Prof. MUDr. Jan Petrášek, DrSc. osmdesátníkem

Dne 8. září 2009 se dožívá osmdesáti let prof. MUDr. Jan Petrášek, DrSc., emeritní vedoucí redaktor Časopisu lékařů českých. Po dobu 17 let, kdy byl časopis zpočátku týdeníkem a prakticky jediným víceoborovým zdrojem informací pro české lékaře, mu svojí pověstnou pečlivostí zajišťoval kvalitu, nejen v té době výjimečnou.

Jan Petrášek se narodil ve Vrátě u Českých Budějovic. Během 2. světové války se rodina přestěhovala do Třeboně, která mu přirostla k srdci. Dosud v ní tráví každoročně řadu dnů. V roce 1948 absolvoval v Třeboni gymnázium, poté byl přijat ke studiu na Lékařskou fakultu Univerzity Karlovy v Praze, které ukončil v roce 1953. Již jako medik pracoval v laboratořích III. interní kliniky pod vedením profesora Jiřího Šonky. Databáze PubMed uvádí jako jeho první publikaci v Časopisu lékařů českých „Acetylační test v diagnostice hypertyreózy“ z roku 1955. Po promoci nastoupil jako sekundární lékař do nemocnice v Českém Krumlově a působil krátce i jako obvodní a závodní lékař v Horní Plané a ve Větřní. V roce 1956 se přihlásil do konkurzu na místo sekundárního lékaře III. interní kliniky tehdejší FN II. Na svůj úspěch v něm později vzpomínal se slovy: „Na takové místo se do Prahy běží třeba pěšky!“ Třetí interní klinice zůstal věrný po celý život.

V roce 1964 obhájil kandidátskou práci na téma „Klinický význam některých metabolitů katecholaminů“, v roce 1959 se stal odborným asistentem kliniky, v roce 1972 obhájil habilitační práci na téma „Současné možnosti klinické diagnostiky a léčby feochromocytomu“ a v roce 1975 byl jmenován docentem vnitřních nemocí. Doktorskou práci, rovněž s tématem feochromocytomu, obhájil v roce 1981 a o dva roky později byl jmenován profesorem pro obor vnitřních nemocí. Dlouhá léta byl zástupcem přednosty kliniky, prof. Vladimíra Pacovského, a zastával řadu pedagogických funkcí na tehdejší Fakultě všeobecného lékařství.

Nejprve se plně věnoval endokrinologii. Publikoval desítky článků v českých periodicích, zejména s Jiřím Dubovským, ale byl i prvním autorem práce o klinickém významu exkrece katecholaminů, která se spoluautorstvím prof. Josefa Charváta vyšla anglicky v roce 1966 v časopise Endokrinologie – tato informace s odstupem více než 40 let působí téměř nepatřičně, ale tehdy to rozhodně nebylo běžné. Do současnosti je profesor Petrášek hlavním autorem/spoluautorem/editorem 3 monografií, 30 samostatných knižních kapitol, 6 skript, přes 250 původních časopiseckých prací, přes 50 recenzí knih a více jak 120 zpráv o nových knihách. Ještě v tomto roce je – spolu s profesorem Alešem Žákem – hlavním editorem učebnice vnitřního lékařství pro zubní lékaře. Byl také členem Výboru Československé endokrinologické společnosti, členem komise pro udělování kandidátských hodností, členem zkušební komise atestací I. i II. stupně z vnitřního lékařství, členem komise pro nostrifikace aj. V paměti všech žáků je však spojován především s kardiologií. Vždy se zajímal o techniku v medicíně, a to jej přivedlo k oboru, který se v šedesátých letech 20. století rozvíjel opravdu bouřlivě. Teprve se rodila možnost intenzivní péče, pojem diferencované péče byl ještě neznámý. Zaujala ho myšlenka koronárních jednotek a v roce 1970 se významně podílel na vzniku jedné z prvních koronárních jednotek v Československu. Zkušenosti čerpal i ze zahraničních pobytů v Dánsku a Německu. V roce 1976 získal v Německu první zkušenosti s echokardiografií a na III. interní klinice vybudoval první echokardiografickou laboratoř; také vydal první české publikace v tomto oboru. Vytvořil na klinice funkční kardiologickou skupinu, jeho nejbližšími spolupracovníky byli prof. František Kölbel a první primářka koronární jednotky III. interní kliniky MUDr. Jitka Šimonová. Podílel se na vzniku katetrizační laboratoře, kde byly provedeny jedny z prvních koronarografií a vůbec první endomyokardiální biopsie u nás. K žákům prof. J. Petráška patří především prof. Jaromír Hradec, prof. Michael Aschermann, doc. Jiří Král a další lékaři kardiologické skupiny kliniky.

V první polovině osmdesátých let 20. století se prof. Petrášek stal vedoucím redaktorem Časopisu lékařů českých. Časopis redigoval nepřetržitě od 23. čísla 122. ročníku, tj. od poloviny roku 1983 až do konce roku 2001. V této funkci plně osvědčil svůj široký medicínský i všeobecný rozhled, který spolu s neobyčejnou pracovitostí a pečlivostí, pověstnou „ušlechtilou byrokracií“, zajistil Časopisu lékařů českých vysokou obsahovou i formální úroveň, za kterou byl po právu oceněn medailí Jana Evangelisty Purkyně. Byl šéfredaktorem přísným, ale pokorným, vědomým si hodnoty prvního a nejdéle vycházejícího českého odborného lékařského časopisu – tohoto rodinného stříbra české medicíny. Když v devadesátých letech 20. století hrozil z ekonomických důvodů Časopisu lékařů českých zánik, neváhal to přirovnat k likvidaci Národního divadla.

V této době se prof. J. Petrášek také začal systematicky věnovat recenzování odborných medicínských publikací. Lze si jen těžko představit desetitisíce a možná statisíce stran, které nejen pročetl, ale i přiblížil budoucím čtenářům. Na tuto práci později navázal jako editor mnoha desítek knih a odborný konzultant nakladatelství Grada a Galén. Také díky této práci je jedním z mála lékařů – internistů, kteří si zachovali široký rozhled po celé medicíně.

Jako systematický přednášející byl profesor Petrášek oblíbený, jako přísný examinátor obávaný, v každém případě jako pedagog zapůsobil na několik generací internistů. Svým celoživotním působením ovlivnil kardiologii nejen na III. interní klinice a ve všeobecné nemocnici, ale i v celočeském měřítku, což bylo po právu oceněno čestným členstvím České kardiologické společnosti, uděleným mu v tomto roce. Byl také propagátorem sesterského vzdělávání v kardiologii, zvláště na koronární jednotce a řadu sester k dalšímu vzdělání podnítil. Přesto vidíme jeho největší zásluhy na poli odborné lékařské literatury, kde odvedl a stále ještě odvádí množství práce – na jednoho člověka vskutku neuvěřitelné.

Profesor Petrášek je nositelem mnoha ocenění, kromě již zmíněných především tří medailí Univerzity Karlovy a řady cen odborných společností; Českou endokrinologickou společností byl oceněn dokonce opakovaně.

Přejeme panu profesorovi do dalších let hlavně hodně zdraví. Jsme rádi, že mu k jeho významnému životnímu jubileu můžeme věnovat toto číslo Časopisu lékařů českých, připravené jeho žákem prof. Jaromírem Hradcem, s články mnoha jeho dalších žáků a následovníků.

prof. MUDr. Štěpán Svačina, DrSc., prim. MUDr. Petr Sucharda, CSc.

Foto Karel Meister a archiv III. interní kliniky 1. LF UK a VFN