Kniha

Matoušovic Karel, Rychlík Ivan, Dusilová-Sulková Sylvie (eds.)

Hereditatis petitio české nefrologie

Praha: Tigris 2009, 456 s., cena neuvedena. ISBN 978-80-903750-8-6.

Monografie Hereditatis petitio české nefrologie (Přihlášení se k odkazu české nefrologie) vzniklá zásluhou tří editorů za přispění přes 130 autorů představuje neobyčejně cenné dílo osvětlující četné stránky české nefrologie. Postihnout historii a vývoj oboru formou historicky věrné studie je úkol nadmíru nesnadný a vyhnout se osobnímu pohledu autora je téměř nemožné. Editoři se proto rozhodli oslovit nefrology a pamětníky z jednotlivých velkých i menších nefrologických pracovišť a dialyzačních center s žádostí o sepsání příspěvků o vývoji oboru v místě jejich působení. Podařilo se tak zachytit historii a vývoj nefrologie v našem státě s řadou zajímavých podrobností, které by byly časem jistě zapomenuty.

V první polovině 20. století problematika onemocnění ledvin tvořila součást vnitřního lékařství. Začátkem 50. let vznikla volná sdružení lékařů zabývajících se chorobami ledvin v nemocnicích na Karlově náměstí a v Krči s pravidelnými semináři. Snaha o vytvoření odborné nefrologické společnosti vedla ke vzniku nefrologické komise při Internistické sekci ČLS JEP, kdy u kolébky stáli M. Chytil, J. Brod, L. Hradcová, O. Schück a další. V roce 1962 vznikla Nefrologická sekce ČLS JEP (do prosince 1968 měly odborné společnosti název sekce ČLS JEP) a od roku 1969 Nefrologická společnost, která jako Československá nefrologická společnost ČLS JEP sdružovala až do rozdělení Československa v roce 1993 Českou a Slovenskou nefrologickou společnost. V roce 2002 se společnost osamostatnila jako Česká nefrologická společnost o.s., nezávislá na ČLS JEP, což mělo mimo jiné hlavně ekonomické výhody.

O vývoj nefrologie, dialyzační léčby a transplantací se zasloužily především fakultní a velké nemocnice. Ve Všeobecné fakultní nemocnici (VFN) se problematice nefrologie věnovaly především I. a II. interní klinika. Na I. interní klinice to byl Jan Brod, významný představitel české a světové lékařské vědy, aktivní účastník zahraničního odboje, první předseda České nefrologické společnosti a pozdější ředitel Ústavu pro choroby oběhu krevního (ÚCHOK). Díky svému odbornému věhlasu navázal bohaté styky s předními evropskými a světovými nefrology. Zasloužil se o uspořádání II. kongresu Mezinárodní nefrologické společnosti (ISN) v Praze v roce 1965. Jako jeden z iniciátorů vzniku „2000 slov“ se musel v roce 1968 uchýlit do emigrace. Funkčním vyšetřením ledvin se na klinice zabýval Otto Schück. Na II. interní klinice provedla první dialýzu pro akutní selhání ledvin při otravě sublimátem skupina M. Chytila v roce 1955 Alwallovým dialyzátorem. Přístroj byl získán ze Švédska zásluhou S. Dauma, tehdy ještě medika, a byl jím uveden do chodu. V roce 2003 vznikla ve VFN 1. LF UK klinika nefrologie, přednosta V. Tesař. Jedním z nejvýznamnějších nefrologických a dialyzačních pracovišť v České republice bylo interní oddělení Strahov za přednostenství A. Válka, dlouholetého předsedy České nefrologické společnosti, který jako předseda společnosti pokládal sledování a rozvoj dialyzační aktivity za svou nejvýznamnější činnost. Pro Prahu se mu podařilo získat konání kongresů evropských společností EDTA/EDTNA (1980) a ESAO (1988). Dále zde pracovala Sylvie Sulková, která se zabývala peritoneální dialýzou a kostní nemocí. Ve Fakultní nemocnici v Hradci Králové je vývoj nefrologie a dialyzační léčby neodmyslitelně spojen se jménem Josefa Erbena, který uskutečnil první dialýzu v roce 1958. Erben navrhl s J. Grohem a uvedl do chodu celokovový dialyzátor (1961). Podílel se na vyrobení prvního československého prototypu, tzv. hradecké dialyzačního systému (HDSy) v ZVÚ v Hradci Králové (1968) s centrálním ovládáním, který umožnil simultánní dialyzační léčbu na šesti lůžkách. HDSy byl používán v dialyzačních střediscích nejen u nás, ale i na Slovensku, v NDR a Maďarsku. Na MZd dosáhl schválení pravidelné dialyzační léčby u nemocných s chronickým onemocněním ledvin. Jeho světovou prioritou byla kanylace podklíčkové žíly. Po jeho odchodu byl otevřen ve Fakultní nemocnici v Hradci Králové nový pavilon dialýzy s 24 lůžky pro chronickou dialýzu (2001 – P. Fixa).

