JE MASÁŽ SKUTEČNĚ TAK ÚČINNÁ JAK SE PŘEDPOKLÁDÁ?

Overview

Autoři článku se zabývají problematikou objektivizace vlivu masáže na reologické vlastnosti (viskozita a elasticita) svalové tkáně při interakci sportovního anaerobního charakteru. Celá práce je pilotní studie, která má prokázat možnost objektivního hodnocení vlivu masáže na tuhost měkkých tkání při využití myotonometru.

Cíl:
Ohodnotit vliv masáže na tuhost měkké tkáně - m. triceps surae - po aplikované zátěži anaerobního charakteru pomocí myotonometru.

Hypotéza:
Předpokládáme, že účinky 5minutové masáže aplikované ihned po anaerobní zátěži nebudou významně rozdílné ve srovnání s pasivním odpočinkem na m. triceps surae.

Metodika výzkumu:
Experimentální výzkum 2skupinový jednofaktorový dvouhladinový.

Výsledky:
Výsledky neprokázaly vliv 5minutové okamžité masáže na tuhost m. triceps surae. Nebyly nalezeny rozdíly mezi stavem tuhosti svalu mezi masírovanými a nemasírovanými.

Klíčová slova:
masáž, tuhost svalu, myotonometr, m. triceps surae

ÚVOD

Masáž ve sportu je velmi oblíbeným a prakticky nejčastějším prostředkem pro urychlení procesu zotavení po výkonu. Je využívána ve vrcholovém a výkonnostním sportu, ale je i oblíbeným prostředkem aktivní regenerace ve sportu rekreačním. Mnoho sportovců využívá masáž k úlevě svalovým křečím a k odbourání laktátu, ke zvyšování prahu bolesti, ke zlepšování flexibility a koordinace, ke stimulaci cirkulace a k podpoře transportu energie do svalů či k urychlení léčby.

Současný výzkum účinků masáže na lidský organismus je rozporuplný z mnoha důvodů. Jelikož mechanismus účinků masáže na lidský organismus je velmi komplexní a složitý, proto i výzkum v této oblasti je složitý. Účinky masáže na urychlení procesu zotavení a následně pro zlepšení výkonnosti ve sportu jsou v současnosti diskutovány mnoha autory. Aplikace masáže je spíše opodstatněna zkušenostmi než pozitivními výsledky výzkumu (3). Autoři sledují především účinky masáže na změny prokrvení svalu (18, 20, 26) a s ním související odplavení laktátu ze svalu (15, 16). S těmito parametry souvisí i zkoumání vlivu masáže na velikost hladiny biochemických ukazatelů (kreatinkináza, kortisol, serotonin, endorfin, imunoglobuliny, neuropeptidy) a s nimi související projevy tzv. opožděné svalové bolestivosti (DOMS = Delayed Onset Muscle Soreness) a jejími vnějšími příznaky (bolest, otok, tuhost svalu, snížená svalová síla, zmenšený rozsah pohybu) (5, 17, 21). Snížená svalová síla a zmenšení rozsahu pohybu jsou dvě složky projevů DOMS, které jsou často sledovány (2, 4, 12, 13, 27, 28).

Bolest svalu ve výzkumu je zkoumána v souvislosti s neurologickými a psychologickými účinky masáže na sval a rovněž se subjektivním vnímáním a hodnocením bolesti (7, 9, 12, 13, 17, 28). Otok (obvod) svalu byl zkoumán ve dvou stu- diích (6, 7). Zmiňovanou svalovou tuhost nebo zvýšené napětí svalu cíleně zkoumáno nebylo, a proto jsme se rozhodli tento parametr v rámci zkoumání účinků masáže ve sportu sledovat.

Tuhost svalu testoval ve své práci Šifta (23), kdy pomocí přístroje myotonometru měřil svalovou tuhost u pacientů se spastickými svaly. Rozhodli jsme využít metodu měření pomocí myotonometru u zdravých jedinců a sledujeme změny v tuhosti svalové tkáně po zátěži u konkrétní svalové skupiny (m. triceps surae) a po aplikaci 2 druhů regenerace (masáž, pasivní odpočinek).

