Rozhodnutí stát se patoložkou nelituji

MUDr. Andrea Felšöová je absolventkou 2. lékařské fakulty Univerzity Karlovy. Po ukončení studia v roce 2020 nastoupila na Ústav histologie a embryologie 2. LF UK a ve stejnou dobu započala na ústavu i své postgraduální studium po vedením MUDr. Jiřího Uhlíka, Ph.D. Na ústavu působí jako odborný asistent histologie a embryologie při výuce pregraduálních studentů. V únoru roku 2021 začala pracovat na částečný úvazek na Oddělení klinické a transplantační patologie v Institutu klinické a experimentální medicíny.

Milá Andreo, děkuji ti, že jsi přijala mé pozvání k rozhovoru. Začneme obligátní otázkou - proč zrovna patologie? Byl to tvůj vysněný obor už na medicíně, nebo až pozdější rozhodnutí? Uvažovala jsi i o jiných oborech?

Děkuji za pozvání. Myslím, že myšlenka patologie se ve mně rodila už během studia, i když jsem si to mnohdy nechtěla přiznat. Ráda jsem stážovala na klinikách, ale taky jsem chodila pravidelně demonstrovat na hodiny histologie a na anatomické pitvy, a doučovat mladší studenty. V posledním státnicovém ročníku jsem byla nerozhodná a posílala jsem žádosti na patologie a pediatrické kliniky zároveň.

„Jaký obor si zvolila?“

„Patologie, nebo pediatrie“

„To jsou ale dost vzdálené obory ne?“

„Ano.“

Po vnitřním boji následoval neúspěch, při kterém jsem nedostala očekávanou odpověď ani na jednu z mých žádostí, většinou bez pozvánky na pohovor. Naštěstí jsem měla možnost nastoupit na Ústav histologie a embryologie 2. LF UK pod vedením dr. Uhlíka, kde jsem předtím během studia pracovala tři roky jako lektorka histologie. Teď vím, že to bylo jedno z nejlepších rozhodnutí, kde jsem našla silnou podporu pro svůj rozvoj a zároveň práci, která mě baví a která mě dovedla k patologii.

Svoji patologickou kariéru jsi zahájila trochu netradičně na Pracovišti klinické a transplantační patologie v Institutu klinické a experimentální medicíny, tedy na poměrně úzce specializovaném oddělení se specifickou, z velké části nenádorovou problematikou. Jaké zatím vidíš přínosy a nevýhody práce na takto vyprofilovaném pracovišti?

Jako velký přínos vidím přístup vedoucího dr. Vosky a podporu kolektivu, která mi v rámci prvních měsíců umožnila kompletní zapojení do chodu pracoviště. Problematika, které se věnuje patologie v IKEM je pro mě zajímavá a chtěla bych se v ní postupem času víc najít a specializovat. Zatím se ale nestíhám učit ani základy, pořád si přijdu že hodně zaostávám, ale to je snad součástí dlouhého procesu učení. Začátky na patologii jsou postupné a nevýhodu úzkého spektra začínám vnímat až po roku práce, kdy bych se chtěla začít potkávat víc s nádorovou patologií.

Stihla jsi už najít zalíbení v některé oblasti patologie, o které si dokážeš představit, že bude v budoucnu tvojí subspecializací?

Mé zalíbení se hodně odvíjí od toho, čemu se právě věnuji. Dokáži si představit, že se zaměřím na kteroukoli oblast. Gastrointestinální trakt včetně jater vždy představoval kapitolu, na kterou jsem se těšila na interně i na chirurgii, takže se možná časem zapomenu někde v této oblasti. Ale nic neslibuji, je to ještě daleká cesta.

Jak už bylo zmíněno, kromě úvazku v IKEM působíš i jako vědecký pracovník na Ústavu histologie a embryologie 2. LF UK, kam jsi předtím docházela několik let i jako studentka. Podílíš se i na výuce pregraduálních studentů. Pomohla ti znalost histologie ve tvých patologických začátcích? A naopak, setkáváš se občas s protichůdnými informacemi ve výuce histologie a tím, co se nyní dozvídáš jako patolog?

Znalost histologie, embryologie a částečně i anatomie mi nastavila silný odrazový můstek. Od začátku jsem se uměla zorientovat v tkáních a v stavbě orgánů což rozhodně pomůže při posuzovaní patologie. Výuka mladších kolegů mě hrozně baví a myslím, že pomáhá stejně mně jako i jim. Ve výuce jsem transparentní, baví mně otázky, na které neznám odpověď, a občas si ze sebe udělám srandu. Potřebuji ale silnou odezvu a hodina je přímo závislá na spolupráci studentů. Myslím, že celá výuka histologie by se měla odvíjet od toho s čím se student setká dále ve svých pokrocích a co bude potřebovat pro pochopení patologie v dalším studiu. Občas se histologické a patologické cesty rozcházejí, ale častěji se spojují a k tomu bych taky v budoucnu mohla přispět.

Na ústavu histologie působíš i jako postgraduální studentka. Přibliž nám trochu svůj výzkum.

Mezi hlavní činnosti ústavu ve spolupráci s Pediatrickou klinikou v Motole již několik let patří diagnostika primární ciliární dyskineze (PCD). Jedná se o geneticky podmíněné onemocnění postihující převážně dýchací cesty, způsobené nefunkčností řasinek, pohyblivých apikální specializací buněk. Na začátku studia jsem se věnovala diagnostice PCD a zdokonalování kvantitativní analýzy tohoto onemocnění. Mým dalším cílem bude bližší popis sekundárních vad řasinek. Odlišení sekundárních vad od primárních je nedílnou součástí diagnostiky PCD. Myslím, že jsme velmi schopná PCD skupinka a jsem vděčná, že se na diagnostice a výzkumu mohu podílet.

