Správná odpověď na kvíz

Barry James Marshall

Na obrázku je nositel Nobelovy ceny za fyziologii a medicínu z roku 2005 Barry James Marshall, australský lékař, profesor klinické mikrobiologie Západoaustralské univerzity v Perthu. Spolu s patologem Robinem Warrenem objevil Marshall bakterii H. pylori, hlavní příčinu gastritidy a peptických vředů, a jako první bakterii nejen popsal a kultivoval, ale spojil ji právě s její etiologickou rolí u gastritidy a peptické ulcerace.

Objevit žaludeční bakterii v čase molekulární biologie, ještě k tomu bakterii, kterou byla infikována více než polovina světové populace, se může zdát jako objev pozdní. Zásadní roli opožděného objevu však hrálo paradigma, které se přenášelo z generace na generaci, a totiž že v kyselém prostředí žaludku žádný mikroorganizmus nemůže žít. Marshall s Warrenem však měli k dispozici tak jednoznačné důkazy, že se počáteční skepsí kolegů i odborných časopisů nemohli nechat odradit.

Marshall se narodil v západní Austrálii v Kalgoorlie roku 1951 a v osmi letech se s rodinou přestěhoval do Perthu.

Po nástupu do Královské nemocnice v Perthu se v r. 1981 setkal s Robinem Warrenem, patologem, jehož velkým zájmem byla problematika gastritidy. Společně se zabývali problematikou „spirální bakterie v žaludku“, o které byl Warren přesvědčen, že existuje a že je zodpovědná za gastritidu. V r. 1982 poprvé úspěšně kultivovali tuto bakterii a veřejně vyslovili hypotézu, že infekce touto bakterií může vést ke vzniku vředu nebo dokonce i žaludečního karcinomu.

První úspěšná kultivace H. pylori se Marshallovi povedla po několika ne­úspěšných pokusech v r. 1982 a svou roli hrála i kapka štěstí. Biopsie od 37letého muže byly odebrány ve čtvrtek před Velikonocemi. Vzhledem k probíhající epidemii MRSA v perthské nemocnici byli všichni mikrobiologové tak zaneprázdněni, že v sobotu, tj. po obvyklých dvou dnech, nikdo nezkontroloval výsledky kultivace ze čtvrtka (za normálních okolností se kultivační nádoby po dvou dnech likvidovaly). Díky velikonočním svátkům se tak mikrobiologové podívali na čtvrteční kultivace až v úterý – a gramnegativní tyčky byly pomnoženy.

V r. 1984 se Marshall úspěšně touto bakterií (Campylobacter, později Helicobacter pylori) nakazil, neboť předchozí pokusy infikovat pokusná zvířata nebyly úspěšné. Myslel si, že s postupem času se u něj rozvine vředová choroba, nicméně byl překvapen rozvojem akutních dyspeptických problémů (nauzea a výrazná halitóza – té si všimla Marshallova matka, zdravotní sestra), později se přidalo zvracení. Na rozdíl od zvracení po studenských večírcích, kdy byl Marshall zvyklý na pálení v hrdle v důsledku přítomnosti kyseliny, bylo toto zvracení jiné – nic nepálilo, kyselina nebyla přítomna. Marshall sám vzpomíná, že mu jeho otec ještě neodpustil „spoušť“ po oslavě 21. narozenin, kdy se Marshall neúspěšně snažil svést vinu za zvratky na psa – inu Australané mají alkohol rádi.

Po endoskopickém vyšetření, které prokázalo masivní kolonizaci H. pylori, byl Marshall úspěšně léčen antibiotiky. Tím byly vyplněny Kochovy postuláty (pro gastritidu, nikoli pro vředovou chorobu) a tuto příhodu Marshall podrobně popsal ve své přednášce u příležitosti předání Nobelovy ceny 8. prosince 2005. Přednášku nazval „Helicobacter connections“.

Prof. Marshall posléze pracoval v USA (University of Virginia) a pak se vrátil do rodné Austrálie, kde v současnosti vede laboratoř zabývající se problematikou H. pylori. Pravidelně se účastní velkých mezinárodních gastroenterologických akcí.

Prof. Marshall je (spolu s Warrenem) příkladem píle, preciznosti, odvahy i vytrvalosti. Domnívám se, že objev H. pylori je spolu s objevem léků blokujících sekreci kyseliny chlorovodíkové nejvýznamnější událostí v gastroenterologii za posledních 40 let. Jednalo se o objev univerzální platnosti, který vedl k poznání jasné příčiny a následně i k vyléčení dané choroby. Neočekávané výsledky Marshalla a Warrena shodily ze stolu nespočet vědeckých pozorování, neboť vředová choroba patřila k hlavním tématům gastroenterologie minulého století a věnovala se jí téměř každá významnější laboratoř.

Prof. Marshall je osobním přítelem mého bývalého mentora z Lausanne, prof. A. L. Bluma. Měl jsem tu čest se s ním setkat v r. 1995 krátce po mém nástupu k prof. Blumovi. Toto setkání jsem si dovolil prof. Marshallovi připomenout a poprosit jej o společnou foto­grafii na letošním DDW v Orlandu. Pan profesor k mé radosti vyhověl.

„Největší překážkou poznání není lhostejnost či ignorance, ale iluze znalosti“ (D. Boorstein) – úvodní diapozitiv Marshallovy nobelovské přednášky bychom si mohli připomínat stále.

Pozn.: Z Austrálie pocházel i Norman Barrett.

doc. MUDr. Jan Martínek, Ph.D., AGAF

Klinika hepatogastroenterologie, IKEM

Vídeňská 1958/9, 140 21 Praha 4

jan.martinek@volny.cz