Vycházíme tedy ze současného výzkumu masáže ve sportu, který do dnešní doby nesledoval přímý vliv masáže na svalovou tuhost, a který podporuje především účinky na psychiku (9, 19, 20, 25). Z  fyziologického hlediska jsou výsledky velmi rozporuplné. Jelikož výsledky výzkumu účinků masáže spíše masáž jako účinný prostředek urychlení procesu zotavení a s ním spojených nežádoucích změn ve svalové tkáni nepodporují, předpokládáme, že účinky 5minutové masáže aplikované ihned po aerobní zátěži nebudou významně rozdílné ve srovnání s pasivním odpočinkem na m. triceps surae.

METODIKA VÝZKUMU

Vycházíme z kvantitativní experimentální metodologie. Výzkum má empirický charakter a naše měření lze dle Hendla (11) charakterizovat jako jednofaktorový, dvouhladinový, dvouskupinový quasi-experiment. To nám umožňuje cílenou manipulaci s nezávisle proměnnými. Jsme si vědomi, že výsledky budou mít nižší interní validitu než klasický experiment.

Konceptem celé práce je objektivní zjištění úrovně zotavení svalové tkáně po specifickém mechanickém zatížení. Kvalitu zotavení zjišťujeme na základě změny reologických vlastností svalstva bezprostředně po zátěži a následně po aplikaci 2 druhů regenerace. Těmi jsou masáž a pasivní odpočinek. Na těchto dvou hladinách testujeme dvě oddělené skupiny dobrovolníků:

1. skupina s intervencí–5 minut masáž m. triceps surae,
2. skupina bez intervence–5 minut pasivní odpočinek, leh na zádech.

Výzkum je zatím koncipován jako jednofaktorový a sval, na který se zaměřujeme, je výše zmíněný m. triceps surae. Na něj aplikujeme jednorázovou dynamickou koncentricko - excentrickou zátěž (výskoky). Stupeň zatížení je volen tak, aby sval pracoval v anaerobním laktátovém režimu. Za nejvíce odpovídající jsme vybrali Bosco test (60 s test vertikálních výskoků), který spočívá v provádění maxima vertikálních výskoků po dobu 60 sekund tak, aby kontakt s podložkou trval nejkratší možnou dobu a doba strávená ve vzduchu byla co nejdelší (8).

Stav zotavení svalové tkáně zjišťujeme nepřímo pomocí myotonometru, kterým je simulována palpace svalu. Myotonometr byl využit při měření viskoelastických vlastností měkkých tkání při spastickém syndromu Šiftou a dalšími autory (22, 23, 24). Jejich výsledky potvrzují, že pomocí myotonometru je možné měřit viskoelastické vlastnosti měkké tkáně při spastickém syndromu. Autoři však zmiňují nutnost sestavení dokonalejšího přístroje, který by umožnil automatizované měření v různých zátěžových zónách.

Zdravé jedince testovali myotonometrem již Leonard, Desher, Romo a spol. (14). Za účelem kvantifikace svalové tuhosti sledovali chování m. gastrocnemius lat. a m. biceps brachii. Posuzovali dva stavy: relaxovaný sval a sval během volní izometrické kontrakce. Byla prokázána vysoká reliabilita výsledků měření.

Aarestad a spol. (1) uvádějí, že byla prokázána schopnost myotonometru změřit a rozlišit změny klidového tonu m. biceps brachii a změny během svalové kontrakce u zdravých jedinců. Zmiňují studii, ve které potvrzují, že měření myotonometrem má vysokou reliabilitu i u zdravých jedinců.