Jsi velmi schopnou grafičkou. Ostatně, tvoje nákresy zdobí několik odborných publikací, včetně jednoho z doškolovacích článků v minulém čísle časopisu. Co tě k tomuto koníčku přivedlo? A nebojíš se, že tě postupem času zavalí žádosti ze stran patologů a klinických lékařů o ilustrace odborných monografií? Zvlášť po uveřejnění tohoto rozhovoru. :-)

„Několik odborných publikací“, to v překladu znamená asi tak dvě? :D Ke kreslení mě přivedli rodiče, oba kreslí a pamatuji si, jak můj táta trávil čas kreslením pohádkových postav na stěny v našem dětském pokoji, který jsem sdílela se starší sestrou Simonou. Moje sestra, nyní už úspěšná dermatoložka v Praze, kreslila i několik hodin denně, pamatuji si její úžasnou sbírku nakreslených pokémonů. Já jsem po tatínkovi pobrala kreslení po stěnách a rozvíjet jsem se začala až s grafickým tabletem před nedávnou dobou. Z toho, že mě zavalí žádosti strach nemám, jednoduše proto, že kreslím jen když se pro něco nadchnu.

Nevýhodou našeho oboru je nutnost invazivního odběru vzorku. Každý patolog ke své práci potřebuje, aby se „píchlo nebo řízlo“ do pacienta. Vcelku logická je tak kontinuální snaha o zkvalitnění neinvazivní diagnostiky, nalézání nových neinvazivních biomarkerů onemocnění a také zlepšení radiologických přístrojů, které už v dnešní době dokáží zobrazit tkáně na úrovni buněk. Zároveň jsme v posledních letech svědky rozvíjející se digitalizace patologie a postupné implementace digitální analýzy obrazu a strojového učení jak do výzkumu, tak i do běžné bioptické diagnostiky. Někteří patologové (mezi které se řadí i autor tohoto rozhovoru) dokonce zastávají názor, že digitálně augmentovaná histopatologická diagnostika je jediná cesta, jak patologii i do budoucna udržet statut stěžejního diagnostického medicínského oboru, přinejmenším v některých oblastech. Ty máš kladný vztah k počítačům a technologiím obecně. Vnímáš tuto změnu spíše pesimisticky, nebo ji naopak vítáš?

Digitalizaci patologie vítám s otevřenou náručí a chci jí běžet naproti. Je to přesně tak, jak to píšeš. Patologie je krásná, a dokážu strávit hodnocením skel hodiny, ale tak trošku doufám, že budu svědkem téměř plné automatické analýzy obrazu. Sama jsem své postgraduální studium začala tvorbou automatické analýzy řasinek na histologii. Nebyl v tom nějaký šlechetný záměr, prostě jsem na manuální kvantitativní analýzu hrozně líná, ale nakonec se z toho vylíhnul celkem zajímavý projekt. Můj kladný vztah k technologiím lze vysvětlit tím, že se nebojím mačkat čudlíky. Občas je to i na škodu. Věnuji se i tvorbě výukových animovaných videí, a kdybych nestudovala medicínu, umím si představit, že bych zůstala u grafické tvorby.

Obor patologie je v laické, a bohužel někdy i v odborné veřejnosti zatížený řadou předsudků a stigmat z minulosti. Jak reagovalo tvé nejbližší okolí na rozhodnutí stát se patoložkou? Slýcháš často otřepané poznámky o „pitvání mrtvol“, nebo máš pocit, že se povědomí o našem oboru zlepšuje?

Nejbližší okolí reagovalo velmi kladně. Mám úžasnou rodinu a přátelé, kteří mě vždy podporovali. Údiv a zděšení lidí mimo medicínu si trošku užívám, je to vždy zábavná konverzace. Jediné, co mě vnitřně donutí k rychlému vzdělávacímu kurzu v oblasti patologie, je otřepaná poznámka, že už alespoň nikomu neublížím. To mě vždy píchne u srdce i když si tomu lehce zasměju. V dnešní době je naštěstí čím dál tím více aktivních „influencerů“ i v oblasti patologie, a i díky tomu se povědomí o tomto oboru v široké společnosti zlepšuje.

Práce patologa v IKEM, věda a výzkum na ústavu histologie, výuka studentů. Máš vůbec čas na sebe a své koníčky? Čemu se věnuješ, když zrovna nepracuješ?

Ráda chodím na brusle, ať už v létě nebo v zimě na led, na kolo, pravidelně do posilovny. V létě si ráda zahraji s kamarády plážový volejbal (netvrdím že mi to jde) a poslední rok jsem propadla lezení na stěnu. Miluji turistiku, na můj vkus se jí věnuji až žalostně málo. Na sport si ale čas vždy najdu, jinak bych se u mikroskopu rozpadla. Jsem velmi sociální člověk a těžko odmítnu setkání s přáteli. Obecně se ráda bavím a poznávám nové lidi. Když mám nabitý den, nutí mě to fokusovat se na práci v určitém omezeném čase a vyhovuje mi to. Zvykla jsem hrát na klavír a učím se na kytaru, žádný velký muzikant ale nejsem. Ano, a ráda kreslím a tvořím. Pravidelně mívám líné dny, kdy nejsem schopna udělat vůbec nic jenom koukat na seriály u dobrého jídla.

-of-