CELOŽIVOTNÍ VZDĚLÁVÁNÍ A VYBRANÉ VZDĚLÁVACÍ KURZY PODPORUJÍCÍ KOMPLEXNÍ PŘÍSTUP KE KLIENTOVI

Souhrn

Předkládaný text referuje o nabídce vybraných kurzů pro klinické logopedy v prostředí České republiky. Tyto kurzy mohou klinickým logopedům sloužit jako podpora v orientaci terapie nebo v terapii samotné. Všechny uvedené vycházejí z potřeby komplexní logopedické terapie a přístupu k člověku. Článek rovněž zdůrazňuje potřebu permanentního celoživotního vzdělávání vzhledem k měnícím se podmínkám v souvislosti s rozvojem moderní vědy a techniky.

Klíčová slova:

celoživotní vzdělávání – komplexní přístup – klinický logopéd

Úvod do problematiky

Společnost World Economic Forum zveřejnila studii týkající se budoucího vývoje situace na trhu práce, tzv. Future of Jobs 2018. Zmíněná studie se zaměřuje na úroveň profesních kompetencí zaměstnanců. Vyjadřuje stanovisko, že středoškolské, univerzitní či jiné vzdělání koresponduje s moderní dobou pouze krátkodobě (vlivem rozvíjející se technologie, preciznějších poznatků, diagnostických postupů). V textu je opakovaně zdůrazňována nezbytnost prohloubení profesních kompetencí, kterou studie předpokládá u nadpoloviční většiny zaměstnaných (Future of Jobs, 2018). Prohloubení profesních kompetencí je nedílně spojeno s konceptem celoživotního vzdělávání, úžeji celoživotního učení.

Celoživotní vzdělávání a celoživotní učení

Celoživotní vzdělávání je již několik let významnou složkou rozvoje společností, organizací, spolků, ale i jednotlivců. Na internetových stránkách Asociace klinických logopedů České republiky (dále jen AKL) je uvedeno, že každý zdravotník je povinen se vzdělávat. AKL deklaruje povinnost zajistit svým členům celoživotní vzdělávání a zároveň vydává klinickým logopedům (v případě splnění všech náležitostí) Diplom celoživotního vzdělávání.

Definice celoživotního vzdělávání hovoří o „takových druzích vzdělávání, které doplňují, prohlubují, obnovují nebo rozšiřují znalosti, dovednosti a profesní kvalifikaci. Lze jej realizovat v rámci formálních institucí neformální a informální cestou.“ (Pavlov, 2018) Nesporným bonusem je zvýšení vlastní profesní ceny na pracovním trhu a také úspěšná adaptace na permanentně se měnící podmínky moderní společnosti (úžeji i příslušné profese – klinické logopedie). Celoživotní učení chápe Rabušicová (2006, s. 17) jako veškeré „učební aktivity, které rozvíjejí znalosti, dovednosti, kompetence z hlediska osobního, občanského i sociálního rozvoje a uplatnitelnosti na trhu práce“. Pojem celoživotní učení není uváděn pouze v souvislosti s ekonomickým růstem, ale také s motivací k aktivnímu občanství a sociálnímu začlenění (srov. Veteška, 2014; Bertl, 2016) a v neposlední řadě se snahou o zrovnoprávnění různých znevýhodněných skupin (Bratton, 2014).

Stěžejním prvkem celoživotního vzdělávání je individuální motivace, pestrost učebních/školicích příležitostí a dle Vašutové (2004) i tvorba profesní identity s profesními kompetencemi. Profesní kompetence se utvářejí prostřednictvím:

teoretické přípravy ve všech stupních vzdělávání (dosažení statusu „klinický logoped“ vyžaduje 8 let studia od počátku akademického působení – srov. s dalšími členskými státy Evropské unie),

praktických zkušeností (stáže, praxe),

vlivu profesionálního prostředí (možnost konzultací, účast na pracovních skupinách),

sebereflexí a sebezdokonalováním (příklady dobré praxe, kazuistiky, supervize, praxe založené na důkazech…).