V našem případě se jedná o pilotní studii a testování je provedeno na malém souboru. V budoucnosti chceme metodu měření myotonometrem využít na větším vzorku a sledovat vliv dalších faktorů a jejich hladin v rámci různých druhů sportovní zátěže a vlivu regeneračních prostředků na stav reologických vlastností měkké tkáně.

Výběr souboru

Jde o záměrný výběr. Bylo testováno 5 dobrovolníků (1 žena a 4 muži), studentů FTVS UK, ve věku (22,2 ± 1,8). Testovaní jedinci byli náhodně rozděleni do 2 skupin. U jedné byla po zátěži aplikována 5minutová masáž svalu a u druhé byl naordinován 5minutový pasivní odpočinek (leh). Jsme si vědomi, že přesnost zobecňujících závěrů ze záměrného výběru se spíše opírá o expertní hledisko než o statistickou metodologii (29).

Postup měření

Každému jedinci byl pomocí myotonometru změřen stav m. triceps surae, a to v oblasti m. gastrocnemius medialis a m. soleus. Poté se testovaný podrobil zátěži. Zátěž je charakterizována jako anaerobní. Jednalo se o intenzivní zátěž spočívající ve výskocích trvajících jednu minutu. Jedná se o modifikaci Bosco testu (8), kdy nebyla užita měřicí deska zaznamenávající dobu strávenou kontaktem s podložkou a dobu strávenou ve vzduchu, jelikož cílem nebylo zhodnotit tuto dobu, ale po specifické anaerobní zátěži porovnat druhy regenerace. Ihned po zátěži došlo ke druhému, stejnému, měření pomocí myotonometru. Poté testovaný buď 5 minut odpočíval vleže na masážním stole, nebo mu byl 5 minut dle masážního protokolu (tab. 1) masírován m. triceps surae. V páté minutě po zátěži byl každému testovanému odebrán z prstu vzorek krve pro určení hladiny laktátu. To nám umožnilo kontrolovat anaerobní charakter zátěže. Po absolvování jedné z forem regenerace došlo ke třetímu měření svalu.

Měření myotonometrem

Byly měřeny svaly m. gastrocnemius caput mediale a m. soleus. Jedná se o svaly povrchové, dobře palpovatelné, a tudíž vhodné pro sledovaný účel (23.)

Dle Šifty (23) je nejvhodnější metodou pro hodnocení svalové tkáně zobrazení velikosti odporu tkáně v závislosti na hloubce zanoření měřicího hrotu do zkoumané tkáně. Výsledkem je hysterézní křivka vznikající při zasouvání a vytahování měřicího hrotu do měkké tkáně. Tuto křivku lze následně použít pro relevantní popis viskoelastických vlastností měkkých tkání. Sledujeme 2 parametry křivky, a to její strmost a prohnutí. Větší strmost křivky znamená větší tuhost svalové tkáně a růst prohnutí křivky znamená „zdravější“ svalovou tkáň (23.)

V rámci testování jsme jako doplněk testovali pocity každého jedince pomocí 100mm vizuální analogové škály (VAS–Visual Analogue Scale), kde 0 mm odpovídalo pocitu žádné bolesti a 100 mm odpovídalo pocitu nejhorší možné bolesti. VAS obdržel každý testovaný po zátěži, po absolvování odpočinku nebo masáže.

VÝSLEDKY A DISKUSE

V této pilotní studii jsme porovnávali vlastnosti svalové tkáně po zátěži a v závislosti na zátěži porovnávali stav regenerace svalu z hlediska jeho tuhosti po aplikaci masáže nebo pouze po pasivním odpočinku.

Při porovnání tuhosti svalu m. gastrocnemius i m. soleus u testovaných, u kterých byla provedena 5minutová masáž m. triceps surae, s testovanými, kteří pouze pasivně odpočívali, nebyly nalezeny rozdíly mezi oběma typy regenerace. Pokud sledujeme křivky u testovaných, kteří absolvovali masáž, rozdíl mezi křivkou po zátěži a po masáži je minimální (obr. 1).

