50 let historie časopisu Česko-slovenská patologie

Jak přesně vznikla myšlenka založit první československý časopis patologie studiem v archivu už zjistit bohužel nelze. Lze tam však najít mnoho zajímavého, z dnešního pohledu někdy půvabného, jindy zase až úsměvného, a nasát dobovou atmosféru nejen v našem oboru, ale i ve společnosti jako takové.

Následující text si neklade za cíl být plnohodnotným historickým dokumentem mapujícím detailně odbornou i společenskou stránku padesátileté historie našeho periodika. To ani nejde - do dnešních dní vyšlo v časopise Česko-slovenská patologie téměř 1700 odborných článků. Spíše bychom se rádi podělili o naše postřehy, které jsme nabyli během hodin strávených v archivu.

Historie našeho časopisu se dá rozdělit do jednotlivých etap, které obsahově i formálně odráží rukopis jednotlivých šéfredaktorů.

BLAHOSLAV BEDNÁŘ

šéfredaktorem časopisu od 1. do 24. ročníku (1965-1988)

Časopis vyšel poprvé roku 1965 jako nový čtvrtletník, v čele jehož redakce stanul jako šéfredaktor prof. Blahoslav Bednář (vedle předsedy redakční rady prof. Václava Jedličky a tajemnice redakce prof. Dagmar Benešové), s úvodníkem „Nástin programu Československé patologie“ (obr. 1,2). Vydavatelem (tj. vlastníkem) i nakladatelem časopisu bylo státní zdravotnické nakladatelství Avicenum.

K časopisu Československá patologie se přidal už od jeho prvního čísla jako samostatná příloha časopis Soudní lékařství, který do té doby vycházel jako příloha časopisu Kriminalistický sborník. Časopis byl navíc v prvních ročnících společný pro patologické anatomy i pro patologické fyziology, kteří měli také své zastoupení v redakční radě. V prvních ročních byla první dvě čísla věnována patologické anatomii, články v číslech 3 a 4 byly patofyziogické. Toto přesné rozdělení se však v průběhu několika málo let setřelo a články se začaly prolínat. Navíc, patologicko-anatomické texty začaly postupně výrazně početně převažovat, až nakonec patofyziologie z našeho časopisu postupně zmizela úplně - z obsahu i z redakční rady.

První čísla časopisu (vlastně skoro celý první ročník) byla věnována hepatitidám (autory tohoto textu nejvíce zaujal článek v prvního čísle z pera B. Bednáře a E. Schöna „Pokusná hepatitida vyvolaná virem Motol“ :-)). Jak je v časopise později informováno, prof. Bednář získal za sérii těchto článků státní cenu. Od 2. ročníku začínají být čísla obsahově pestřejší, ale i nadále se vyskytují monotematické celky - druhý ročník byl věnovaný převážně kardiovaskulární patologii (v této sérii jsou i první články budoucího šéfredaktora I. Šteinera), 4. ročník byl pak převážně neuropatologický.

Zkraje mezi autory článků dominovali pracovníci Hlavova ústavu, který v té době prof. Bednář vedl, postupně se však autorská obec rozšířila a příspěvky přicházely z většiny významných českých i slovenských pracovišť patologie. Co lze vzhledem k politickému kontextu oné doby považovat za milé překvapení, byla poměrně hojná autorská účast světových odborníků zvučných jmen - během prvních deseti ročníků (zejména pravda kolem roku 1968) se zde objevují texty věhlasného neuropatologa Kurta Jelingera, či Blackwooda z Londýna, Schwarze z Ohia či Beckera z Hamburgu.

Jen za prvních deset let existence časopisu se podařilo redigovat a vydat více než 500 odborných článků.

