Úvodem

Jsem vděčný profesorovi Jiřímu Zemanovi a jeho spolupracovníkům, že připravili články, které bez výjimky přesahují do „dospělé“ medicíny. To je přesně to, čím chce Časopis lékařů českých přispívat české odborné veřejnosti – nejen seznámit je s problematikou jednotlivých oborů, ale ukázat styčná pole a hraniční krajiny. Jak pediatrické, tak adultní medicíny se velmi dotýká rezistence vůči antimikrobiálním lékům – přehled mechanismů, jimiž se tak děje, připravil letošní jubilant profesor Vladimír Bencko (Čas Lék Čes 2017; 156: 459).

Paradoxně více než neúčinnost antibiotik hýbe naší odbornou veřejností „Obecné nařízení o ochraně osobních údajů“ platné od 25. května tohoto roku. Ačkoli je zjevné a experty z Úřadu pro ochranu osobních údajů opakovaně potvrzované, že zdravotnictví již téměř všechny požadavky GDPR splňuje a že není důvod pro nějaké významné změny, šíří se dohady a nesmyslná varování před čímkoli, co by jakkoli vzdáleně mohlo připomínat osobní údaj – od poznámek na pracovním stole po zvaní pacientů do ordinací. Právě tuto poslední fámu, živenou zřejmě distributory vyvolávacích systémů, jednoznačně vyvrací aktualita připravená autorským týmem sestávajícím z právníka, etika a zkušeného klinika. Je bohužel smutné, že takové pojednání vůbec musí vzniknout…

Konečně k letošním „osmičkovým“ výročím se ČLČ hlásí připomínkou skutečnosti, že iniciátory zásadního politického provolání 2000 slov z června 1968 byli významní čeští lékaři – profesoři Jan Brod, Otakar Poupa a Bohumil Sekla a imunolog Miroslav Holub, samozřejmě spolu se světoznámým chemikem profesorem Otto Wichterlem.

Petr Sucharda