Mají buněčné terapie budoucnost v léčbě extrapyramidových onemocnění?
Vyšlo v časopise:
Cesk Slov Neurol N 2016; 79/112(3): 274
Kategorie:
Komentář
Vzhledem k tomu, že nejsem lékař, nemohu se pochopitelně pouštět do problémů léčby té či oné choroby pomocí kmenových buněk. Mohu se tedy vyjádřit jen k obecnějším biologickým a etickým aspektům této problematiky.
Z biologického hlediska se určitě zdá, že potenciál kmenových buněk různého typu pro terapeutické využití je velký, možná dokonce převratný. Výsledky z mnoha preklinických studií na zvířecích modelech vypadají velmi nadějně. K tomu, aby došlo ke skutečnému klinickému využití těchto buněk, je ale samozřejmě nezbytné, aby nejprve proběhly řádné klinické studie. Takových studií v současnosti probíhá mnoho, ale žádné z nich doposud nepřinesly výsledky, které by opravňovaly zavedení tohoto typu terapie do klinické praxe (výjimkou je samozřejmě použití hematopoetických kmenových buněk při transplantaci kostní dřeně).
Přesto v řadě zemí existují soukromé kliniky, které nabízejí takovouto léčbu mnoha dosud neléčitelných či obtížně léčitelných chorob. Taková pracoviště existují i v České republice; nabízejí hlavně léčbu kloubních onemocnění, a to navzdory oficiálnímu stanovisku lékařské komory a Ministerstva zdravotnictví, že se jedná o neověřenou metodu. Ačkoli je tato situace podivná, lze ji snad jakž takž tolerovat, protože se nejedná o fatální choroby. Pokud ale někdo tvrdí, že kmenové buňky z kostní dřeně lze využít k léčbě neurologických chorob, pacientů ochrnutých po poranění páteře, atd., což se bohužel opravdu děje, je to podle mého názoru nejen nezodpovědné, ale i mimořádně neetické. A to zvláště pokud, jak víme z medializovaných případů, si dokonce pacienti či jejich příbuzní takovou „léčbu” draze platí (i když zajisté dobrovolně, s upozorněním, že výsledek je nejistý). To je podle mého názoru zcela nemorální okrádání důvěřivých a zoufalých lidí. Provádějí-li něco podobného různí šarlatáni, je to samozřejmě trestuhodné; pokud se na takových neetických praktikách podílejí vědci a lékaři, kterým lidé bezmezně věří, je to o to horší. Paradoxní je, že lidem, kteří takové věci realizují, se za to ještě dostává mediální slávy. Myslím, že je velice důležité, aby takové nepravosti netrpěla samotná vědecká a lékařská obec – ta však dosud bohužel spíše mlčí…
prof. RNDr. Václav Hořejší, CSc.
Ústav molekulární genetiky, AV ČR, v.v.i., Praha
Štítky
Dětská neurologie Neurochirurgie NeurologieČlánek vyšel v časopise
Česká a slovenská neurologie a neurochirurgie
2016 Číslo 3
- Metamizol jako analgetikum první volby: kdy, pro koho, jak a proč?
- Nejčastější nežádoucí účinky venlafaxinu během terapie odeznívají
- Perorální antivirotika jako vysoce efektivní nástroj prevence hospitalizací kvůli COVID-19 − otázky a odpovědi pro praxi
- Pregabalin je účinné léčivo s příznivým bezpečnostním profilem pro pacienty s neuropatickou bolestí
Nejčtenější v tomto čísle
- Schwannom nejspíše z krčního sympatiku – kazuistika
- Klinický standard pro diagnostiku a léčbu pacientů s ischemickou cévní mozkovou příhodou a s tranzitorní ischemickou atakou – verze 2016
- Validační studie české verze Bostonského testu pojmenování
- Pre-motorické a non-motorické príznaky Parkinsonovej choroby – taxonómia, klinická manifestácia a neuropatologické koreláty