Významnou roli v rozvoji dialýzy v našem státě sehrálo rovněž plzeňské pracoviště zásluhou Karla Opatrného sen., úspěšného organizátora konferencí dialyzačních a transplantačních pracovníků, s první dialýzou v roce 1969. V dalších letech byly v Plzni zavedeny další metody nahrazující funkci ledvin, kde plzeňské pracoviště bylo jedním z prvních, nebo i první u nás. Pokračovatelem jeho práce a snah byl jeho předčasně zesnulý syn Karel Opatrný jun., výzkumně velmi aktivní a úspěšný pracovník. Jeho hlavním zájmem byla biokompatibilita dialyzačních systémů.

Ve Fakultní nemocnici v Olomouci byla první hemodialýza provedena v roce 1964, peritoneální dialýza v roce 1992 a transplantace v roce 1984. Pro Jihomoravský kraj se stala centrem pro dialýzu FNsP, dnes Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně, s první hemodialýzou v roce 1971 a první transplantací v roce 1972. Dalšími dialyzačními středisky (DS) jsou dnes DS v Brně Bohunicích, DS INNEF Mendelovy nadace a dětské DS při II. dětské klinice FN. Rozvoj dialyzační aktivity v Brně je spojen s D. Sobotovou, dlouholetou členkou výboru ČNS (1981–1996).

Kromě již zmíněných DS pracuje v České republice dnes dalších 76 DS včetně devíti v Praze a tří v Ostravě.

V dalším období, hlavně po roce 1990, byly na jednotlivých DS zaváděny další moderní metody očišťování krve. Počet ročních dialýz na některých pracovištích jde do tisíců, výrazně stoupl počet renálních biopsií a transplantací ledvin. Dětské nefrologii se od 50. let věnovala L. Hradcová.

Výzkumné ústavy – nefrologická skupina v ÚCHOK, VÚET, IKEMu, experimentální nefrologie ČSAV a jejich pracovníci významně přispěli k řešení otázek patofyziologie, kliniky a terapie ledvinných onemocnění. O vzdělávání v nefrologii se zasloužila subkatedra IPVZ se zapojením do výuky předních nefrologických odborníků z České republiky. Článek J. Jirky nás zasvěceně seznamuje se zasahováním stranických orgánů do chodu a života ústavů a jejich pracovníků do roku 1989.

Podrobná kapitola s četnými vyobrazeními je věnována vývoji hemodyalizačních přístrojů a hemodyalizačních zařízení (F. Lopot). Jsou uvedeny další cenné přístroje umožňující bezpečnou dialýzu. Zmíněny jsou rovněž speciální techniky pro kontinuální mimotělní očistu krve (CVUA a CVUHD) a techniky peritoneální dialýzy. Renální biopsie se stala „zlatým standardem“, „světlem v temnotách“ v diagnostice parenchymatózních a glomerulárních renálních postižení a při posuzování rejekce transplantované ledviny (P. Rosmann) s použitím elektronové mikroskopie. Zavedení imunohistochemie přineslo nové poznatky o renální patologii. První transkutánní biopsii ledvin provedl v ÚCHOK v Krči J. Brod (1960) a dnes se provádí v České republice na 27 pracovištích. Významnou terapeutickou metodou u nemocných s nezvratným onemocněním ledvin se stala transplantace. První příbuzenskou transplantaci provedla hradecká skupina (J. Procházka, J. Šváb, P. Navrátil sen., R. Klen, J. Erben). Technicky byl problém zvládnut dokonale, ledvina byla funkční hned po operaci, ale nemocná zemřela na endogenní sepsi při těžkém útlumu po celotělovém ozáření. Systematicky se transplantacím věnovalo od roku 1966 pracoviště v Krči. Bylo třeba vyřešit celou řadu problémů týkajících se imunosuprese, infekce, rejekce a dalších komplikací, aby se transplantace ledviny stala bezpečnou metodou.

