Jedenáctá konference o menopauze na Seči

Seč, 14. až 16. října 2011

Ve dnech 14. až 16. října 2011 se v hotelu Jezerka v Seči-Postupkách u Sečské přehrady konala 11. konference o menopauze, kterou pořádala Česká menopauzální a andropauzální společnost ČLS JEP a Sekce pro otázky menopauzy České gynekologické a porodnické společnosti ČLS JEP ve spolupráci se Sekcí gynekologické endokrinologie a klimaktéria Slovenské lékařské společnosti a s odbornou spoluprací Gynekologicko-porodnické kliniky Pardubické krajské nemocnice.

Od roku 2007 naše konference o menopauze nesou název Ke světovým dnům menopauzy a osteoporózy. Tato byla svým způsobem jubilejní, konala se totiž 15 let od konference první, kterou v roce 1996, rok po svém vzniku, organizovala Sekce pro otázky menopauzy ČGPS JEP. Srovnání obou konferencí na první pohled nevyznělo pro současnost příliš příznivě. V roce 1996 se konference zúčastnilo přes 400 účastníků, přednáškový sál hotelu Pyramida v Praze pro všechny nestačil, konference se aktivně zúčastnili předsedové menopauzálních společností Francie, Německa a Rakouska. Byly tady položeny základy mezinárodní spolupráce a naší cesty do Evropské menopauzální společnosti (EMS), jejíž předseda prof. H. Rozenbaum z Paříže přijel tehdy do Prahy poprvé. Menopauza a hormonální léčba měly zelenou a nová problematika přitahovala. Trochu smutně vyznívá účast na menopauzálních konferencích v posledních několika letech. Té na Seči se zúčastnilo pouhých 116 účastníků, chybělo bohužel i hodně členů obou našich menopauzálních společností. Přitom Seč byla vybrána tak, aby místo konference bylo vzdálenostmi přibližně stejně daleko ze všech stran republiky a finanční zátěž konferenčního poplatku i ubytování nebyla přehnaně vysoká, jak jsme zvyklí jinde. Před 2 roky ve Špindlerově Mlýně, kdy napadlo hodně sněhu, to bylo pochopitelné, ale na Seči byl hezký barevný podzim, byť již podtržený ranními mrazíky. Myslím, že většina účastníků využila chvílí volna i k procházce lesem či k jezeru. Přes určité obavy z odloučenosti místa konference od civilizace a i přes menší účast na konferenci zklamání nepřišlo. Poměrně bohatý odborný program, věcná diskuze, výstavy firem, společenský večer a kvalitní organizační zajištění učinily to, že jen máloco bylo možné konferenci vytknout. Snad jen malý počet prezentací původních prací. Naopak velký byl počet přehledových přednášek, kde sice bylo řečeno mnoho toho, co již bylo prezentováno v minulosti, ale při hodnocení celku musím konstatovat, že některé novější a nové věci je třeba připomínat opakovaně. Určitá benevolence vedla i k přetahování časů přednášejícími, a tak na závěrečné hodnocení konference předsedou ČMAS a SOM zbylo minimum času.

V úvodní přednášce J. Donáta byla v přehledu připomenuta 15letá historie českých konferencí o menopauze.

Byly vzpomenuty i první začátky klimakterické medicíny v Československu konferencemi o menopauze v Bratislavě v letech 1973 a 1985, založení Společnosti pro otázky menopauzy – sekce ČGPS ČLS JEP v roce 1995, členství v mezinárodních společnostech IMS, EMS a FEMS a založení České menopauzální a andropauzální společnosti ČLS JEP v roce 2002. Tato historie představuje od roku 1996 celkem jedenáct celostátních konferencí s mezinárodní účastí – v Praze (1996, 1998 a 2000), v Hradci Králové (2002, 2003 a 2005), v Ostravě (2004), v Hradci nad Moravicí (2006), v Brně (2007), ve Špindlerově Mlýně (2009) a v Seči-Ústupkách (2011). V té historii byly i čtyři úspěšné mezioborovové konference v Ostravě (1996, 1999 a 2001) a v Olomouci (1998). Byly to tři konference pro praktické lékaře a jedna na téma Nádorová onemocnění a HRT. Je na místě připomenout především 2. konferenci v Národním domě v Praze-Vinohradech v roce 1998, které se aktivně zúčastnilo jedenáct významných světových představitelů klimakterické menopauzy z USA, Austrálie, Francie, Německa, Švýcarska, Itálie, Rakouska, Slovenska a Polska, a 5. konferenci v Hradci Králové v roce 2003, která byla zároveň i konferencí na téma Medicína proti stárnutí s účastí rakouských přednášejících. Od roku 2008 pořádáme konference ve spolupráci se Sekcí gynekologické endokrinologie a klimaktéria Slovenské gynekologické a porodnické společnosti SLS střídavě na Slovensku a v České republice. V tomto roce se bude konference konat v Bratislavě ve dnech 7. až 8. září.

