Karel Lukáš, Aleš Žák
Chorobné znaky a příznaky

Grada Publishing, 2010, 519 stran

Od roku 1965 do roku 2008 se v USA výdaje na zdravotnictví zdesateronásobily, a to samozřejmě i po korekci na inflační faktory. Je to tedy nárůst absolutní. Ve stejné době ve srovnání s tímto nárůstem HDP Spojených Států stoupalo jen asi polovičním tempem. Medicína je s novými diagnostickými technologiemi a terapeutickými pokroky stále nákladnější. Náklady dále zvyšuje často neodůvodněný příklon k drahým diagnostickým postupům, ať již v oblasti biochemických vyšetření, nebo ve sféře zobrazovacích metod s očekáváním, že zachytí stopy, které často lékaři nejsou schopni zaregistrovat při běžném klinickém vyšetření. Nicméně množina známých chorob se v posledních 40-ti letech zvětšila jen málo. Musí tedy i nadále platit, že řádná anamnéza a pečlivé fyzikální vyšetření je stále 90 % správné diagnózy. Specifickými laboratorními vyšetřeními a zobrazovacími metodami si již musíme jen potvrdit nebo upřesnit naší pracovní diagnózu, která je opřena o naše znalosti a kde vyšetřovacím nástrojem jsou naše smysly. Obojí máme vždy a všude po ruce.

Publikace „Chorobné znaky a příznaky“ je tedy velice záslužné dílo, které podává přehled o tom, jak právě těmito jednoduchými prostředky diagnosticky rozklíčovat nejčastější vedoucí klinické příznaky, jako je dušnost, bolesti na hrudi, bolesti břicha, ikterus, ascites a podobné pacientovy problémy, se kterými za lékařem přichází. Důraz je právě kladen na anamnestické údaje a zjištěné známky při fyzikální vyšetření.

Všechny kapitoly mají jednotné členění, takže čtenář se po prostudování jednoho tématu rychle orientuje i v tématech ostatních. Kapitoly obsahují systematický přehled onemocnění, na která je nutno diferenciálně diagnosticky pomyslet a uvádějí jakými vyšetřovacími metodami je dále vhodné postupovat. I zkušenému lékaři se někdy stane, že mu některá z etiopatogenetických jednotek připadajících v úvahu, vypadne z paměti. Unikne pak v prvním plánu diagnostické rozvaze a rozpoznání choroby se přinejmenším zdrží nebo onemocnění diagnóze zcela unikne. Stává se to hlavně u chorobných jednotek, se kterými se setkáváme s menší frekvencí.

Další velkou předností publikace je její heslovitá stručnost, informace jsou významně zhuštěny, takže hledanou odpověď dostaneme v minutách. Tím je kniha předurčena jako vynikající příruční pomůcka v praxi pro mladé lékaře, ale i zkušené kolegy, kteří se zabývají u svých pacientů širším spektrem onemocnění, jako jsou praktičtí lékaři, internisté a lékaři všech specializací vycházejících původně z interní medicíny. Významným přínosem může být i pro pregraduální i postgraduální výuku.

Kniha autorů Lukáše a Žáka se tedy vrací z technologických výšin na pevnou zem, která je nejlepší oporou pro dobře praktikovanou medicínu. Takto zpracovaná tématika na trhu dlouho chyběla.

MUDr. Luboš Kotík, CSc.

Ctirad John
Zrcadlo mých lásek aneb vzpomínky
(Vyvolal a sestavil František Houdek).

Galén, Praha 2009, v edici Almanach medicíny, 334 s.

Další z monografií o významných českých lékařích, které vydává nakladatelství Galén. Tentokrát je autorem literární podoby vzpomínek profesora Johna sám zakladatel edice F. Houdek.

Kniha má dvě základní kapitoly. V prvé nazvané „O katedře, aneb můj život ve zkratce“ je přítomno šťastné dětství profesora Johna v jihočeských Vodňanech, Prachaticích a Písku.

Rodiče – učitelé – mu poskytli bohaté kulturní zázemí, a tak se formoval jeho zájem o literaturu, zvláště poezii a o divadlo. Dokladem toho jsou i jeho krátké básně, které prostupují celou knihou a jaksi ji poeticky dokumentují. Aktivní práci v ochotnickém divadle se věnuje zejména za Protektorátu v Písku, kde prožíval v různých zaměstnáních osud medika bez možnosti studovat. Seznamuje se s některými osobnostmi české literatury (A. Píšou, V. Renčem, a jinými) a zdá se, že o pana profesora usiluje Thálie. Té ale odolává, a rok 1945 znamená opět Prahu, studium medicíny a setkání s velkými profesory lékařské fakulty, na prvém místě s profesorem Bělehrádkem, filozoficky založeným biologem. Tady se naplno uplatňuje bonmot uvedený v knize: „Paměť lékaře je knihovnou vzpomínek na různá setkání“. Proto i tato kniha je někdy méně o samotném panu profesorovi a více o jeho setkávání s osobnostmi medicíny a přáteli vůbec.

Na lékařské fakultě na něj zapůsobil mimo Bělehrádka Laufberger, Šikl, Charvát a zejména profesor František Patočka, významný mikrobiolog, který jej přitáhl na svůj ústav, a tím i k činnosti pedagogické a výzkumné.

To už vstupujeme do druhé kapitoly knihy „Setkávání a prožívání, aneb lidé a události“.

Zde je zachycena historie české bakteriologie a defilují v ní její významné osobnosti – zvláštní tribut je vzdán dvěma vedoucím osobnostem: profesorům Patočkovi a Raškovi. Dle profesora Johna zahájili historii české bakteriologie v r. 1945, když statečně bojovali s infekcemi v terezínském koncentračním táboře. Zvláště kapitola o Raškovi a jeho spolupracovnících je významná, protože na tohoto velikána naší lékařské vědy a zdravotnictví se poněkud zapomínalo.

Profesor John nám připomíná i další jména a dílo čelných českých bakteriologů, imunologů – slavných bojovníků s poliomyelitidou: Slonima, Žáčka a Škovránka, imunologů Šterzla, Haška, Holuba a dalších. Nevynechává vzpomínku na slovenské a brněnské přátele.

Díky znalosti francouzštiny jeho studijní pobyty vedou do Pasteurova ústavu v Paříži, a ten jej vědecky poznamenává nejhlouběji. Jeho život profesní byl vždy provázen aktivním zájmem o umění v nejširším slova smyslu a o filozofii. Příležitost k tomu poskytovaly jeho zahraniční cesty, zejména návštěvy Paříže. Měl štěstí i na setkání s nesmrtelným českým filozofem Janem Patočkou, vysoce si vážil přátelství s básníkem, imunologem Holubem.

Z knihy vystupuje harmonická osobnost lékaře, vědce, učitele a filozofa. Jeho životní příběh je důkazem, že dobrý a laskavý člověk ještě žije.

Vydání knihy o profesoru Johnovi je nesmírně záslužné. Je svědectvím o době, v které žil, a on sám by mohl být inspirací pro další generace lékařů.

Prof. MUDr. Karel Trnavský, DrSc.