Od diagnostiky a léčby ke zdraví, chirurg by neměl stát opodál
Autoři:
R. Havlík
Vyšlo v časopise:
Rozhl. Chir., 2022, roč. 101, č. 5, s. 199.
Kategorie:
Editorial
České zdravotnictví udělalo v několika posledních desetiletích velký pokrok. Dnešní možnosti diagnostiky a léčby jsou nesrovnatelně lepší, než tomu bylo například před 30 lety. V chirurgii se už i v naší republice stává robotický výkon standardem pro některé indikace. Klinické protokoly využívají nejmodernější diagnostické a terapeutické technologie. PET/CT či imunohistochemie v diagnostice, moderní ozařovače a cílená biologické léčba jsou pak běžně dostupné všude tam, kde potencují výsledky operací pro malignity.
Faktem je, že se za posledních 50 let prodloužila celková průměrná délka života obyvatel ČR o 5 roků u žen a o 7,5 roku u mužů. Toto prodloužení se ale týká doby přežití v nemoci. Délka přežití ve zdraví zůstala jak u mužů, tak i u žen víceméně stejná.
Je to jasný výsledek zaměření našeho zdravotnického systému. Veškerá energie a inovace se totiž soustředí téměř pouze na diagnostiku a léčbu nemocí. Také na našich lékařských i ostatních zdravotnických fakultách dominuje zaměření na nemoc a její léčbu. Předměty, které by se věnovaly zdraví, zde téměř chybějí. Naši společnost v podstatě nechává klidnou fakt extrémního nárůstu chronických civilizačních onemocnění. Všichni víme, že základní rizikové faktory, jako jsou obezita, cukrovka, nedostatek pohybu, závislosti (nejen na nikotinu a alkoholu, ale například i na cukrech či médiích), jsou pro rozvoj většiny chorob zásadní. Nic s tím ovšem neděláme. Dnes tak u nás máme 3,5 milionu hypertoniků, milion diabetiků s predikcí nárůstu o dalších 200 tisíc během 10 let. Preobezitou (BMI nad 25) či obezitou (BMI nad 30) trpí více než 2/3 mužů starších 15 let a více než polovina žen starších 15 let. Narůstá incidence diabetu II. typu i obezity u dětí. Bez reakce a tlaku na společnost, školský nebo zdravotnický systém sledujeme stálý pokles pohybové aktivity u dětí. Ani dva roky s covidem tento neutěšený stav nezměnily. Přitom byl nedostatek fyzické aktivity (méně než 150 min./týden) shledán nejrizikovějším faktorem, který ovlivňuje závažnost průběhu či pravděpodobnost úmrtí na covid. Nikoho ani nenapadlo zavést například denně povinnou hodinu tělesných aktivit ve školách.
Mohli bychom alibisticky konstatovat, že nás se to netýká. Jsme chirurgové a práce máme stále více než dost. Spokojeně můžeme rozvíjet bariatrickou chirurgii, úspěšně léčit komplikace diabetu či hypertenze, pořádat kongresy a diskutovat, jaká chirurgická metoda či kombinace terapií prodlouží u jednotlivé diagnózy přežití o několik měsíců či let. A samozřejmě probírat rizikové faktory pro vznik jednotlivých onemocnění. Osobně si myslím, že je to ale málo. V budoucnu nebudeme schopni ani všechny choroby pro jejich četnost léčit. Zvláště pak, když velký pokrok udělá i sekundární prevence a budeme detekovat více a více nemocí v časnějších stadiích. Aby mi bylo dobře rozuměno, toto nekritizuji. Považuji to za velmi správné, ale za nedostatečné. Kdo by se ale měl budoucností zdravotního stavu naší populace zabývat, když žádná běžná klinická medicínská specializace se naplno zdraví nevěnuje? A to i přes fakt, že vliv životního stylu na zdraví je násobně větší než vliv celého zdravotnictví.
Považuji za nezbytné, aby české zdravotnictví (všimněme si názvu „zdravotnictví“ oproti našemu „nemocnice“, které pak fungují taktéž v souladu se svým lingvistickým významem) mělo jasnou vizi. Ta by mohla zahrnovat například prodloužení délky života ve zdraví. Navíc zde máme jasné rezervy ve srovnání například se Skandinávii. Dále musíme usilovat o obrat trendu nárůstu civilizačních onemocnění, zvláště těch zdárně preventabilních, jako jsou DM II a obezita. A také o větší osvětu obyvatelstva a změnu výchovy ve školách. Myslím si, že máme odpovědnost za zdraví budoucích generací ve svých rukou.
Ve Fakultní nemocnici Olomouc postupně zavádíme individuální i skupinové programy pro motivované pacienty, kteří by se chtěli aktivně zapojit do prevence. A také pro pacienty, kteří již mají některé choroby a svým aktivním přístupem, zvláště režimovými opatřeními a celkovým životním stylem, by průběh těchto nemocí chtěli zvrátit, případně je i vyléčit. Úspěšně už v tomto smyslu funguje preventivní program pro zaměstnance. „Nebuď pod tlakem“ je program pro hypertoniky, rozbíhá se program pro DM II a obezitu. Organizujeme i množství osvětových akcí a pořadů. Naší snahou je také zdůraznit tuto problematiku při výuce budoucích zdravotníků. Smutnou skutečností zůstává, že těch, kteří by aktivně se svým zdravím chtěli něco dělat, je stále převládající menšina. Naším úkolem by mělo být toto změnit.
prof. MUDr. Roman Havlík, Ph.D.
Fakultní nemocnice Olomouc
779 00 Olomouc
e-mail: roman.havlik@fnol.cz
Štítky
Chirurgie všeobecná Ortopedie Urgentní medicínaČlánek vyšel v časopise
Rozhledy v chirurgii
2022 Číslo 5
- Metamizol jako analgetikum první volby: kdy, pro koho, jak a proč?
- Cinitaprid – nové bezpečné prokinetikum s odlišným mechanismem účinku
- Cinitaprid v léčbě funkční dyspepsie – přehled a metaanalýza aktuálních dat
- Perorální antivirotika jako vysoce efektivní nástroj prevence hospitalizací kvůli COVID-19 − otázky a odpovědi pro praxi
Nejčtenější v tomto čísle
- Poranění m. pectoralis major
- Endovenózní ablace křečových žil – současný stav a přehled metod
- Transversus abdominis release v řešení rozsáhlého chronického defektu střední čáry stěny břišní
- Apendikolit ako príčina neskorých komplikácií po apendektómii − kazuistika a prehľad literatúry