Prognózování po náhlé srdeční zástavě – co je nového?

Callaway CW.  Neuroprognostication  postcardiac arrest: translating probabilities to individuals. Curr Opin Crit Care. 2018;3:158–164.

Správné a správně načasované stanovení prognózy přežití po zresuscitované srdeční zástavě je zásadní, a to i pro zdůvodnění ukončit iatrogenní, nepřínosnou intenzivní terapii. Zatím nejsou k dispozici validní markery svědčící o poškození mozku a jeho závažnosti. Základní diagnostické možnosti stále zařazují EEG, SSEP, CT, MRI, NIRS  a oxymetrii mozku, kvantitativní pupilometrii. Z dostupných laboratorních markerů je běžný průkaz uvolněných peptidů z mozkové tkáně – S-100beta a NSE. Tyto postupy ke stanovení prognózy se v poslední době prakticky nezměnily, jejich kombinace a zkušenost práce s nimi je zásadní. Timing vyšetření se významně posunul po zařazení TTM a působností podávaných medikací, celkovou křehkostí a věkem pacientů i rozdílů v příčině srdeční zástavy.

Článek ve velmi přehledné a podrobné tabulce rozebírá výsledky současných nejnovějších studií a vhodné časové zařazení diagnostických metod. Současně popisuje modifikace vlivem rozdílů tělesné teploty a medikací, rozebírá nejednotný význam myoklonií a náhled na krátkodobou prognózu přežití i na dlouhodobé výsledky pro daného jedince.

Připravila doc. MUDr. Jarmila Drábková, CSc.e-mail: jarmiladrabkova@gmail.com