Protože klinická logopedie je vnímána jako interdisciplinární obor, spolupracují kliničtí logopedi ve své praxi s celou řadou dalších odborníků. V rámci klinicko-logopedické diagnostiky a terapie si z uvedeného důvodu nelze vystačit s několika „osvědčenými“ postupy, metodikami (srov. s prakticistickým trendem, o němž píší autoři Eva Škodová a Ivan Jedlička v publikaci Klinická logopedie z roku 2007), které se během let nemění. Obojí uvedené je třeba přizpůsobit klientům tzv. na míru, stejně jako je nutné vnímat každého člověka komplexně. Z tohoto důvodu je nezbytné propojení komplexního vnímání člověka a ideálně transdisciplinární spolupráce.

Diagnostická a terapeutická práce se klientům přizpůsobuje podle Pachera (2017) na základě stanoveného očekávání, diagnózy, věku, formy poskytování atd. (srov. Baštecká; Mach, 2015). Z uvedeného důvodu jsou kurzy celoživotního vzdělávání (srov. nabídku AKL, Institutu postgraduálního vzdělávání ve zdravotnictví) vedeny s akcentem na mezioborové vzdělávání pro komplexní vedení klinicko-logopedické terapie. Nicméně příslušná mezioborová (i mezirezortní) spolupráce skýtá mnohá úskalí, jako je míra časové dotace, financování, kompetentnost, profesní hierarchie… (srov. Hrdá, 2018). Nepřipouštění si všech komplexních souvislostí v terapii není pouze chybou na straně odborníka, ale i klienta (Orel a kol., 2012).

Nadále navštěvuje logopedické ambulance velká většina klientů, kteří logopedii (úžeji i logopedickou terapii) vnímají jako „výuku správných hlásek“. Z vlastní praxe autorky jde o 86 % dotazovaných dospělých tázaných na „zakázku“ při prvním komplexním vyšetření (předvýzkum autorky, který dosud nebyl publikován). Dle Future of Jobs (2018) by udržování, prohlubování, hledání širších souvislostí mělo být odpovědností každého zaměstnance i za cenu vzdělávání po tzv. vlastní ose.

Nástin komplexní logopedické terapie

Vzhledem k šíři oboru klinická logopedie lze z mezioborového vzdělávání jednoznačně doporučit ty vědní disciplíny, se kterými naše profese spolupracuje. Jde zejména o kurzy/semináře z lékařských oborů (neurologie, foniatrie, psychiatrie, pediatrie, neonatologie, ORL, plastická chirurgie, rehabilitační lékařství, ortodoncie apod., srov. nabídku IPVZ), z nelékařských oborů (klinická psychologie, fyzioterapie, ergoterapie, zraková terapie apod.), ze speciální pedagogiky (surdopedie, tyflopedie, psychopedie, somatopedie, etopedie, dramaterapie, muzikoterapie, arteterapie, biblioterapie, poetoterapie), z lingvistických oborů (fonetika, fonologie, lexikologie, morfologie, syntax, pragmatika, sémantika, neurolingvistika, psycholingvistika), z psychologických oborů (poradenská psychologie, lékařská psychologie, psychologie náboženství, psychologie zdraví, psychoterapie); srov. Kerekrétiová, 2016; Zezulková, 2017; Vitásková, 2018. V posledních letech nabývají na významu i alternativní směry, např. Montessori pedagogika, waldorfská pedagogika. Do terapie lze formou relaxačních cvičení zařadit prvky z jógy, poznatky z tradiční čínské medicíny (akupunktura, fytoterapie, čchi-kung apod.), užívání homeopatik a mnohé další.

Určitou výzvou pro kolegy může být i nová verze MKN-11, platná od 1. 1. 2022 (v současné době probíhá překlad 55 tisíc kódovaných položek a dalších souvisejících termínů). MKN-11 svým novým pojetím reflektuje nesporný pokrok ve vědě a medicíně, který se logicky promítne i do diagnostického a terapeutického procesu (ve smyslu větší diferenciace diagnóz, specifičnosti jednotlivých kategorií).

