Aktuality z odborného tisku

Pre- and postoperative capecitabine without or with oxaliplatin in locally advanced rectal cancer: PETACC 6 Trial by EORTC GITCG and ROG, AIO, AGITG, BGDO, and FFCD

Schmoll HJ, Stein A, Van Cutsem E et al.

J Clin Oncol 2021; 39 (1): 17–29. doi: 10.1200/JCO.20.01740.

Studie PETACC 6 zkoumala, zda přidání oxaliplatiny k předoperační chemoradioterapii založené na kapecitabinu a pooperační podávání kapecitabinu zlepšuje přežití bez nemoci (disease-free survival – DFS) u lokálně pokročilého karcinomu konečníku. V období 11/2008–9/2011 byli pacienti s rektálním adenokarcinomem do 12 cm od análního okraje, pokročilosti T3/4 a/nebo s pozitivními lymfatickými uzlinami randomizováni do ramene s 5týdenní předoperační chemoradioterapií na bázi kapecitabinu (45–50,4 Gy) následované šesti cykly adjuvantního kapecitabinu, a to buď bez oxaliplatiny (kontrolní skupina 1) nebo s ní (experimentální skupina 2). Bylo randomizováno celkem 1 094 pacientů a 1 068 vhodných pacientů zahájilo léčbu (rameno 1 – 543, rameno 2 – 525), s dokončením protokolární léčby v 68 % (rameno 1) a v 54 % (rameno 2). Vyšší míra nežádoucích účinků stupně 3/4 byla hlášena v experimentálním rameni (14,4 vs. 37,3 % a 23,4 vs. 46,6 % pro neoadjuvantní a adjuvantní léčbu). Při mediánu sledování 68 měsíců bylo v ramenech 1 a 2 pozorováno 157 příhod DFS (HR 1,02; 95% CI 0,82–1,28; p = 0,835). Míra 3letého DFS se nelišila, přičemž v rameni 1 byla 76,5 % (95% CI 72,7–79,9 %), což je více, než se očekávalo, a 75,8 % (95% CI 71,9–79,3 %) v rameni 2. Míra 7letého DFS a celkového přežití (overal survival – OS) se také nelišila, s DFS 66,1 vs. 65,5 % (HR 1,02) a OS 73,5 vs. 73,7 % (HR 1,19) v ramenech 1 vs. 2. Závěrem autoři uvádí, že přidání oxaliplatiny k předoperační chemoradioterapii založené na kapecitabinu a pooperační adjuvantní chemoterapii zhoršuje toleranci a realizovatelnost a nezvyšuje účinnost.

ARTSCAN III: A randomized phase III study comparing chemoradiotherapy with cisplatin versus cetuximab in patients with locoregionally advanced head and neck squamous cell cancer

Gebre-Medhin M, Brun E, Engström P et al.

J Clin Oncol 2021; 39 (1): 38–47. doi: 10.1200/JCO.20.02072.

V této publikaci byl hodnocen výsledek otevřené randomizované kontrolované studie fáze III porovnávající efekt léčby a toxicitu mezi radioterapií (RT) konkomitantně podávané s cisplatinou oproti konkomitantně podávané terapii cetuximab u pacientů s lokoregionálně pokročilým spinocelulárním karcinomem hlavy a krku. Nemocní byli randomizováni v poměru 1: 1, do ramene s intravenózním podáním cetuximabu 400 mg/m² 1 týden před zahájením RT následovaným dávkou 250 mg/m²/týden, nebo do ramene s týdenním intravenózním podáváním cisplatiny 40 mg/m² během RT. Pacienti s nádory T3–T4 byli poté podruhé randomizováni do ramene 1: 1 mezi standardní RT dávkou 68,0 Gy nebo zvýšením dávky na 73,1 Gy. Do studie bylo zařazeno 298 pacientů. Po 3 letech bylo celkové přežití 88 % (95% CI 83–94 %) a 78 % (95% CI 71–85 %) ve skupinách s cisplatinou a cetuximabem (HR 1,63; 95% CI 0,93–2,86; p = 0,086). Kumulativní výskyt lokoregionálních selhání po 3 letech byl 23 % (95% CI 16–31 %) vs. 9 % (95% CI 4–14%) pro skupinu s cetuximabem ve srovnání s cisplatinou (Grayův test; p = 0,0036). Dávková eskalace RT v nádorech T3–T4 nezvýšila lokální kontrolu. Zá se, že cetuximab je inferiorní proti cisplatině, pokud jde o lokoregionální kontrolu při souběžné léčbě RT u pacientů s lokoregionálně pokročilým spinocelulárním karcinomem hlavy a krku. Je třeba dalších studií k identifikaci možných podskupin, které mohou mít prospěch ze současné léčby cetuximabem.

