Účinnost kyseliny fusidové proti stafylokokům

Antibiotická rezistence stafylokoků a kyselina fusidová

Staphylococcus spp., zejména Staphylococcus aureus, jsou častou příčinou závažných infekcí s rezistencí na antibiotika a tyto druhy celosvětově představují významnou terapeutickou výzvu. Globálně se vyskytující methicilin-rezistentní S. aureus (MRSA) a kmeny se sníženou vnímavostí na vankomycin mají omezené možnosti léčby. Pro orálně podávaná protistafylokoková antibiotika byla u izolátů MRSA v roce 2013 v USA zjištěna míra výskytu rezistence na fluorochinolon (levofloxacin) 64,2 %, na erythromycin 87,7 % a na klindamycin 26,7 %. Celkový výskyt MRSA ve zkoumaných vzorcích dosahoval 47,9 %.

Vzhledem k těmto problémům s rezistencí jsou pro širší zařazení do léčby znovu uvažována dříve používaná antibiotika s aktivitou proti MRSA. Jednou z těchto látek s prokázanou antistafylokokovou aktivitou je kyselina fusidová. V Evropě a Austrálii byla používána od roku 1962 a v Kanadě od roku 1980. Jedná se o léčivo s nízkou toxicitou a jedinečným mechanismem účinku (působí proti elongačnímu faktoru G [EF-G]), které postrádá významnou křížovou rezistenci vůči jiným třídám antibakteriálních léčiv. Rezistence na kyselinu fusidovou byla v popsaných případech zprostředkována prostřednictvím mutací v genu kódujícím EF-G (fusA) nebo v nověji popsaných mobilních elementech (fusB a fusC). V izolátech Staphylococcus saprophyticus byl také nalezen gen pro vnitřní rezistenci fusD.

Metodika

V této práci byly popsány výsledky programu amerického dozoru nad rezistencí porovnávající aktivitu kyseliny fusidové a dalších antimikrobiálních látek proti klinickým izolátům S. aureus (n = 1804) a koaguláza-negativním stafylokokům (CoNS; n = 198) získaným ze vzorků pacientů v roce 2014.

Testované vzorky byly shromážděny z celkem 26 lékařských center v USA. Tyto izoláty byly získány převážně od pacientů s ABSSSI (acute bacterial skin and skin structure infections), bakterémií a infekcemi dýchacích cest a méně izolátů bylo získáno z jiných zdrojů infekce. Izoláty byly identifikovány předkládajícími laboratořemi a následně potvrzeny JMI Laboratories za použití standardních bakteriologických postupů, včetně hmotnostní spektrometrie (MALDI-TOF) a 16S rRNA sekvenování. Všechny izoláty byly na antibiotickou rezistenci testovány diluční metodou.

Výsledky

Kyselina fusidová (MIC50/90 = 0,12/0,12 μg/ml) inhibovala růst bakterií u 99,8 % izolátů Staphylococcus aureus a u 90,4 % izolátů CoNS při ≤ 1 μg/ml. Pouze 4 izoláty S. aureus vykazovaly hodnoty kyseliny fusidové potřebné k inhibici > 1 μg/ml (3 kmeny s fusC a 1 se substitucí L461K v genu fusA) a tyto izoláty byly získány od pacientů ve 4 různých státech USA. 

Uvedené výsledky z USA v roce 2014 se velmi podobaly výsledkům sledování rezistence tamtéž v roce 2008, u kterých byla zjištěna rezistence pouze u 0,3 % izolátů S. aureus (0,6 % u MRSA a 0,1 % u MSSA) a u 6,4 % izolátů CoNS (kyselina fusidová MIC > 1 μg/ml). Mechanismy odpovědné za odolnost vůči kyselině fusidové byly poměrně různorodé, obvykle fusB a fusC.

Závěr

Pozorovaná nízká prevalence rezistence vůči kyselině fusidové u stafylokoků sledovaná ve Spojených státech amerických mezi roky 2008 a 2014 dokumentuje nízký vzestup rezistence a malé šíření rezistentních bakteriálních klonů během uvedeného 7letého období. Závěry tak poskytují podporu k pokračování dalšího klinického vývoje tohoto léčiva. Kyselina fusidová prokázala trvalou a účinnou aktivitu proti stafylokokům rozšířeným v USA.

(norg)

Zdroj: Farrell D. J., Mendes R. E., Castanheira M. et al. Activity of fusidic acid tested against Staphylococci isolated from patients in U.S. Medical Centers in 2014. Antimicrob Agents and Chemother 2016; 60 (6): 3827−3831, doi: 10.1128/AAC.00238-16.