10. ročník otevíral B. Bednář úvodníkem „Do slavného roku 1975 s otevřením druhé desítky Československé patologie“. Jubilejní ročník byl věnován nejen odborné problematice, ale přinesl také řadu článků, které se zamýšlely nad stavem tehdejší patologie a diskutovaly návrhy na novou koncepci oboru. Objevily se i eseje o společenském postavení patologů

... Již před 50 lety řekl Levaditi profesoru Hlavovi: „Patologických anatomů jako jste Vy, bohužel, již dnes nemáme. Tvrdší časy a stálý boj o rychlé uchvácení blahobytu odňaly naší mládeži trpělivost sklánět se nad mrtvolou a odnímat jí tajemství smrti“. Tato slova platí dodnes, ač by tomu již být nemělo... mladí lékaři často z patologie odcházejí na ekonomicky výhodnější obory; roli zde hrají hlavně placené služby a pozornosti od nemocných...

V závěru této eseje jsou diskutovány i možné cesty ke zvýšení materiální a společenské úrovně patologů, například i:

... význam mají i osobní vlastnosti ... vzhledem ke svému pracovnímu zařazení jsme hodnoceni mimo jiné též podle zevnějšku a vystupování!

L. Peychl, J. Peychlová: Společenské postavení patologů, č. 2, 1975 (celý text v příloze).

Text B. Bednáře „Bioptická stanice před 50 lety a dnes“ zase popisuje postupný rozvoj bioptického vyšetřování v našich zemích od založení charitativního „Spolku pro zkoumání a potírání zhoubných nádorů“ v roce 1904 (celý text v příloze).

... je téměř neuvěřitelné, že před pouhými 50 lety bylo nutné bioptickému vyšetřování dělat propagandu. Bylo třeba lékařské veřejnosti zdůvodnit nutnost biopsie a vysvětlit obtíže, které existují při odečítání operačních nálezů prostým okem.

V malebných popisech členů tehdejší bioptické stanice se vzpomíná několika významných členů:

... zejména dr. Jaromír Nečas, který pro nás děti z Klimentské ulice, představoval studené ucho a škrábavý plnovous, rozprostřený na našich nachlazených zádech...

... zdravotní rada Nečas nelenil přivítat do služeb Bioptické stanice ani tak nepatrného nového člena, jímž byl mladý nový asistent.

B. Bednář: Bioptická stanice před 50 lety a dnes, č. 3, 1975

Kromě původních prací se v časopisu začaly objevovat i další rubriky - recenze knih, osobní sdělení, či články z historie patologie včetně (dnes půvabných) historických dokumentů, jak lze například opáčit při čtení dopisu prof. Šikla prof. Hlavovi ve 4. čísle z roku 1971 (obr. 3). Poměrně populární byly zprávy z různých kongresů. Většinou byly psány překvapivě otevřeně a živým jazykem, nechyběla ani slova kritiky. Z dnešního pohledu jsou tyto zprávy jedinečnou dokumentací stavu odborné společnosti patologů té doby a určitě stojí za přečtení.

... Úvodní ceremoniál se neobešel bez španělských přednášek, které bylo dosti těžké vyslechnout pozorně na nebezpečně pohodlných křeslech...

... plenární zasedání vzbudilo mimořádnou pozornost, i když téma patologie štítné žlázy na první pohled mnoho neslibovalo...

... zasedání o tkáňových kulturách nádorů bylo úzce speciální a nikdo z naší skupiny nebyl s to je sledovat...

Na adresu organizujících Španělů autoři uvádějí:

... lidé jsou tam milí, čistotní, ale málokdy tak živí, jak si je představujeme...

... politická nevyrovnanost se jeví na všech volných místech vyvěšováním hesel a plakátů, malováním hákových křížů i socialistických znaků, prodejem překladů Mein Kampf vedle početných spisů pornografických...

