V posledních letech jsme se soustředili na sledování konvenčních rizikových faktorů kardiovaskulárních chorob, jako je kouření, obezita a diabetes. Výzkumy ovšem ukazují, že bychom se měli vrátit i k některým tradičním parametrům. Jedním z nich je tepová frekvence.

Klíšťata mají velmi pomalý proces sání a na svém hostiteli mohou zůstat i několik dní, nebo dokonce týdnů. Do svých slin uvolňují široké spektrum bioaktivních molekul, které mají usnadnit sání hostitelovy krve. Přesné složení slin klíštěte je ovlivňováno také patogeny, kterým klíště slouží jako vektor.

Amplifikace genu MET je u dosud neléčených metastatických nádorů kolorekta (mCRC) poměrně vzácná, může se však objevit jako mechanismus získané rezistence při léčbě cílené na receptor epidermálního růstového faktoru (EGFR). Přinášíme kazuistiku pacienta s refrakterním mCRC, u nějž byla úspěšně použita kombinace inhibitoru EGFR panitumumabu s inhibitorem tyrosinkináz kabozantinibem.

Insomnie představuje jednu z nejběžnějších obtíží u starších jedinců. V terapii nespavosti se užívají především hypnotika III. generace a některé benzodiazepiny. Farmakoterapie u starší populace má ovšem řadu úskalí –⁠ k těm nejčastějším patří reziduální aktivita léku do následujícího dne, která může zvýšit riziko pádů a jiných úrazů. Studie publikovaná v časopisu Sleep Medicine proto porovnávala reziduální aktivitu po užití zolpidemu, triazolamu a rilmazafonu u starších jedinců.

Většina příznaků alergických onemocnění je způsobena aktivací mastocytů a následným uvolněním mediátorů, zejména histaminu.

Inhibitor angiogeneze bevacizumab se zpravidla podává dlouhodobě. Proto se studie publikovaná v časopisu The Oncologist zabývá právě jeho dlouhodobou bezpečností a snášenlivostí u pacientů s různými typy solidních nádorů.

Vztah subklinické hypotyreózy k ischemické chorobě srdeční (ICHS) a kardiovaskulární (KV) a celkové mortalitě je už desítky let předmětem diskusí. Whickhamská studie, která byla pilotní v této problematice, ale neprokázala asociaci ICHS a autoimunitních tyreopatií (Vanderpump et al. 1995, Vanderpump et al. 1996).

Metoda zvaná CT kolonografie je neinvazivní možností screeningu kolorektálního karcinomu, přestože přesnost v detekci lézí nebyla dosud jasně definována u asymptomatických dospělých v rizikové skupině.

Jedním z významných markerů kardiovaskulárního rizika je arteriální rigidita. K jejímu posouzení se v běžné klinické praxi rutinně používá měření karotidofemorální rychlosti šíření pulzové vlny (PWV).

Od identifikace první onkogenní řídicí mutace u nemalobuněčného karcinomu plic (NSCLC) uběhlo již 17 let. Kromě mutace v genu EGFR se podobně jako u dalších onkologických onemocnění podařilo identifikovat množství dalších řídicích mutací. Na tyto objevy plynule navázal také vývoj cílené léčby, což může být jednou z příčin toho, že v posledních letech pozorujeme pokles mortality na toto nádorové onemocnění.

Primární hyperaldosteronismus, nejčastější příčina sekundární hypertenze, který vzniká při nadprodukci aldosteronu v nadledvinách, je popisován u 4,3 % hypertoniků. Bývá spojen nejen s těžkou až farmakorezistentní hypertenzí, výskytem hypokalémie, ale také se zvýšenou kardiovaskulární morbiditou.

Začátkem listopadu se uskutečnil tradiční kongres Americké kardiologické asociace (AHA), na kterém bylo prezentováno 756 přednášek či abstrakt zahrnujících celé spektrum kardiovaskulární a cerebrovaskulární medicíny. V popředí zájmu na všech oborových akcích je nyní problematika akutního srdečního selhání –⁠ a ani toto odborné setkání nebylo výjimkou. Jako ze svého pohledu nejzajímavější sdělení s dopadem do každodenní klinické praxe si níže dovolím podrobněji zmínit studii hodnotící význam rychlé up-titrace trojkombinace léčby srdečního selhání, dále studii o vlivu gliflozinu na celkovou diurézu a efektivitu kličkového diuretika v léčbě dekompenzace srdečního selhání a v neposlední řadě výsledky ryze české studie zaměřené na podporu ECMO u šokových pacientů.

Roztroušená skleróza (RS) představuje chronické progresivní a nepředvídatelné onemocnění centrální nervové soustavy, které má za následek kognitivní a fyzické postižení a zvýšenou únavnost pacientů.

Romosozumab, subkutánně podávaná protilátka proti sklerostinu, je jedním z nejpotentnějších osteoanabolik a jeví se jako vysoce účinná modalita v léčbě osteoporózy postmenopauzálních žen. Základní informace k mechanismu účinku, poznatky z proběhlých pivotních studií a praktická doporučení pro léčbu romosozumabem shrnuje následující stručný přehled.

Takzvané funkční halucinace jsou vzácným fenoménem, kdy halucinace spouští určitý stimul, po jehož odeznění vymizí i samotná halucinace. Prezentujeme kazuistiku muže s paranoidní schizofrenií dobře kontrolovanou risperidonem a fluoxetinem, u něhož se objevovaly funkční halucinace při zvuku strojů v zaměstnání a znemožňovaly mu výkon práce.