Phase III, randomized study of dual human epidermal growth factor receptor 2 (HER2) blockade with lapatinib plus trastuzumab in combination with an aromatase inhibitor  in postmenopausal women with HER2-positive, hormone receptor-positive metastatic  breast cancer: updated results of ALTERNATIVE

Johnston SR, Hegg R, Im SA et al.

J Clin Oncol 2021; 39 (1): 79–89. doi: 10.1200/JCO.20.01894.

Cílení na receptor 2 lidského epidermálního růstového faktoru (HER2) plus endokrinní terapie (ET) zlepšily klinický efekt u HER2 pozitivního hormonálně (HR) pozitivního metastatického karcinomu prsu (MBC) oproti samotné ET. Duální blokáda HER2 zvyšuje klinický přínos oproti monoblokádě HER2. Studie ALTERNATIVE hodnotila účinnost a bezpečnost duální blokády HER2 plus inhibitoru aromatázy (AI) u postmenopauzálních žen s HER2-pozitivním / HR-pozitivním MBC, které dostaly předchozí ET a předchozí (neo) adjuvantní 1. linii léčby trastuzumabem (TRAS) plus chemoterapii. Pacientky byly náhodně rozděleny (1: 1: 1)  k užívání lapatinibu (LAP) plus TRAS plus AI, TRAS plus AI nebo LAP plus AI. Do této analýzy bylo zahrnuto 355 pacientek: LAP plus TRAS plus AI (n = 120), TRAS plus AI (n = 117) a LAP plus AI (n = 118). Základní charakteristiky byly vyvážené. Bylo pozorováno lepší přežití bez progrese (progression-free survival – PFS) u LAP plus TRAS plus AI vs. TRAS plus AI (medián PFS 11 vs. 5,6 měsíce; HR 0,62; 95% CI 0,45–0,88; p = 0,0063). Medián PFS s LAP plus AI vs. TRAS plus AI byl 8,3 vs. 5,6 měsíce (HR 0,85; 95% CI 0,62–1,17; p = 0,3159). Časté nežádoucí účinky (u ≥ 15 % pacientek) pro LAP plus TRAS plus AI, TRAS plus AI a LAP plus AI byly průjem (69, 9 a 51%), vyrážka (36, 2 a 28 %), nauzea (22, 9 a 22 %) a paronychie (30, 0 a 15 %), většinou stupně 1 nebo 2. Duální blokáda HER2 s LAP plus TRAS plus AI vykázala vyšší přínos PFS oproti TRAS plus AI u pacientek s HER2-pozitivním / HR-pozitivním MBC. Tato kombinace nabízí efektivní a bezpečný alternativní léčebný režim bez chemoterapie pro tuto populaci pacientek.

Randomized phase III KEYNOTE-181 study of pembrolizumab versus chemotherapy  in advanced esophageal cancer

Kojima T, Shah MA, Muro K et al.

J Clin Oncol 2020; 38 (35): 4138–4148. doi: 10.1200/JCO.20.01888.