Proto by jednotlivé terapeutické metody měly na sebe navazovat a podporovat jedna druhou. Bazalová dále upozorňuje, že (2014, s. 113): „Při výběru intervence je důležité zohlednit specifika projevů postižení, ale také individuální zvláštnosti klienta. Záleží na dostupné nabídce a míře intervence nejen pro klienta dětského nebo dospělého věku, ale také pro jeho rodinné příslušníky. Jako nejvhodnější se jeví kombinace intervencí zaměřených na více oblastí. Vhodně zvolené přístupy naplňují následující kritéria: včasnost, systematičnost, důslednost, kvalifikovanost, posun vpřed.“

Současně je třeba vnímat proměnu oboru klinická logopedie v souvislosti s komplexním přístupem k osobám všech věkových kategorií a reagovat na ni. Zmíněný celkový přístup má inspirovat nejen klinické logopedy, ale i další pracovníky v rezortu Ministerstva zdravotnictví, aby upustili od tzv. prakticismu současnosti (srov. Meckwen, 2009; Čeledová, Holčík, 2019). Novinkou je také distanční poskytování logopedické péče ve smyslu telepractice nebo teleedukace, vycházející z rozvoje moderních technologií. Klinický logoped může spolupracovat s advokátem jako konzultant, jako soudní znalec, objevuje se i termín forenzní logoped (hodnotí legálnost či nelegálnost postupu, provádí lingvistické analýzy). (Vitásková, 2018)

Z výčtu je patrné, že možností celoživotního vzdělávání existuje nepřeberné množství, klinická logopedie se takto vyvíjí svým emancipačním směrem. Jejich výběr se odvíjí od osobnostního ladění klinického logopeda. Získané poznatky lze využít v teorii jako podklady pro výzkumná šetření, koncepci vzdělávacích kurzů, akademické práce, publikační činnost. Praktická aplikace spočívá ve formě inovativních terapeutických cvičení, tvorbě vlastních cílených vyšetření a – při jejich dostatečném ověření – také standardizovaných testů.

Vybrané kurzy

Pro rozšíření vlastních odborných znalostí a poskytnutí opět o něco komplexnějšího pohledu na diagnostickou a terapeutickou práci pro obor klinická logopedie nabízíme níže stručný výčet několika terapií/přístupů, které může v komplexní praxi klinický logoped využít. Většinu uvedených metod a kurzů autorka textu sama absolvovala, nebo spolupracuje s odborníky, kteří metody provádějí. Pro úplnost je nutné zmínit, že hodnocení přínosnosti popsaných metod/kurzů vychází z pozitivních zkušeností autorky, nikoliv z validních výzkumů vztahujících se k problematice. Motivací pro absolvování většiny z nich byla vlastní potřeba nových informací, postojů, přístupů, které by v pozitivním smyslu slova ovlivnily terapii. Cílem bylo striktně eliminovat závěr terapie ve smyslu „již se dál nedá nic dělat“, případně z pozice odborníka přesvědčit rodinné příslušníky, že „je vše v naprostém pořádku“, s čímž se autorka setkávala při praxích během vysokoškolského studia. Profesně čestným minimem v takového situaci je alespoň odkázání klienta na jiného klinického logopeda, který se danou problematikou zabývá. Druhým dílem motivace a významným zdrojem podnětů byla bezesporu setkání s mnoha odborníky z řad akademických pracovníků, podílení se na vědecko-výzkumné činnosti, studium tuzemské i zahraniční literatury, účast na zahraničních konferencích, zahraniční stáže i vedení akademických prací. Názvy kurzů a jejich využití jsou v textu tučně zvýrazněny.

Mezi první z nich patří Auditory Integration Training (dále jen AIT), program Forbrain a metoda Tomatis. Autorka textu má v péči celkem šest klientů, kteří uvedené programy absolvovali s pozitivním efektem. Programy doplňují rozvoj auditivní percepce nad rámec toho, co je uvedeno v literatuře (zpravidla jde o orientaci, diferenciaci, reprodukci rytmu, audiomotorickou koordinaci, analýzu a syntézu, pozornost, paměť).

AIT je metoda využívající elektronicky modulovanou hudbu pro vyšší efektivitu auditivní percepce a odstranění možných překážek ve sluchovém zpracování. Za zakladatele je považován francouzský lékař Guy Berard (http://ait-czech.cz/cz; citace 9. září 2019).