Pětiminutová okamžitá masáž m. triceps surae se nejeví jako účinný způsob regenerace z pohledu tuhosti svalové tkáně. Při porovnávání křivky tuhosti svalu po zátěži a po regeneraci nejsou ani u m. gastrocnemius ani u m. soleus rozdíly v závislosti na druhu regenerace (masáž vs. pasivní odpočinek).

Při porovnání počátečního stavu obou svalů s jejich stavem po regeneraci nemůžeme říci, že by masáž měla pozitivní vliv na tuhost těchto svalů. Tím se potvrzuje naše hypotéza, že účinky 5minutové masáže aplikované ihned po anaerobní zátěži nebudou významně rozdílné ve srovnání s pasivním odpočinkem na m. triceps surae. Bereme v potaz i fakt, že vliv na tuhost svalu a poté i na kvalitu jeho regenerace měla předchozí zátěž. Ta pravděpodobně nebyla ze strany testovaných dostatečná. Hodnoty laktátu odebraného 5 minut po zátěži neprokázaly velké zvýšení hladiny laktátu v krvi (3, 81 ± 1,19 mmol/l^-1). Heller (8) udává hodnoty koncentrace laktátu v Bosco testu v průměru 10,9 mmol/l^-1 u mužů a 8,4 mmol/l^-1 u žen. Do budoucna bude nutné testované více nabádat, motivovat a podněcovat k intenzivnějšímu výkonu. Výsledky byly pravděpodobně ovlivněny i touto skutečností.

Další skutečnost, která ovlivňuje účinnost masáže, je i subjektivní vnímání pocitu zotavení. Ten jsme měřili pomocí Vizuální analogové škály (VAS), která nám ukazuje vnímání stupně zotavení představované vnímáním subjektivní bolesti svalu. Při porovnání stupnic VAS po zátěži a po absolvování masáže nebo pasivního odpočinku došlo k posunu vnímání bolesti svalu směrem k nižším hodnotám, tzn. vnímání velikosti bolesti svalu po obou druzích regenerace se snížilo. Při porovnání jedinců s masáží a bez masáže však rozdíly ve vnímání bolesti téměř nejsou. Jde tedy pravděpodobně o vliv času na vnímání stupně zotavení. Jedinci, kteří byli masírovaní, sice vnímali snížení pocitu bolesti svalu po intervenci (22,5 mm ± 1,5 mm) více než jedinci, kteří pouze pasivně odpočívali (16,3 mm ± 7,3 mm), avšak musíme počítat s faktem, že údaje jsou velmi subjektivní.

Ačkoliv výsledky měření tuhosti svalové tkáně nepotvrzují účinnost krátké 5minutové masáže m. triceps surae, výsledky subjektivního vnímaní naznačují pozitivní vnímání masáže jako prostředku regenerace, což je v souladu s výzkumy Hemmingse (9, 10) a Moyera, Roundse a Hannuma (19).

Jsme si vědomi, že jde o pilotní studii a výsledky nemůžeme zobecňovat, je třeba provést další studie s dobrým designem, který vyloučí velké množství kovariačních proměnných ovlivňujících výzkum a jeho výsledky.

ZÁVĚR

Cílem této pilotní studie bylo ohodnotit vliv masáže na tuhost měkké tkáně - m. triceps surae - po aplikované zátěži anaerobního charakteru pomocí myotonometru. Pětiminutová masáž aplikovaná ihned po zátěži se nejeví jako účinný prostředek ovlivňující svalovou tuhost. Stav tuhosti svalu nebyl po zátěži a po masáži rozdílný. Při porovnání vlivu masáže na tuhost svalu ve srovnání s pasivním odpočinkem jsme rovněž nenalezli rozdíly v tuhosti svalu m. triceps surae.

Mgr. Pavlína Nováková

Katedra zdravotní TV a TVS FTVS UK

J. Martího 31

162 00 Praha 6

e-mail: panovakova@ftvs.cuni.cz