B. Bednář, J. Dobiáš, M. Elleder, J. Stejskal: VII. evropský sjezd patologie, Valencie, č. 4, rok 1980.

Časopis vycházel až do roku 1993 v menším formátu (A5), a byl v té době přirozeně černobílý. Fotografie (zejména mikrofotografie) byly do časopisu umisťovány na stránky z křídového papíru, někdy po obvodu časopisu, někdy uprostřed. Už v té době byl tisk černobílých mikrofotografií poměrně kvalitní, někdy se kvalitě dopomohlo zvýrazněním některých rysů tuší. Jediné, co z dnešního pohledu mohlo působit rušivě, bylo časté umisťování ilustračních fotografií mimo vlastní text článku. I publikační zvyklosti byly v té době odlišné od dnešních. Abstrakta (kromě českého a anglického souhrnu byly vždy zařazeny i azbukou psané „выводы“) se uváděla až na konci publikací. Citace článků v seznamu literatury se dlouho psaly jen ve formátu autoři + název časopisu a jeho číslo (tj. bez názvu článku); někdy se tato část článku odbyla jen lakonickým konstatováním „Literatura u autora“. Pokyny pro autory se v průběhu času několikrát měnily; některé změny z dnešního pohledu vzbuzují úsměv, např. když redakce striktně vyžadovala od všech autorů přesná rodná čísla.

Přicházely také technicky zaměřené texty od státních orgánů. A tak je velmi osvěžující číst ve 3. čísle roku 1981 obsáhlý text „Typizační směrnice pro prosektury a patologická oddělení jako výchozí podklad pro vytýčení provozních zásad“, a to mezi články o vztahu stromální reakce k prognóze u karcinomu mammy a o medulárním karcinomu štítné žlázy u Cushingova syndromu. Ač tento technicko-propagandistický text může dnes pobavit, každý, kdo se kdy probíral akreditační dokumentací dosvědčí, že jsme se po desítkách let o mnoho dál nedostali ...

V roce 1981 se v našem časopise objevuje první (a na dlouhou dobu poslední) placená (?) inzerce - nikoli však na chemikálie či laboratorní potřeby, jak by se dalo očekávat, ale na antidepresivum Ludiomil (obr. 4) a také na anxiolytikum Prothiaden mite (obr. 5). Informace o těchto dvou lécích však mohla přinést tehdejším čtenářům důležitou informaci o tom, jak se s těžkou dobou snáze vypořádat.

Prof. Bednářovi se podařilo i přes dobový kontext sedmdesátých let udržet časopis poměrně apolitický a textů ideologicky poplatných té době se vyskytuje překvapivě málo. Pravda, občasné upozornění na úkoly patologů vyplývající ze sjezdů KSČ (obr. 6), připomínky Slovenského národního povstání a jiných výročí nebo několikeré agitační články „Svazu lékařů proti jaderné válce“ se v časopisu zejména v 70. a 80. letech vyskytly. Několikrát se lze v časopise dozvědět, že i V. I. Lenin vygeneroval pro náš obor nějakou tu nosnou myšlenku. Na druhou stranu, v některých dobově-ideologicky zaměřených textech lze i najít myšlenky, které jsou vlastně stále živé.

... patológia se stala metodicky a obsahovo tak rozsiahlou, že nie je možné, aby ju dostatečně ovládal jeden človek... Aké je východisko z tejto situácie? Má sa patológia rozdeliť alebo má zostať jednotná? ...

M. Brozman: Patológia v súčasnej vedeckotechnickej revolucii, č. 1, 1975.

Prof. Bednář náš časopis nejen založil a „vydupal ze země“ u tehdejší strany a vlády, ale vedl ho po dlouhých 25 let až do roku 1988. Byl asi jediným v řadě šéfredaktorů (naši redakci nevyjímaje), který nemusel řešit významnější krizi, která by směřovala k jeho zrušení. Jediné trable, se kterými se prof. Bednář v časopise svěřil, byla v roce 1969 nařízená redukce stránkového rozsahu na 160 stran ročně (do té doby ročně 260 stran). Postupně se však podařilo rozsah rozšířit a od roku 1972 udržet na zhruba 220 stranách formátu A5 ročně.