Využití v klinicko-logopedické terapii: nevyzrálost auditivní percepce, u dětí s opožděným vývojem řeči, s vývojovou dysfázií, s dyslálií, se specifickými poruchami učení.

Forbrain sluchátka jsou určena k přenosu vlastního zpožděného hlasu za účelem zlepšení auditivní percepce. 
Dochází ke korekci vnímání vlastního hlasu (http://arcada-center.com/cs/, citace 9. září 2019).

Využití v klinicko-logopedické terapii: děti s opožděným vývojem řeči, s vývojovou dysfázií, osoby s balbuties, s tumultem sermonis.

V rámci metody Tomatis opět dochází ke zvukové stimulaci prostřednictvím různých druhů zejména vážné hudby. Stimulace je prováděna přístrojem zvaným Elektronické ucho. Z pohledu klinického logopeda jsou nesporně zajímavé deklarované benefity ve smyslu pochopení, vyhodnocení informace v mluveném projevu, stejně jako schopnost lépe diferencovat žádoucí zvuky od nežádoucích (http://www.tomatis-praha.cz/; citace 9. září 2019).

Využití v klinicko-logopedické praxi: děti s opožděným vývojem řeči, s vývojovou dysfázií, s dyslálií.

 

Dalším nesporně přínosným kurzem pro diagnostiku i terapii jsou Deficity dílčích funkcí. Autorka textu s tímto systémem pracuje již osm let. Diagnostický a terapeutický materiál dovede velmi precizně zachytit jakoukoliv nerovnoměrnost ve vývoji. Sleduje se celkem 6 oblastí: vizuální percepce, auditivní percepce, taktilní percepce, serialita, intermodalita, prostorová orientace.

Zároveň každá oblast obsahuje několik úrovní, které musí dítě absolvovat (Pokorná, 2010; Sindelar, 2016). Materiál je komplexní a přináší do praxe opět netradiční úlohy a způsoby rozvíjení výše zmíněných oblastí.

Využití v klinicko-logopedické terapii: u dětí s opožděným vývojem řeči, s vývojovou dysfázií, s dyslálií, se specifickými poruchami učení. U dospělých lze některé části využít v terapii afázie.

Zajímavým prvkem je i tzv. GAPS dieta. GAPS je zkratka z anglického „gut and psychology syndrome“. Velmi stručně hlavní teze této diety spočívá v tom, že bakterie existující ve střevech mají velký vliv na zdravotní stav. U tzv. GAPS lidí trávicí systém funguje pouze částečně, a proto se stává zdrojem toxicity pro celé tělo (Cambell-Mc Bride, 2019). Před zavedením tohoto dietologického opatření je nutná konzultace s praktickým lékařem a nutričním terapeutem. Autorka textu má v péči 6 klientů v dětském věku (3 z nich s diagnózou opožděného vývoje řeči, 1 s vývojovou dysfázií, 1 s ADHD a 1 s poruchou autistického spektra), kteří dodržují tato dietologická opatření. U 5 z nich referují rodiče o pozitivním efektu, progres je patrný i vzhledem k terapii (progres v porozumění, nárůst aktivní slovní zásoby, utlumení stimmingu).

Využití v klinicko-logopedické terapii: postupy například oromotorických cvičení (složení potravin využitelných v rozvíjení oromotoriky) přizpůsobit pokynům lékaře. Klinický logoped by mohl být prvním, který bude rodiče o uvedené dietě informovat jako o možné variantě využitelné v terapii.

Dalším možným doplňkem v klinicko-logopedické terapii může být chirofonetika. V České republice je známa od roku 1976. Funk (2017) uvádí, že chirofonetika vychází z antroposofického náhledu na člověka od Rudolfa Steinera. Základem je pohyb odpovídající příslušnému tahu ke konkrétní hlásce. Tah představuje proudění výdechového proudu vzduchu v dutině ústní při artikulaci dané hlásky. Nastává shoda mezi prouděním vzduchu a taktilním vjemem na zádech (Baur, 2007). Autorka tuto metodu uplatňuje u dětí, které mají hlásku vyvozenu, nicméně ji neumí aplikovat ve formální řeči (vázne identifikace pozice hlásky, oslabení auditivní percepce). Právě v tomto případě funguje taktilní vjem hlásky, případně kombinace s akustickým a vizuálním podnětem.

