Právní rámec telemedicíny jako způsobu poskytování zdravotní péče

Souhrn

Poskytovat některé zdravotní služby distančně, tj. bez přímého, osobního kontaktu pacienta a zdravotnického pracovníka (zejména lékaře), umožňují online technologie již řadu let. Reálnou potřebu telemedicíny velmi zvýraznila pandemie COVID-19, kdy situace na straně pacientů i lékařů osobní kontakty značně omezila. Poskytování zdravotních služeb na dálku musí splňovat jak podmínky péče na náležité odborné úrovni (lege artis), tak ochrany dat.

Telemedicína je součástí elektronického zdravotnictví (eHealth). Legislativní základ pro rozvoj českého elektronického zdravotnictví dává zákon o elektronizaci zdravotnictví, který nabyl účinnosti 1. 1. 2022.

Klíčová slova:

telemedicína – ochrana dat – zákon o elektronizaci zdravotnictví

SOUČASNÝ PRÁVNÍ RÁMEC TELEMEDICÍNY

Pandemie COVID-19 do značné míry narušila tradiční poskytování zdravotní péče a donutila mnohé poskytovatele i samotné pojišťovny zamyslet se nad tím, jak zajistit dostupnost lékařské péče a účinně zapojit pacienty. Mnozí pacienti i z vlastní iniciativy začali využívat nové online služby, včetně distančních konzultací. Pacienti mají větší zájem poskytování zdravotních služeb na dálku a poskytovatelé zdravotní péče si pak kladou otázku, v jaké podobě je možné telemedicínské služby poskytovat.

Při posuzování podmínek poskytování telemedicíny je nezbytné odlišit situace, kdy se jedná o poskytování zdravotních služeb a kdy nikoliv. V případě, že lékař poskytuje radu nebo jiným způsobem poskytuje zdravotní službu, je nezbytné dodržet obecné požadavky zákona o zdravotních službách (1). Při poskytování zdravotních služeb je lékař povinen postupovat de lege artis, tedy dle pravidel lékařské vědy. Měl by zejména zvážit, zda je v daném případě vůbec možné pacientovi vzdáleně konzultaci poskytnout s ohledem na omezené možnosti vyšetření na dálku. Zároveň by měly být dodrženy požadavky na identifikaci pacienta, jeho řádné informování a informovaný souhlas pacienta s poskytnutím služby (2).

Spor o to, zda je možné telemedicínské služby vůbec poskytovat, definitivně vyřešila novela zákona o zdravotních službách, která nabyla účinnosti 1. 1. 2022, a to ohledně konzultačních služeb (3). Novela doplňuje do zákona o zdravotních službách větu, která výslovně stanoví, že konzultační služby lze poskytovat prostřednictvím dálkového přístupu nebo ve vlastním sociálním prostřední pacienta nebo v jiném místě, kde se aktuálně pacient nachází. Novela však nestanoví žádná konkrétní pravidla poskytování takových služeb na dálku, například zda k tomu lékař musí mít určité technické vybavení, zda musí být fyzicky přítomen v ordinaci nebo zda se musí jednat o pacienta, kterého již fyzicky prohlédl.

S ohledem na neexistenci podrobných pravidel či metodik pro poskytování vzdálených konzultací je třeba hledat podpůrná doporučení. Mezi ně patří stanovisko Národního úřadu pro kybernetickou bezpečnost ohledně obecných požadavků na videokonference, které je vhodné aplikovat i na komunikaci s pacienty (4). Rovněž je z důvodu ochrany dat nezbytné přihlédnout ke skutečnosti, že řada nemocnic byla zařazena mezi poskytovatele základních služeb, na něž jsou kladeny vyšší nároky ohledně zabezpečení dat (5). V případě elektronické komunikace s pacientem je nezbytné zajistit šifrování komunikace a uložených dat, zákonné požadavky na vedení elektronické zdravotní dokumentace a zabezpečení IT systému proti vnějšímu napadení. Jako určité vodítko jak poskytovat zdravotní služby na dálku mohou posloužit i podmínky úhrad vzdálených konzultací, jež nabízejí zdravotní pojišťovny. Každá pojišťovna přitom stanoví podmínky odlišně, mezi požadavky patří registrace pacienta u vykazujícího lékaře nebo fyzická přítomnost lékaře ve zdravotnickém zařízení, některé zdravotní pojišťovny rovněž uvádějí, že vzdálenou konzultací nelze nahradit preventivní prohlídku pacienta (6).

ELEKTRONIZACE ZDRAVOTNICTVÍ

Elektronizace se dlouhodobě projevuje v oblasti lékárenství a léčiv. Jedním z příkladů je koncept elektronického receptu, který v českém právu existuje již několik let a povinným se jeho použití stalo v roce 2018 (7). Na elektronický recept navazuje lékový záznam, který v omezené míře umožňuje sdílení pacientských dat mezi lékaři a lékárníky (8).

