Životní jubileum MUDr. Emy Aleny Kubíkové-Kouřilové, CSc.

V uplynulém roce 2010 jsme zaznamenali významné životní jubileum této naší milé kolegyně, která se po několikaleté činnosti v transfuzní službě a imunohematologii věnovala po většinou své odborné činnosti dětské imunologii, imunohematologii a hematologii, a to převážně ve Výzkumném ústavu pediatrickém v Brně

MUDr. Kubíková-Kouřilová se narodila 1. června 1925 v Kroměříži, v rodině středoškolského profesora biologie a tělovýchovy jako nejstarší ze tří dcer. Otec, gymnazijní profesor biologie a tělocviku a nadšený Sokol, ji již v dětství vedl k lásce a obdivu k živé i neživé přírodě a směroval ke sportu a pohybu vůbec. Celá rodina „sokolovala˝ s přetržkou v době protektorátu až do zrušení Sokola v padesátých letech. Malá Alena ráda a hodně lyžovala, hrála tenis a pěstovala cyklistiku, jezdila na skautské tábory. Tatínek byl houslista a trumpetista samouk, maminka výborná klavíristka s krásným hlasem, takže se doma „muzicírovalo˝, což vedlo k její celoživotní lásce k hudbě. Rodiče jí umožňovali výuku ve hře na klavír a v sólovém zpěvu. Láska k pohybu, přírodě a hudbě jí zůstala.

Reálné gymnázium začala studovat již v rodné Kroměříži, moravských Athénách. Ve středoškolských studiích pokračovala od r. 1938 v Brně na známém III. reálném gymnáziu, kde absolvovala i taneční.

Maturovala ve válečném roce 1943, tehdy již povinně z němčiny. Již od malička vštěpoval pan prof. Kouřil své dceři Aleně myšlenku, že bude lékařkou, takže si jiné budoucí profesní zaměření ani nepřipustila. Avšak vzhledem k tomu, že vysoké školy byly od r. 1939 uzavřeny, nastoupila po prázdninách téhož roku na střední sociální školu.

Po půl roce se však stala pomocnou zdravotní sestrou v laboratoři interní kliniky v tehdejší Zemské nemocnici U sv. Anny v Brně. Toto umístění dávalo jistou naději uchránit se totálního nasazení na práci v Německu. Na tomto pracovišti se seznámila se základy hematologických vyšetřovacích metod a poznávala práci v laboratoři, zejména díky několika skvělým spolupracovníkům, medikům z uzavřené lékařské fakulty. Podmínky práce byly však stresující. Klinika byla totiž v té době vedena SS-Obergruppenführerem Dr. Markwardtem. Byli zde vyšetřováni i političtí vězni z brněnských Kounicových kolejí, používaných jako věznice. Podání chleba nebo úprava laboratorních výsledků ve prospěch vězněného dávaly pocit, že i tímto způsobem lze udělat něco proti hrůzám nacismu. Ihned po ukončení války, již v červnu 1945, se Alena Kouřilová zapsala na lékařskou fakultu Masarykovy univerzity v Brně, kde také v červnu 1950 promovala. Během studia téměř dva roky pracovala jako pomocná vědecká síla na I. interní klinice prof. MUDr. Miloše Štejfy st.

Po promoci nastoupila v červenci 1950 jako lékařka na nedávno založenou transfuzní stanici v brněnské Fakultní nemocnici, kterou tehdy vedl primář Kidery, pozdější první ředitel Ústavu hematologie a krevní transfuze. Záhy po Dr. Kiderym se však ujala vedení pracoviště prim. MUDr. L. Bílková, pod jejímž vedením se připravila Dr. Kubíková k atestaci z hematologie a transfuzologie, kterou složila v r. 1954 mezi vůbec prvními atestujícími lékaři tohoto nově ustaveného oboru. V důsledku těžkého onemocnění prim. Bílkové byla Dr. Kubíková zanedlouho jmenována stálou zástupkyní primáře a po úmrtí paní primářky v r. 1956 byla pověřena vedením transfuzního oddělení a odborným dohledem na výstavbu nové budovy TS na brněnském Žlutém kopci. Stala se tak jednou ze zakladatelek transfuzní služby u nás.