Do skončení šéfredaktorské mise prof. Bednáře na konci roku 1988 vyšlo (a tedy i bylo jeho rukou redigováno) téměř tisíc odborných sdělení. Ani po skončení své šéfredaktorské éry však prof. Bednář časopis nezanedbával. Jeho poslední příspěvky - série vzpomínkových textů „Více než půl století na 1. LF UK“, vyšly v roce jeho úmrtí, v roce 1998.

PAVEL MIŘEJOVSKÝ

šéfredaktorem časopisu 11 let od 25. do 35. ročníku (1989-1999)

Prof. Bednář předal vedení Hlavova ústavu prof. Miřejovskému včetně šéfredaktorství našeho časopisu. Nový šéfredaktor nezahájil svoji šéfredaktorskou éru přímluvou ke čtenářům, ale rozsáhlým textem o ultrastruktuře plicních adenokarcinomů. První úvodník nového šéfredaktora se objevuje až v ročníku následujícím, v roce 1990, u příležitosti oslav 25. výročí vzniku časopisu.

... Jak budeme pokračovat po jubileu? Jsme přece právě o generaci dále než v roce 1965! Přesto otázka neimplikuje vybočit ze spolehlivě vyježděné cesty, s jejíž racionalitou máme už své zkušenosti... Československá patologie bude vždy především obrazem nás samých, našich zájmů, snah a výsledků.

... Vážíme si nynějších spolupracovníků, ale rádi bychom mezi vámi získali i nové z těch, kdo se odhodlají ztratit respekt z předělu mezi čtenářstvím a autorstvím a projít standardním mlýnem redakční selekce a zušlechťováním svých literárních plodů. Ale mlýn pracuje po celý rok, nejen po žních na odborných sjezdech, a svým dodavatelům testuje v jejich zájmu a bez předpojatosti produkci na zralost a požadovaný vzhled a kvalitu...

P. Miřejovský, Po dvaceti pěti letech, č. 1, 1990.

Revoluční doba po roce 1989 však přinesla prof. Miřejovskému v pozici šéfredaktora řadu problémů. Předně, nastala autorská krize, která způsobila, že v roce 1991 vyšel časopis jen dvakrát. Ačkoli se jednalo jen o dočasný výpadek a časopis vychází od roku 1992 opět čtyřikrát ročně, došlo k dramatickému snížení stránkového rozsahu jednotlivých ročníků na téměř poloviční hodnotu předrevolučních čísel. Křídová příloha uprostřed časopisu přestala být na křídovém papíře, a tisk obecně (zejména obrázků) se výrazně zhoršil. Navíc, v roce 1990 došlo k velkému nárůstu ceny papíru i polygrafických prací a bylo třeba přijmout řadu úsporných opatření, včetně zvýšení cen předplatného. Vše vyvrcholilo další rok, kdy poslední číslo ročníku 1991 bylo věnováno už prakticky pouze textům z historie patologie a esejím o výhledech oboru do budoucna, a toto loučení končí prostým oznámením presidia ČLS JEP na poslední straně, jehož rozhodnutím měl být časopis s koncem roku 1991 zrušen.

Přesto, v roce 1992 časopis znovu vychází. Tato radostná událost je reflektována editorialem prof. Miřejovského „O příležitosti“. Pár následujících čísel vychází ještě v krachujícím nakladatelství Avicenum, aby začátkem roku 1993 časopis přešel do nakladatelství Purkyňovy lékařské společnosti. To přináší nejen změnu vlastníka našeho periodika, ale i formální změny včetně přechodu na formát A4 a kvalitnější papír, který potenciálně umožňoval tisk barevných obrázků. Ty se ale poprvé v našem časopise objevily až v roce 1995 (práce autorů J. Dušková a C. Povýšil: Měření nukleolárních organizátorů (AgNOR) pomocí barevného systému obrazové analýzy LUCIA-M). Měnila se také obálka. Po nepříliš zdařilé obálce z let 1993-4 připomínající časopis spíše armádní než lékařský se na dlouhou dobu etablovala obálka bílá s fialovým pruhem a se znakem lékařské společnosti.