Využití v klinicko-logopedické praxi: děti s dyslálií, s opožděným vývojem řeči, s vývojovou dysfázií, s dysartrií (rovněž i u dospělých), s dyspraxií.

Nyní se v článku zaměříme na programy rozvíjející percepčně-motorické funkce. Půjde o KUMOT, KUPOZ a MAXÍK.

KUMOT je určen dětem předškolního a mladšího školního věku. Obsahuje náměty jak pro individuální, tak i skupinovou práci. Součástí programu je rozvoj sociálních dovedností, poskytování zpětné vazby i nácvik reagování v konkrétních sociálních situacích. Dle popisu je vhodný pro děti sociálně nezralé, motoricky neobratné, s ADHD. Konkrétně rozvíjí komunikační dovednosti, zlepšuje motoriku a pracuje s prožíváním dětí (https://www.kuprog.cz/; citace 9. září 2019). Pro klinického logopeda jsou přínosné zejména cviky k rozvoji motoriky i cviky pro rozvoj sociální složky (včetně směřování k pragmatické jazykové rovině).

Využití v klinicko-logopedické praxi: děti s ADHD, s mutismem, s dyslálií, s dyspraxií.

Program KUPOZ se využívá u dětí s diagnózou ADHD, s pomalejším psychomotorickým tempem a specifickými vývojovými poruchami učení. Stěžejním prvkem programu je práce v domácím prostředí. KUPOZ lze velmi dobře využít v logopedických ambulancích, pokud je u klientů nutné podpořit efektivnější přístup k práci, prodloužit jejich pozornost, rozvíjet komunikační a sociální dovednosti. Benefity programu jsou progres v psychomotorickém tempu, navýšení mluvního apetitu, rozvoj slovní zásoby a odbourání časového stresu v rámci vyjadřovacích dovedností (https://www.kuprog.cz/; citace 9. září 2019). Autorce se nejvíce osvědčil u dětí s diagnózou ADHD.

Využití v klinicko-logopedické praxi: děti s opožděným vývojem řeči, s dyspraxií, s ADHD, s mutismem.

Posledním zástupcem je program MAXÍK. Při jeho absolvování dochází k nácviku nových pohybových stereotypů (postoj, rovnováha, sezení, dýchání, úchop), rozvoji komunikačních schopností (výslovnost, pojmotvorba, tvoření vět, porozumění), rozvoji dílčích funkcí v rámci vizuální a auditivní percepce, prostorové orientace, seriality, intermodality, dále k rozvoji grafomotorických dovedností a koncentraci pozornosti (http://www.prodys-bubenickova.cz/kurzy.htm; citace 9. září 2019). Opět lze z tohoto programu aplikovat několik inovativních cvičení v rámci komplexní logopedické terapie.

Využití v klinicko-logopedické praxi: pro děti s opožděným vývojem řeči, s dyspraxií, s dyslálií, s nevyhraněnou lateralitou.

Pro práci s dospělými klienty klinický logoped využije i neuroterapii – software REHAcom. Výhodou je poměrně variabilní screeningový software. Systém výsledky vyhodnotí a doporučí terapii s využitím těch terapeutických modulů, které odpovídají potřebám klienta (http://www.neuroterapie.cz/; citace 9. září 2019).

Využití v klinicko-logopedické praxi: dospělí s afázií, kognitivně-komunikační poruchou.

Klinický logoped může dále využít i neurovývojovou stimulaci. Tato terapie je založena na diagnostice tzv. přetrvávajících primárních reflexů. Cílem je provedení správné diagnostiky a následná aplikace příslušných cvičení, která vychází z přirozeného psychomotorického vývoje, vede k jejich inhibici. Uvedená terapie v sobě kombinuje zejména inhibici primárních reflexů, senzorickou integraci, speciální pedagogiku, fyzioterapii, vizuální screening (Volemannová, 2019). Metoda se autorce v praxi velmi osvědčila jak v komplexním pojetí, tak v aplikaci jejích jednotlivých prvků.

Využití v klinicko-logopedické praxi: děti s opožděným vývojem řeči, s dyslálií, s dyspraxií, s fyziologickými dysfluencemi, s ADHD. Lze ji aplikovat u dospívajících/dospělých s balbuties, specifickými poruchami učení.