Po dokončení stavby a po nástupu Dr. Malasky do funkce primáře v nové budově transfuzní stanice se mohla Dr. Kubíková věnovat plně budování imunohematologických laboratoří, které v té době díky jejímu úsilí a také nadšení a píli ostatních pracovníků dosáhly vysoké úrovně.

Tehdy také navázalo toto pracoviště úzké pracovní kontakty s kardiochirurgií prof. Navrátila a podílelo se na úspěšnosti prvních operací v mimotělním krevním oběhu. Dr. Kubíková učila svůj obor na zdravotnické škole, v rámci interny přednášela medikům kapitoly o hemoterapii a věnovala se soudně znalecké činnosti při paternitních sporech.

Dr. Kubíková vychovala a pozitivně ovlivnila řadu mladších pracovníků, lékařů, vysokoškoláků i středních zdravotníků. Mohla jim být příkladem i po stránce charakterové, ve svém smyslu pro čest, pravdu a spravedlnost, který jí byl dán zejména prostředím, v němž vyrůstala v dětství a mládí.

Po mateřské dovolené využila nabídky a v roce 1963 nastoupila do nově vznikajícího Výzkumného ústavu pediatrického v Brně, v němž vzniklo také oddělení imunohematologie a imunogenetiky. Toto oddělení vybudovala a vedla až do odchodu do důchodu v r. 1987.

V roce 1968 obhájila kandidátskou práci na téma „Imunohematologická problematika mimotělního oběhu krevního˝.

Během jejího dlouholetého působení ve VÚP Brno se profiloval samostatný obor klinické i laboratorní imunologie, takže se pracoviště věnovalo kromě klasické imunohematologie i problematice imunologické, například lymfocytární subpopulace zde byly vyšetřovány již v průběhu sedmdesátých let.

Dr. Kubíková se však věnovala i morfologické hematologické diagnostice ve spolupráci s II. dětskou klinikou FDN již v době před vznikem hematologického oddělení ve Fakultní dětské nemocnici v r. 1978 a poté ve spolupráci s tímto novým OKH.

Svou publikační a přednáškovou činností se aktivně účastnila odborného života. Uveřejnila kolem osmdesáti publikací v našem i zahraničním odborném tisku a přednesla stejné množství přednášek. Vesměs se zabývaly imunohematologickými a imunologickými problémy, souvisejícími s hemoterapií, s dětskými chorobami a v neposlední řadě s malignitami dětského věku, zejména s onkohematologií. Její práce „Distribuce lymfocytů T a B u dětských chorob˝ byla uveřejněna v Časopise lékařů českých již počátkem r. 1979 a v témže roce vyšla tamtéž společná práce II. dětské kliniky Fakultní dětské nemocnice v Brně a VÚP: Habancová, Kubíková, Stejskal: „Lymfocytární subpopulace u akutních dětských leukémií a jejich klasifikace˝. Pokud je nám známo, byly to práce v naší pediatrické onkohematologii a imunologii prioritní. Publikace z jiných našich pediatrických pracovišť na toto téma byly publikovány až v roce 1983.

S manželem, docentem preventivní medicíny, má paní doktorka dvě děti, dceru ekonomku a syna stomatologa. Dvě vnučky a vnuk jí naplňují život radostí a úsměvy.

Avšak ani po odchodu do důchodu nezůstává profesně nečinná. Po krátké přetržce, v níž se věnovala převážně svým vnoučatům, dochází pravidelně na oddělení dětské hematologie pracoviště dětské medicíny FN v Brně (Dětské nemocnice), kde se věnuje morfohematologické diagnostice a donedávna i vedení knihovny.

Přejeme jí do dalších let mnoho zdraví, radosti z vnoučat, koncertů klasické hudby, ale i z jiných zálib, k nimž patří i manuální práce, a aby její životní elán i nadále neutuchal.

Svatopluk Valníček