Pacienti s pokročilým karcinomem jícnu mají špatnou prognózu a omezené možnosti léčby po 1. linii chemoterapie. V této otevřené studii fáze III bylo 628 pacientů s pokročilým nebo metastatickým spinocelulárním karcinomem nebo adenokarcinomem jícnu, u kterých došlo k progresi po jedné linii předchozí léčby, rozděleno (1: 1) do ramene s pembrolizumabem 200 mg každé 3 týdny až 2 roky nebo do ramene s chemoterapií (dle zkoušejícího: paklitaxel, docetaxel nebo irinotekan). Při závěrečné analýze provedené 16 měsíců poté, co byl náhodně přidělen poslední pacient, bylo celkové přežití (overall survival – OS) prodlouženo u nemocných s pembrolizumabem oproti chemoterapii při PD-L1 s kombinovaným pozitivním skóre (combined positive score – CPS) ≥ 10 (medián 9,3 vs. 6,7 měsíce; HR 0,69; 95% CI 0,52–0,93; p = 0,0074). Odhadovaná 12měsíční míra OS byla 43 % (95% CI, 33,5–52,1 %) u pembrolizumabu vs. 20 % (95% CI 13,5–28,3 %) při chemoterapii. Medián OS byl 8,2 vs. 7,1 měsíce (HR 0,78; 95% CI 0,63–0,96; p = 0,0095) u pacientů se spinocelulárním karcinomem a 7,1 vs. 7,1 měsíce (HR 0,89; 95% CI 0,75–1,05; p = 0,0560) u všech pacientů. Nežádoucí účinky související s léčbou stupně 3–5 se vyskytly u 18,2 % pacientů s pembrolizumabem a u 40,9 % u pacientů, kteří podstoupili chemoterapii. U pacientů s PD-L1 CPS ≥ 10 pembrolizumab jako terapie 2. linie pro pokročilý karcinom jícnu prodloužil OS v porovnání s chemoterapií, a to s menším počtem nežádoucích účinků souvisejících s léčbou.

Cancer prevention with aspirin in hereditary colorectal cancer (Lynch syndrome),  10-year follow-up and registry-based 20-year data in the CAPP2 study: a double-blind, randomised, placebo-controlled trial

Burn J, Sheth H, Elliott F et al.

Lancet 2020; 395 (10240): 1855–1863. doi: 10.1016/S0140-6736 (20) 30366-4.

Lynchův syndrom je spojen se zvýšeným rizikem zhoubných nádorů, zvláště nádorů tlustého střeva, konečníku a endometria. Této dvojitě zaslepené randomizované studie CAPP2 se účastnilo 861 pacientů ze 43 mezinárodních center po celém světě (707 (82 %) z Evropy, 112 (13 %) z Australasie, 38 (4 %) z Afriky a 4 (< 1 %) ze severní a jižní Ameriky s Lynchovým syndromem, kteří byli náhodně rozděleni do ramene s užíváním 600 mg aspirinu denně nebo placeba. V období od ledna 1999 do března 2005 zahájilo léčbu 937 vhodných pacientů průměrného věku 45 let; 427 (50 %) účastníků dostávalo aspirin a 434 (50 %) placebo. Účastníci byli sledováni nejméně 10 let, což odpovídá přibližně 8 500 osoboroků. U 40 (9 %) ze 427 účastníků, kteří dostávali aspirin, se vyvinul zhoubný nádor tlustého střeva ve srovnání s 58 (13 %) ze 434 účastníků, kteří dostávali placebo. Analýza proporcionálních rizik Cox-to-treat odhalila významně snížený poměr rizik (hazard ratio – HR), a to 0,65 (95% CI 0,43–0,997; p = 0,035) pro podávání aspirinu oproti placebu. Negativní binomická regrese, která zohledňuje více primárních událostí, poskytla poměr míry výskytu (incidence rate ratio – IRR) 0,58 (0,39–0,87; p = 0,0085). Analýzy podle protokolu omezené na 509 osob, které dosáhly 2leté intervence, poskytly HR 0,56 (0,34–0,91; p = 0,199) a IRR 0,50 (0,31–0,82; p = 0,0057). Nekolorektální zhoubné nádory Lynchova syndromu byly hlášeny u 36 účastníků, kteří dostávali aspirin a u 36 účastníků, kteří dostávali placebo. Analýza podle protokolu ukázala významně snížené celkového rizika pro skupinu s aspirinem (HR 0,63; 0,43–0,92; p = 0,018). Nežádoucí účinky během intervenční fáze mezi skupinami s aspirinem a placebem byly podobné. Tato studie podporuje prevenci vzniku kolorektálního karcinomu prostřednictvím aspirinu u Lynchova syndromu.

Články vybrala a komentovala

MUDr. Jana Halámková, Ph.D.

Klinika komplexní onkologické péče MOÚ, Brno