Komentář k původní práci Akutní apendicitida v době jarní pandemie covid-19 v roce 2020 – srovnávací retrospektivní studie

Jelikož akutní apendicitida je nejčastější náhlou příhodou břišní, zákonitě je tomuto onemocnění věnována i náležitá pozornost v časopise Rozhledy v chirurgii. Je vhodné si připomenout, že akutní apendicitida často vzniká v souvislosti s jiným inflamatorním procesem. Záslužným počinem byla srovnávací retrospektivní studie Hány a kol., autoři nenašli statisticky významné rozdíly mezi soubory pacientů operovaných na akutní apendicitidu před začátkem a během pandemie covid- 19. V dnešní době dle zahraničních dat v některých zemích při pandemii covid-19 klesá incidence nekomplikované akutní apendicitidy a stoupá incidence komplikované akutní apendicitidy. Je zde spíše podezření na pozdní diagnózu během pandemie. Ze současných dostupných dat však vyplývá, že onemocnění covid-19 není spojeno s vyšším výskytem akutní apendicitidy, i když jsou popisovány případy akutní apendicitidy při současně probíhajícím onemocnění covid-19. Diagnosticky komplikovanější jsou abdominální bolest, nauzea a zvracení u dětí v rámci postcovidového pediatrického multisystémového zánětlivého syndromu. V literatuře jsou popsány i kazuistiky dětí s akutním zánětem slepého střeva při tomto syndromu, častější však bývá terminální ileitis. Zajímavostí je, že tento syndrom byl v literatuře už popsán i u dvacetiletých jedinců, ve FN Brno jsme zaznamenali tento případ apendicitidy u dvacetileté dívky v rámci postcovidového multisystémového zánětlivého syndromu.

Dlouhou dobu je známým faktem, že akutní apendicitida se může rozvinout i v souvislosti s akutní nebo chronickou tonsilitidou, vzácné bývají kombinace s infekční mononukleózou nebo se spálou. Jsou také popsány případy akutní apendicitidy po tonsilektomii.

Byl to Kelymack v roce 1893, který jako první upozornil na možnou souvislost vzniku apendicitidy po tonsilitidě. V roce 1916 Anderson zdůraznil jasnou souvislost mezi infekcí horních cest dýchacích a infekčním zánětem apendixu.

 Méně známá je však souvislost mezi apendicitidou a chronickou prostatitidou. Virová nebo bakteriální prostatitida je relativně častým onemocněním mužů, jedná se většinou o ascendentní infekci močového traktu. Akutní prostatitida se může objevit i po transrektální biopsii prostaty. Typickým původcem bývají Escherichia coli, enterobakterie nebo enterokoky. Možným původcem může být i Chlamydia trachomatis. U imunologicky kompromitovaných jedinců se vyskytují i další atypičtí původci prostatitid. Symptomy tohoto onemocnění bývají lokální, někdy i systémové. Chronické formy tohoto onemocnění bývají provázeny pánevním a perineálním dyskomfortem. Autoři tohoto komentáře se nedávno setkali s případem gangrenózní apendicitidy u mladého muže krátce po recidivě chronické prostatitidy.

Akutní apendicitida může být i komplikací sepse různého původu.

Apendicitida, inflamatorní stav s nejvyšší incidencí mezi mladými muži, byla navržena jako užitečný humánní model se specifickým imunologickým profilem, se specifickými imunologickými charakteristikami, které jsou ve vztahu s rizikem některých dalších onemocnění.

Z roku 2018 je zajímavá švédská studie Uggeho a kol., která našla statisticky signifikantní spojitost mezi apendicitidou před dvacátým rokem věku a pozdějším vznikem karcinomu prostaty. Vycházela z kvalitních švédských registrů. Tato studie podporuje roli inflamace v karcinogenezi prostaty. Appendicitis před 20. rokem věku může nastat pod vlivem různých inflamatorních podnětů.

Chronická inflamace prostaty je již dlouho identifikována jako faktor v patogenezi vzniku karcinomu prostaty. U chronických forem prostatitidy někdy až biopsie prostaty odliší karcinom prostaty. Akutní apendicitida s histologickým nálezem maligních buněk však může být také primárním symptomem prostatického adenokarcinomu.

Diferenciálně diagnosticky je náročnější situace u žen, u kterých je třeba rozlišit gynekologický zánět od akutní apendicitidy, i když chronické gynekologické záněty mohou vznik apendicitidy provokovat. Problémem může být akutní apendicitida těhotných žen. Naopak po prodělané operaci perforovaného apendixu mohou u žen přetrvávat rekurentní pánevní infekce a salpingitidy.

Závěrem se nám jeví jako největší problém dnešních dní diagnostika akutní apendicitidy v rámci postcovidého pediatrického multizánětlivého syndromu, protože se jedná o nový syndrom, se kterým naprostá většina lékařů nemá žádné zkušenosti.

MUDr. Olga Gimunová, Ph.D., KARIM, FN Brno

MUDr. Jitka Zemanová, KARIM, FN Brno

MUDr. Petr Benda, MHA, Chirurgická klinika FN Brno