Relativně nová je biomechanická terapie ostedynamika. Podstatou je terapeutický tlak na kosti klienta, pracuje i s tkáněmi a fasciemi (https://www.archa-dunovi.cz/
osteodynamika/; citace 9. září 2019). Autorka byla přítomna u terapie, kterou podstoupil její klient s diagnózou R 13. Po několika aplikacích byl patrný posun v poloze jazyka i čelisti. Celkově byla terapie rychlejší a efektivnější (nicméně šlo o jeden konkrétní případ bez možnosti porovnání či validního výzkumného ověření). V současné době je přihlášená do kurzu, který se bude realizovat na podzim v roce 2020.

Využití v klinicko-logopedické praxi: děti s dysfagií, s opožděným vývojem řeči, s dyspraxií, s vývojovou dysartrií, s vývojovou dysfázií, s kombinovaným postižením.

Pro práci s dospělými klienty s kognitivně-komunikační poruchou či s klienty s psychiatrickou diagnózou lze využít preterapii. Preterapie vychází z přístupu orientovaného na člověka. Do češtiny lze název volně přeložit jako něco nedirektivního, co předchází klasické terapii. Podstatou preterapie je zrcadlení terapeutem na úrovni verbálních i neverbálních projevů, jehož prostřednictvím je vytvořen kontakt, který musí předcházet každé „navazující“ terapii (Prouty, 2005). Autorka metodu aplikuje zhruba 6 let u dospělých osob, které neprofitují z klasických terapií. Velmi ji využívá pro vytvoření kontaktu s klientem a posléze aplikaci alternativní i augmentativní komunikace, motivaci k sebesycení a prevenci PEG v domovech pro seniory, k celkovému zklidnění klienta a prevenci možné agrese.

Využití v klinicko-logopedické terapii: viz výše.

Předposlední terapeutický přístup je senzorická integrace. Terapie je založena na vztahu mezi chováním člověka a zpracováním smyslových podnětů. Autorka Jean Ayres (2005) chápe senzorickou integraci jako pořadí smyslových vstupů, které jsou nevědomé. Mozek tyto vstupy třídí, uspořádává do celku a člověk může na situace reagovat přiměřeným způsobem. Jde o vjemy z vlastního těla (Emmons, Andersson, 2005). Pokud nastane porucha senzorického zpracování, mozek nesprávně, nekomplexně, nedostatečně zpracovává, třídí, uspořádává smyslové vstupy. Porucha a problémy z ní plynoucí se mohou variabilně projevovat v různých oblastech.

Schaaf, Miller (2005) uvádí následující poruchy senzorického zpracování:

poruchy senzorické modulace,

poruchy senzorické diskriminace,

poruchy na senzorické bázi.

Do této kategorie spadají i poruchy modulace (neschopnost přizpůsobit intenzitu vlastní reakce intenzitě podnětu):

hypersenzitiva,

hyposenzitivita,

senzorické strádání.

Senzorickou integrační terapii může provádět terapeut-odborník. Nutné je rovněž upravené prostředí. V zahraničí je senzorická integrační terapie doménou ergoterapeutů, fyzioterapeutů, speciálních pedagogů, psychologů (Ayres, 2004). V České republice AKL pořádá kurz Prvky senzorické integrační terapie v logopedické praxi. Autorka prvky této terapie používá u dětí s motorickými obtížemi, s obtížemi v stereognozii a také u dětí s nadměrným dávivým reflexem.

Využití v klinicko-logopedické praxi: děti s obtížemi v sebesycení, s ADHD, s dyspraxií, s vývojovou dysfázií, s poruchami autistického spektra.

Poslední zmíněnou terapií je synergická reflexní terapie (dále jen SRT). SRT je komplex manuálních reflexních technik, jejichž synergický efekt vede k prevenci kontraktur a dalších patologických projevů na pohybovém ústrojí. Terapie je určena opět všem osobám ve všech věkových kategoriích (https://www.centrumspirala.cz/kurzy/; citace 9. září 2019). Autorka textu terapii úspěšné využívá při stimulaci orofaciální oblasti, ovlivnění tonu hlavy a krku.