V roce 1994 dochází z rozhodnutí ČLS JEP k poměrně nestandardní změně - náš časopis, do té doby složený ze dvou nezávislých periodik, byl sloučen pod jedno ISSN (tj. mezinárodní identifikační kód časopisu) a nový název „Česko-slovenská patologie a soudní lékařství“ obsahoval i pomlčku reflektující nové státoprávní uspořádání. Následky této neuvážené změny nese náš časopis dodnes - vznikl jeden časopis s jedním ISSN, který má však dva obsahy, dvě redakční rady a hlavně dva rozdílné ročníky jednotlivých součástí (viz např. na naší současné obálce). Toto neblahé dědictví nám přináší nejednu komplikaci při jednáních se zahraničními databázemi jako je Medline, ale i při boji o získání impakt faktoru. Fakt, že auditoři ani po našem obšírném vysvětlování dobového kontextu nedokáží pochopit, zda jsme časopis jeden nebo časopisy dva, nám mnoho bodů při evaluaci na IF nepřidává. Zpětná změna již ale bohužel není možná.

Prof. Miřejovský, kromě editorské práce na více než třech stovkách rukopisů, zavedl v časopisu žánr komentování zahraničních textů pro naše čtenáře (vlastně založil Monitor, který se dnes snažíme rozvíjet :-)). Sledované texty však často nebyly články s odbornou tematikou, ale texty hodnotící postavení tehdejší patologie a také úvahy o budoucnosti a vzdělávání v oboru.

... Diskuze o malé atraktivnosti patologie pro americké mediky a mladé lékaře ukázala, že úkoly patologa patří k nejlépe utajeným v lékařské praxi... Patologové jsou prý považováni za morbidní osobnosti, které si potrpí na kontakt s mrtvými; udává se, že nedělají zrovna bezpečný a příjemný dojem, že jsou spíše plaší, chladní a odtažití introverti neschopní komunikovat.

... Zatímco je dotazníkový výčet názorů v neprospěch patologie obsáhlý, je skutečností, že dosud nikdo nepodnikl obdobnou akci mezi patology, aby zpracoval positivní důvody, proč si svůj obor vybrali...

... ve skutečnosti se v tak heterogenním oboru mohou uplatnit velmi rozdílné individuality... Povědomí toho zatím mimo okruh patologů neproniklo.

P. Miřejovský, Reputace patologie mezi lékařskou mládeží, č. 3, rok 1990.

V roce 1998 zemřel prof. Bednář a jeho následovník ve funkci šéfredaktora reflektoval tuto ztrátu obšírným nekrologem „In memoriam zakladatele Českoslovenké patologie“. Bohužel, ani v té době nebyl osud tehdejšímu šéfredaktorovi nakloněn. Prof. Miřejovský náhle umírá ani ne 8 měsíců po prof. Bednářovi.

IVO ŠTEINER

šéfredaktorem časopisu 11 let od 36. do 46. ročníku (2000 - 2010)

Od 36. ročníku (rok 2000) se redakce časopisu přestěhovala do Hradce Králové. Novým šéfredaktorem byl jmenován prof. Ivo Šteiner a časopis vedl v tandemu se svými zástupci, kterými byli nejdříve prof. J. Špaček a od roku 2004 prof. A. Ryška, až do konce roku 2010.

Časopis doznal za 11 let pod hradeckým vedením řadu změn. Od roku 2000 začal časopis zveřejňovat fotografie od čtenářů v nové rubrice „Jak se vám líbí?“ a od roku 2002 vznikla rubrika s diagnostickým kvízem - „Jaká je vaše diagnóza?“. Časopis prošel i další důležitou obsahovou změnou - od roku 2005 bylo každé číslo uváděno přehledovým článkem od některého z našich či zahraničních odborníků (např. B. Ackerman či M. Vieth). V roce 2008 prošel časopis výraznou změnou grafiky - vznikla nová obálka i nová grafická úprava článků. V roce 2005 byla také poprvé vyhlášena soutěž o Bednářovu cenu, kterou od té doby uděluje redakční rada časopisu za nejlepší práci publikovanou v časopise v předchozím roce.

