Glykoprotein jako transportér léků u melanomu
Vyšlo v časopise:
Čas. Lék. čes. 2009; 148: 325
Maligní melanom vykazuje rezistenci vůči intrinzickým lékům a je spojen s vysoce invazivním fenotypem. Byla vyšetřena úloha lékového transportéru P‑glykoproteinu (Pgp) při invazi potenciálně senzitivních a rezistentních melanomových buněk u člověka. Byla nalezena asociace Pgp s adhezním molekulami CD44 u melanomových buněk s rezistencí na mnoho léků (MDR) ve srovnání s těmi, které byly podány parenterálně. V nich byly lokalizovány dva proteiny v plazmatické membráně a vizualizovány konfokálním mikroskopem a v ultratenkých imunohistochemických kryořezech. Melanomové buňky MDR měly výrazněji invazivní fenotyp a také odlišnou strategií invaze („chain collective”). Pgp molekuly spolupracovaly s CD44 aktivací protein kinázy aktivované mitogenem (MAPK). Tato aktivace zmnožila metaloproteinázy (MMP3,-2,-9)mRNA a posílila invazivní aktivitu. Pgp souvisí s migrací a s invazí rezistentních buněk.
P. Barták
Zdroje
Colone M, et al. The Multidrug Transporter P-Glycoprotein: A Mediator of Melanoma Invasion? J Invest Dermatol 2008; 128: 957–971.
Štítky
Adiktologie Alergologie a imunologie Angiologie Audiologie a foniatrie Biochemie Dermatologie Dětská gastroenterologie Dětská chirurgie Dětská kardiologie Dětská neurologie Dětská otorinolaryngologie Dětská psychiatrie Dětská revmatologie Diabetologie Farmacie Chirurgie cévní Algeziologie Dentální hygienistkaČlánek vyšel v časopise
Časopis lékařů českých
- Metamizol jako analgetikum první volby: kdy, pro koho, jak a proč?
- Distribuce a lokalizace speciálně upravených exosomů může zefektivnit léčbu svalových dystrofií
- Horní limit denní dávky vitaminu D: Jaké množství je ještě bezpečné?
- Nejčastější nežádoucí účinky venlafaxinu během terapie odeznívají
Nejčtenější v tomto čísle
- Oboustranný spontánní pneumotorax – chybný léčebný postup
- Sekvenování lidského genomu – technologie nové generace aneb budeme rutinně sekvenovat lidské genomy?
- Eozinofily v gastrointestinálním traktu
- O lidském stárnutí a dlouhověkosti – 2. vnitřní podmínky
