému rozkvětu, v r. 1947 byl jmenován řádným profesorem.

Hradecká lékařská fakulta se však v r. 1951 změnila ve Vojenskou lékařskou akademii a někteří lékaři, kteří byli pro armádu nepřijatelní, nebo do armády vstoupit nechtěli, museli odejít.

Tak i Maršálek musel změnit působiště a odešel do Olomouce, kde se stal přednostou gynekologicko-porodnické kliniky Palackého univerzity místo docenta MUDr. Vladimíra Vaška. Zde dostal zpočátku volnou ruku pro své plány a představy. Zmodernizoval budovu a zavedl i ty nejsložitější gynekologické operace. Vytvořil kolem sebe skupinu mladých oddaných spolupracovníků, nutil je k vědecké práci, k publikování a k dalšímu vzdělávání. V té době napsal i svou největší monografii – Operativní léčba ženských orgánů – s krásnými ilustracemi od malířky Bromberové. Tato učebnice byla výtečným vodítkem pro mladší kolegy; byly zde topograficky znázorněny různé nečekané komplikace.

Pak však byl stále více a více sledován stranickými orgány, kterým byl trnem v oku jeho životní styl. V r. 1958 při jeho šedesátinách ještě vyšlo slavnostní číslo časopisu Čs gynekologie. Ale nad Maršálkem se už v Olomouci stahovaly mraky. Rektor Palackého univerzity profesor neurologie MUDr. Jaromír Hrbek, později dokonce Ministr školství, byl typický představitel nekompromisního komunistického funkcionáře. Ten stále vytýkal Maršálkovi kde co a nakonec byl Maršálek z univerzity nedůstojně propuštěn.

Získal místo v uranových Jáchymovských dolech, kde pracoval jako terénní gynekolog a závodní lékař a zřídil v pohraničním městečku Vejprty i malou porodnici.

Nenechal se zlomit, stále studoval a přednášel po celém kraji. Z celého světa mu od jeho přátel chodila odborná literatura.

K tomu se váže hezká historka.

Maršálek při své publikační činnosti si dopisoval s mnoha zahraničními kolegy. Separáty mu přicházely odevšad. A tak nejdříve dostával tyto práce na adresu „Prof. Marsalek, Gynecological Department, University of Hradec Kralove,“ pak „Profesor Marsalek, University of Olomouc“ a nakonec i „Medical Faculty, Department od Gynecology, Universitas Vejprtyensis.“

Ale docházelo to.

V r. 1967 byl rehabilitován a nastoupil ve věku téměř sedmdesáti let jako samostatná vědecká síla na gynekologicko-porodnické klinice J. E. Purkyně v Brně.

V pozdějším věku trpěl Maršálek na chronickou ischemickou chorobu srdeční. Své volné dny trávil na chalupě na Českomoravské vysočině. Jednoho dne zde dostal silné bolesti na hrudníku, sám si diagnostikoval infarkt myokardu, rozloučil se se svými blízkými, nechal se převézt do nemocnice, kde 10. července 1974 zemřel.

V druhé části článku uvedu několik drobností, které nejsou tak obecně známé a dostupné a dokreslují jeho profil.

Maršálek byl vyšší postavy, elegantního vzhledu, pečlivě zastřižený knírek pod nosem. Honosil se tím, že má snad jeden z nejkrásnějších knírů na celé Moravě. Vždy byl pečlivě ustrojen, elegantní oblek, kapesníček v kapsičce na levé straně hrudníku, vyleštěné boty.

Na svém vzhledu si zakládal.

Společenský oblek vyžadoval i u studentů a studentek při rigorózních zkouškách. Jednou jeden olomoucký medik tonoucí v dluzích se vsadil s kolegy o větší peněžní obnos, že u Maršálka úspěšně absolvuje rigorózum v teplácích. Bylo to pro něj východisko, jak vybřednout z dluhů. Tepláky tenkrát nebyly ještě tak líbivé jako dnes, byly to tlusté neforemné pytle.

Takto oblečen se dostavil ke zkoušce. Samo sebou, když ho profesor spatřil, vrhl na něj zdrcující pohled:

„Prosím vás, co to máte na sobě? Jak jste se mohl takto provokativně nepatřičně obléci?“

Student, když viděl, jak se Maršálek tváří, vyklopil celou pravdu.

Profesor zakroutil znechuceně hlavou, ale v tomto případě byl velkorysý a ke zkoušce jej připustil.

