Psychoonkologie v praxi (Psychoedukace, poradenství a terapie)

Angenendt G., Schütze-Kreilkamp U., Tschuschke V.

Praha: Portál 2010, 326 s., cena 535 Kč. ISBN 978-80-7367-781-7.

Karcinom je tělesné onemocnění a dnes na ně pohlížíme díky molekulární biologii a cytogenetice jako na onemocnění genetické. Psychická zátěž spojená s diagnózou a průběhem onemocnění způsobuje u nemocných a jejich blízkých obrovskou nejistotu, úzkost, strach, jež mnohdy přecházejí do depresivního ladění a depresivní symptomatiky. Dlouhodobý psychický distres má prokazatelně negativní vliv na obranný systém, při jeho oslabení se pak karcinomové buňky snadněji množí. Redukce distresu je součástí péče o onkologicky nemocné, stejně jako zlepšování kvality jejich života. V současné době již disponujeme psychologickými prostředky, které prokazatelně v době ataky i v remisi příznivě pacienty i jejich příbuzné ovlivňují – pojednávají o nich novější vědecké disciplíny: psychoonkologie a psychotraumatologie.

Publikace německých autorek – psycholožky Gabriely Angenendtové, lékařky Ursuly Schütze-Kreilkampové a profesora psychologie Volkera Tschuschka a za přispění lékaře Josefa Beutha, volně navazuje na Tschuschkovu knihu Psychoonkologie, jež byla přeložena do češtiny a vyšla roce 2004 v nakladatelství Portál a je více teoretická. Tato recenzovaná práce však vychází z praxe a je určena pro praxi.  

Publikace je rozčleněna do deseti hlavních částí a řady kapitol. Literaturu uvádějí autoři za každou kapitolou zvlášť, závěrem pak nalezneme doporučenou literaturu v němčině a angličtině (pro odborníky) a doporučenou literaturu v němčině pro pacienty i laické zájemce. Naši čtenáři uvítají v přílohách uvedený seznam relevantních publikací, které vyšly k danému tématu v českém jazyce, stejně jako výběr internetových odkazů v češtině. Praktické je i uvedení zdravotnických zařízení v České republice poskytujících psychoonkologickou péči a přehled našich onkologických center a společností. Vítanou informaci pro odborníky i nemocné (a jejich příbuzné) poskytuje přehled svépomocných pacientských organizací a klubů v České republice. Na rozdíl od německého originálu nebyl vypracován věcný rejstřík.

Čtenářům knihu přiblížíme překladem jejich částí a naznačením obsahu jednotlivých částí.