Druhá úvodní přednáška Jany Zahrádkové s názvem Moje cesta s Francouzskou společností pro studium menopauzy byla věnována historii osobní spolupráce s Francouzskou menopauzální společností, vzpomínkám a poznámkám k mnohaletému aktivnímu členství autorky v této společnosti. Přednáška ukázala vývoj klimakterické medicíny ve Francii od jejího vzniku až do současnosti i úlohu, kterou francouzská společnost sehrála na tomto poli medicíny v Evropě i ve světě.

Významnou událostí konference bylo vyznamenání dvou mnohaletých členek výborů Sekce pro otázky menopauzy ČGPS a České menopauzální a andropauzální společnosti ČLS JEP (ČMAS) za dlouhou aktivní činnost na poli menopauzy. Vyznamenání, které se jim bohužel dostalo až po ukončení jejich činnosti ve výborech. Určitou omluvou snad může být skutečnost, že je to udělení prvních čestných členství v historii obou českých menopauzálních společností.

MUDr. Jana Zahrádková byla vyznamenána Čestným členstvím České lékařské společnosti JEP a čestným členstvím ČMAS u příležitosti ukončení činnosti ve výborech obou společností na vlastní žádost v souvislosti s odchodem do důchodu. Zdůvodnění těchto vyznamenání vyznělo částečně již z výše uvedené přednášky. Byla to především její aktivní činnost a spolupráce s Francouzskou společností pro studium menopauzy, která nás přivedla do Evropské menopauzální společnosti (EMS) a později k nově vzniklé evropské menopauzální společnosti Federace evropských menopauzálních společností (FEMS), kde jsme se stali jednou ze zakládajících společností. První konference FEMS se konala právě v Praze v roce 2000.

Druhým vyznamenaným byla MUDr. Marcela Burdová, které bylo uděleno Čestné členství ČMAS ČLS JEP v souvislosti s jejím rozhodnutím ukončit činnost ve výboru ČMAS. Jí rovněž patří velký dík za mnohaletou aktivní práci ve výborech SOM a ČMAS a bohatou přednáškovou, publikační a osvětovou činnost, a to nejen na poli menopauzy. Ocenění i za to, že vždy stála na straně pokroku a propagace moderních trendů v hormonální léčbě.

Obě vyznamenané lékařky působily ve výborech SOM ČGPS a ČMAS více než 15 let. Aktivně vystupovaly na většině celostátních konferencí o menopauze a spolupracovaly s časopisem Klimakterická medicína, kam přinášely aktuální informace, ať již z Francie nebo z Rakouska.

Již jednou jsem napsal, ale rád to zopakuji, že je škoda, že si nepotrpíme na čestné tituly jako „zakládající člen“, tak jak ho s respektem a vážností užívají v Severoamerické menopauzální společnosti. Janě Zahrádkové a Marcele Burdové by tento titul právem příslušel.

Je třeba se ve stručnosti dotknout odborného programu konference. Ve stručnosti proto, že podstatná sdělení a původní práce budou postupně publikovány v Klimakterické medicíně a v tomto článku není prostor pro hodnocení všech přednášek. V programu převažovaly přednášky přehledné, a i když většinou říkaly známá a v nedávné době publikovaná fakta, často se dotkly něčeho nového a nebo něčeho staršího, co vyžadovalo připomenutí a zdůraznění. I v tom je přednost Severoamerické menopauzální společnosti, která každým rokem na svých konferencích opakuje a novelizuje zásady pro hormonální léčbu pod názvem Position statement: estrogen and progestogen use in postmenopausal women (Prohlášení k hormonální léčbě), které zároveň publikuje ve svých časopisech Menopause a Menopause Management. Zdá se, že i v hormonální léčbě je opakování matkou moudrosti. Tak bychom chtěli pokračovat i my na našich konferencích a v časopisu Klimakterická medicína. Poslední konference na Seči a konečně i poslední číslo Klimakterické medicíny to dokládají.

Na konferenci bylo předneseno 32 přednášek rozdělených do šesti tematických bloků, jednoho obědového sympozia firmy Bayer-Schering a tří plánovaných workshopů poslední den konference.