V oblasti poskytování zdravotních služeb je třeba zmínit možnost vést zdravotnickou dokumentaci v čistě elektronické podobě nebo v kombinaci elektronické a listinné podoby (9). Sdílení základních údajů o pacientovi je možné i přeshraničně, ovšem pouze v podobě pacientského souhrnu (10).

Průlomem je nový zákon o elektronizaci zdravotnictví (11). Tento zákon pokládá základy budoucího rozvoje elektronického zdravotnictví v Česku. Kromě zavedení povinnosti dodržovat standardy stanovené vyhláškou přináší zejména integrované datové rozhraní, jehož součástí jsou základní registry poskytovatelů zdravotních služeb, zdravotních pracovníků a pacientů, ale též identifikace osob, které do těchto registrů přistupují.

Nový zákon o elektronizaci zdravotnictví bude do praxe uváděn v průběhu následujících let a například zmiňované IT standardy zatím nejsou vypracovány, na plnou elektronizaci zdravotnictví si tedy budeme muset ještě počkat.

JAK TO VYPADÁ V ZAHRANIČÍ?

Zatímco v Česku je zejména legislativní vývoj elektronického zdravotnictví teprve na počátku, v jiných zemích je již telemedicína běžnou součástí poskytování zdravotních služeb.

Dlouhodobé zkušenosti s poskytováním telemedicínských služeb má například Francie. Kromě zákonné úpravy telemedicíny vydalo francouzské ministerstvo zdravotnictví pokyny pro videokonzultace lékařů s pacienty i mezi lékaři navzájem. Mezi podmínky pro poskytnutí online konzultace patří svobodný informovaný souhlas pacienta s telekonzultací, identifikace pacienta i lékaře nebo přístup lékaře ke zdravotní dokumentace pacienta. Rovněž jsou stanoveny technické podmínky pro poskytnutí konzultace. Telekonzultace jsou od roku 2018 hrazeny stejně jako osobní konzultace s pacientem (12).

V Německu došlo k zásadnímu rozvoji poskytování digitálních služeb ve zdravotnictví díky zákonu o digitálním zdravotnictví z roku 2019 (13). Tento zákon zakotvil standardy poskytování zdravotních služeb na dálku, ale i zdravotních aplikací, zejména však stanovil podmínky pro jejich úhradu. Mezi podmínky pro poskytování hrazených videokonzultací patří například řádná identifikace pacienta nebo poskytování videokonzultací již registrovaným pacientům, kteří absolvovali fyzickou vstupní prohlídku. V Německu tak již jsou propláceny nejen videokonzultace, ale i aplikace, které pomáhají pacientům se sledováním dávkování léčiv nebo s jejich duševním zdravím. Lékaři jsou rovněž motivováni k investicím do vybavení prostřednictvím účelových příspěvků na digitalizaci ordinací (14).

Ve Velké Británii dlouhodobě státní zdravotní agentura NHS poskytuje zdravotní služby prostřednictvím telemedicíny. Zdravotní dokumentace pacientů je vedena elektronicky, což umožňuje snadný přístup lékaře k datům pacienta. Konzultace s lékařem jsou možné prostřednictvím videokonzultací, přičemž lékař má k dispozici přehledné prostředí s automatizovanou nápovědou pro vedení konzultace. Pacient pak ke službám může přistupovat prostřednictvím aplikace (15).

Zemí známou pro své technologie a digitální řešení je Izrael a ani v případě telemedicíny tomu není jinak. Umělá inteligence pomáhá lékařům při vyhodnocování nálezů i při konzultacích s pacienty. Za rychlým rozvojem technologií však, podobně jako v Česku, zaostává legislativa. V Izraeli dosud neexistuje komplexní právní úprava digitálního zdravotnictví, byť je intenzivně připravována a diskutována. Hlavním bodem těchto diskusí je ochrana pacientských dat, a to ať už jde o jejich použít pro technologie umělé inteligence nebo jejich ochranu při videokonzultacích (16).

BUDOUCNOST TELEMEDICÍNY

Do budoucna bude třeba vyřešit mnoho otázek pro poskytování péče prostřednictvím telemedicíny. Mezi ty základní patří otázka definování výkonů vhodných pro telemedicínu a jejich parametrů ve spolupráci s odbornými společnosti a dále dlouhodobá udržitelnost systému i v kontextu systému úhrad.

Rozvoji digitálního zdravotnictví a telemedicíny je věnována velká pozornost, a byť cíle stanovené vládou ve Strategii 2030 pro zdravotnictví nebyly příliš ambiciózní, vývoj posledních měsíců dává naději, že došlo k velkému urychlení této vize a lékaři i pacienti se dočkají jasných pravidel pro poskytování telemedicíny i další podpory pro rozvoj této oblasti.

Adresa pro korespondenci:

JUDr. Barbora Dubanská, LL.M., Ph.D., MHA

dubanska & co.

Italská 2581/67, 120 00  Praha

Tel.: 777 061 580

e-mail: bdubanska@dubanska.com