A medik uměl. Připravil se pečlivě, věděl, že to je nezbytné, a tak navzdory oblečení v teplácích složil zkoušku z gynekologie a porodnictví s prospěchem výtečným.

Maršálek měl řadu koníčků, většinou dosti nákladných. Byl pilný návštěvník divadla a měl štěstí, že jak v Brně, tak v Hradci i v Olomouci byly výborné divadelní scény. Miloval hudbu, zvláště klasickou, navštěvoval koncerty Filharmonie, měl rád výtvarné umění, vlastnil i pěknou sbírku obrazů.

A pak auta... Rychlou jízdu miloval a míval vždy ty nejlepší značky. Byl pověstný svým bravurním stylem jízdy (a i bezpočtem dopravních přestupků.) Jednou jej jeho přítel, jeden z vedoucích pracovníků hradeckého dopravního inspektorátu, s nímž Maršálek nejednu sklenku vína vypil, chtěl nějak vytrestat. Chtěl, aby si své počínání při jízdě uvědomil. A když jednou jel profesor Maršálek autem do Prahy, poslal za ním uniformovaného policistu na motorce, aby jej sledoval a zaznamenával všechny jeho dopravní prohřešky. A jen na cestě z Hradce do Chlumce nad Cidlinou, to je asi 25 kilometrů, dopustil se Maršálek 37 dopravních přestupků (jízda přes čáru, překročená dovolená rychlost v obci i mimo ni, předjíždění, kde byl zákaz aj.)

Pana profesora pak tato jízda stála hezkých pár lahví vína a prý se pak polepšil.

S autem je tu ještě jedna historka.

Na nádvoří hradecké nemocnice se potkali dva čelní představitelé hradecké lékařské fakulty, profesor MUDr. Jan Maršálek s druhým velkým Janem, s profesorem očního lékařství MUDr. Vanýskem.

Maršálek vystoupil se svého auta zahraniční značky, obrovitý Vanýsek zastavil svou Jawu 25O, rozkročil se nad ní, jeho dlouhé nohy mu to umožňovaly, a bujaře zavolal:

„Ahoj!“

Maršálek se na jeho motocykl podíval přezíravě:

„Jene, kdy ty se už si pořídíš pořádné vozidlo? Každý člověk má přece dvě oči.“

Vanýsek se usmál svým širokým úsměvem:

„Ty, Honzo, už jsi někdy viděl, aby přišla k očaři panička, strčila mu do kapsy tisícovku a chtěla, aby jí vyškrábl oko?“

Měl i další koníčky: myslivost a rybaření.

Jednou primář Havránek pořádal bažantí hon ve Strážnici v „královské bažantnici“. Honu se zúčastnila řada hostů myslivců – gynekologů. Maršálek, Pachner, Gazárek, Šípek, Slonek, Kříž a jiní. Hon končil „poslední léčí“ ve sklípku s cimbálovou muzikou a s jihomoravským vínem. Nálada u stolů stoupala, vyprávěly se různé myslivecké zkazky a Maršálek se pochlubil, že složil i „korunovaného jelena“, jehož paroží bylo oceněno více než dvěma sty body. Taková trofej vzbudila u všech myslivců oprávněnou závist.

Maršálek měl ale při svém způsobu života také jednu nečekanou vlastnost. Byl někdy překvapivě šetrný jako Skot. Když primář Havránek poprosil asistenta Šípka, aby od každého účastníka bažantího honu vybral peníze na cestovné, a Šípek došel k Maršálkovi, ten se na něj podíval trochu udiveně:

„A to jsou ty autobusy dnes, pane asistente, tak drahé?“

Povídání zakončím ještě dvěmi historkami od zkoušek na hradecké fakultě. Na rozdíl od předešlých pochybuji o pravdivostí té první, ale tak se ke mně dostala. Ukazuje, jak uměl být někdy i sarkastický.

Medik mluvil při rigorózu o vaginální křeči při koitu a přitom řekl:

„V takovém případě bych zavedl násilně prst do rekta.“

Maršálek nehnul brvou a jen se zeptal:

„Komu? Jemu? Jí? Sobě? Nebo snad mně?“

Jindy při zkoušce projevil student hluboké neznalosti z gynekologie a porodnictví. Maršálek se na něj podíval, vytáhl svůj kapesníček z kapsičky, zamával s ním a zdvořile řekl: „Přijďte, prosím za rok. Zatím jste dokonalý vůl.“

MUDr. Svatopluk Káš