Těžiště programu spočívalo především v blocích Urogenitální zdraví, Kostní zdraví a Alternativní metody léčby klimakterického syndromu. Ze závěrečných workshopů zaujala Medicína dálného východu a menopauza.

V urologické sekci byla v přehledu zhodnocena problematika stres inkontinence moči a prolapsu, jejich operačního řešení, výhody a nevýhody síťkových implantátů při prolapsu pánevního dna (B. Lamprechtová et al.). L. Horčička se zabýval problematikou hyperaktivního močového měchýře, urgence, frekvence a inkontinence z pohledu gynekologa i praktického lékaře a zdůraznil význam cílené anamnézy ve smyslu „kdo se neptá, nic neví, a proto neléčí“. Byly zhodnoceny metody léčby stresové inkontinece. Byla zde zmínka o elektrostimulační léčbě. Zdá se, že tento staronový druh terapie nabízí možnosti, které stojí za vyzkoušení. Byly hodnoceny konzervativní způsoby léčby jako preparáty z brusinek s účinnou kyselinou elagikovou, význam léčby zánětů dolních cest močových, léčba operační pomocí pásek a alternativní léčba poševními kuličkami. Ve výčtu byly i vysloveně pomocné symptomatické pomůcky jako absorpční pomůcky pro lehkou, střední a těžkou inkontinenci, jako je tzv. „čurokap“. S určitým pobavením jsme přijali informaci o existenci „potápěčské strany“ a hvězdičkových potápěčů, srozumitelný byl „boj za suchý svět“. Slovenští autoři A. Krištůvková a M. Borovský podali ucelený a přehledný pohled na management urogenitální atrofie. O možnostech lokální terapie vaginálním estradiolem referoval R. Chmel. Upozornil na riziko poddávkování, léčba by neměla plnit roli placeba, ale měla by být účinná. Osobně se domnívám, že vaginální terapie estradiolem není při příznacích urovaginální atrofizace plně využívána a není náležitě zdůrazňováno pravidelné užívání v účinné dávce. Optimální by měla být dávka 10 μg vaginálního E2 denně. G. Hensel přednesl zajímavé téma o inkontinenci u žen ve stáří. Na vlastním souboru prezentoval řadu pozoruhodných výsledků. Inkontinenci ve stáří klasifikuje jako smíšenou v 63 %, stres inkontinence se vyskytuje v 5 %. U 55 % sledovaných žen předcházela konzervativní léčba. U starých žen byla doporučena v 58 % léčba konzervativní, ve 31 % operační léčba páskou a ve 3 % terapie Bulkamidem. V literatuře prof. K. Lobodasch z Chemnitzu udává při léčbě stres inkontinence Bulkamidem vyléčení ve 40 % a zlepšení ve 35 %. Svoje místo v terapii inkontinence ve stáří má i konzervativní léčba anticholinergiky, jako je Desmopresin (Minirin).

V sekci Kostní zdraví podal J. Rosa přehled vývoje diagnostiky osteoporózy od DXA po FRAX.

Model FRAX, vyvinutý WHO a dostupný na internetu, je nástrojem vypočítávajícím 10leté riziko fraktury u dané pacientky na základě u ní zjištěných rizikových faktorů. Kdy vyšetřovat, jaké jsou indikace DXA a význam modelu FRAX, jsou věci aktuální a byly v Klimakterické medicíně i jiných časopisech v nedávné době publikovány. Stejně tak o novém druhu terapie osteoporózy denosumabem (Š. Kutílek) je potřebné opakovaně referovat. Denosumab je významnou novinkou v léčbě osteoporózy, jedná se o první lék, který kauzálně zasahuje do patogeneze osteoporózy. Je to plně lidská monoklonální protilátka proti RANKL, který je klíčovým mediátorem diferenciace, funkce a přežívání osteoklastů. Denosumab snižuje riziko zlomenin a bude jistě lékem budoucnosti. Autor uvedl výsledky studie Freedom na 8000 ženách s osteoporózou, která prokázala účinnost léku. Denosumab, preparát Prolia, je na českém trhu, je hrazen pojišťovnou, indikace vyžaduje průkaz osteoporózy vyšetřením DXA. Podává se subkutánně v dávce 60 mg jedenkrát za 6 měsíců. V přednášce bratislavských autorů M. Borovského et al. byly komplexně zhodnoceny současné a budoucí možnosti léčby osteoporózy. Byl připomenut význam selektivních modulátorů estrogenních receptorů tamoxifenu, raloxifenu a bazedoxifenu, které jsou bezpečné vůči prsu při pozitivním vlivu na kost. Nový SERM bazedoxifen snižuje kostní úbytek u žen v postmenopauze, snižuje riziko fraktur, a přitom je bezpečný i vůči endometriu, kde má podobný účinek jako progestogen.