Podobně jako prof. Miřejovský musel i prof. Šteiner čelit hrozbě zrušení časopisu. Důvodem byly opět finance - v roce 2006 přestalo Ministerstvo zdravotnictví ČR finančně podporovat odborná periodika ČLS JEP a hospodaření časopisu se okamžitě propadlo do značné ztráty. Společným úsilím vedení redakce i tehdejšího výboru společnosti se podařilo časopis zachránit před zánikem, bylo však třeba provést řadu výrazných změn. Jednak, předplatné časopisu se sdružilo s členským poplatkem Společnosti českých patologů ČLS JEP a časopis tak od té doby dostávají všichni členové společnosti automaticky. Byly zrušeny finanční odměny pro autory i pro recenzenty, byl dohodnut každoroční finanční příspěvek Slovenské společnosti patologů a hlavně, od roku 2008 byly odděleny ekonomiky patologické a soudně-lékařské součásti časopisu. Důležité finance pro chod časopisu začaly také přicházet z placené inzerce a sponzoringu od našich komerčních partnerů.

Těžká doba si žádala odlehčení, a tak se v časopisu postupně objevují kromě řady odborných textů i úsměvné či popularizační články - např. série článků Svatopluka Káše „Historie z dávnověku patologické anatomie“, později články prof. J. Stejskala „Sranda jako v márnici“ či Murphyho zákony.

Za éru šéfredaktorství prof. Šteinera vyšlo v našem časopise téměř 300 odborných článků. Ačkoli prof. Šteiner po 11 letech intenzivní práce pro časopis požádal ke konci roku 2010 o uvolnění z funkce, spolupráci s časopisem se nikterak nebrání dodnes. Kromě jiných odborných článků si v nové redakci velmi ceníme jeho spolupráce v pozici odborného korespondenta rubriky Monitor pro oblast kardiovaskulární patologie.

SOUČASNOST

Redakce časopisu se na podzim roku 2010 přesunula do pražského Motola. Během přípravných měsíců před převzetím redakce a vydáním prvního „našeho“ čísla v lednu 2011 jsme se často zamýšleli nad tím, jakým směrem se vydat dál. V porovnání s dobou, kdy před desítkami let prof. Bednář časopis zakládal, se mnohé změnilo. V nové době už není náš časopis jedním z mála dostupných zdrojů odborných informací z oboru ani prakticky jediným prostorem pro publikaci vlastních studií a pozorování.

Rozhodli jsme se výrazně posílit doškolovací funkci časopisu a pomáhat tak vzdělávání našich odborníků v době, kdy množství nových poznatků v medicíně roste téměř exponenciálně. Tomu by měla vydatně pomáhat pravidelná rubrika Monitor, kde jsou našimi odborníky komentovány nejvýznamnější recentní zahraniční publikace z jednotlivých podoborů diagnostické patologie (většinou 15 - 17 komentářů). Také se zvýšil počet doškolovacích přehledových článků in extenso, které jsou navíc v jednotlivých číslech tematicky sladěny.

S rozšířením doškolovací části časopisu a se vznikem nových rubrik se rozšířil i tiskový rozsah časopisu (téměř na dvojnásobek rozsahu před rokem 2011) a zvýšila se také barevnost tisku. I přesto nebylo nutné zvýšit cenu předplatného - pokrytí nových nákladů pomáhají zajistit partneři z komerčního sektoru.