1. Komplementární onkologické metody s ověřenou účinností. Zde je rozlišováno mezi postupy odpovídajícími medicíně založené na důkazech, kontrolovanými randomizovanými studiemi a epidemiologickými kohortovými studiemi – na rozdíl od postupů kazuistických, expertních názorů apod., jimiž nelze předložit důkazy o jejich účinnosti a nezávadnosti. Účinnost byla u komplementárních metod prokázána v případě psychoonkologické péče, u určitých tělesných aktivit, u dietetiky a při optimalizaci výživy, u selenové terapie, enzymatické terapie a léčby jmelím.
2. Psychika a karcinom – výsledky vědeckých studií. V této části je blíže pojednáno o stresu a rakovině, psychoonkologickém poradenství, relaxačních metodách, muzikoterapii, kognitivně behaviorálních metodách atd. Závěrem je konstatováno, že lze během různých fází onemocnění a léčby využít různých, „na míru šitých“ psychoonkologických léčebných konceptů a intervenčních opatření, jež redukují zátěž a nadměrné rozrušení pacientů, navodí cílenou relaxaci, vybudují nové životní cíle, perspektivy a strategie zvládání.
3. Program psychosociální (psychoonkologické) péče o pacientky s karcinomem prsu. Oblast psychologické péče o ženy s karcinomem prsu je relativně nejvíce rozpracována – jak ve směru výzkumu a vědy, tak ve směru praktických opatření. Ve třetí kapitole jsme seznámeni s již vypracovaným a osvědčeným programem psychoonkologické péče o takto nemocné, jenž se týká pěti fází života s nemocí – fáze diagnózy a sdělování informací, fáze časné lékařské terapie, fáze rehabilitace – období po ukončení medicínské léčby, fáze recidivy, případně dalšího rozvoje nemoci a terminálně – paliativní fáze.
4. Základy psychoonkologické léčby. Také čtvrtá kapitola je prakticky zaměřená a poskytuje odrazový můstek pro vlastní psychologické poradenství a psychoterapeutickou činnost. Dočteme se v ní o mýtu „rakovinové osobnosti, kterou nikdo nezná a každý se jí bojí,“ o vedení základní psychoonkologické dokumentace, reakcích pacientů na sdělení diagnózy, jejich psychických obranných mechanismech a o tom jak konkrétně zvládat psychickou stránku onemocnění během léčby, v době remise a při recidivě. Zvláštní pozornost je věnována psychickému traumatu a způsobům, jak je překonávat při důrazu na vícedimenzionální psychodynamickou terapii traumatu.
5. Komunikace během krize a psychotraumatu v onkologii. Vycházíme z toho, že člověk nemůže nekomunikovat. Seznámíme se zde s obrazem světa onkologicky nemocných a jsou nám doporučeny osvědčené způsoby komunikace s nemocnými a příbuznými i s ohledem na interkulturální aspekty lékařské komunikace. Zvláštní pozornost je věnována specifikům komunikace žen a mužů, vlastnímu sdělení onkologické diagnózy a vztahu lékař – pacient. Nemocný je ten, kdo v každém okamžiku určuje míru informace, kterou potřebuje získat. Hlavními znaky v projevu lékaře je důvěryhodnost a empatie.
6. Karcinom pohlavních orgánů a sexualita. V šesté kapitole se dovíme, jaké způsoby lékařské terapie se používají u jednotlivých typů nádorového onemocnění, jak se odrážejí v sexuálním prožívání a chování pacienta a jak je možné takto vzniklou situaci prakticky řešit. Jsou zde uvedené konkrétní návody, jak v určitých situacích postupovat (např. při karcinomu vulvy, velké operaci pánve, při karcinomu prostaty, močového měchýře). Zvláštní pozornost je věnována snižování a odstraňování bolesti psychologickou cestou.
7. Přístup ke smrti a umírání. Jsou zde uvedené myšlenky a informace, které lékařům pomohou podpořit pacienty během poslední fáze jejich onemocnění. Upozorněno je na snahu umírajících nahlédnout na celý dosavadní život jako na smysluplný celek, kterému je možné porozumět. Umírající se může posunout z případného stavu beznaděje, bezmocnosti a trýznivých úvah směrem k poslednímu a rozhodujícímu procesu osobního růstu. Významná je psychohygiena osob doprovázejících umírající, které si musí udržovat jasné hranice.
8. Syndrom vyhoření a syndrom pomáhajících. Tato kapitola by měla pomoci zachovat, případně pomoci obnovit vlastní psychické zdraví u osob pečujících o nemocné se zhoubnými nádory. Probrána je motivace pomáhajících a burnout syndrom včetně jeho fází a prevence (např. bychom neměli pracovat na stejném místě, kde bydlíme a dbát o své soukromé vztahy, nutné je respektovat hranice naší maximální zatíženosti.)
9. Krátký psychoedukační program pro individuální terapii. Každý pacient s nádorovým onemocněním potřebuje být o své nemoci informován a v této kapitole se seznámíme jak toto během deseti sezení zprostředkovat a jak také nemocného rámcově naučit aktivitám potřebným ke zvládání malignity. Kapitola je stručným manuálem zabývajícím se problematikou zdraví v době nádorového onemocnění, tematizováno je onemocnění a stres, s pacientem se natrénuje některá z relaxačních metod, věnujeme se  zvládání nemoci (coping), potřebám a zdrojům nemocného, práci s nepříjemnými pocity a myšlenkami, dále pak udržování podpůrných kontaktů a zvládání chronické únavy. Závěrem programu se terapeut s pacientem zabývají otázkami kolem dopadu malignity na sexuální život. A zcela závěrem je pak tematizována oblast vlastní kompetence a možností lepšího využití sociálního prostředí a zdravotnického systému.
10. Návrhy intervence v psychoonkologickém poradenství a terapii. V poslední kapitole nalezneme cvičení a intervence pocházejících z různých terapeutických směrů, prostřednictvím kterých můžeme pacientům s nádorovým onemocněním pomoci na fyzické a psychické úrovni zpracovat jejich onemocnění. Jedná se o seberegulaci, různá tělesná cvičení (např. při bolestech a omezené pohyblivosti zad a kyčlí), nemocní se učí zacházet s nepříjemnými emocemi a konflikty, významné místo zaujímají imaginativní techniky (např. při ozařování a chemoterapii), zvláštní pozornost je věnována intervencím při časté psychické traumatizaci atd.

Hlavní přínos recenzované publikace vidím v tom, že konkrétně, na příkladech a za použití vhodných didaktických pomůcek (tabulky, záznamní archy, dotazníky) čtenářům ukazuje, jak lze psychologickými prostředky účinně (a vědecky podloženě) pomáhat onkologicky nemocným a jejich nejbližším. Využívání psychoonkologických a psychotraumatologických postupů je nutné, není jednoduché a vyžaduje speciální vzdělání a kvalifikaci, kterou němečtí lékaři a kliničtí psychologové dosahují v rámci postgraduálního vzdělávání. Bylo zjištěno, že v Německu 25–40 % onkologických pacientů potřebuje tuto profesionální pomoc, aby se mohlo psychicky a sociálně vyrovnat s onemocněním. Autoři zároveň kriticky upozorňují, že nedostatečné poskytování psychologické péče bude asi hlavním důvodem, proč nemocní v Německu mnohdy přecházejí ze zdravotnického systému k nezdravotnickým a svépomocným organizacím, kde hledají pomoc. Varující je také zjištění, že „zhruba 80 % všech pacientů s nádorovým onemocněním částečně využívá kontraindikovaných, případně zdraví ohrožujících komplementárních metod, a to často bez vědomí ošetřujícího lékaře.“

Závěrem recenze si dovolím upozornit, že v knize postrádám jakékoliv zmínky o možnostech psychofarmakoterapie. Léky jistě psychologickou péči nenahradíme, ovšem v rámci krizové intervence a k mírnění psychických symptomů jsou psychofarmaka prostředkem humánním a rozhodně indikovaným i u onkologicky nemocných.

Jedná se o užitečnou publikaci, která je výborně přeložena, zlektorována a redakčně provedena.

Recenzovanou knihu lze rozhodně doporučit onkologům i všem lékařům (a psychologům) v klinické praxi, kteří přicházejí do kontaktu s onkologicky nemocnými a jejich příbuznými. Její přečtení a prostudování jejich praxi rozhodně obohatí.

prof. PhDr. Jan Vymětal
Karlovo nám. 40, 128 00 Praha 2