Přednášky sekce Alternativní metody léčby klimakterického syndromu zaměřené na cimicifugu racemosu (P. Křepelka) a sóju (R. Richter) a jejich vliv na potíže klimakterického syndromu, otázku zlepšení inkontinence (G. Handlová) a sexuality přírodními prostředky (P. Turčan) v podstatě potvrdily známá fakta. Fytoterapie má pozitivní vliv na řadu příznaků klimakterického syndromu, jejich účinnost je však podstatně nižší, než je účinnost klasických estrogenů, a jen mírně převažují účinek placeba. Mají pozitivní vliv na vazomotorické symptomy zvláště v premenopauze a perimenopauze, na spánek, urovaginální symptomy, metabolismus lipidů a kost. Lze je doporučit jako doplňující léčbu.

V sekci Každodenní praxe gynekologické ambulance bylo předneseno několik různorodých přednášek co do obsahu i kvality. Ty kvalitní zasluhují publikaci v Klimakterické medicíně. Přednáška T. Faita Možnosti kardiovaskulární prevence byla mimořádně aktuální a vycházela ze současných názorů a doporučení IMS. Téma, které bylo dostatečně objasněno a vysvětleno a je ještě stále obestíráno falešnými mýty minulosti. Podobně tomu je s problematikou karcinomu prsu. Aktuální pohled na karcinom prsu v ambulanci gynekologa podala vyčerpávajícím způsobem Z. Petrovičová.

Přednášky pardubických autorů I. Višňovské et al. a J. Göbela et al. týkající se řešení vaginálního prolapsu po hysterektomii a endometria u asymptomatických a symptomatických žen v postmenopauze, postavené na vlastních výsledcích, budou publikovány ve 2. čísle Klimakterické medicíny v tomto roce.

Závěrečné přednášky měly být jakousi tečkou za hlavním programem konference. P. Koliba v aktualizovaném doporučení IMS k hormonální léčbě vycházel z rozsáhlého materiálu IMS, který vyšel ze 13. světového kongresu o menopauze IMS v Římě v roce 2011 a byl publikován v časopisu IMS Climacteric.

Přednáška J. Donáta o estrogen rezistentním syndromu v postmenopauze v přehledu i na konkrétním případu ukázala možnosti a zásady hormonální i nehormonální léčby těžkého klimakterického syndromu s atypickou symptomatologií a rezistentního k estrogenní léčbě. Informovala zejména o významu antidepresantů – thymoleptik v léčbě některých atypických symptomů klimakterického syndromu. Přednáška ukázala na závažnost klimakterického syndromu s ohledem na predikci pozdější osteoporózy a ischemické choroby srdeční a nutnost nízkodávkové hormonální léčby i při její zdánlivé neúčinnosti.

Hodnotím-li konferenci jako celek, splnila svůj úkol, vzdělávání a doškolování a konečně i svůj úkol společenský. Nedostatek přednášek s původními výsledky je problém dlouhodobý a netýká se jen našich konferencí. To ovšem neznamená, že opakování a rozšiřování třeba již publikovaných výsledků a závěrů by bylo zbytečné a nemělo praktický význam. Neznamená to ovšem také, že bychom se neměli snažit o nápravu. Inspirací k tomu by mohla být příprava českého sympozia na 14. světovém kongresu IMS v Cancunu v Mexiku, které by mělo vyznít jako vizitka a pozvání do Prahy na 15. světový kongres o menopauze.

Jménem pořádajících společností bych chtěl poděkovat prezidentovi konference MUDr. T. Faitovi, Ph.D. a vědeckému sekretáři ČMAS a SOM J. Jeníčkovi, CSc., za vynikající management konference, společnosti JS Partner za organizační zajištění a veškeré praktické náležitosti, generálnímu sponzorovi firmě Bayer Health Care, partnerské firmě Green Swan pharmaceuticals a ostatním vystavujícím firmám. Konečně můj dík patří všem přednášejícím i účastníkům, bez nichž by se konference nemohla uskutečnit. Zvláštní dík patří hostům ze Slovenska, nejen za účast, ale i za pozvání na konferenci Sekce gynekologické endokrinologie a klimaktéria Slovenské gynekologicko-porodnické společnosti SLS v září 2012 v Bratislavě.

prof. MUDr. Josef Donát, DrSc.

Porodnicko-gynekokologická klinika Pardubické krajské nemocnice

Kyjevská 44, 532 03 Pardubice

e-mail: donat.josef@centrum.cz