Časopis Česko-slovenská patologie má už od dob prof. Bednáře značnou výhodu oproti většině jiných českých odborných časopisů, a to v tom, že je indexovaný americkou Národní lékařskou knihovnou v databázi Pubmed Medline. Přesto bylo nutné ještě více otevřít a zpřístupnit časopis zahraničním odborníkům (autorsky i jako potenciálním konzumentům našich informací). Jednou z cest jsou nové webové stránky - www.CSpatologie.cz, kde jsou naše původní články publikovány elektronicky v režimu Open Access. Nové www stránky navíc umožnily využívat další prostor pro publikaci suplementárních textů a materiálů (eSupplementa). V průběhu roku 2012 začaly být články časopisu dostupné také uživatelům rozšířené celosvětové časopisecké databáze EBSCO a recentně se podařilo zřídit přímý odkaz na full-texty našich původních článků přímo z databáze Medline. Na spadnutí je také rozjezd redakčního portálu, který by měl zefektivnit komunikaci mezi redakcí a autory, recenzní řízení i vlastní publikační proces.

Všechny výše uvedené změny by nám měly přinést kýžené zvýšení citovanosti, což je jedním ze zásadních kritérií pro získání impakt faktoru (IF). Náš časopis procházel poprvé ve své historii evaluačním řízením na IF v letech 2011-2 u firmy Thomson Reuters. Podle očekávání nám (zatím) po první evaluaci udělen nebyl. Přesto bylo uspokojivé zjištění, že řada formálních a strukturálních změn, kterými časopis prošel, byla auditorskou firmou vnímána pozitivně, a že naše evaluace nebyla (na rozdíl od naprosté většiny odmítnutých časopisů) z těchto formálních důvodů zastavena. Ačkoli je citační ohlas článků v jiných periodicích důležitý a vyplývá z něho ona hodnota IF, pro udělení IF je nutné splnit mnoho podmínek v různých kapitolách (Timeliness - International Editorial Conventions - Peer Review Process - Editorial Content - Full Text English - Scientific Background of the Editorial Board, atd.). Nakonec nám byly vytknuty jen tři oblasti: 1. citační ohlas v zahraničních časopisech je malý (ale je!), 2. máme málo zahraničních autorů mezi přispěvateli, 3. náš časopis je zařazen mezi tzv. regionální odborná periodika a v našem regionu (tj. Evropa) už existuje několik kvalitních patologických časopisů, a proto vnímají náš region jako oborově pokrytý. Věřme, že se řada výše popsaných opatření pozitivně projeví při reevaluaci na IF, které se můžeme zúčastnit s odstupem dvou let po prvním kole. I bez IF ale může mít časopis vysoký „impakt“ pro své čtenáře, a to zejména tím, že se dobře čte a že přináší čtenářům důležité nové informace, ze kterých mohou mít užitek a které by jinak museli pracně shánět.

Začátkem roku 2012 byla redakce časopisu postavena před nutnost další bitvy, tedy spíše sérii bitev, o budoucnost našeho časopisu. Vydavatel (a tedy vlastník) našeho časopisu - ČLS JEP - se rozhodl provést výrazné změny ve své nakladatelské činnosti. Po řadě vypjatých jednání jsme se společně s výborem společnosti rozhodli nevykročit na cestu, kterou při změnách své nakladatelské činnosti vedení ČLS JEP nastolilo rozhodnutím předat své časopisy do velkého komerčního nakladatelství. Rozhodli jsme se, že půjdeme cestou jinou, možná náročnější a zodpovědnější. Od roku 2013 už náš časopis nevyužívá nakladatelské služby ČLS JEP, ale je produkován ve spolupráci nového občanského sdružení Česká patologie, o.s. s tiskárnou LD - Prager. Postavení našeho časopisu na vlastní nohy by mělo do budoucna zaručit hlavně obsahovou volnost, svobodu redakční práce, i naši kontrolu nad hospodařením.

Vivat, crescat, floreat!

Adresa pro korespondenci:

Doc. MUDr. Josef Zámečník, Ph.D.

Ústav patologie a molekulární medicíny

2. LF UK a FN v Motole

V Úvalu 84, 150 06 Praha 5

tel.: 224 435 635, fax: 224 435 620

e-mail: josef.zamecnik@lfmotol.cuni.cz