Pro rozvoj nefrologie, hemodialýzy a transplantace ledvin byl důležitý vznik odborné nefrologické společnosti a aktivita jejích členů od Nefrologické sekce ČLS JEP s pořádáním pracovních schůzí a téměř pravidelnou účastí světových nefrologů po vznik Československé nefrologické společnosti (ČsNS ČLS JEP). V 70. a 80. letech minulého století došlo k určité stagnaci s omezením výjezdů členů společnosti na stáže a kongresy na západě. Kontakty se udržovaly hlavně zvaním významných nefrologů na pracovní schůze společnosti. Po revoluci v roce 1990 byl demokraticky zvolen nový výbor společnosti se dvěma komisemi – transplantační a preventivní nefrologie. Bouřlivě se rozvíjí síť dialyzačních středisek. V rámci společnosti vzniká Klub mladých nefrologů a Dialyzační klub. Česká nadace pro nemoci ledvin, vzniklá v Praze v roce 1999, se trvale zabývá činnostmi majícími za hlavní cíl pomoc nemocným s chorobami ledvin. K čistě odbornému zaměření společnosti přistupují po roce 1990 často složitá jednání se zdravotními pojišťovnami (především VZP) a MZd o úhradě léků a poskytování dialyzační péče, distribuování erytropoetinu a přístrojů. Zároveň však dochází k rozvíjení mezinárodních kontaktů s pořádáním mezinárodních kongresů, konferencí a sympozií, o kterých je podrobně pojednáno v samostatných sděleních. (Konference EDTNA/ ERCA se v roce 2008 v Praze zúčastnilo 2300 delegátů). Významnou aktivitou je konání postgraduálních kurzů na evropské úrovni, pro které se vžil název Nephrology Winter School. Cennou součástí monografie je seznam výborů ČNS od roku 1958, Čestných členů ČsNS ČLS JEP, ČNS JEP a ČNS o. s., úplný seznam kongresů, konferencí a sympozií ČsNS a ČNS. Svým počtem překvapí přehled monografií českých nefrologů i počet českých časopisů zabývajících se nefrologií, případně hypertenzí a nefrologií. (NEFRO – informační bulletin ČNS, Aktuality v nefrologii, Kidney and Blood Pressure Research, Postgraduální nefrologie, česká verze Current Opinion in Hypertension and Nephrology a Pokroky v oboru nefrologie).

Nezastupitelnou roli v rozvoji dialyzačního a transplantačního programu a v péči o nemocné s chorobami ledvin mají zdravotní sestry. Stalo se to podnětem pro vznik sesterské sekce při ČNS s významnou aktivitou a s napojením na mezinárodní společnosti (EDTA/ERCA).

Samostatná stať je věnována vývoji nefrologie na Slovensku, o který se zasloužili hlavně R. Dzúnik (Bratislava) a M. Mydlík (Košice) v úzké spolupráci s českými nefrology (J. Brod, J. Jirka, A. Válek, J. Erben). Četné, většinou barevné, fotografie a kopie historických dokumentů přispívají k výpravnosti knihy a věrohodnosti textu.

Editoři se velkou měrou zasloužili o to, že čtenáři se dostává do rukou publikace, která dokumentuje, že česká (československá) nefrologie se čestně zapsala do světových dějin oboru. S knihou by se měl seznámit každý lékař zabývající se nefrologií, neboť, jak praví francouzský filozof Auguste Compte (1798–1857): „Není možné dobře poznat některou vědu, neznáme-li její historii.“

prof. MUDr. Ladislav Chrobák, CSc.

Kabinet dějin lékařství LF UK v Hradci Králové