Vzpomínka na profesora Miloše Hájka

Vzpomínka na profesora Miloše Hájka

K. Havlíček

Každé období života mizí a ztrácí se odchodem lidí, kteří mu propůjčili vlastní tvář, poznamenali ho svojí prací a vtiskli svůj charakter. Poslední končící epocha byla dobou velikánů chirurgie, lidí vyhraněných povah, zásadních postojů a osobitých projevů, nositelů pevných zásad, tvůrců vědy a umění dokonalosti. Velkých mužů, výjimečných osobností, opravdových mistrů svého oboru. Posunuli jej za hranice našich obvyklých možností. Dokázali vytvořit obdivuhodné dílo se jménem československá chirurgie. Jedním z posledních této slavné generace byl prof. MUDr. Miloš Hájek, DrSc. Svoji životní pouť ukončil v neděli 19. 3. 2017. Odešel s počínajícím jarem ve věku 85 let.

Jak můžeme chápat v jeho podání chirurgovy úspěchy a zklamání?

Narodil se 4. 10. 1931 v Praze. Promoval na lékařské fakultě Univerzity Karlovy (UK) v Praze v roce 1956 a jeho prvním místem byla chirurgie nemocnice v Brezně nad Hronom. V roce 1959 nastoupil na chirurgickou kliniku UK na Královských Vinohradech, kde pracoval 15 let. V letech 1967–1969 byl jako vědecký pracovník již s hodností kandidáta věd na stáži na státní univerzitě v Groningenu v Holandsku. Zde se seznámil s oborem kardiochirurgie, prohloubil svoje znalosti v hrudní chirurgii a poznal jiný svět. Po návratu začal všechny zkušenosti využívat a uplatňovat v praxi. V roce 1974 habilitoval na lékařské fakultě hygienické UK v Praze. V roce 1978 odešel z FN Vinohrady a stal se primářem na oddělení hrudní chirurgie ve VÚTRN v Praze Na Bulovce. Později získal místo přednosty chirurgické kliniky v Praze na Bulovce a vedoucího katedry chirurgie IPVZ. Stal se doktorem věd a od roku 1986 byl profesorem chirurgie. Dalším jeho působištěm byla Městská nemocnice v Praze Na Františku. V roce 1994 se nakonec stal přednostou chirurgického oddělení, později chirurgické kliniky ÚVN v Praze, kde do posledních chvil působil jako chirurg konzultant. Pracoval několik roků i v Ústavu zdravotnických studií Technické univerzity v Liberci.

Měl mnoho dalších aktivit. Byl zvolen do předsednictva nově založené České lékařské komory, několik volebních období byl místopředsedou prezidia České lékařské společnosti, předsedou České chirurgické společnosti, čestným předsedou České chirurgické společnosti, předsedou České sekce International College of Surgeons a místopředsedou jejího vedení v Chicagu.

Zasloužil se o mnohaletou spolupráci s japonskými chirurgy v Česko-japonské sekci ICS. Pořádal mnoho mezinárodních chirurgických kongresů s účastí chirurgů z celého světa. Byl pravidelně prezidentem těchto sympozií.

Obdržel čestné členství Slovenské chirurgické společnosti, je nositelem medaile Kostlivého a Čárských Slovenské chirurgické společnosti, Maydlovy medaile České chirurgické společnosti, Typovského medaile České společnosti pro úrazovou chirurgii. Získal nejvyšší poctu ČLS JEP, Zlatou medaili J. E. Purkyně, medaili Hlavního města Prahy a mnoho dalších ocenění.

Napsal několik monografií z oblasti chirurgie, které patří k základním učebnicím v tomto oboru, a další knihy. Více než 40 let byl vedoucím redaktorem odborného časopisu „Rozhledy v chirurgii“, o jehož úroveň a rozvoj se velice přičinil. Pravidelně publikoval články k aktuální chirurgické problematice a dlouhá léta maloval schémata chirurgických operací jako přílohu odborného časopisu. V té době něco nevídaného.

Přínos prof. Miloše Hájka pro chirurgii je neuvěřitelně obsáhlý, nesmírně záslužný a ve všech pohledech výjimečný. Jeho vystupování bylo obdivuhodně kultivované a řečnicky dokonalé. Uměl perfektně formulovat svoje myšlenky, byl precizní a volil správné argumenty. Nepotřeboval nikdy zvyšovat hlas, byl vždy zcela přesvědčivý svojí mírností, kultivovaností a noblesním vystupováním. Jeho odborná, ale i lidská a všeobecná autorita byla zcela nezpochybnitelná, sklízel obdiv a uznání nejen v České republice a na Slovensku, ale na všech mezinárodních akcích, kde vystupoval. Jeho projev byl obestřen kouzlem osobnosti výjimečných kvalit a byl nenapodobitelný. Neuvěřitelné bylo až neskutečně osobní a emotivní chování, úcta a respekt, jinak vždy zdrženlivých a rezervovaných japonských chirurgů k jeho osobě. Sám vždy snil o velké chirurgii, naučil se a zvládl operativu celé všeobecné chirurgie, uměl a zdokonalil chirurgii hrudní. Podrobně ji popsal. Chtěl rozšířit pole naší kardiochirurgie. Ta však zůstala na hranici tehdejších možností jeho věčným a snad jediným neuskutečněným snem.

Velice miloval svoji rodinu, jeho žena Helena byla pro něj celoživotním ideálem krásy a dokonalosti. Zasloužila si to. K velkému a stále neutuchajícímu zármutku Miloše Hájka zemřela poměrně mladá v době, kdy se on sám zotavoval z vážného onemocnění, ve kterém mu velmi pomáhala a byla velkou oporou. Nikdy se s tím nesmířil.

Chirurgie byla jeho láska, vášeň i osud. Takový byl a zůstává v našich vzpomínkách a myslích. Splnil svoje poslání a beze zbytku naplnil svůj život. Jsme zarmouceni, velice litujeme jeho odchodu.

Poděkovat je málo.

Doc. MUDr. Karel Havlíček, CSc.

emeritní přednosta Chirurgické kliniky

Nemocnice Pardubického kraje, a. s.

e-mail: havlicek@nem.pce.cz