Využití v klinicko-logopedické praxi: u klientů různého věku (kojenec–senior) s kombinovaným postižením, s dyspraxií, s vývojovou dysartrií, s dysartrií, s kognitivně-komunikační poruchou, s obtížemi při sebesycení.

Diskuze

Autorka textu si dovoluje tvrdit, že nadále (nejen) v České republice roste potřeba komplexní terapie. Ruku v ruce s tímto trendem souvisí integrativní pojetí klinické logopedie, kdy tato disciplína využívá znalosti, zkušenosti, techniky či prvky technik z příbuzných oborů. Nutnost rozšiřování profesních kompetencí zmiňují i akademičtí pracovníci ve svých publikacích, např. Kerekrétiová (2016); Vitásková (2016); Bytešníková (2017); Neubauer, Pospíšilová (2017); Hrdá (2018); Neubauer (2018). Všechny výše uvedené kurzy/terapie autorka buď absolvovala, anebo úzce spolupracuje s odborníky, kteří terapii provádějí. V jednom případě čeká na zařazení do semináře.

Potřeba komplexní terapie vyplývá z proměn terapeutické práce (lepší diagnostické metody obecně přinášejí přesnější diagnostiku i náročnější diagnózy). Proměna se týká i terapeutického vztahu vůči klientům různého věku a také jejich rodinných příslušníků. S klienty dětského věku přicházejí zákonní zástupci s různým chápáním logopedické intervence. Do terapeutického vztahu se rovněž promítne životní a výchovný styl rodiny. Nepochybně je třeba brát v potaz i náboženské vyznání. S ideou transdisciplinární spolupráce je nemožné, aby klinický logoped nedisponoval alespoň základním povědomím z příbuzných oborů.

Výčet kurzů se zcela odvíjí od osobních preferencí autorky. Všechna pozitiva a negativa vycházejí z jejích osobních zkušeností (nikoliv z validních výzkumných šetření, což nebylo záměrem textu). Jejich přínos je zejména v možnosti zařazení inovativních prvků do klinicko-logopedické terapie a nastínění náhledu komplexního pohledu na klienta (vnímání příslušné diagnózy z hlediska širších souvislostí). Některé kurzy mohou kliničtí logopedové absolvovat na území České republiky, jiné v zahraničí. V praxi mohou být využity v rámci individuální i skupinové terapie na různých pracovištích. Podnětem pro další výzkumnou činnost by mohlo být validní ověření výše uvedených kurzů.

Závěrem lze říci, že klinický logoped, který se cítí cenným členem v týmu odborníků a zažívá uspokojení z vlastní práce, bude pro klienta největším přínosem.

Shrnutí

Článek v úvodu popisuje nezbytnost celoživotního vzdělávání, resp. celoživotního učení. Výhodou celoživotního vzdělávání v klinické logopedii je jeho variabilita. Pestrost nabízených kurzů je široká (kurzy poskytované AKL, další kurzy poskytované ve zdravotnictví, kurzy v jiných resortech či soukromém sektoru) a klinický logoped si může vybrat na základě vlastních odborných preferencí.

Význam celoživotního vzdělávání neupadá ani v tzv. postmoderní společnosti. Ta je velmi stručně charakterizována odmítáním všeobecných historicky daných principů (zaměření se pouze na úpravu artikulace), prosazováním alternativních způsobů myšlení (alternativní trendy – pedagogika Montessori, alternativní výchovné styly), nutností vnímat nejen svět, ale i člověka v jeho mnohotvárnosti a komplexnosti (Lorenzová, 2016, doplněno o komentáře autorky). Druhá část textu referuje o vybraných vzdělávacích kurzech, které byly zvoleny dle osobních preferencí autorky. Hodnocení efektivity uváděné v textu je striktně subjektivní. Kurzy jsou v textu stručně charakterizovány, je zmíněn jejich benefit pro klinicko-logopedickou praxi a možnosti využití u konkrétních klientů.

Mgr. et Mgr. Petra Křížkovská, Ph.D.

NAŠE logopedie, s.r.o., Peškova 6, 779 00 Olomouc

Tel. 725 883 903

Petra.Krizkovska@seznam.cz